V politice se řadu let vedla studená válka mezi kapitalismem a socialismem. Když to ponecháme politikům a podíváme se na to jen z hlediska úspěšnosti, objeví se řada skutečností, které by měly podnítit diskusi.
Zastánci kapitalismu tvrdí, že jde o společenské uspořádání, které umožňuje volnou soutěž lidských schopností a rozvíjení tvůrčích sil. Pokud ta soutěž probíhala na úrovni, že pekař Franta z Dolního konce měl chutnější rohlíky než pekař Josef z Horního konce, pak to mělo své opodstatnění. Ovšem myslím, že se to po dvousetletém rozběhu poněkud zvrtlo.
Tak třeba železnice. Pod hlavičkou socialismu provozovala železnice (jak koleje, tak vozidla) jedna organizace, tehdejší ČSD. Dnes v rámci volné soutěže na trhu patří koleje a budovy státní organizaci Správa železnic, ale po těch kolejích jezdí více dopravců. Na rychlíkových tratích jezdí víc firem, na regionálních tu jedna a tam zase jiná firma. První letošní zkušenosti ukázaly, že to zdaleka není to pravé ořechové, jak se čekalo. Spolehlivost a vybavenost některých vlaků silně hapruje – to je skutečně problém výběru a udělení dané zakázky příslušnému dopravci, ovšem zajištění návaznosti třeba při zpoždění spoje jednoho dopravce nezajímá sousedícího dopravce, který nemá důvod čekat na nějaké cestující od zpožděného souseda, protože by tak bez vlastní viny jezdil zpožděně i on (určitě asi je v platebních podmínkách stanovené penále za zpoždění). Jeden celosíťový dopravce by měl být schopen si to v rámci své odpovědnosti zařídit.
A ještě jeden pohled na věc – quo usque tandem – jak ještě dlouho bude fungovat takový mizerný dopravce? Při podpisu smlouvy na provoz se sice může stanovit penále, ale naštvaným cestujícím to nepomůže. A vypovědět smlouvu s mizerným dopravcem nejde, protože na vypovězení je určitě ve smlouvě nějaký termín. A ten termín asi nebude příliš krátký, protože by bylo nutno zajistit jiného dopravce a to nejde ze dne na den.
Takže tady máme jeden příklad, že tržní konkurence není úplně ideální.
Jiný příklad – stavba silnic a železnic. O současných problémech s výstavbou dálnic už víme své a už došlo i k odvolání smluv s některými stavebními firmami nebo k reklamaci za mizerný kus dálnice se zvlněným povrchem. Nějak si neumím představit, že by bylo možno dnes postavit kaskádu vltavských přehrad za stejnou dobu, jako se to podařilo v proklínaném socíku.
A dal – teď už globální – otázka. Soutěž těch dvou asi stejně investičně silných pekařů je rozumná. Ovšem soutěž nestejně finančně silných firem vede k zániku té slabší a vzniku monopolu, kterému se stát nepříliš úspěšně brání antimonopolními zákony. Monopolista či oligopolista (tj. několik stejně silných velkých firem) si sám určí, jaký zisk ho uspokojí. Výsledkem je známá a publikovaná skutečnost nerovnoměrného majetku podnikatelů.
O tom hovoří titulky jako „Majetek 500 nejbohatších lidí světa vzrostl za rok o čtvrtinu“, či „Nejbohatších 26 lidí světa vlastní stejně majetku jako polovina světové populace.“
Političtí obhájci kapitalistického systému podnikání rádi zdůrazňují, že bohatý kapitalista dává práci dalším lidem a tak jim zajišťuje živobytí. V některých zemích dokonce dává práci i dětem, které pak živí rodinu. Ale je řád, který vede k takovým rozdílům, skutečně optimální?
