P. C. Roberts: Ještě ke Dni D po 75 letech

Ještě jednou jsme v minulém týdnu oslavili invazi spojenců v Normandii a ještě jednou to vyznělo jako glorifikace Ameriky a jejího vítězství ve Druhé světové válce.

Ve skutečnosti však invaze v Normandii žádným pozoruhodným příspěvkem k porážce Německa nebyla. Početně nevelká americká, britská a francouzská vojska v počtu zhruba 150 000 vojáků, z nichž amerických bylo 73 000, zde čelila několika německým divizím, disponujícím zhruba polovičním počtem mužů, potýkajících se s nedostatkem benzínu i střeliva. Válka skutečná se odehrávala na frontě východní, kde už po několik roků bojovaly miliony.

Druhou světovou válku vyhrála Rudá armáda. A to za oběť devíti až 11 milionů svých padlých. Přidáme-li pak k nim i sovětské oběti civilní, půjde o počet 22 až 27 milionů životů.

Na straně USA bylo 405 000 padlých vojáků, z nichž 111 600 padlo ve válce proti Japonsku v Pacifiku.

Historie 2. světové války se na Západě falšuje stejně, jako se zde falšuje i všechno ostatní. Projev amerického prezidenta na oslavě Dne D tak přinesl jen další důkaz o tom, jak se dnes na Západě s historii nakládá. Role Ruska se z popisu války prostě vyškrtla a Putina na oslavu Dne D dokonce ani nepozvali. A tak z celebrit zde kromě Trumpa byli odcházející britská premiérka Mayová, neúspěšný prezident Macron a loučící se kancléřka Merkelová, která si zde tak oslavila porážku své vlastní země.

Ale tihle poslední tři tam vlastně ani být nemuseli. Trump totiž pojal celou oslavu Dne D jako chvalozpěv na americkou velikost a jedinečnost. Porazili jsme Německo se ztrátou méně než 300 000 vojáků. Rusové jich ztratili 36krát víc, ale nebyli pro celkové vítězství nad Německem natolik důležití, abychom je na oslavu pozvali.

Zdroj: Paul Craig Roberts

Překlad: Lubomír Man

0 0 hlas
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
2 Komentáře
nejstarší
nejnovější nejlépe hodnocené
Inline Feedbacks
View all comments
Jan Kristek
Jan Kristek
16. 6. 2019 21:03

Četl jsem starou knihu s podrobnými údaji o druhé světové válce. Takže vím, že dříve se uváděla jiná čísla: americké ztráty celkem 200 tisíc, z toho v Tichomoří 160 tisíc a v Evropě 40 tisíc. Vzhledem k tomu, že tam byly údaje o amerických dodávkách Sovětskému svazu: 218 tisíc nákladních automobilů, 53 tisíc džípů, 4500 tanků, letadel jako měla americká devátá a tak dále a tak dále, jistě nebylo cílem této knihy čísla snižovat.
Nicméně, když jsem o tom napsal na Novou republiku, příspěvek byl smazán. To je pro ně Craig Roberts tak posvátný, že nikdo nesmí uvést jiné údaje?

Dana
Dana
17. 6. 2019 14:53

Jake falsovani historie, proboha. Nikdo prece neubira Rude armade jeji obeti, je ale naprosto normalni, ze jednotlive narody cti sve padle. Prirozene, Americane vzpominaji na obeti sve, zrovna jako Rusove a a jine narody zase sve padle obcany. Bylo by nenormalni vzpominat padle ze sovetske fronty, to e vec Rusu. Jejich Nesmrtelny pluk..Ze Cesi nevzpominaji padlych v Prazskem povstani, to je smutna vizitka. Nicmene, do boje proti nacistickemu Nemecku a jeho spojencu se zapojil cely civilisovany svet, hlavni hraci, USA, Brtanie a Sovetsky svaz se sesli uz v unoru 1945 kde projednavali pad Treti rise a povalecnou situaci. Bit se… Číst vice »