Pandemické zasedání WHO – snaha získat moc k ničení států

Nedávno proběhla 2. pandemická mimořádná konference WHO. Tato organizace byla donedávna považována za tonoucí, nicméně se zdá, že se snaží o návrat svých bývalých práv – a nejen to. Navrhuje k podpisu jakýsi dokument o tom, jak její členské země mají reagovat na pandemické situace. Tento dokument přitom navrhuje vzdání se lidských práv a jejich platnosti po dobu pandemické situace a vidíme tam mnohé další zajímavé věci.

Vidíme velmi mnoho zajímavých jevů a má smysl o tom hovořit. Přičemž nikoli ve variantě „ó hrůza, zlý sen“, ačkoli to, co se děje skutečně hrůza a zlý sen je, ale spíš ve smyslu možnosti studia ne zcela triviálních sociálních jevů. Co se mi v současném světě velmi nelíbí, je, že v dnešním světě už nejsou Churchillové, Johanky z Arku.. ale když už začínají mizet i figury třídy Dwighta Eisenhowera, začíná mi být tak trochu hrozně. Proč zmiňuji zvlášť Eisenhowera? Protože nebyl špatným vojákem, ale velmi průměrným americkým prezidentem. Většinu svého funkčního období strávil ve formátech dovolené, což mu ale nezabránilo ve vytvoření doktríny strategické obrany USA pro případ jejich napadení. Ale, jakkoli je to divné, právě ta mě dnes příliš nezajímá. Jde o to, že to byl právě on, kdo vypustil do oběhu termín „vojensko-průmyslový komplex“. Ten termín, bůhví proč připisovali sovětským komunistům, nicméně Eisenhower vysvětlil tento pojem jednoduše (cituji přibližně): „Není to tak dávno, co tu byla 2. světová válka, která byla velmi důležitá a spolu s jinými i naše země bojovala o vítězství, což přirozeně zvýšilo význam vojáků. V důsledku toho vojáci začali vstupovat do kooperace s velkými průmyslníky, protože armáda potřebovala zbraně a průmyslníci potřebovali poptávku po nich“. Všimněte si, že se vyhnul delikátně tomu, že je s tím spojena korupce – on byl člověk velmi delikátní. On řekl jen, že u vojáků i průmyslníků vzniká společný zájem, což může být nazváno vojensko-průmyslovým komplexem (VPK). Dále řekl, že „demokracie spočívá v tom, že náš demokratický systém nedovolí tomuto komplexu převzít moc v zemi a diktovat svou vůli americkému lidu“.

Někdy totiž požadavek na nákup 500 letadel bude snížen na nákup 10, ale ne těchto… Uvádím to proto, že jedním z hlavních amerických vtipů byla výroba letadel SR-71. Letadlo to bylo nejen dobré, ale velkolepé, nemající tou dobou ve světě obdoby, které ovšem VPK zpočátku označoval jako stíhač. Když ale spočítali, kolik bude stát vyzbrojení aspoň jednoho leteckého pluku, rychle ho rekonstruovali na výzvědný a vyrobili jich asi 14 kusů (ve skutečnosti 32 – pozn. překl.) a na program navždy zapomněli, protože takovou finanční nálož nemohl unést žádný rozpočet na světě, ani USA.

Proč to říkám? Proto, že každá sociální skupina má svoje zájmy, a hovoříme-li o tom, že existuje demokracie, tak demokracie je vždycky funkcionál. A tento funkcionál se stal dohodou mezi skupinami. Úkolem politického vedení je neposkytovat jedné ze skupin příliš mnoho moci. Proto existuje rozdělení moci i rozpočtů a demokratická kontrola. Podívejme se na druhou stranu železné opony – na SSSR. A skutečně, SSSR vydával vždy obrovské prostředky, třebaže procentuálně méně než USA. V SSSR bylo jiné chápání – jasně dané od Stalina, později Chruščova, a ani Brežněv se od toho nevzdálil, že vojákům nelze dávat příliš mnoho vůle:

• protože soustřeďují příliš velkou sílu a zdroje
• existuje dobrá věta – že vojáci jsou zvlášť nebezpeční v době skončení války, protože chápou, že válka, která je povznesla „mezi lidi“ a učinila z nich důležité figury v zemi, končí, a poté se jejich role výrazně sníží.

K tomu místo toho v naší době přibyl komplex medicínsko-průmyslový, a důležitý moment spočívá v tom, že i pandemie, o které tak mnoho hovoří, ve skutečnosti končí. Pokud jde o nový kmen „Omicron“, připadá mi velmi zajímavé, jak to, že se objevil tento kmen rovnou před zasedáním WHO, a zrovna s charakteristikami, které byly potřeba pro uvedení rozhodnutí WHO do života – informace v pravý čas… Zakrátko se, samosebou, vyjasní, že kmen Omicron buď vůbec neexistuje, anebo vůbec nemá ty charakteristiky, že jeho nebezpečnost byla silně přehnaná, nebo si ho spletli s něčím jiným. Na tuto historii rychle zapomenou, ale do té doby už papíry budou podepsány!