Političtí obhájci pojmu kapitalistického systému také kritizují, jak to socialistické hospodářství bylo špatné, vytvářelo zaostalé a nekvalitní výrobky atd. Ano, je to pravda, A bezesporu to byl důsledek zkostnatělého myšlení tehdejších komunistických vůdců, velmi často sklerotických starců bez vzdělání, kteří se jen dovedli ohánět leninsko-stalinskými hesly. Připomenu jen to, že jsme jezdili nakupovat do socialistického Maďarska a NDR pro lepší a rozmanitější výrobky. V těchto zemích totiž nezglajchšaltovali všechno a drobné výrobce nechali žít. U nás se objevili mezi komunisty také myslící ekonomové. Vzpomenu v roce 1968 Šika a ke konci komunistické éry Komárka. Šika odrovnalo sovětské politbyro svými tanky, Komárka převálcovala volná ruka trhu Václava Klause.
A teď otázka ke srovnání. Jak je možné, že ten neschopný komunistický režim, stále vládnoucí v Číně, ji během několika málo desítek let přetvořil na druhou největší ekonomikou světa? Jak je možné, že mají nejrychlejší vlaky na světě, jak je možné, že dokážou postavit železnici ve výšce 5 000 metrů nad mořem? V televizi vidíme jejich desetimilionová města s mrakodrapy, ulicemi plnými aut, fantastickými mosty. Svůj současný smutný problém, epidemii koronaviru, řeší způsobem, který, a to si přiznejme, v jiném hospodářském režimu není asi uskutečnitelný. Postavili nemocnici pro tisíce pacientu s jeden a půl tisícovým personálem za 10 dní! Zřejmě bez desítek povolení a razítek. Zdá se, že v té Číně možná ty Šikovy nápady realizují jako kombinaci kapitalistických metod za socialistického řízení…
Tady vidím diskusní téma pro politické ekonomy. Ono to asi není jen ta volná ruka trhu, která vede k pokroku. Jisté věci se zřejmě dají řešit i bez ní. A možná i to zprofanované plánované hospodářství by s kapacitou dnešních počítačových center bylo úspěšnější.
9 comments on “Politické řeči se vedou a karavana kráčí dál”
Komouši nedělali všechno špatně, to ne. Zůstala po nich velmi dobrá energetika (škoda že nedotáhli úplně Temelín) s robustními sítěmi, dobré lesní hospodářství, slušná vybavenost domácností a malé státní dluhy. Hospodářství ovšem neslo všechny necnosti autarkcie, vyráběli jsme všechno na světě. Nic jiného nám nezbývalo, neměli jsme v rámci RVHP moc rovnocených parrnerů a jednotlivé země se řídili vlastními zájmy. Takže nakonec neměl nikdo nic. A SSSR? Obrovské výdaje na obranu, dovoz obilí, sankce a embarga a nízká životní úroveň lidí. A za tím vším byla největší bída systému. Ztráta motivace daná rovnostářstvím .. Podnikům byl větší zisk sebrán a přerozdělen , tak proč se hnát. A když dotované podniky dávaly větší platy než ty které je dotovaly… a když i jistý Jakeš v rádiu řekl …A ti horníci. oni to uhlí hrabou a hrabou a my už nechceme aby tolik hrabali , ale oni stejně furt hrabou a hrabou… to cituji, sám jsem to slyšel. Sice trochu po dělnicku, ale naprosto přesně. On nebyl blbec, to opravdu ne. A když si poslechnete ten jeho projev v to Hrádku (pominu li ten způsob), obsah byl přesný. On chtěl zavést tržní hospodářství, i když to možná netušil..
Takže ano. Číňané se poučili. Teng siao ping to charakterizoval dvěma větami. Tu jednu o bílé a černé kočce a tu druhou Bohatněme. Tam se našla motivace a byla prvně uplatněna v zemědělství. Produkce prudce vzrostla a odstranilo se nebezpečí zničujících hladomorů.. a uvolněné síly nabídl k investicím ze zahraničí. A hele, dnes to běží už asi 40 let naplno a čína kvete.
V dnešní číně funguje rozvinutý vnitření trh a konkurence, se směsí státních podniků, soukromých podniků a cizího kapitálu. Inspirace odevšad. Třeba italský korporátní systém z doby Mussoliniho, I u Šika se inspirovali – on sám tam dost přednášel..
Za ciste socialistickou zemi bych Cinu nepovazovala. Cina je bezesporu velmi uspesnou kapitalistickou zemi, kde se klade hlavni duraz na produkci, disciplinu a socialni harmonii.
