Pandury po lotyšsku, aneb „obrana před Ruskem“ podněcuje zlodějnu mezi pobaltskými politiky

(Kráceno, celý text zde)

Lotyšsko překotně zvyšuje své vojenské výdaje. Jinak to nejde, „agresivní Rusko“ ho může kdykoli napadnout! Nicméně, stále více a více vychází najevo, že za protiruskou rétorikou v této pobaltské zemi není ve skutečnosti nic jiného než  pouhé sobecké zájmy. Koneckonců mluvíme o smlouvách ve stovkách milionů eur a odpovídajících provizích.

V roce 2014 lotyšské ministerstvo obrany oznámilo nákup 123 opotřebovaných obrněných vozidel z Velké Británie. (Scimitar, Spartan, Sultan a Samson a zdravotnická vozidla Samaritan) O dva roky později vojáci informovali, že pro nákup, generální opravy a modernizaci těchto strojů Lotyšsko potřebuje 249,5 milionů eur. Techniku už dovážejí a měla by být kompletně dodána do roku 2020.

Mnozí v Lotyšsku reagovali ironicky na nákup „britského haraburdí“ za hodně peněz.

Když v roce 2016 oznámilo ministerstvo obrany soutěž mezi studenty středních škol o „nejlotyšštější jména“ pro koupené obrněné vozy, vyjádřilo touhu účastnit se i mnoho dospělých. Internetoví komentátoři soutěžili při názvech v ostrovtipu na účet lotyšských politiků – „Vējonis“, „Ulmanis“, „Vīķe-Freiberga “ – nebo nabízeli výstižnější pojmenování: Dinosaurus, Parkinson, Paraolympionik, Šrot, Sběr, Rakvička, Koš, Veteš, Prorezavělis aj.

Opoziční politik Elksniņš poukázal na nesrovnalosti: V oficiálních prohlášeních našeho ministrstva obrany stojí, že kupujeme od Velké Británie 123 obrněných transportérů za 250 mil. eur. Ale na oficiální stránce ministerstva obrany Velké Británie jsou tato vozidla nabízena za částku cca 36 mil. liber. To znamená, že rozdíl činí nějakých 200 mil. eur!

Nemotorné výmluvy

Lotyšský ministr obrany Raymond Bergmanis se ospravedlňoval: „Výši této částky je velmi snadné vysvětlit. Když mluvíme pouze o nákupu obrněných vozů, potřebujeme sumu asi 40 milionů eur. Nicméně, pokud mluvíme o celém projektu, pak se jedná o infrastrukturu, školy, výcvik, munici a údržbu. Potřebujeme vypracovat kurzy, abychom s nimi naučili vojáky jezdit a střílet. Pokud to všechno dáte dohromady, dostanete více než 200 milionů eur.“<

Tyto výmluvy opozičního Elksniņše neuspokojily: „Tzn., že k zakoupenému obrněnci (344 tisíc eur za kus), musíme ještě koupit vybavení pro komunikaci a zaměřovače za 337 tisíc; dále 87 tisíc eur na protitankové zbraně; za 62 tisíc eur pancéřování a další detaily, vcelku musí být investováno celkem 527 tisíc eur na každých 344 tisíc. Nabízí se prostá otázka – co jsme to vůbec koupili? Krabičku na kolečkách?

Takže 123 obrněnců nás stálo 107 milionů eur. Zbylých 143 milionů je plánováno na investice do infrastruktury – výcvik řidičů, nákup munice, výstavbu silnic a hangárů pro tyto traktory. Všeho všudy 143 milionů, aby se s těmi traktory dalo jezdit! Paráda! Za ty peníze jsme mohli postavit továrnu na výrobu tanků,“ rozčiloval se poslanec.

Nemluvě o faktu, že Britové prodali Lotyšsku vozidla, plánovaná k vyřazení z provozu v roce 2020, a tak ušetřili na drahých recyklacích.

Další kritik dodává: „V roce 2015 Lotyšsko kupuje britská obrněná vozidla vybavená „nejlepšími protitankovými zbraněmi“. K tomu byly přiděleny další prostředky z rozpočtu v celkové výši asi 250 milionů eur. Po dvou a půl letech získává Lotyšsko od izraelské společnosti protitankové komplexy Spike v hodnotě 108 milionů eur a zamýšlí je dovybavit do těch samých britských obrněných vozidel. A kam se poděly „nejlepší protitankové zbraně“? Hodili je do koše? Prodali Ukrajině? Anebo je vůbec nekoupili?“

Ale pak – kde jsou peníze?

Na „ruské hrozbě“ se dá čertovsky vydělat. Tím se nejlépe vysvětluje neutuchající entuziasmus lotyšských orgánů zvýšit vojenské výdaje na požadovaných 2% HDP od každého člena NATO. Větší rozpočet – větší provize.

A kontrolovat vojenské výdaje je mnohem obtížnější, než kterýkoli jiné: vždy se mohou skrýt za „státní tajemství“.

(Kdypak se přidruženého výdělku chytí čeští ministerští šíbři? Anebo je duo Topol – Dalík dostatečně odstrašující?)

Převzato z ostrova Janiky

Stanův komentář: Viděl jsem tu legrační šaškárnu, která nám byla prezentována jako slavnostní vojenská přehlídka ke stému výročí vzniku samostatného Československa a pojal jsem při jejím sledování podezření, že čeští ministerští úředníci zdokonalili lotyšskou metodu tak, že pokud dostanou nějaké peníze na armádní akvizice, tak si je rovnou nacpou do kapes. Logiku by to mělo: Když nejsou nákupy, není co kritizovat.