Proč by měla jít do EU parlamentu paní Horáčková – a ne já?

V rozhovorech redaktorů ČT se známým osobnostmi volebních štábů obou uchazečů na prezidentství v sobotu odpoledne došlo i k interview Michala Horáčka, tuším, s redaktorem Houžvou. To už byl výsledek souboje znám a redaktor ČT se zajímal, zda teď – po Drahošově porážce – hodlá Horáček v politice dál pokračovat. Ten odpověděl, že nejspíš ani moc ne, a to ani ve spolupráci s poraženým kandidátem Drahošem (pár hodin poté dokonce prohlásil, že Drahoš byl pro boj se Zemanem vůbec špatnou volbou, protože vyžaduje stále jen klid). Ale má prý pro republiku skvělý tip. Jeho manželka je naprosto jedinečným kandidátem na funkci poslankyně evropského parlament. Je prý hezká, cizí jazyky ovládá, takže proč ne…

Poslední slova tohoto rozhovoru jsem už vnímal vleže jak široký tak dlouhý na zádech, hned pod stoličkou, na které jsem prve seděl. Zřítil jsem se tam z šoku z toho, co jsem si právě vyslechl. Jo tak takhle se lidi dostávají do Bruselu! Prokristaživého, ten Horáček je ale hlava. Vystihne moment, kdy se na povolební vysílání ČT dívá dobře přes tři miliony lidí, pak si tohle o manželčině vrcholné kvalifikaci pro úřad evropské poslankyně jen tak jakoby od boku plácne, a ví velmi dobře, že z těch tři milionů lidí se toho někdo zodpovědný chytne, bude o té paní Horáčkové uvažovat a uvažovat, až si jí jednoho krásného dne k sobě pozve a do toho Bruselu ji prostě vyšle…

Herdekslávek – a co já? I já přece umím cizí jazyky, hezký jsem taky a mám za sebou dokonce tři knížečky politických fejetonů, takže ve sběhlosti vyslovovat se k politickým problémům i ve schopnosti jazykově se vyjadřovat mám před paní Horáčkovou možná i náskok. Takže proč ona ano a já ne? To jenom proto, že nejsem Horáčkovou manželkou? Že prostě nemám nikoho ani z přízně a ani ze známých, kdo by o mně v televizi utrousil pár uznalých slov?

Ale počkat! Paní Kozelková z Chocně, se kterou si dopisuji na internetu, už v televizi coby úspěšná chovatelka cizokrajného ptactva několikrát byla. A neřekl bych, že by byla tak nešikovná, že by do svých projevů o papoušcích nedokázala vpašovat i pár slov i o mně, coby vhodné posile české reprezentace v EU.

A tak jsem do Chocně poslal e-mail. Odpověď? Ani si to nepřejte slyšet. Tím jsem s celou slavnou paní Kozelkovou definitivně skončil.

A tak teď už jen sedím doma, čumím do zdi a dumám nad tím, proč paní Horáčková ano – a já ne. Jedině, počkejte, herdekslávek, ono by to přece jenom šlo! A to přímo prostřednictvím té sítě, která nás právě teď spojuje. Internet, chápete? Napíšete tam o mně, že bych byl pro funkci poslance EU posilou, a ne sice miliony, ale pár tisíc lidí si to přečte, to semínko se možná v někom důležitém zachytí, bude růst – a nakonec, možná, co můžete vědět, do Bruselu vůbec nepojede paní Horáčková, ale já.

Tak se, prosím vás, snažte! Z Bruselu vám potom pošlu fotku čurajícího chlapečka.