Kdyby cesti soudruzi tenkrat pilne pracovali jako lidi v Cine, mohli mit to same v Ceskoslovensku. Cinsti delnici v montovnach a tovarnach jsou pod dohledem manazeru, kteri je vybicuji k vetsi produkci, ne jako v socialistickem CSSR, kdy dopoledne byly hospody plne muzu v monterkach.
Hospodarsky system Ciny je drave kapitalisticky, komunisticka ideologie je jen pro obycejny „lid“. Pro disciplinu a kontrolu.. Cinska elita podnikatelu a korporatek je jednou z nejbohatsich na svete. Ti maji samostatne domy, zahrady a sluzebnictvo, zbytek se tlaci ve mestech ve vezacich. ( I kdyz chapu, ze ne kazdy cinsky delnik muze mit svuj domecek, pri te lidnatosti to ani neni mozne.) V miliardove zemi je boj o koryta pod komunistickou vladou udesny, konkurence mezi podnikateli na nase pomery nepredstavitelna. Pod neustalym stresem jsou jak radovi delnici, tak manazeri a reditele, kteri navic k natlaku na vyssi produkci maji jeste natlak vlady. Jsou taci, co tlak neunesou a spachaji sebevrazdu. Coz ovsem je jen kapicka v miliardovem mori.
Ti Cinane, kteri se dostanou na vrch pyramidy musi byt naprosto jedinecni odolni dravci, tihle miliardari umi hrat hru svetove kapitalisticke ekonomiky. Prave to kapitalisticke rizeni a provozovani obchodu vyneslo Cinu mezi hospodarske spicky. Pro lidi, co nemaji radi „zidovske“ zpusoby obchodovani bych chtela pripomenout, ze pouzivaji prave toto, kapitalistickou ekonomickou podstatu svetoveho trhu. Zisk je samozrejme v dolarech.:-)
Jsem se podivala na cinske miliardare. ( 1 billion znamena v ceskem jazyce jednu miliardu) :
https://en.wikipedia.org/wiki/List_of_Chin
Pri kotrole jsem zjistila, ze se odkaz na miliardare neukazuje.
takze znova:
https://en.wikipedia.org/wiki/List_of_Chinese_by_net_worth
Re racek
A co Váš názor na Čubovi Slušovice ?
Zlíňáci tvrdí, že to bylo celé podvo – Štrougalem chráněný a státem dotovaný prodělkový projekt, se snahou vytvořit a prezentovat vzorové hospodářství. A to vše že se dělo se spoustou vyjímek z tehdejších zákonů (pro ostatní) a s posvěcením i samotné STB.
Něco jsem z nich z toho viděl – směs moderního pokroku a staveb šitých horkou jehlou. Na druhou stranu to byl pokus „kapitalisticky (odpovědně a ziskově) pracovat – socialisticky žít“ a podle mě v tom byl velký potenciál.
JZD Slušovice nebyl státem dotovaný a už vůbec ne prodělkový projekt.Zbohatlo
z nezemědělské výroby(byť mnohdy s určením pro zemědělce),protože platilo
na rozdíl od všech nezemědělských subjektů jen minimální daně.Platilo,že JZD
platily daně dle počtu obdělávaných hektarů,v případě JZD Slušovic asi 3 000 .
To se to potom roste jak z vody ! Zanedbatelný daňový výdaj silně kontrastoval ve
vrcholné fázi existence kombinátu,kdy si družstvo pronajalo letadlo,kterým do
Vietnamu vracelo nadbytečné Vietnamce a zpět přiváželo elektronické součásti
pro montáž PC. Ve Slušovicích tak se směšnými náklady produkovali PC bez software a prodávali jej za 120 000 Kč! Sám jsem pro svůj podnik jeden takový koupil a byly to vyhozené peníze,nakonec jej personál používal jako psací stroj.
Později pak jako nástroj podnikového účetnictví.
Ani co do personální politiky nešlo u JZD Slušovice o žádné kádrové hrdinství.
