Pojďme přijmout Američany….

Tématem dne ve vzdálené asijské zemi, kde zítra znamenalo včera, jak jsme hloupě žertovávali je, jak vypovědět sedm set diplomatických pracovníků, ba možná až jeden tisíc diplomatických pracovníků Spojených států amerických.

Nemám bližší informace a tak jen dodám, že Moskva počítá s odjezdem těchto pracovníků a jejich rodin, což prý čítá tři tisíce osob. V Rusku má nadále zůstat 455 diplomatů, což je prý zrcadlový počet diplomatů Ruska nacházejících se v USA. Situace to pro Američany není záviděníhodná. Pokud pojedou domů, kde U. S. Department of State najednou sežene tisíc nových psacích stolů? A další podobné otázky se naskýtají…

Možná by Česko mohlo být řešením. Američané jsou, či budou nucenými migranty. Navíc, sympaticky s doklady a bezpečnostní prověrkou. Což tak je přijmout místo jakýchsi kvót? Ne že bych si ošklivil nějakého Ahmada Rahmada, který se rozhodl opustit svou rodnou písečnou dunu a místo maniokových placek pojídat onačejší halal krmi v Matce měst. Američané, ať už bílí, žlutí, hnědí či černí mají vzdělání a pro pobyt v tisíce let staré zemi něco jako kindrštube. Tedy ve srovnání s dětmi savan, písečných dun a pralesů.

Je ovšem zapotřebí v duchu záporožského kozáctva napsat do Bruselu dopis podobný tomu, který na Repinově obrazu tvořili kozáci: Přijímáme Američany, nepřijímáme jiné. Pana Trumpa je pak nutno upozorniti, aby tweetoval do Berlína, že příště už žádné potřásání rukou s paní Merkelovou, pokud Praze nevyhoví, nebude.

Američané u nás mohou učit angličtinu nebo dělat, co je jim libo. Třeba prohánět české politiky, kteří dělajíce kšefty proti národu přemýšlejí, jak se za oceánem ukázat v tom nejlepším světle (srovnej rozhovor Sabiny Slonkové s Markem Dalíkem)…

Kdybych chtěl být jizlivý, což nechci, napsal bych, že doyenem, tedy starším této nové obce migrantů u nás by mohl být pan Saakašvili. Přišel o gruzínské občanství, přišel i o občanství ukrajinské, dekretem Porošenkovým, a tak jen pobrekává, že se na Ukrajinu a majdan jednou vrátí. Nedostane se ovšem dále než k prvnímu banderovskému patníku. Dějiny svět válcují, a jak vidí i budoucí odjíždějící Američané, být out, tedy mimo, je občas i svízelné. Tvrdím, coby novodobý out-sider, totéž.

Přejít do diskuze k článku 25 komentářů