Retro: Dostaneme se k jádru hovoru o jádru?

8. 4. 2011

Měl to být diskusní příspěvek, ale nakonec se to tak natáhlo, že jsem z toho udělal otevřený dopis svým čtenářům:

Milí mí čtenáři, vážení oponenti v diskusi o budoucnosti jádra,

protože mám s vámi andělskou trpělivost, zkusím to ještě jednou a polopatě:

  1. Nikdy jsem nebyl odpůrce jádra, před Fukušimou jsem přemýšlel podobným způsobem jako vy, kteří mi oponujete. Rozdíl mezi námi je v tom, že Vy berete Fukušimu jako nějakou mimořádnou událost, která se dalších milion let nebude opakovat, já ji beru jako jasný důkaz toho, že jádro jako lidstvo nezvládáme. Je to jako scénka s telefonujícím doktorem Chocholouškem, kdy se opakovaně omlouvá, že došlo k politováníhodnému omylu, který se stává jednou za 50, 20, 10… let. A to si vůbec netroufám se ptát ani pídit po tom, kolik takových Fukušim stojí v Japonsku a kolik v seismicky citlivých zónách a na březích oceánů po celém světě.
  2. Černobyl se dal vysvětlit jako mimořádné selhání obsluhy ve státem řízené organizaci v mimořádně nestabilní politické situaci umírajícího „reálného socialismu“. Fukušima je selháním posouzení rizik a technického řešení v jedné z nejrozvinutějších zemí světa. Ke všemu ještě vyplouvá na povrch, že ani soukromý vlastník se nevyhnul šlendriánu a porušování provozních a bezpečnostních předpisů při provozu i při likvidaci následků této katastrofy, navíc mám důvodné podezření na to, že celou tu legraci s likvidací následků a odškodněním nakonec zaplatí zemětřesením, tsunami a evakuací z postižených oblastí zdecimovaní japonští daňoví poplatníci v době, kdy soukromá firma TEPCO už dávno nebude existovat.
  3. Ohromnými problémy, na které Fukušima ukázala, jsou skladování vyhořelého paliva a používání směsného paliva, které vzniká při likvidaci jaderných hlavic. Teprve v souvislosti s nehodou veřejnost s překvapením zjišťuje, že se vyhořelé jaderné palivo musí několik desítek let chladit uvnitř jaderné elektrárny, a že ani pak ho ve většině zemí nemáme kam trvale umístit. A nový typ reaktorů, který by je využil, je stále ještě ve hvězdách.
  4. Ukazuje se, že po Fukušimě bude třeba přepočítat rizika jaderné energetiky a přijmout spoustu dalších bezpečnostních opatření, což ji nesmírným způsobem prodraží. A pokud podraží energie z jádra, může se stát, že některé alternativní způsoby získávání energie se stanou ekonomičtějšími. A taky se stane mnohem přitažlivější cesta úspor energie ve výrobní i spotřební sféře, po níž tady celou dobu volám.
  5. Výstavba velkých centralizovaných energetických soustav s sebou nese i další rizika:
  • Pokud alokujeme finanční a lidské zdroje do jejich výstavby a těžby potřebných surovin, zákonitě budou chybět na to ostatní.
  • Při dosažení určitého podílu na energetickém trhu (můj odhad je 30 a více procent) tyto firmy zákonitě pomocí PR ovládnou mediální a veřejný diskurs ve svůj prospěch. Kdo by nedal prostor bohatým inzerentům? Informování o Fukušimě a průběh „veřejné“ debaty v českých sdělovadlech by měly být pro každého s kritickým myšlením varující, bez ohledu na to, jaké energetické koncepci fandí.
  • Centralizace s sebou přináší i centralizované a hierarchizované řídící a kontrolní struktury, riziko nevýkonné byrokracie, groupthinku, nárůst skupinové stupidity, propojování ekonomické a politické moci. Není potom divu, že v pozicích ministrů a jejich náměstků, v kontrolních orgánech i jinde sedí lidé, kteří jsou závislí na provozovatelích centralizovaných zdrojů. Kde by se taky potom jinde při takové energetické politice ti energetičtí experti brali? A pokud tam přijde někdo zvenčí, s jinými názory, lze mu snadno namalovat „oslí uši“, či ho onálepkovat jako idealistického amatéra, který dané věci vůbec, ale vůbec nerozumí.

