Aby bylo všem jasno: Jako dítě školou povinné jsem mimo jiné zvonil na církevní zvon a sloužil jako ministrant. Službou při svatbě nebo pohřbu jsem si tímto způsobem zvyšoval minimální kapesné. Později, již dospělý, při jedné nutné potřebě převozu do nemocnice, jsem se dostal do jedné, katolicky vedené. Byla asi nejblíž. Do doby, než se vrátil mnou odeslaný řidič z mého bytu, kam jsem ho poslal vzít moji šekovou knížku na zaplacení pobytu v nemocnici, jsem si poležel v koupelpnové vaně bez jakékoli lékařské pomoci. Tak jsem poznal strach a současně dostal čas si popřemýšlet. O lecčem.
Tato zkušenost se stala společně s církevní daní, kterou v Německu vybíral v mém mládí (a ještě asi i dnes vybírá) pro církev stát mnohem efektivněji než já, mladý ministrant, příčinou, proč jsem ihned po propuštění z nemocnice požádal u soudu o oficiální vypsání z církve. Poté jsem byl osvobozen na věčné časy, tedy alespoň v Německu od placení církevní daně. Bylo to zaregistrováno jak u soudu, tak i u daňového úřadu. A já se tak stal paírovým ateistou.
Pro lepší pochopení článku: Jeden ze studentů – magistrantů se mně nedávno zeptal, zda-li jsou v ČR věřící někde registrováni. Nevěděl jsem, jak odpovědět. Již ale jako dítě školou povinné jsem byl zvědavý a naučený si hledat odpovědi. Následovat bude skutečný příběh z cesty za nalezením odpovědi. Cesty v ministersko-církevně-restitučním bludišti naší české společnosti. O co se jedná?
V rámci sbírky podpisů jednotlivých církví pro zastoupení v již probíhajícím restitučním procesu a rozdělování tzv. finanční kompenzace nebylo stoprocentní jednoty mezi jednotlivými církvemi. Přesto došlo k dohodě, protože peníze se nestydí a nesmrdí. V jedné z těchto církví, Pravoslavné církvi v českých zemích probíhá již delší dobu vážný spor. Vím o něm více méně náhodně, přestože nevěřím na náhody.
V tomto církevním sporu se promítá nejenom nezvolení arcibiskupa eparchiálním shromážděním, ale i postoj k restitucím. Neochotu se podílet na přidělení patříčného finančního odškodnění za něco, co se nestalo, zaplatil mimo jiné teplický kněz Evžen Freimann výhazovem nejenom z úřadu s platem kněze, ale i z kostela, jehož vlastníkem je město Teplice. Do renovace a údržby kostela vložila obec kněze nespočetně víc finančních a jiných prostředků než sám vlastník kostela. To však v této chvíli není podstatné.
Podstatným se jeví, jak rychle po výhazovu jednala teplická radnice. Jak se sluší a patří, v dobách neoliberálního kapitalismu a bratrství platí, že čas jsou peníze. Radnice předala kostel do služeb nepravomocně zvolených, samo-vyvolených osobností, za podmínek, které neznám. Jména a minulost samo-vyvolených nemíním ohlašovat. Jsou částečně v příloze, v úřední komunikaci s Ministerstvem kultury ČR a minulost všech osobností je snad známá i Policii ČR. Toho času je pravědopobné, že Policie ČR je nečinná. Chci ale věřit, že finanční kontrola Ministerstva financí ČR alespoň monitoruje, kam a komu se převádějí finanční prostředky vyjednané katolickou církví. Chci také věřit, že kontrolní oddělení MK ČR najde čas a podívá se do Teplic a pozve si samo-vyvolené na „besedu“.
Moje víra není jenom akademická. Je spojena s informací, jejiž věrohodnost nemohu sám objektivně ověřit. Informace má podle mého přesvědčení charakter veřejného zájmu. Týká se totiž zapůjčení již obdržené podstatné finančí odměny za škody, které Pravoslavná církev v českých zemích neutrpěla (podle kněze Evžena Freimanna), cizímu subjektu. Finanční odměna, kterou domluvila vedoucí restitucí, to jest katolická církev s novým samo-vyvolenými představiteli Pravoslavné církve v českých zemích. Zcela určitě pro ministerstva zjistitelná finanční odměna z restitucí měla být – podle obdržené informace zapůjčena italskému subjektu na dobu několika desetiletí, to jest dobu věčnou. V jazyce italském: il tempo eternale.
