Proč Praotec Čech nikdy nepřišel do země zaslíbené?

Odpověď je jednoduchá. Protože naši předkové tu již dávno žili.

Neexistují žádné prameny ani archeologické nálezy, které by potvrzovaly roky šířené pověsti a hypotézy o původu Slovanů v Evropě a s ním spojeným masivním stěhování národů v 7. století, jež hlásaly především anglosaské archeologické a historické ústavy.

Genetické analýzy naopak potvrzují vysoké procento shody (30 %) mezi genetickým materiálem z východní a jižní Evropy z období před 12 tisíci lety, v období před přelomem letopočtu i mnohem později. Neexistují žádné významné rozdíly mezi etnickými skupinami, a to ani etnografické. Naši předkové tu měli kořeny patrně již velmi dávno. Naopak bychom mohli hledat souvislosti mezi Slovany a 7500 let starou kulturou Vinča, která dala Evropě písmo o 1000 let dříve než Sumerové, která osidlovala oblasti od Turecka až po naše země, kdy nejvíce archeologických památek bylo nalazeno a zkoumáno v oblastech od Slovinska po dnešní Makedonii, nejvíce však v oblastech Srbska a Bosny.

Ze stejné oblasti pochází pravděpodobně i Minojská civilizace na Krétě.

Stejně bychom mohli hledat souvislosti mezi Illyrskými kmeny a Slovany. Nebo třeba mezi megalitickými stavbami vyskytujícími se i např. na dnešní Maltě či třeba v Chorvatsku, Bosně, Černé Hoře, Řecku či těmi, které se vyskytovaly v době raného středověku u nás a dalších západních, východních i Pobaltských Slovanů.

Ještě větší dopad na památky než staletý útlak muslimů však měla válka v rozpadající se Jugoslávii v letech 1991-1999. Nejen kvůli mj. zapálenému archeologovi J. B. Titovi, ale např. díky hrdinství personálu Národního muzea v Sarajevu, které bylo zavřeno a určeno k likvidaci, se mnoho nálezů neztratilo či nezapadlo v zapomnění. Těmto hrdinům se podařilo ve veřejnosti nepřístupném suterénu zachránit i tisíce artefaktů z doby předřímské.

Pravda je, že na našem území se vyskytly i jiné než Slovanské kmeny. Svého času bylo velice módní hledat svoje kořeny mezi Kelty. To není samo o sobě nic proti ničemu, svoji významnou stopu zanechali, v mnohém byla pozitivní. Ale tento fakt nemůže zastřít jedno. Naše kořeny. Ty máme jasné. MY JSME TADY DOMA. A domov si nikým vzít nesmíme.

Z historie se můžeme přesunout do současnosti lemované u nás již folklorním zvykem jakýkoliv státní svátek vzít jako příležitost zaútočit na občany demokraticky zvolenou hlavu státu, která podle svého slibu brání občany vlastní země proti nadnárodní plutokracii. Mezi tyhle podlé a v některých případech i evidentně nesvéprávné účastníky těchto útoků rozhodně nepatřím. Ale zásadně se musím vymezit proti jedné tezi. „Pokud chceme přežít, musíme být xenofobní.“ To je zásadní omyl, zdroj konfliktů, nedorozumnění a past. Xenofobie je cesta do pekel, nijak neřešící migrační vlnu, ani její příčiny. Musíme bránit svoje kořeny a svůj domov. Soužití různých kultur je sice i možné, jak ukazuje dnešní Rusko či např. Jugoslávie za Tita, ne vždy působí tolik problémů, které jsou popisovány z Německa, západní Evropy či dnešních USA. Ale nejdůležitější je ochrana domova a kořenů veškerých národů na světě. (Při šíření xenofobie zcela nemožné.) V tomto je krásná naše hymna. Kde domov můj. Perličkou je účast české archeologie při záchraně památek před Islámským státem.

Další důležitá věc je, aby se chod věcí svých navrátil zpět jednotlivým národům, lidu, abychom si pravidla hry určovali sami.

Slovem Sclavus se v Římě označovali Illyrové a Slované. A tohle slovo znamená KLÍČ. Doslova a do písmene. Vývoj u nás bude klíčový pro vývoj celé civilizace. Řešení výše naznačené problematické situace se nabízí:

1. Ukončení vojenských konfliktů
2. Ukončení snah o hegemonii NATO a ukončení jeho existence
3. Celosvětová celospolečenská změna

Ukončení bratrovražedných sporů mezi jednotlivými slovanskými národy bude klíčovější, než se na první pohled může zdát. Pokud se daří smíření mezi více než tisíc let odloučenými církvemi reprezentovanými Vatikánem a Moskevským patriarchátem, je na pováženou, že se to nedaří mezi bratrskými národy, kde existuje i významné propojení uvnitř rodin, které mají příbuzné na obou stranách hranic. Je to dáno patrně tím, že existuje v jednotlivých národech různě velká vrstva těch, kteří např. za pár drobných či vydláždění cesty k moci a slávě byť i jen na úrovni neznámých obyčejných životů, jsou ochotni se zpronevěřit cizí moci, cizím tajným službám či jen šíření propagandy cizí moci vyhovující.

Na oslavu naší státnosti není potřeba vytvářet hrdinské eposy našich předků, kulty osobnosti ani dehonestující kampaně zaměřené proti komukoliv. Máme být na koho hrdi. Jan Hus, Karel IV., Jan Žižka, Jan Ámos Komenský, Karel Havlíček Borovský, Karel Čapek, Jan Werich, nebeští jezdci, hrdinové od Dukly či Karel Kryl. Jednou to budou třeba i někteří naši stateční současníci. Ryk v médiích sice nechce, aby tomu tak bylo. Ale navzdory tomu, ještě tu žijí lidé čestní a se zdravým rozumem…