Postoje vyspělé a mnohem racionálnější veřejnosti v Rakousku a Německu by pro nás měly být impulsem k tomu, abychom se velmi podrobně seznámili s obsahem diskusí, které tam probíhají. Místo toho tamní veřejnost bez důkazů označujeme za hysterickou bandu technických analfabetů a jejich politiky za populisty. Zpráva o průlomovém vítězství Zelených v Bádensku-Würtembersku zapadla, jeho příčiny takřka nikdo (snad kromě Martina Bursíka v rozhlasovém interview) nerozebíral. Přitom mi připadá, že je to přesně naopak – projaderná hysterie paradoxně vypukla u nás. Věřím tomu, že pro spoustu lidí je velmi těžké a bolestné měnit názor, v němž jsme se všichni navzájem utvrzovali několik desítek let, ale nelze ignorovat fakta. Uvidíte, že první, kdo dá od JE ruce pryč, budou pojišťovny a banky.

S pozdravem a přáním ničím nerušené, ostré, ale férové diskuse

Váš Stan

Stanův komentář: Když si to tak teď po sobě čtu, nezměnil bych ani slovo. Předpověď o tom, že výstavba jaderných elektráren na komerčním principu se po Fukušimě stala fakticky nemožnou, se vyplnila do puntíku. Jaderná energetika se za těch sedm let změnila v naprosto neperspektivní odvětví.

0 0 hlas
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
6 Komentáře
nejstarší
nejnovější nejlépe hodnocené
Inline Feedbacks
View all comments
racek
racek
11. 4. 2018 19:32

No, pane Stane, komerční pojišťovny jaderné elektrárny proti katastrofě obecně nepojišťují. Většinou se to řeší různými typy státních záruk, jinak to zatím nejde. I když spolehlivost je obecně velmi dobrá, tak po Černobylu i Fukušimě bude ještě dlouho trvat, než se to nějak jinak vymyslí. Banky obecně na výstavbu půjčují, zajímá je spíš schopnost klienta splácet. A se státními zárukami pro případ katastrofy je to dokonce velice, převelice lukrativní. Obě katastrofy nás ovšem přesvědčily, že stoleté i pětisetleté katastrofy se u Jaderek stát mohou. U Černobylu neobyčejná lidská blbost (a spoléhání se na to, že nikoho nenapadne jen tak vypnout… Číst vice »

idiotronic
idiotronic
11. 4. 2018 19:49

Japonsko by mělo zmenšit spotřebu energie a dřeva, možná snížit i spotřebu potravin. To jsou komodity, které kryje dovozem a vytváří pouště na opačné polokouli s použitím ozbrojených agentur a sonarovou technikou vyčerpává loviště ryb. Klimatické podmínky neumožňují ani výrobu soli z mořské vody. Na druhé straně i mizerně řízené firmy jako Nichia zaměstnávaly pracovníky, kteří dali světu ,,technologicky neproveditelnou“ diodu na bázi GaN( modrou, tedy i bílou) , než jim firma pracoviště zrušila a
autor (profesor Nakamura, Nobelova cena za fyziku) ze země odešel. Pokračujte…

peter.
11. 4. 2018 21:56

Stan: Budem akceptovať váš názor no len za predpokladu,že existuje náhrada za JE. Lebo tzv.obnovitelné zdroje energie môžu pokryť tak 15 – 20%…možno 30% potreby energie ,spaľovať fosílne palivá si už dlho dovoliť nebudeme môcť a tak sa pýtam – aké sú možnosti? Zastaviť výstavbu nových JE,ukončiť prevádzku starých do povedzme 20 rokov ?Nastane výpadok vo výrobe energie,ktorý bude mať za následok pokles výroby a spotreby.Zníži sa aj výroba potravín.Zníži sa dĺžka života ľudí a jediné čo sa nezníži bude nárast svetovej populácie.Prosto reťazová reakcia s obrovskými dôsledkami pre celé ľudstvo.Ja viem,že veľké množstvo ľudí na tejto planete žije bez… Číst vice »

Admirál
Admirál
12. 4. 2018 6:15

racek napsal No, pane Stane, komerční pojišťovny jaderné elektrárny proti katastrofě obecně nepojišťují. Většinou se to řeší různými typy státních záruk, jinak to zatím nejde. I když spolehlivost je obecně velmi dobrá, tak po Černobylu i Fukušiměbude ještě dlouho trvat, než se to nějak jinak vymyslí. Banky obecně na výstavbu půjčují, zajímá je spíš schopnost klienta splácet. A se státními zárukami pro případ katastrofy je to dokonce velice, převelice lukrativní. Obě katastrofy nás ovšem přesvědčily, že stoleté i pětisetleté katastrofy se u Jaderek stát mohou. U Černobylu neobyčejná lidská blbost (a spoléhání se na to, že nikoho nenapadne jen tak… Číst vice »

racek
racek
12. 4. 2018 19:44

admirál: děkuji za upřesnění. Holt si musíme projít slzavým obdobím pokusů a omylů, ale vše je řešitelné.