Retro: Dostaneme se k jádru hovoru o jádru?

8. 4. 2011

Měl to být diskusní příspěvek, ale nakonec se to tak natáhlo, že jsem z toho udělal otevřený dopis svým čtenářům:

Milí mí čtenáři, vážení oponenti v diskusi o budoucnosti jádra,

protože mám s vámi andělskou trpělivost, zkusím to ještě jednou a polopatě:

1. Nikdy jsem nebyl odpůrce jádra, před Fukušimou jsem přemýšlel podobným způsobem jako vy, kteří mi oponujete. Rozdíl mezi námi je v tom, že Vy berete Fukušimu jako nějakou mimořádnou událost, která se dalších milion let nebude opakovat, já ji beru jako jasný důkaz toho, že jádro jako lidstvo nezvládáme. Je to jako scénka s telefonujícím doktorem Chocholouškem, kdy se opakovaně omlouvá, že došlo k politováníhodnému omylu, který se stává jednou za 50, 20, 10… let. A to si vůbec netroufám se ptát ani pídit po tom, kolik takových Fukušim stojí v Japonsku a kolik v seismicky citlivých zónách a na březích oceánů po celém světě.
2. Černobyl se dal vysvětlit jako mimořádné selhání obsluhy ve státem řízené organizaci v mimořádně nestabilní politické situaci umírajícího „reálného socialismu“. Fukušima je selháním posouzení rizik a technického řešení v jedné z nejrozvinutějších zemí světa. Ke všemu ještě vyplouvá na povrch, že ani soukromý vlastník se nevyhnul šlendriánu a porušování provozních a bezpečnostních předpisů při provozu i při likvidaci následků této katastrofy, navíc mám důvodné podezření na to, že celou tu legraci s likvidací následků a odškodněním nakonec zaplatí zemětřesením, tsunami a evakuací z postižených oblastí zdecimovaní japonští daňoví poplatníci v době, kdy soukromá firma TEPCO už dávno nebude existovat.
3. Ohromnými problémy, na které Fukušima ukázala, jsou skladování vyhořelého paliva a používání směsného paliva, které vzniká při likvidaci jaderných hlavic. Teprve v souvislosti s nehodou veřejnost s překvapením zjišťuje, že se vyhořelé jaderné palivo musí několik desítek let chladit uvnitř jaderné elektrárny, a že ani pak ho ve většině zemí nemáme kam trvale umístit. A nový typ reaktorů, který by je využil, je stále ještě ve hvězdách.
4. Ukazuje se, že po Fukušimě bude třeba přepočítat rizika jaderné energetiky a přijmout spoustu dalších bezpečnostních opatření, což ji nesmírným způsobem prodraží. A pokud podraží energie z jádra, může se stát, že některé alternativní způsoby získávání energie se stanou ekonomičtějšími. A taky se stane mnohem přitažlivější cesta úspor energie ve výrobní i spotřební sféře, po níž tady celou dobu volám.
5. Výstavba velkých centralizovaných energetických soustav s sebou nese i další rizika:

• Pokud alokujeme finanční a lidské zdroje do jejich výstavby a těžby potřebných surovin, zákonitě budou chybět na to ostatní.
• Při dosažení určitého podílu na energetickém trhu (můj odhad je 30 a více procent) tyto firmy zákonitě pomocí PR ovládnou mediální a veřejný diskurs ve svůj prospěch. Kdo by nedal prostor bohatým inzerentům? Informování o Fukušimě a průběh „veřejné“ debaty v českých sdělovadlech by měly být pro každého s kritickým myšlením varující, bez ohledu na to, jaké energetické koncepci fandí.
• Centralizace s sebou přináší i centralizované a hierarchizované řídící a kontrolní struktury, riziko nevýkonné byrokracie, groupthinku, nárůst skupinové stupidity, propojování ekonomické a politické moci. Není potom divu, že v pozicích ministrů a jejich náměstků, v kontrolních orgánech i jinde sedí lidé, kteří jsou závislí na provozovatelích centralizovaných zdrojů. Kde by se taky potom jinde při takové energetické politice ti energetičtí experti brali? A pokud tam přijde někdo zvenčí, s jinými názory, lze mu snadno namalovat „oslí uši“, či ho onálepkovat jako idealistického amatéra, který dané věci vůbec, ale vůbec nerozumí.

Postoje vyspělé a mnohem racionálnější veřejnosti v Rakousku a Německu by pro nás měly být impulsem k tomu, abychom se velmi podrobně seznámili s obsahem diskusí, které tam probíhají. Místo toho tamní veřejnost bez důkazů označujeme za hysterickou bandu technických analfabetů a jejich politiky za populisty. Zpráva o průlomovém vítězství Zelených v Bádensku-Würtembersku zapadla, jeho příčiny takřka nikdo (snad kromě Martina Bursíka v rozhlasovém interview) nerozebíral. Přitom mi připadá, že je to přesně naopak – projaderná hysterie paradoxně vypukla u nás. Věřím tomu, že pro spoustu lidí je velmi těžké a bolestné měnit názor, v němž jsme se všichni navzájem utvrzovali několik desítek let, ale nelze ignorovat fakta. Uvidíte, že první, kdo dá od JE ruce pryč, budou pojišťovny a banky.

S pozdravem a přáním ničím nerušené, ostré, ale férové diskuse

Váš Stan

Stanův komentář: Když si to tak teď po sobě čtu, nezměnil bych ani slovo. Předpověď o tom, že výstavba jaderných elektráren na komerčním principu se po Fukušimě stala fakticky nemožnou, se vyplnila do puntíku. Jaderná energetika se za těch sedm let změnila v naprosto neperspektivní odvětví.