Půjčka a z ní plynoucí dluh v moderní tržní ekonomice mají své nezastupitelné místo. Plní celou řadu funkcí a významně ovlivňují ekonomický život společnosti.
Nejdřív o kladech
- Pomáhají plnit lidské sny (i ty umělé a virtuální – za pomoci půjčky a dluhu slovy klasika i „dělník ve šroubárně může číst Vergilia v originálu“, to jest i metař může jezdit v nejnovějším mercedesu, pomocná síla v kuchyni sjezdit jako VIP celý svět a uklizečka bydlet v Hiltonu).
- Půjčka a dluh v podobě hrozby potenciální exekuce pudí dlužníky k neutuchající iniciativě s cílem splatit dlužní závazek.
- Z ekonomického hlediska půjčování a nalévání stále nových peněz do ekonomiky dočasně působí jako životodárná míza – vazelína pomáhající promazávat a udržovat fungující tržní ekonomiku. Jedná se o dočasný stabilizační faktor ekonomiky.
V čem tkví odvrácená tvář půjčky a z ní plynoucího dluhu?
Konzervativně založený člověk vyzbrojený selským rozumem se za normálních okolností chová velice zdrženlivě, (nazíráno pohledem minulosti zodpovědně a šetrně – platí pouze nezbytně nutné zboží a služby, případně levnější zbytnosti, které si pohodlně může pořídit ze své mzdy anebo zisku), pilně šetří a z ušetřených prostředků si pak bez rizika zakoupí zbytné dražší zboží anebo služby.
V moderní tržní společnosti platí obrácená – konzumní – logika. Od dětství je dětem ve školách vštěpováno, že mají žít tady a teď, neodkládat splnění svých snů, dopřát si všeho hned a pak to v budoucnu nějak splatit. Z médií útočí na lidské vědomí a podvědomí nepřetržitý proud reklamy vnucující pasivním mediálním konzumentům v přestávkách mezi hudbou anebo v častých pauzách, kterými jsou prokládány filmy, přehršel zboží a služeb (zejména pak půjček a „repůjček“) bez kterých se doposud zcela klidně obešli. Najednou jej jim podsouváno, že bez nich nemohou dál žít, že bez nich nejsou cool a in, že s nimi by mohli dosáhnout věhlasu, zdraví, popularity a veřejného obdivu modelek a veřejně známých osobností zubících se z televizní obrazovky anebo prezentujících svá doporučení a moudra v ostatních médiích. (Že tyto uměle vytvořené idoly dosáhli svého zdraví, hebkosti vlasů, bělosti umělého chrupu, plodnosti, věhlasu, bohatství a popularity jenom díky reklamním proprietám, které tak dojemně „nezištně“ veřejně prezentují, aby se s ostatními podělili o tajemství svého úspěchu)
Moderní tržní ekonomika funguje na základě vztahu poptávky a nabídky (resp. naopak). Ve vyspělém kapitalismu není klíčovým problémem vyrobit nějaké zboží anebo poskytnout službu. Hlavní problém je najít (vytvořit) koupěschopnou poptávku, aby mohl být ekonomický cyklus koupě, prodeje a „konzumace“ završen. Při konzervativním selském přístupu popsaném výše by tržní ekonomika již dávno sklouzla do hluboké krize třicátých let.
Proto ekonomičtí „inženýři, badatelé a vynálezci“ štědře placeni soukromými majiteli peněz před časem vynalezli finanční „perpetuum mobile“, to jest že budou dodávat do ekonomiky nepřetržitě peníze, distribuovat je formou půjček, všemožně podporovat u veřejnosti vytváření umělé poptávky a ekonomika bude šlapat jako hodinky. Tato úvaha má však svá čertova kopýtka:
- Nedílnou součástí půjčky (pokud nejde o vyslovenou charitu) je úrok, který pokryje inflaci a ještě vytvoří pro věřitele zisk (kdo by taky někomu půjčoval peníze, vedl k tomu nezbytnou agendu a neměl z toho nic, že?
- Nesplácená půjčka generuje rostoucí úrok, který se dalším nesplácením navyšuje až začne růst exponenciálním způsobem. Aby mohly být takovéto půjčky splaceny, musel by se dlužník doslova „rozkrájet“ a vytvářet zisk pomocí triků jako David Copperfield.
