P. C. Roberts: Svobodo, kam jsi odešla?

Moje generace je poslední, která ještě znala soukromí a prožila většinu svého života ve svobodě. Vzpomínám např. na dobu, kdy na řidičských průkazech nemusely být fotografie a už vůbec ne otisky prstů, a jediným dokumentem potřebným k získání řidičského oprávnění byl rodný list. Byli jste prostě tím, čím jste řekli, že jste.

Otravné otázky, kterými vás dnes zahrnou, když děláte cosi tak jednoduchého, jako že někomu oznamujete, že vám nefunguje telefon či internet, či ptáte se na výši poplatku za držení kreditní karty, byly nepřípustné. Pamatuji si například, že když jsem volal do společnosti služeb, dočkal jsem se odpovědi už po třetím zazvonění a skutečný živý člověk na druhém konci drátu mohl můj problém vyřešit v několika minutách, aniž by na mně vyzvídal číslo mého sociálního zabezpečení či dívčí jméno mé matky. Avšak dnes po půl hodině vaší debaty s hlasy robotů, ptajících se vás na cokoliv, se vám skutečně ozve živá bytost – ale to až odkudsi z Asie. A řízen stejným svazujícím systémem, jakým jste řízen i vy, vám sice odpoví, ale bohužel zase jako robot. Není mu totiž dovoleno vyslovit k vašemu problému žádný určitý úsudek, takže další půlhodinu posloucháte všelijaké inzeráty, než se vám ozve jakýsi vedoucí, který vám slíbí, že se na váš problém někdy později podívá.

Po celou tu dobu, co máte telefonní sluchátko u ucha, jste – aniž byste to tušili – předmětem sběru informací o vaší osobě. Podle toho, co se proslýchá, už brzy budou o nás podávat zprávu i naše vařiče, ledničky a mikrovlnky. Nová auta už tak činí dnes.

Jestliže ovšem zmizí soukromí, zmizí s ním i soukromí občané. Čím tedy budou? Stanou se poddanými Velkého bratra.

Do tohoto období právě vstupujeme.

Tohle interview s Juliem Asangem je z trochu odlišného soudku, ale rozhodně za 35 minut poslechu stojí.

A nyní se jeho případem aspoň po dobu jedné minuty zabývejme. Nebyla proti němu vznesena žádná obžaloba a všechna obvinění proti němu byla vyvrácena. Ale z ekvádorského velvyslanectví nesmí vyjít, protože kdyby tak učinil, britská policie by jej okamžitě zatkla a předala Washingtonu, jehož soudní aparát se jej chystá obvinit ze zrady. Vzdor tomu, že Assange je Australan a nikoli Američan.

Čeho se dopustil? Ničeho jiného, než praktické novinařiny. A jeho jediným problémem je, že jeho novinařina přivedla Washington do úzkých, za což se mu Washington hodlá pomstít.

Tohle všechno nemá samozřejmě se zákonem nic společného. Nezákonné je jak britské věznění Assange na ekvadorském velvyslanectví, tak i surové americké rozhodnutí dostat Assange do svých rukou.

Vyjádřeno šířeji: angloamerický svět je absolutně bezzákonný. Přesto však ruská vláda věří své iluzi, že USA a Britanie jsou zeměmi, se kterými se jisté dohody sjednat dají.

Nastupující digitální svět činí z Paměťové díry Velkého bratra reálnou možnost. Není už zapotřebí pálit knihy – stačí zmáčknout knoflík a všechny informace zmizí. A mohou nejen vaši identitu ukrást, ale mohou ji i smazat. A ukrást ji mohou i dokonce i několikanásobně, takže každý z nás může být rozmnožen. A k našemu vymazání stačí stlačit tlačítko – a odcházíme. A ani vražda už není problém – dá se zařídit, že zavražděný nikdy neexistoval.

Jak už jsem jednou řekl a jak to vždy budu říkat: digitální svět a umělá inteligence jsou pro lidstvo mnohem větší katastrofou, než byl černý mor. A všichni ti úžasní lidé, kteří na vytvoření nového světa pilně pracují, ničí lidskou rasu.

Zdroj: Paul Craig Roberts

Překlad: Lubomír Man