11. 4. 2016
Česká televize je pokračovatelkou Československé televize, která vznikla v roce 1954. Úkolem Československé televize byl zejména boj proti imperialismu a obhajoba vymožeností socialismu. Mohly se kritizovat pouze USA a ostatní kapitalistické státy, o SSSR a ostatních satelitech se mohlo hovořit pouze kladně.
Po Velké listopadové revoluci roku 1989 došlo k zásadní změně. Kritizovat se mohou jen ty státy, které se předtím jen chválily, a chválit se musí ty státy, které se před tím jen kritizovaly. Česká televize má svůj omezený okruh spolupracovníků – tzv. „univerzálních odborníků“, kteří jsou neustále zváni do publicistických a zpravodajských pořadů, kde jsou pasováni na „elitní policisty“, „elitní kriminalisty“, „elitní rektory“, „elitní děkany“, „elitní bojovníky s terorismem“, „elitní vojáky“, „elitní generály“, „elitní obhájce“, „elitní státní zástupce“, „elitní soudce“ a jiné „elitní odborníky“ na to či ono, jakoby u nás ani jiní odborníci neexistovali či nebyli k dispozici. Tito vybraní lidé neřeknou nic jiného, než si žádá oficiální propaganda. Jejich názory jsou divákům předem známy a neřeknou prakticky nic nového pod sluncem, i když je jim dán široký prostor a nikdo jim neskáče do řeči. ČT si čas od času pozve i jiné odborníky s odlišnými názory, od nichž se však divák nic nedozví, protože než se stačí k tématu vyjádřit, nebo na položenou otázku stačí odpovědět, redaktor jim položí jiné téma nebo jinou otázku.
Do publicistických pořadů je stále dokola zván úzký okruh spřízněných novinářů a pracovníků neziskovek, kteří mají na daná témata stejné názory, jako je oficiální stanovisko ČT. Tito pak na oplátku udělují redaktorům ČT a jejich pořadům prestižní ceny. Atypickým publicistickým pořadem je Hydepark, ve kterém se mohou diváci ptát hosta na dané téma. Je však nutno počítat s tím, že některé položené otázky jsou zcenzurovány a u nepříjemných témat nejsou nejvíc palcované otázky hostu vůbec položeny. Dále je třeba brát v úvahu, že některé osobnosti, které nemají názory v souladu s pravdou a láskou, se v Hydeparku vůbec neobjeví.
Česká televize je z důvodu vysoké úrovně veřejnoprávnosti financována z výpalného, které se nazývá koncesionářský poplatek. Tento poplatek musí platit každý, kdo si dovolí koupit do domácnosti televizní přijímač, a je stanoven tak, aby bylo možné pokrýt všechny nároky umělců a kamarádíčků napojených na finanční cecík ČT. Ta z těchto prostředků jednak financuje filmy, které dle kulturní fronty mají vysokou uměleckou úroveň, ale na které se téměř nikdo nedívá, jednak zábavné pořady, v nichž si vystupující umělci vydělají za hodinu tolik, co průměrný občan za celý rok (pozn. některým umělcům stačí k takovému výdělku i deset minut). Dále je z těchto peněz placena tzv. dokumentární tvorba, jejíž téma musí být v souladu s pravdou a láskou, která ale nemusí za každou cenu zvítězit nad lží a nenávistí. Důležité je, aby se odměna za dokument dostala ke správnému kamarádovi. Kromě toho ČT platí hafo redaktorů, kteří se dostanou i na zahraniční teplé místečko, ovšem musí mluvit tak, jak je to správné a jak to má být.
Roční rozpočet ČT je větší než rozpočet Ministerstva kultury ČR a nemůže ho zkontrolovat ani Nejvyšší kontrolní úřad. Česká televize je tak druhou nejbohatší firmou v Česku, hned za Agrofertem Andreje Babiše. Na rozdíl od něj a dalších českých miliardářů, kteří sídlí v Průhonicích, se její rezidence nachází na Krkavčích horách.
Česká televize jako jediná na světě má odbory, které prosazují pravdu a lásku a jsou řízeny mediálně-kulturní frontou. V roce 2000 provedly v ČT spacákový puč, při kterém mohli v jeho útrobách přespat v teplácích i mnozí politici. Od té doby musí být v každé místnosti na Krkavčích horách obraz Václava Havla, odbory v roce 2013 také prosadily, že v kancelářích vedoucích manažerů musí viset i obraz Karla Schwarzenberga. V případě nejasností se odbory radí s pražskými kavárenskými povaleči. Odboroví pracovníci ČT jsou specialisty v různých profesích, spolupracovali např. při přípravě Zákona o slyšném. Dohlížejí mj. i na to, aby se na ČT nevysílaly vulgarismy.
Rada ČT je další teroristická organizace založená ČT, jejímž zřizovatelem je OSA. Členy rady ČT jsou Kocour Mikeš, Malý Bobeš a Milouš Jakeš. Ti mají za úkol zjišťovat, zda všichni redaktoři mluví pravdu a zda je zpravodajství vedeno z úhlu pohledu, který nařizuje Evropská komise. Když se jim něco nezdá, je zaměstnanec ČT umístěn na detektor lži, pokud lže, je posazen na elektrické křeslo. To však není napojeno na elektřinu, takže se pak všichni sbalí a jdou na pivo.
Od roku 2013 zřídila Rada ČT levicovou sekci, jejímž úkolem je podávání popelníčku.
Rada ČT má ve svém rozpočtu prostředky na to, aby si sama zadávala průzkumy a analýzy objektivity a vyváženosti zpravodajství. Ty se dělají tak dlouho, až vyjdou stejně, jako obdobné průzkumy, které sama sobě zadává a schvaluje ČT.
Naše veřejnoprávní ČT se podílí na tvorbě filmů, které však musí splňovat určitá kritéria, o kterých rozhodují odbory. Směrodatné je, aby ve filmu zvítězila pravda a láska nad lží a nenávistí. V případě komedií je navíc žádoucí, aby tam byl kopec srandy. Např. film z druhé světové války musí splňovat tato kritéria: všichni sudeťáci musí být hodní, říšští Němci musí být prakticky chudáci, oběti války. Ve filmu musí být aspoň jeden zlý Němec, nejlépe šéf gestapa, na konci filmu se však ukáže, že měl české kořeny. Češi musí být naopak hajzlové a když už nějaký český občan udělá hrdinský skutek, nebo je Němci zabit, tak se ukáže, že to byl Žid. Pokud film splní tyto body, pak je mu Českou filmovou akademií udělen titul Český tučňák.
