Restart vztahů NATO-Rusko

MOSKVA – Loňská srpnová krize v Gruzii otestovala evropskou obrannou soustavu a ta nesplnila svůj stěžejní úkol spočívající v zajišťování společné bezpečnosti pro kontinent jako celek. Evropa proto musí prověřit své současná bezpečnostní uspořádání, analyzovat, co se stalo, a při reformě těchto uspořádání vzít analýzu v potaz.

Rusko si potřebu revidovat mechanismy evropské bezpečnosti, včetně mezinárodních a regionálních institucí a jejich funkcí, uvědomovalo už před gruzínskou krizí. Navrhli jsme nový, právně závazný smluvní systém bezpečnostních záruk, který by zajistil rovnocennou bezpečnost napříč Evropou.

Evropská unie je přesvědčena, že ruská iniciativa má dobrý základ a projevila zájem o zahájení takového projektu. V Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) jsou lídři, kteří jsou ochotní se zúčastnit. NATO však stojí stranou. Předložit ruské návrhy na novou bezpečnostní koncepci Radě NATO-Rusko (NRC) jsem měl loni v září. Aliance ale po gruzínské krizi odmítla plánovanou schůzku uskutečnit.

Když NRC v roce 2002 vznikla, byla vytvořena jako nástroj dialogu, spolupráce a společného rozhodování v záležitostech oboustranného zájmu, mimo jiné nešíření jaderných zbraní a kontroly zbrojení, boje proti terorismu, civilního krizového plánování a kooperace mezi armádami. NRC měla fungovat jako fórum pro „konání bezodkladných konzultací“ v krizových situacích a předcházet takovým krizím „včasnou identifikací vznikajících problémů“.

Gruzínská krize bohužel ukázala, že dialog Ruska s NATO nebyl až tak podstatný, jak měl být. Spolupráce NATO-Rusko však má zásadní význam pro světovou bezpečnost. My potřebujeme NATO a NATO potřebuje nás, abychom se vypořádali se společnými hrozbami a úkoly. Na druhou stranu Rusko nepůjde k NATO s prosíkem. Nemáme zájem o iluzi partnerství. Nejpřednějším zahraničněpolitickým cílem Ruska je strategické partnerství se Západem, v jehož rámci budeme společně usilovat o řešení řady soudobých bezpečnostních problémů.

Nemám křišťálovou kouli, ale jsem si jistý, že za několik let bychom měli gruzínskou krizi zpětně vidět jako bod obratu. Už teď můžeme jmenovat tři „růstové faktory,“ které novému bezpečnostnímu systému pomohou dospět – rozvoj Evropské bezpečnostní a obranné politiky, transformaci NATO a návrat Ruska do jeho oprávněného postavení na světové scéně.

Rusko nezačíná být průbojné, agresivní ani imperialistické, jak mnozí pozorovatelé tvrdí. Požadujeme jen to, co nám právem patří – místo v přední řadě mezinárodních vztahů. Svět si bude muset zvyknout na skutečnost, že Rusko už není vetchou zemí. Je tak nepochopitelné, že máme strategické zájmy a národně bezpečnostní obavy?

Rusko se už roky snaží vymanit se z uvažování z dob studené války a přesvědčit své partnery, aby odhodili své stereotypy. Po teroristických útocích z 11. září 2001 Rusko hbitě podalo Američanům pomocnou ruku. Západ ale toto gesto neocenil. Podél hranic Ruska byly neuváženě rozmístěny vojenské základny. Spojené státy plánují zřízení části svého globálního systému protiraketové obrany v České republice a Polsku. Varšavská smlouva přestala existovat před 20 lety, ale NATO stále postupuje směrem na východ a přibírá nové členské státy z jiných důvodů než kvůli posílení bezpečnosti a demokracie.

Rusko nemá zájem o konfrontaci; chceme se zaměřovat na vlastní rozvoj, prosperitu a stabilitu. Úspěšný rozvoj je ale možný jedině v kontextu transparentních a rovných mezinárodních vztahů, společně se stabilitou a bezpečností v našem sousedství. Máme tudíž zájem na silné a nezávislé Evropě. A významným faktorem evropské i globální bezpečnosti je rozvoj vojenského potenciálu EU a bezpečnostní politiky EU.

Je na čase, aby Evropa přestala jednat jako okupovaný kontinent a začala projevovat vlastní politickou vůli. Konání, jehož se EU ujala během gruzínské krize, dokládá, že Evropané takovou aspiraci mají a že jsou ochotni plnit úlohu globálního aktéra, což v příštích letech začne být čím dál zřetelnější.

Co se týče NATO, my v Rusku si myslíme, že by se mělo adaptovat a transformovat tak, aby odpovídalo novému prostředí. Během této transformace musí mít NATO na paměti, že primární zodpovědnost za světový mír a bezpečnost nese Organizace spojených národů. V současnosti však NATO ani jeho předáci nemají jasnou odpověď na otázku: kudy teď jít dál? Strategická koncepce Aliance je zastaralá, a přesto se nedokáže dohodnout ani na tom, kdy se začne připravovat nová. Její síly jsou přetížené v Afghánistánu a její členové ji využívají k prosazování vlastních cílů.

Skutečný, fungující vztah NATO-Rusko by mohl Alianci přinést řešení problémů, s nimiž si nedokáže poradit sama. Stal by se také novým impulsem pro evropskou bezpečnostní soustavu. Právě toho bychom se v budoucnu rádi dočkali – a jde o budoucnost, která je bez Ruska nemožná. Aby se ozřejmilo proč, jednoduše si porovnejte význam boje proti mezinárodnímu terorismu s hodnotou péče o osobní ambice gruzínského prezidenta Michaila Saakašviliho; vše se záhy vyjasňuje.

Evropa potřebuje integrovaný, bytelný a nedělitelný systém všestranné bezpečnosti. Nevyzýváme ke zrušení všeho a k začátku od nuly. Právě naopak, je třeba stavět na stávajících institucích. Krátce, musíme zachovat hardware, ale aktualizovat software. Novým operačním systémem by se měla stát ruská iniciativa prosazující úmluvu o celoevropské bezpečnosti.