Retro: Abeceda masmediálních hříchů (A – E)

20. 1. 2014

Jakých metod používají žurnalisté k manipulaci veřejností? Různorodých, ale vždy je to nějaká forma lhaní. Tady máte příklady.

Agenda setting – dáte vodu do krabice od džusu a obal potisknete nápisem „Elixír života“. Fakta uvnitř článku sedí, ale obal (nadpis, anotace, vyznění) je lež. Jde o nasvícení či zatemnění scény, postupné rozsvěcení a zhasínání mediálních reflektorů podle toho, jak věci jdou či nejdou podle plánu. Jedna z nejmocnějších zbraní médií. Příklady z poslední doby: evropská dluhová a hospodářská krize, arabské jaro, občanské války v Sýrii a Libyi, nepokoje na Ukrajině, proces s Davidem Rathem.

Ahistorismus – posuzování historických událostí z dnešního pohledu. Politicky korektní přepisování dějin, které má posloužit současným „aktuálním úkolům”. U nás se naplno projevuje v diskusích kolem vzniku samostatné ČSR, Mnichovské dohody a odsunu sudetských Němců. Vyniká v tom zpravodajství ČT, musí dělat svižné obraty podle politické objednávky.

Amerikanizace – nekritické přejímání americké kulturní dominance, představa, že složité světové problémy lze řešit s „kolty nízko u pasu”, vyzdvihování amerického „individualismu” projevujícího se masovou spotřebou a kulturou. Přejímání systému, v němž „vítěz bere vše” a o osud poražených (tedy většiny) se nikdo nezajímá. Úlohu kulturních nosičů od holywoodských westernů přejímají „soap opery” a „reality show”. Pro média to znamená, že musí najít jasného padoucha-nepřítele, udělat z něj „teroristu“ a vysvětlit, proč musí být humanitárně zneškodněn za podpory místních teroristů, třeba z Al-Kájdy (viz mediální scénář kolem Libye, Sýrie). V Sýrii už jede další kapitola scénáře podle filmu Limonádový Joe: „Padouch nebo hrdina – my jsme jedna rodina!“ Viz heslo „agenda setting“ nebo „war on terror“ v klíčových slovech článků.

Autocenzura – vědomé či podvědomé sebeomezování žurnalistů. Všichni velmi dobře vědí, které osoby, instituce, vlády, etnika či náboženské skupiny jsou nekritizovatelné. Exemplárním příkladem z poslední doby je zpravodajství ČT o smrti a pohřbu válečného zločince Šarona.

Banalizace – z krásných pusinek v souměrných a dokonale nalíčených tvářičkách nad skvěle padnoucími kostýmky se denně linou stovky zpráv o ničem. V komerčních médiích vítězí dopravní nehody, krimi zprávy a zvířátka v nesnázích, v těch veřejnoprávních problémy vlekařů, rady spotřebitelům či bunkry z 2. světové války. Někdy mám dojem, že editoři České televize velmi pečlivě váží, co už je taková „neudálost”, aby bylo možno ji zařadit do Událostí. U Českého rozhlasu je to jen o málo lepší. V USA v tom vyniká CNN (vzor pro ČT), kde lež a demagogie dostala nová studia a novou grafiku.

Bulvarizace – pokles kvality spojený s naháněním laciných senzací, naprosté podceňování diváka či čtenáře. Krásné tvářičky v nápaditých oblecích se nimrají ve „skandálech” celebrit. Veřejnoprávní média nabízejí v hlavním zpravodajství rady spotřebitelům, (amatérsky) skrytou reklamu, PR zájmových skupin a prostoduchou provládní propagandu. Pes vytažený z kanálu a počasí pak zastíní každou opravdu důležitou událost.

Cenzura – zakrývání skutečnosti pokročilo na vyšší úroveň. Vše působí dojmem, jako by existovaly černé seznamy lidí, kteří do mainstreamových médií nemají přístup. Pokud se tam někdo z kriticky smýšlejících lidí nějakým omylem dostane, moderátoři ho okamžitě svými otázkami vedou do „bezpečných vod”. A pokud by se jim on či ona chtěli vysmeknout a mluví to tom, co je důležité, vedou je k pořádku, nebo jim vezmou slovo.

Deargumentace – média v drtivé většině případů vůbec netrvají na tom, aby jejich komentátoři svá tvrzení dokládali nějakými argumenty. Jsem pevně přesvědčen, že nikdo zpětně neanalyzuje a nehodnotí pravdivost obsahu veřejnoprávních, natož komerčních médií. Je vcelku překvapivé, že tak nečiní ani média navzájem, i když by si teoreticky na stále se zmenšujícím trhu měla tvrdě konkurovat.