Kdo a proč se snažil a stále snaží po tak dlouhou dobu tyto informace před vladykou Simeonem zatajit? Proč oficiální místa Pražské pravoslavné eparchie neříkají svým věřícím pravdu a Katolická církev nekontroluje své partnery? Proč si katolická církev nepromluví se svými novými partnery a neprověřuje informace, které jsou evidentně k dispozici, a které neodpovídají pravdě ani pozemské, ani Boží? Proč věří a jedná s partnerem, který tvrdí, že jednání v Cařihradu dopadla dobře (závěry delegace vladyky Rastislava po návštěvě Ekumenického patriarchátu), přestože oficiální zpráva z patriarchátu to nepotvrdila, jak dokazuji níže.
Český překlad dopisu Patriarchy Bartoloměje, ve kterém odsuzuje nekanonické chování samo-vyvolených pánů Rastislava, Juraje a Jáchyma, nových správců restitučního podílu Pravoslavné církve v českých zemích (v dopise jsou takto jmenováni bez biskupských titulů) a konstatuje izolaci místní církve od zbytku pravoslavného světa:
Consulate General of the Czech Republic in Istanbul, č.j. 336/2014
Ministerstvo kultury ČR, č.j. 24399/2014
Jeho Excelence Daniel Herman, ministr kultury České republiky
Vaše Excelence,
s hlubokým zármutkem a velkým znepokojením Vás tímto patriarším dopisem chceme důvěrně seznámit s nešťastnými okolnosti, do nichž upadla naše dceřiná Církev, autokefální Pravoslavná Církev v českých zemích a na Slovensku, čímž je ohrožena právoplatnost pravoslaví ve Vaší zemi a obávané uskutečnění rozkolu se stává citelnější realitou.Locum Tenens (metropolitní správce) Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku Jeho Excelence Simeon se na nás obrátil vzhledem k nekanonickým skutkům při volbě a jmenování pravoslavných hierarchů v autokefální Církvi Vaší země jako na Ekumenický Patriarchát, který má odpovědnost v první řadě za jednotu pravoslaví po celém světě a jako Matka Církev také za pravoslavnou Církev ve Vaší zemi, a požádal nás o zásah. Vyslyševše jeho žádost, pověřili jsme výbory našeho Synodu pro mezipravoslavné záležitosti a pro kanonické záležitosti, aby přijaly zde v našem Ctihodném středisku zástupce obou frakcí výše uvedené Církve a vedly s nimi diskuzi. Našemu církevnímu a pastýřskému úsilí o dosažení řešení se bohužel postavila v cestu neochota delegace, která zastupovala „Primase“ místní Církve, veřejně uznat tyto kanonické anomálie.
Proto jsme my a členové Posvátného Synodu Ekumenického Patriarchátu vydali dne 1. dubna 2014 přiložené komuniké, v němž je uvedeno, že První Stolice Pravoslavné Církve, která je též Matkou Církví tamější místní Církve, společné s dalšími deseti kanonickým autokefálními Pravoslavnými Církvemi, s výjimkou Patriarchátu moskevského a antiochijského a Pravoslavné Církve v Polsku, neuznávají nově zvoleného „Primase“ a to z důvodu rozpoznaných nekanonických skutků při jeho volbě. V důsledku toho neuznáváme úkony, které Pravoslavná Církev v českých zemích a na Slovensku označuje za .“kanonické“. Měli bychom také zdůraznit, že „Primas“ uvedené Církve nebyl pozván na zdejší Synaxis hlav všech Pravoslavných Církví začátkem března. Vyloučení ze Synaxis jasně ilustruje vážnost celé věci, neboť „Primas“ je tak izolován od zbytku pravoslavného světa.Dále jsme nedávno obdrželi znepokojivé informace týkající se tříčlenného Synodu uvedené církve složeného z Rastislava, Juraje a Jáchyma, kteří hlasovali pro odvolání arcibiskupa Simeona z pastýřských povinností bez jeho souhlasu. Poté následovaly další nekanonické skutky na zasedání eparchiální rady brněnské eparchie. Bylo nám řečeno, že předtím, než se toto zasedání sešlo, arcibiskup Simeon kvůli nepřítomnosti tajemníka odešel. Po jeho odchodu biskup Jáchym nekanonicky svolal členy eparchiální rady, s nimiž je spojen, a pokračovali v zasedání, během kterého odhlasovali odvolání arcibiskupa Simeona a zároveň jmenovali eparchiálního správce jako jeho náhradu. Také bylo na dobu neurčitou suspendováno deset kněží a byl jim zakázán výkon kněžských povinností. Toto navíc vyústilo též v uzavření několika kostelů, které musely čelit ze strany nového církevního statu quo hrozbám násilí, citovému útisku a zastrašování v různých formách.