Nezbytní odbornící byli přijímaní až po souhlasu pověřeného operatívního
pracovníka s kontaktem na MV. Byli ovšem i tací,kterým bylo přijetí do družstva zamítnuto z ryze politických důvodů.To byli ti,kteří věřili naivně Chartě 77 , měli důsledně protirežimní postoje a odmítali spolupráci s STB. Zkrátka JZD s miliardovým obratem a halířovými daněmi se stalo „nedostižným vzorem“ pro ostatní JZD,protože mělo obrovský náskok před nimi a bylo u zdrojů důležitých informací,které nebyly hned tak pro někoho.
Šlo o princip trvalého lákadla pro předsedy JZD rozvíjet přidruženou výrobu a
dostávat na omezený soc.trh dodatečné výrobky.Britský film „Prodané životy “
demonstrovat podobné lákadlo pro šoféry náklaďáků v akordu pod bagrem, byla
to tabatěrka z ryzího zlata,kterou směl mít ve svém držení řidič,co najezdil ten
den největší počet divokých jízd v provozu s plným náklaďákem kameniva.
Re hudryper – děkuji za info.
Ve Slušovicích jsem tahdy taky vyzvedával 2 PC pro podnik. Nevím co na nich jelo za SW, obvykle jsem na nich viděl jen padající a skládající se kvádry.
Toho času jsme něco pracovně dělali v Gottwaldově – tak jsme se tam občas jeli projet po pověstné „gorbačovce“ podívat.
A Váš názor – byla to (nejen pro Slušovice) alternativní cesta – přechodné období – nebo slepá ulička ? Pokud by nebyl listopad 1989.
Politická likvidace slušovického kombinátu byl prvním Havlovým zjevným aktem,
kterými tento ekonomický diletant vstupoval do ekonomického života republiky.
Paradoxně v souladu se snahou svého politického protivníka a nepřítele všeho
družstevního – Václava Klause. Kdyby nechali Čubu na pokoji,strašilo by „otce
kapitalismu v Čechách“ silně prosperující formální družstvo,které bylo příkladem
ostatním,demonstrovalo by nesmyslnost jejich privatizací a dokumentovalo lži neoliberalismu o jediné správné cestě-kapitalismu bez přívlastků. To samozřejmě
nemohl Klaus a spol.připustit.Kdyby slušovický kombinát normálně pokračoval,
musel by platit daně jako všichni ostatní a jeho růst by byl určitě zbrzděn,což by
bylo spravedlivé.Na druhé straně personální únie jeho vedení s lidmi minulosti
by se nepochybně kladně projevila při úvěrování družstva společně s tím,že by
v době,kdy byl v ČSFR likvidován kvalitní průmysl a zemědělství ,trčelo jako
živá výčitka JZD Slušovice. Vím bezpečně,že začátkem devadesátých let byla
republika plná ekonomických fízlů ve službách nadnárodních korporací,kteří
dopodrobna zmapovali vše,co v ČSFR vyrábělo a vyváželo do zahraničí.Menší
západní firmy si od nich kupovaly informace,které je zajímaly a podle potřeby
své české konkurenty koupily od tzv.fondů,chvíli se tvářily,že tu budou vyrábět,
ale pak náhle svůj český majetek zlikvidovaly,čímž získaly jeho trh jen pro sebe.
V zemědělství to takto nešlo,k jeho rozvalu a ztrátě svého trhu potravin v ČSFR
muselo dojít shora.S tím i současně zpracovatelský průmysl.Tuto tragedii čs.
zemědělství pak dorazil Telička přijetím neokoloniálních regulí pro zemědělství.
Jakpak by se asi za daných podmínek dařilo přeživším JZD ? Asi nic moc !
Re – děkuji – tak nějak to taky vidím. Nebylo možno nechat alternativu, byť by už třeba nebyla tak zářivá.
Pamatuji ten poprask, když Slušovice přenesly sídlo na Slovensko … to byla mediální štvanice … a dnes …
Co když je současná Čína laboratoří systému, připravovaného pro jedinou globální vládu? Fikce?, možná, ale hrozivá, protože nositeli ideje nejsou humanisté.