Příběh o socialismu a koňské hlavě

Je jasné, že kapitalismus a před ním existující ještě starší společenské řády lidských civilizací se vždy vnitřně rozdělovaly sociálně, přestože existence těch systémů byla založena na vědomé a okolnostmi vynucené vzájemné pracovní a později i obchodní spolupráci všech vrstev dospělých jedinců. Co tedy lidi vede k sociální nespokojenosti a proč je to společensky rozděluje? Dříve to prý byl různý stupeň chudoby a urozenosti, přičemž někteří sociální pokrokáři proti tomu jako příčinu a důvod stavěli různý stupeň rozumnosti čili IQ, jinak též kvocient inteligence.

Mně se však zdá, že mnohem větší zdroj problémů tkví v něčem jiném. Podle mne je to v míře rozšíření sobectví a hamounství, kterému se falešně říká svoboda. Zkrátka, je to dnes ideologie civilizace a jejího většinového přesvědčení, že být nepoctivě bezohledným a chamtivým je přirozené a tedy normální, tedy že v tom punktu je y skryta prvořadá příčina nejen malých soukromých lidských nesnází, ale i velkých válek. Příčina, která není – a asi ani do budoucna nebude – jen v nedostatku IQ, ale zejména v naprosté absenci většinového EQ, tedy v míře empatie, schopnosti soucitu a pochopení nejen sebe, ale i situace a myšlení těch druhých okolo.

A tak se pak ani nelze divit, že společnosti většinově vychovaných individualistů si aktivně a samy do čela stále znova klidně a vědomě vybírají a volí psychopaty a pak se hloupě diví, že v tom výsledném marastu se necítí být šťastní a že ani ekonomikám jejich států se také vlastně vůbec nic dlouhodobě nedaří. Člověk by si tedy řekl, že hloupí psychopati ve vládách nevzdělaných a ještě hloupějších a zbytečně nešťastných národů budou i nadále úspěšně mocensky vegetovat, dokud jim to řízení států jejich ideologové a propagandisti nadále budou úspěšně mediálně chválit. A obzvlášť, když je ti mocní za to dobře zaplatí.

No a co si počnou národy s hloupě vychovanými a nevzdělanými rodiči a dětmi? Ty pak dál budou muset jen marně živořit a reptat, rady si nevědouce, kam z konopí ven … Inu což. Přísloví nám praví, že jak si kdo ustele, tak si lehne. Anebo také, že žíznivého koně s klapkami na očích lze sice k řece přivést, ale napít se, to už musí ten kůň sám. Kůň totiž vůbec neví, že když vůz tahá jen on sám, tak se nadře dvakrát tolik, než kdyby byl vedle něj v postraňku ještě další parťák, který by byl v tahu poctivý a při práci mu pomohl. Jenže pozor, to by pak už nebyl koňský potah kapitalistický, ale kolektivně spolupracující potah socialistický!

A poučení?

Poznání, že socialismus je schopná pochopit i koňská hlava, když se jí to prakticky ukáže. Zajímavé přitom je, že ani tohle mnohým dnešním lidským hlavám často nestačí a ony si neuvědomují, že jedním prstem se nikdy nic bez lepidla nedá uchopit. Když ale máš prsty dva, tak že už to jde a když použiješ celou ruku, tak z ní můžeš udělat i pěst.