Česko je holt zemí propagandistických fotografií, z nichž si nakonec každý dělá zaslouženou legraci.
K 25. výročí Sametové revoluce a s ním spojenému Festivalu svobody umístilo centrum současného umění DOX na budovu Národního muzea fotografii prezidenta Václava Havla. Na webových stránkách Festivalu svobody k tomu píšou:
Autorem fotografie je Oldřich Škácha, který byl blízkým přítelem Václava Havla a více než 40 let dokumentoval jeho život a práci. Heslo Havel navždy je vzkazem pro ty, kteří mají sklony historickou roli Václava Havla zpochybňovat a zlehčovat. DOX se hlásí k odkazu Václava Havla, jeho myšlenkám, filozofii a jeho důrazu na zakladní lidské hodnoty, především slušnost, které se v dnešní době pokleslé politické kultury zoufale nedostává.
Foto: zdroj
K Havlovým zpochybňovačům patří, zdá se, i americký filozof, lingvista a společenský kritik Noam Chomsky, který se vyjádřil naprosto jasně:
(Nezapomeňte si zapnout titulky)
Proč se Václav Havel ve vztahu ke Spojeným státům choval způsobem, který kritizuje Noam Chomsky, vysvětluje on sám:
Neměla by tedy na Národním muzeu viset spíše tato fotografie?
Foto: zdroj
Možná by nás to mohlo ochránit před tím, aby na Národním muzeu za pár let neviselo toto:
Foto: zdroj
Napsáno pro e-republika.cz
7 komentáře
Ono vlastně nezáleží na propagandistických fotografiích, ani na rádoby hlubokomyslných filozofických žvástech, ale, jak se říká v detektivkách – sledujte peníze, to je hlavní motiv většiny špinavostí.
A moc bezmocných? Některý režim moc bezmocných posiluje, některý ji zašlapává na dno, ovšem za pomoci sladkých řečiček, což teď máme denně na talíři.
A Havel? Nemá cenu rozepisovat se o okamžitém protiprávním získání majetku, ale
uvízla mi v paměti zpráva v novinách, kdy odsoudili člena Havlovy ochranky za to, že kradl v jeho vile. Mezi jiným ukradl vzácný koberec, pocházející z majetku Pražského hradu. Jakpak se asi do té vily dostal? Tipla bych si, že to zasmrdělo i policajtům, proto to pustili ven.
Ne, do prodeje kompjůtrů nemluvil, ale tento rozpor mezi formou nabídky a skutečným obsahem sdílel. Nabízí se přístroje ,,z voleb“, vybavené Windows10 a tohle vám potom přijde domů:
a tohle přijde
Tož jestli si chceš přečíst skutečnou literaturu,v které narazíš na spojení dvou slov – moc bezmocných-pak se podívej do knížek českého spisovatele píšicího německy Gustava Meyeringa.Když Jan Tříska tohle spojení vyslovil při čtení děkovného dopisu našeho geniálního umělce za udělení ceny Erasma Rotterdamského /poslouchal jsem to živě na svobodce/,nevěřil jsem svým uším.To proto,že jsem měl právě rozečtenu knihu,v které jsem totéž krátce předtím četl ! Neskrývám,že to bylo pro mne velké zklamání…
Prozatím jsem našel Moc nemocných.
Mám v tom nějaký guláš. Meyerink je ten, co stvořil Golema do podoby, v jaké ho známe? Jj, vsici kradnu. I tak se lze vypořádat s inspirací.
Tohle je retro? Vůbec si NATO nevzpomínam. Překonal jsem sám sebe, vstoupil a vytrval jsem. Jeden z odkazů je zajímavý a diskuse pod článkem výživná. Tak on byl ten spratek u komunistů? Že se pořád tak nasazuje na rudé knížky?
Na sklonku svého bytí ještě stačil vydechnout, že je třeba humanitarne bombardovat Kaddafiho. Lze konstatovat, že V.H. – Velký Chrchel byl posedlý bombami. Humanista, který nedá bez bomby ani cigáro.
Ten se tedy této nešťastné zemi opravdu povedl. Zcela zvláštní kapitolu pak tvoří jeho pohrobci a pazdrati, kteří si z jeho bomb udělali živnost.
Moc bezmocných jsem nikdy nečetl. Z Charty 77 mi ji kupodivu nikdo nikdy nenabídl. Není to divné? Přečetl jsem všechno možné, i Jirousovo Třetí hudební obrození v Čechách. Literárně mi vyhovovali Kohout a Vaculík, analyticky Mlynář a Tesař, revolučně Uhl, undergroundove Jirous, hudebně Třešňák, a Veškrna nikde.