Princip lokální netolerance

Globalizace, tento primárně ekonomický projekt, přináší zpětný ráz na úrovni společnosti. Opravdu dochází ke střetu civilizací, daleko víc než v minulosti. Protože multikulturalismu řešením není, jak po létech tragického vývoje zjistila i evropská elita, co jím je? Jak mohou vedle sebe existovat naprosto protichůdné ideologie, náboženství nebo společenské systémy? Návod nám dává sama příroda.

Pokud bychom měli posuzovat život očima společenských věd, zjistili bychom, že je založen výhradně na „špatných“ vlastnostech. Vývojové principy jsou analogií lidských vlastností jako je egoismus, netolerance, xenofobie apod. Začíná to již na úrovni makromolekul a přes organely, buňky atd. končí organizací společenského hmyzu, savčích skupin, tlup a stád. I naše imunita je vlastně xenofobní systém, likvidující každého živého vetřelce a náš byt či oplocený dům jistým projevem xenofobie.

Již existence buněk vyžaduje, aby obsahovala naprosto rozdílná prostředí a aby se chránila svou integritu. Ten geniální vynález, který to umožňuje, se jmenuje hranice, ať je to lipidická dvojvrstva, buněčná stěna či kůže.

Naprosto stejně fungují sociální živočichové, ať už je to  hmyzí úl nebo zvířecí tlupa. U lidské společnosti to funguje obdobně, tvoří tlupy, rody, kmeny či státy s kulturou a soudržností, zpravidla oddělené tu více tu méně respektovanou hranicí. Hranice, její respektování, regulované překračování a protežování vlastní kultury na vlastním území, to jsou základní předpoklady klidné koexistence různých kultur. Říkám tomu princip lokální netolerance.

Je zřejmé, že takovýto model je minimálně konfliktní. Je však nutné splní některé požadavky:

• Ochrana (rozumná) vlastní kultury na teritoriu
• Respekt k hranicím
• Skutečný respekt k sousední kultuře, když se odehrává na svém území
• Nešíření jednostranně stanovených tzv. globálních hodnot, ať (nám) připadají jakkoli přitažlivé.

Uvedu extrémní příklad – přírodní národ, kanibalové. Pro nás je to nepřijatelné a skandální, ale objektivně je to jinak. Naše civilizace zavraždila o několik řádu více lidí než všichni kanibalové světa dohromady. A co se děje s tělem po jeho smrti, je spíše otázka estetická a zdravotní. Nic, co by způsobovalo výrazně víc lidského neštěstí, než naše vlastní agresívní civilizace. Chci-li se nazývat člověkem tolerantním, musím respektovat jejich způsob života na jejich území. Pokud se ale pokusí o něco podobného u nás, musí být reakce nekompromisní.

Jsem si vědom toho, že život je daleko komplikovanější než tento model. Někdy kultury nemají teritorium, jindy jsou z nějakých historických důvodů na jednom místě dvě porovnatelné kultury. Nicméně pravidlo, že o vývoji kultury by měla rozhodovat většina a menšinám by měla být uznána jen práva akceptovaná většinou, je nejméně konfliktním modelem. Rozhodně nesmí být kvůli právům menšiny zásadně omezována práva většiny, to je cesta do pekel.

Současný stav všeobecného společenského napětí je způsoben ze značné části nerespektování principu lokální netolerance. Západ neomaleně, bezohledně a přes miliony mrtvých šíří své tzv. „globální“ hodnoty daleko za hranicemi vlastního světa. Současně je jeho obyvatelstvo frustrováno nadržováním importovaným „kulturám“ naprosto nepřijatelným, odporujícím místním civilizačním fundamentům a morálce. Často jsou dokonce pokrytecky zvýhodňovány kultury, jejichž příslušníky západní armády v jejich domovinách vyvražďují.

Navíc západní elita vytvořila vlastní globální „kulturu“, kterou svému obyvatelstvu vnucuje násilím. Teritorium této kultury je virtuální, jsou to média, prostředky masové zábavy, divné zákony  nebo elitou placené aktivistické skupiny. Ve spojení s diskreditací či dokonce kriminalizací dosavadních většinových lidských a morálních standardů, jsou již výsledky zcela nevirtuální. Ponížení středního stavu lidskou lůzou, rozvrat povědomí o rodině i národu, omezování rodičů při výchově dětí, nebo spíš sofistikovaný rozvrat výchovy dětí, vytváření genderové nenávisti nebo propagace některých sexuálních úchylek.

Za sebe mohu říct, že se princip lokální netolerance snažím dodržovat. Jako militantní ateista se chovám s respektem v kostelích všech církví, to není to místo, kde bych se měl vyjadřovat k náboženství. Když zabloudím do nějaké kultury, snažím se odkoukat, co se u ní sluší a patří a chovat se tak. Pravda, ne vždy se všechno povede. Na návštěvě se chovám zdvořile a slušně, i když mi nabídnou třeba rajskou polévku (fuj!). Ale pokud po mě přivandrovalec bude chtít, abych se ve své vlastní zemi klaněl jeho barbarskému bohovi či jeho pomatenému a pedofilnímu prorokovi, bude agresivně šířit své zvrácené náboženství, či snad dokonce vyhrožovat, tvrdě narazí. Narazí tak tvrdě, jak jen bude potřeba, bezohledně, nemilosrdně a bez skrupulí, v rozsahu, který mi mé skromné psychické a fyzické síly dovolují. Protože tady, tady jsem doma já! Tady jsme doma MY!

Je Suis Charlie

Převzato z Nautila