Stálý přísun peněz do stagnující ekonomiky působí inflaci a znehodnocuje peníze. - Pokud dluhy rostou stále dál (a z praxe západních ekonomik je zřejmé že rostou), hrozí, že v určitý moment přestane mít další půjčování peněz smysl – dlužníci (kterým je navíc z důvodu rostoucí konkurence – přesunu výrob do rozvojových zemí – stlačována mzda anebo v důsledku technologické revoluce přicházejí o práci) přestávají být schopni splácet půjčky, tudíž půjčky nenesou majitelům peněz zisk, další půjčky by tudíž neměly žádný smysl ani při stlačení úroku k nulovým hodnotám). Poptávka zamrzá a ekonomiku by požraly stávající nesplacené dluhy.
Zde přišli ekonomičtí inženýři a vědátoři s dalším vylepšením svého ekonomického perpetua mobile. Aby poptávka nezamrzala, ani když mediální masírka nezabírá a stávající dlužníci již nejsou schopni splácet dluhy, je potřeba vytahat dluhy z kapes lidí, kteří peníze ještě mají a chovají se konzervativně. Toto je možné několika způsoby:
- Skrze státní nákupy – vytvářením státního dluhu při nákupu mnohdy zbytného zboží a služeb, který je pak přenášen skrze daňový systém na bedra veškeré populace (i těch konzervativních lidí s našetřenými úsporami). Zde je využíváno faktu, že politici žádnou konkrétní (hmotnou a věcnou) odpovědnost za svá rozhodnutí zpravidla nenesou.
- Zabudováním „kurvítek“, které „naprogramovaně“ znehodnotí zboží po skončení záruční doby a donutí lidi nakupovat nové zboží stejného druhu (to staré se již prakticky neoplatí opravovat) – mnohdy za cenu půjček.
- Zákonným donucením (viz kupř. povinný nákup solární elektřiny, povinné výměny kotlů a vozového parku zvýšením emisních norem na kotle, auta atd. atd. – lidé jsou nuceni nakoupit – mnozí na dluh- jinak nechtěné zboží) a pod. Vyloučena není ani současná kombinace metod popsaných v bodu 1 až 3.
Když ani toto nepomáhá k oživení ekonomického zamrzajícího „perpetua mobile“, přichází na řadu finální vynález – zavedení povinného bezhotovostního platebního styku s negativním úrokem. Tento vynález kapitalistických „soudruhů“ umožní jak absolutní kontrolu veškerých finančních aktivit všech ekonomických entit na trhu – kontrole neunikne ani „myš“, převede tvorbu a kontrolu nad penězi zcela na soukromé finanční subjekty – stát se stane pouhým statistou, ale hlavně všichni budou nuceni neustále točit peníze, aby z nich vůbec něco měli a nepožral jim je negativní úrok ve prospěch nenasytného soukromého bankovního molocha. Samozřejmě existuje předpoklad, že v tomto případě lidé rychleji přijdou o nastřádané finanční prostředky a zdravě se zadluží u soukromých bankovních institucí. Zde ještě perlička – přijatý zákon přenáší dědění dluhů na potomky dlužníka.
Dalo by se říct, že půjčka a dluh nakonec vždy postupně vedou tržní ekonomiku do slepé uličky – k hyperinflaci a jsou na rozdíl od původní konzervativnější verze pouze jinou, prodlouženou cestou k systémové krizi. Co vynucené zrychlování cyklu konzumu a spotřeby provádí s životním prostředím a nerostnými zdroji planety a se vztahy mezi vysávanými rozvojovými zeměmi a vyspělými tržními zeměmi žijícími na dluh, jaké z toho všeho plynou důsledky pro příští generace nechám na představivosti každého čtenáře.
Závěrem
Půjčka a dluh jsou jako jing a jang. Mají určitá pozitiva (některé jsem se pokusil ukázat výše), ale taky svá významná negativa. Ve skutečnosti v ekonomice působí na své nositele jako ekonomická tasemnice na drogově závislého gamblera. Lehko k nim přijde, ale těžko se jich zbavuje a dluhová kocovina pro celý ekonomický systém bývá doslova vražedná. (viz Řecko a jih Evropy).
https://safeshare.tv/x/vwncRciSFb – kapitalistický vzor. ..)
Pěkně ve zkratce popsány základní principy fungování konzumního kapitalismu, jenomže ten už se pevně zakousl do vlastního ocasu a začíná stále rychleji požírat sám sebe.