Tyto nekanonické a neetické skutky ze strany Hierarchů Pravoslavné Církve v českých zemích a na Slovensku, kteří jsou nyní v úřadu, hluboce rmoutí Ekumenický Patriarchát i nás osobně. Neodpovědnost, nezralost, nedostatek soudnosti a církevního étosu ve správě místní Církve poškozuje jednotu celé Pravoslavné Církve. Ekumenický Patriarchát bude, třebaže mu to působí bolest, považovat nadále úkony Pravoslavné Církve v českých zemích a na Slovensku za nekanonické, dokud nebude nalezeno kanonické řešení. Věříme, že civilní orgány Vaší země budou na tuto situaci brát zřetel při rozhodování ve věcech uznávání církevních orgánů ze strany státu.
Jsme Vám vděčni, že této nanejvýš naléhavé a závažné záležitosti Pravoslavné Církve věnujete pozornost a berete na ni zřetel. Pokud byste si přál, abychom Vám ve věci poskytli více informací, my i naši spolupracovníci bychom se velmi rádi sešli s Vašim zástupcem zde v Istanbulu. Můžeme také vyslat své zástupce k Vám, aby mohlo dojít k další diskusi o této nešťastné situaci.
Přejeme Vám i Vašim blízkým radostné a požehnané Velikonoce a zůstáváme v hluboké lásce a úctě.
V modlitbách Vaši + Bartoloměj Arcibiskup Cařihradu – Nového Říma
a Ekumenický Patriarcha,Na Ekumenickém Patriarchátu dne 11. dubna 2014
Ministerstvo kultury ČR poslalo 15.května 2014 Pravoslavné církvi v českých zemích a na Slovensku dopis, ve kterém vysvětluje, proč nemůže být vladyka Jáchym uznán a zaregistrován českým státem jako arcibiskup pražský. Tento dopis byl až do nedávna před věřícími i veřejností utajován. Že by vševědoucí katolická církev v Praze o něm nevěděla?
(http://sul-zeme.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=68:dopis-mkcr-15052014&catid=2&Itemid=101)
Pokud katolická církev v Praze nevěděla o existenci dopisu, pak by se to dnes měla dovědět a rychle konat. Když o existenci dopisu katolická církev v Praze věděla a nekonala, nechť raději posoudí její chování soudy místní než soudy Boží.
Někdo se může zeptat: „A kde je ta odpověď na otázku studenta?“ K ní vede cesta krátká.
Protože vystudovaný a zkušený kněz z poslání může jenom težce vykonávat jinou práci a nemiluje procházku tam i zpět k pracovnímu úřadu, rozhodl se teplický kněz Evžen Freimann založit se svými a jemu věřícími, oddanými známými a neznámými ovečkami novou církev: Českou pravoslavnou církev.
19. května 2014 podal Freimann žádost o registraci nové církve na MK ČR. Odtud obdržel s neuvěřitelnou rychlostí již 20. května potvrzení o zahájení řízení, číslo jednací MK 25889/2014 OC, s podpisem ředitelky odboru (Ing.Pavla Bendová). Podle zákona je na rozhodnutí lhůta 30 dní. Tu lze samozřejme prodloužit, když… Protože nebylo doručeno ani rozhodnutí, ani sdělení o prodloužení lhůty s výzvou o doplnění informací, Freimann podal 24. 6. 2014 Stížnost na nečinnost podle par. 80 zákona číslo 500/2004 Sb.