Podstata situace je v tom, že s hlediska WHO, pandemie poskytla zdravotníkům a medicínskému komplexu moc, jež se blíží svému završení. Takže se snaží využít momentu, aby dosáhla svých cílů pro následující etapu své existence. Podívejte se, co v podstatě WHO požaduje:

• Aby jen WHO měla právo uznat nebo neuznat výskyt pandemie, aby byla podepsána zvláštní konvence o boji s pandemií. A tato konvence ve mně vyvolává hlubokou lidskou hrůzu. Víte, vojáci se mnohokrát pokoušeli něco podobného podepsat na úrovni národního státu, a vždycky tvrdili, že je to jen pro případ vyhlášení válečného stavu, jen za podmínky ohrožení bezpečnosti státu. V tomto případě nic takového není – ale nám říkají, že tento dokument má být rámcový ve vztahu k deklaraci lidských práv. Pamatujeme si přece, kolik režimů v tomto světě bylo zdiskreditováno a někdy úplně zničeno jen po podezření z porušení lidských práv. Teď se ukazuje, že lidská práva porušovat lze a není to nic hrozného.
• Právo neziskových organizací účastnit se řízení protiepidemiologických opatření. Neziskové organizace nejsou v žádné zemi součástí ústavního systému moci. Není to ani zákonodárná ani výkonná, ani soudní moc. To není žádný mocenský orgán! Ale v rámci nové logiky budou mít právo zakázat v podstatě jakoukoli činnost v základních orgánech moci. Navíc mají mít právo legislativní iniciativy.
• Pokud se země nebude schopna s pandemií vyrovnat, má právo si pozvat na pomoc – koho? Kterákoli neziskovka v počtu tří lidí se obrátí na WHO s tím, že si její země neumí poradit s pandemií a vyzvat WHO k pomoci. To poskytne formální právo k intervenci proti této zemi za použití násilí a jakékoli zbraně…

Budete se mnou zřejmě souhlasit, pokud řeknu, že v  dobách studené války by i ti nejotrlejší váleční jestřábi při pohledu na takový dokument přimhouřili oči a řekli by: „Copak je něco takového vůbec možné požadovat?“

Druhá strana věci je, že dodnes se nenašel ani Erdogan v Turecku ani Putin v Rusku, ani Biden s Kamalou, ani Trump v USA, který by nazval věci pravým jménem a jako Eisenhower by řekl, že tento komplex jsou lidé chtějící dostat svůj podíl na zisku a dělají to otevřeně protizákonně. Ani jeden z nich se nenašel, aby řekl, že s tímto si poradíme sami ve vlastní zemi a tím spíše odmítáme, aby se tím zabývaly nějaké neziskovky, aby to bylo záminkou k zahraničnímu vměšování.

Zatím pro mě není zajímavá pozice WHO, která je v této situaci zřejmá – WHO hraje svoji hru, hra jí vychází špatně a toto je pro ni šance. Zajímavé je ale to, že to nenarazilo na všeobecný a tvrdý nesouhlas – zejména se strany zemí zaštiťujících se svobodou a demokracií…

Já chápu, že v tomto případě není WHO subjektem, ale objektem a nástrojem, že jde o důležitý tah „inkluzivistů“ k převzetí kontroly nad národními státy. WHO jistě za tuto svoji činnost svých „30 stříbrných dostane“, ale rozhodovat nebude ona. A pozice Rothshildů a Schwaba se nijak nezměnila, oni dále hovoří o svém „velkém anulování“, o nezbytnosti omezení moci národních států, a od počátku jasně říkají, že pandemie je dobrá a pohodlná záminka. Skutečnost, kolik přitom zahynulo lidí, pro ně nic neznamená. Vycházíme-li z toho, že svou zelenou energetikou a neúrodou se chystají zničit miliardy lidí, tak je jasné, že nějakých pět nebo padesát milionů zemřelých v souvislosti s virem pro ně není hlavním protivníkem.

Ale jak se kolem těch zahynulých podařilo rozvrátit stávající systém mezinárodních vztahů, to je opravdu zajímavé. Víte, vždycky když jsme hovořili o velkých krizích – antické, středověké, bronzové doby – vždycky jsme viděli jen začátek a konec a následky. Ale skoro nikdy jsme neviděli, jak se reálně rozhoduje, jak probíhá zhroucení světa. Dnes tu možnost máme…

Situace vypadá velmi tragicky a tragické je na ní zejména to, že národní státy, WHO, OSN, s potěšením hrají podle not, jež jim napsali „inkluzivisté“, a dokonce se ani nepokoušejí improvizovat aspoň nějakou vlastní akci. A to je skutečně smutné. No, a co se týká samotné WHO, znovu opakuji, že ona hráčem není…

Překlad: st.hroch 20211209