Destorifikace – z médií zmizely lidské příběhy. Na čem jiném než na tragickém či komickém příběhu se dá nejlépe ukázat nějaký problém? Přesto v médiích nevystupují „běžní občané” (a pokud ano, tak pouze jako kompars) a „příběhy celebrit” se smrskly na líčení jejich partnerských vztahů či jejich boj s celulitidou nebo jinou podobně zákeřnou nemocí.

Dekontextizace – vytrhávání z kontextu, případně zasazování do falešného kontextu. Velmi častý způsob skandalizace, bulvarizace a banalizace. Příklad z poslední doby – přirovnání Ariela Šarona, nesmlouvavého bojovníka s velkými zásluhami o výstavbu zdi na okupovaných palestinských územích i jejich postupné kolonizaci židovskými osadníky, s Nelsonem Mandelou, bojovníkem proti apartheidu a velkým zastáncem práv Palestinců.

Dvojí metr – stejný výrok politika, stejnou situaci, stejné politické rozhodnutí lze označit za:

autokratické/nedemokratické/odvážné

bezcitné/technokratické/racionální

čestné/naivní/hloupé

destruktivní/revoluční/pokrokové

extrémistické/výstřední/nekompromisní

falešné/lstivé/chytré

geniální/překombinované/nereálné

hloupé/nedomyšlené/jednoduché

iracionální/nedotažené/bezprostřední

moudré/kompromisní/zbabělé…

Emocionalizace – není důležitý obsah sdělení, ale výraz s jakým bylo proneseno, postoj, který při něm politik zaujal, ohlas publika, znamení nebes, kulisy, barva kravaty. Aplaudovaná banalita mimoděk utroušená celebritou je důležitější než hluboká myšlenka řidiče autobusu.

Eintopfizace – novinové články a televizní zpravodajství míchají páté přes deváté, hledají se souvislosti tam, kde neexistují, volně se přeskakuje přes kontinenty a obory, aniž by se autoři namáhali alespoň tím, že vše propojí alespoň „oslími můstky”. K tomu hodně pomáhá postmoderní nemyšlení, nedostatek kritického úsudku a zbabělost či lenost blogerů a nezávislých médií, které s největšími blbostmi prostě nepolemizují.

Expertokracie – samozvaní odborníci na cokoli, o kterých v odborné komunitě nikdo nikdy do té doby neslyšel, se sebevědomě vyjadřují způsobem, který okamžitě zpochybňuje jejich odbornost. Zásadně se neuvádějí možné střety zájmů. Odhadem devět z deseti nezávislých expertů nejsou ve skutečnosti nic než obyčejní lobbisté. Ale na obalamutění diváků to stačí.

Pokud chcete praktické příklady, podívejte se na naši analýzu náhodně vybraných hlavních zpráv ČT z března 2013 (Lže nám Česká televize?).

Napsáno pro e-republika.cz

5 13 hlasy
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
5 Komentáře
nejstarší
nejnovější nejlépe hodnocené
Inline Feedbacks
View all comments
Botičky od Diora
Botičky od Diora
20. 1. 2021 11:13

Pěkné shrnutí. Nebezpečím, jak napsal Orwell, je jazyk. Sterilizace slov. Významy jsou odstraňovány, uhlazovány a obrušovány: ·        Mučení provádí ostatní, mu používáme „vyspělé vyslýchací techniky“. ·        Propagandu provádí ostatní, my „prosazujeme demokracii“. ·        Válku vedou ostatní, my „se preventivně bráníme“. ·        Vraždy provádí ostatní… my „provádíme cílené útoky na vzdálené hrozby“. ·        Když nakonec vyhlásíme válku Sýrii, když začnou padat bomby NATO i na ty aspoň vzdáleně stabilní oblasti, které v zemi zbyly, nepůjde o nálety, ale o „humanitární bombardování“. Dvojaké myšlení je všude, prakticky v každém článku v tisku: ·        Sýrie vede občanskou válku proti fanatikům a hrdlořezům, ale Assadův režim je „brutální“. ·        Izrael ostřeluje obezděné ghetto kvůli… Číst vice »

PPK
PPK
Reply to  Botičky od Diora
20. 1. 2021 11:43

Jeden z nejnovějších příkladů přeborníka v manipulaci – Aktuálně
https://zpravy.aktualne.cz/finance/nakupovani/potravinova-sobestacnost/r~a080f45caeed11eaa25cac1f6b220ee8/

Gatta
Gatta
20. 1. 2021 20:38

Na webu „blbin“ jsem našel zajímavý obrázek a následně odkaz na velmi poučný !!!!! web o komunikačních faulech. Je tam toho hodně.

To by se mělo učit už na základních školách …

https://bezfaulu.net/

Jedna ukázka:
comment image

orinoko
orinoko
21. 1. 2021 17:03

Článek si nepamatuju. Asi už bude věčně aktuální. Tohle se sem hodí.

https://otevrisvoumysl.cz/james-corbett-tanec-pro-lekare-parodie/

orinoko
orinoko
21. 1. 2021 17:14