Mezitím se MK ČR obrátilo dopisem pod číslem jedancím MK 28259/2014 OC s datem 03.06.2014 (vyřizuje Hrbek Vladimír) k mně osobně neznámému množství občanů, kteří svým podpisem vyjádřili podporu založení České pravoslavné církve s pro mně zajímavou prosbou. Cituji z originálu dopisu:
“…Proto se na Vás obracíme se žádostí, abyste nám laskavě potvrdila/a, že jste se na příslušný podpisový arch skutečně vlastnoručně podepsal/a jako člen, resp. osoba hlásící se k dané církvi. Jestliže jste osobou hlásící se k „České pravoslavné církve“, potvrďte na přiloženém listu odpověď „A“, pokud tomu tak není, potvrďte odpověď „B“. V této souvislosti Vás upozorňujeme, že odpověď „A“ může označit pouze skutečný člen církve, nikoli ten, kdo s ní např. pouze sympatizuje nebo její činnost podporuje…“
Na Stížnost na nečinnost reagovalo MK dopisem ze dne 03. 07. 2014 (vyřizuje JUDr. Lenka Houdková) také, podle mé životní zkušenosti, svérázným způsobem. Cituji:
“…Např. správnost údajů osob zapsaných na podpisových arších je zjišťována porovnáním těchto údajů s údaji v evidenci obyvatel u registru obyvatel. Následně ty osoby, jejichž údaje na arších byly touto kontrolou shledany správnými, jsou dotazovány ministerstvem, zda podpisový arch skutečně podepsaly a jsou osobou hlásící se k uvedené církvi a náboženské společnosti. Vedle těchto kontrol podpisových archů je dalším časově náročným úkonem vypracování znaleckého posudku, či posudků…Průměrná doba celkového trvání řízení od podání návrhu na registraci až po vydání prvoinstančního rozhodnutí o registraci či o jejím zamítnutí se pohybuje v rozmezí 6 až 12 měsíců“.
A aby toho nebylo málo, paní JUDr si vzpomněla a hned příští den, dopisem ze 04. 07 .2014 doplnila řízení o „Dalšího účastníka řízení o návrh na registraci České pravoslavné církve“. Tím je Pravoslavná církev v českých zemích, IČO 00445177. Ta církev, o které jde řeč výše. Ta, která je nejvyšším hodnostářem Pravoslavné církve označena jako izolována od zbytku pravoslavného světa, a jejíž samo-vyvolení vůdci jsou v oficiálním dopise jmenováni bez titulů. Což je z hlediska protokolu víc než srozumitelné. Jejíž vůdci údajně zapůjčili – investovali finanční prostředky obdržené z restituce do Italie.
Na studentovu otázku jsem doposud nedostal žádnou oficiální odpověď. Z dopisu MK ohledně založení nové církve, jejíž iniciátor a zakladatel odmítá restituční nároky, vyplývá, že věřící se v ČR registrují. A nejenom to. Jak může být někdo skutečným členem církve, o jejíž registraci bylo teprve požádáno, ví snad jenom MK ČR a Bůh sám. A nebo možná pan ministr MK ČR, Daniel Hermann. Adresát sdělění Bartoloměje Arcibiskupa Cařihradu – Nového Říma a Ekumenický Patriarcha, z 11. dubna t.r. To ale v případě, že panu ministrovi nikdo dopisy nepředčítá.
Pan ministr byl sám kněz a je absolventem teologické fakulty v Litomeřicích. Je zcela určitě zběhlý ve věcech církve vlčí, protože pracoval jako sekretář kardinála Vlka. Je zcela určitě schopen se informovat o svých a jiných, protože byl pracovníkem MV. Zkrátka, pan ministr má nejlepší předpoklady udělat ve věci samo-vyvolených, v restituci a na svém ministerstvu boží pořádek.
Životní zkušenost a dřívější činnost u Zemského soudu v Karlsuhe mi totiž napovídají, že o Stížnosti na nečinnost podle par. 80 zákona číslo 500/2004 Sb. by i v ČR měl formálně odpovídat ministr, a ne ředitel odboru, na kterého si žadatel stěžuje.
Proto se také necítím dobře při procházce v ministersko-církevně-restitučním bludišti ČR.
Praha, 10. 07. 2014
Církve žerou a mezi tím režim připravil likvidaci důchodců tzv. suchou cestou. http://moneymag.cz/duchody-penze/3618-desiva-pravda-o-duchodech-postihne-mnoho-lidi