P. C. Roberts: Na obzoru je nukleární válka

Někteří lidé si kladou otázku, proč Rusko považuje zvažované členství Finska v NATO za provokaci. Odpověď je přitom nasnadě: Ze stejného důvodu, pro jaký považuje za provokaci ukrajinské členství v NATO: Pro Kreml jsou nepřijatelné americké raketové základny na hranicích Ruska.

USA zatím hypersonické rakety nemají, ale dříve nebo později je mít budou. Nu a takové rakety na ruských hranicích doletí do Moskvy během tří nebo čtyř minut, takže jde o hrozbu skutečně existenční. A přitom Washington nechce americké základny jen ve Finsku, ale chce je mít i ve Švédsku a v baltských státech. A už dnes je má v Polsku a Rumunsku.

Zatímco Washington zamýšlí členství Finska v NATO jako svou novou provokaci, nesmíme zapomenout ani na dvě další existující provokace, které Kreml vyhlásil pro sebe za nepřijatelné, což jsou už existující raketové základny v Polsku a Rumunsku. No a jelikož by pro Rusko bylo nesmyslné preventivně odmítat raketové základny na Ukrajině a ve Finsku a současně se s nimi smiřovat v Polsku a Rumunsku, bude ruská intervence proti raketovým základnám v těchto dvou posledně zmiňovaných zemích dalším pravděpodobným sebeobranným krokem, který Rusové podniknou.

Západní presstitutky už udělaly, co mohly, aby vyvolaly celosvětové pobouření proti Rusku. A lidé, kteří byli do tohoto módu myšlení vyhnáni, nepovažují  Západem zřizované raketové základny na ruských hranicích za nic nezodpovědného. Ba naopak, odmítavou reakci Rusů na ně berou jako agresi. Taková je totiž síla indoktrinace.

Už roky píši o tom, že toto provokování Ruska může jednoho dne překročit červenou čáru a zažehnout nukleární válku. A stejně dlouho kritizuji Kreml za to, že se těmto západním provokacím dosud rázně nepostavil. Rusko mělo šanci učinit tak na Ukrajině, ale Kreml zde vybral postup, který nedokázal vyvolat potřebný dojem o tom, že zemím, které se přizpůsobí požadavkům americké agrese proti Rusku, hrozí devastace. A bylo přitom méně riskantní prokázat to v zemi bez příslušností k NATO než v zemi NATO. Kromě toho čekal Kreml s intervencí příliš dlouho, čímž USA daroval osm let k vyzbrojení a výcviku ukrajinských sil. 

V důsledku jen „kočičího našlapování“ po Ukrajině bude Rusko čelit stejnému problému ve Finsku nebo kdekoli jinde, návdavkem to k oněm dvěma zemím NATO, které s Ruskem přímo sousedí (Polsko a Rumunsko). Přičemž neexistuje žádná pochybnost o tom, že USA a NATO nasadily kurs vedoucí k nukleární válce. A stejně jako nesmí být v západním světě nic mimo oficiální narativ zveřejňováno a diskutováno, nic též nesmí být učiněno k zastavení této šílené jízdy do  nukleární války. Není dokonce ani možné diskutovat o této hrozbě v západních kruzích zabývajících se zahraniční politikou. S páskou přes oči kráčíme tedy k válce poslední.

A Stoltenberg z NATO tvrdí muziku, když Finsku i Švédsku slibuje, že jejich přijetí do NATO bude bleskové a přinese jim též fůru peněz.

Vybral a přeložil Lubomír Man

Stanův komentář: Něco mi říká, že o použití jaderných zbraní v tomto konfliktu existují zákulisní dohody. Možná se fatálně mýlím, ale kdyby mělo jít o jaderný konflikt, už bychom tu nebyli zhruba před měsícem…