V moři u západního pobřeží Spojených států došlo k masivnímu vymírání života, kterým jsou vědci „zmateni“. Chcete mi říci, že vědci, kteří toto mizení života z Tichého oceánu studují, neberou v úvahu možnost, že by mohlo být způsobenu stovkami tun jaderného odpadu, který tam už čtyři roky každý den odtéká?
11. března 2011 došlo u pobřeží Japonska k mohutnému zemětřesení. Jeho následkem bylo ničivé tsunami, které zanechalo část země v troskách. Oficiální zprávy tvrdí, že zahynulo 15 891 lidí, dalších 6 152 bylo zraněno a 2 584 bylo pohřešováno.
Japonsko má na svém území mnoho jaderných elektráren, jež vyráběly asi 30 procent veškeré elektřiny spotřebované v zemi.1 Většina provozuschopných jaderných reaktorů je právě na pobřeží, v jedné ze seismicky nejaktivnějších oblastí na planetě.
Nejsilnější tsunami od roku 19002 způsobilo totální zničení tří ze šesti jaderných reaktorů v JE Fukušima, jejich aktivní zóna se roztavila během prvních tří dnů po tsunami. Japonské ministerstvo pro vědu v listopadu 2011 informovalo, že radioaktivní cesium kontaminovalo nejprve plochu 30 tisíc km² a pak dalších 12 tisíc km².3 Zničené reaktory znečišťují Tichý oceán stovkami tun radioaktivního odpadu denně po celé čtyři roky. Devastující následky této kontaminace jsou stále zřetelnější. Radioaktivní cesium (alkalický kov) se rychle šíří ekosystémem a způsobuje otravu celého potravinového řetězce. Tato odpadní látka byla detekována v okruhu větším než 300 kilometrů od JE Fukušima.4 Cesium a ostatní radioaktivní odpady se akumulují v organismech rychleji, než je organismus schopen se jich zbavit. Japonská vláda a provozovatel havarované elektrárny TEPCO (Tokyo Electric Power Company) bezostyšně lhali o množství radioaktivního odpadu, který uniká do Tichého oceánu, ničivé následky toho však již není možné ignorovat.
Je zvláštní, že od počátku této katastrofy, která se již ukazuje jako mnohem horší než ta černobylská v roce 1986, se nesešli ti nejlepší vědci, aby dali hlavy dohromady a navrhli, jak zastavit únik radiace. Důvod je zřejmý: Nikdo neví, jak si s tím poradit.
Londýnské noviny The Times v březnu 2015 napsaly, že ředitel JE Fukušima Akira Ono potvrdil, že neexistuje technologie, která by dekontaminovala tři roztavené reaktory, a že on sám nemá ani ponětí, jak by měl takový postup vypadat.5
Nedávno ředitel Společnosti pro odstávku JE Fukušima (Fukushima Daiichi Decommissioning Company) Naohiro Masuda také prohlásil, že taková technologie, která by odstranila vysoce radioaktivní trosky zničeného reaktoru, neexistuje:
Ono také potvrdil, že odstávka jaderné elektrárny do roku 2051 je nemožná, pokud nedojde k ohromnému pokroku v technologiích.6 Je také odhadováno, že únik plutonia byl 70 tisíckrát větší než po atomovém bombardování Japonska!7
V Japonsku také došlo k raketovému růstu výskytu rakoviny u dětí, především rakoviny štítné žlázy.8 TEPCO v srpnu 2013 přiznalo, že od katastrofy bylo do moře uvolněno „20 až 40 bilionů becquerelů radioaktivního tritia“.9 Od té doby se několikrát ukázalo, že TEPCO opakovaně lhalo a skrývalo skutečný rozsah katastrofy, takže to číslo je s velkou pravděpodobností mnohem větší.
Přestože nás oficiální zdroje uklidňují, že unikající radiace není nebezpečná, podél západního pobřeží Spojených států umírá alarmující množství mořských živočichů a u mnoha ryb a dalších mořských živočiců byla naměřena extrémně vysoká míra radioaktivity překračující limity bezpečnosti. Ve skutečnosti samozřejmě u radiace žádné opravdu bezpečné limity neexistují.
25. února 2015 informovaly Japan Times o tom, že cesium spolu s dalšími radioaktivními odpady proudilo z jednoho reaktoru přímo do oceánu. TEPCO neudělalo nic, aby tomuto úniku zabránilo a prostě ignorovalo celý problém téměř celý rok!10
V moři u západního pobřeží Spojených států došlo k masivnímu vymírání života, kterým jsou vědci „zmateni“. Chcete mi říci, že vědci, kteří toto mizení života z Tichého oceánu studují, neberou v úvahu možnost, že by mohlo být způsobenu stovkami tun jaderného odpadu, který tam už čtyři roky každý den odtéká? Jen málokdo má odvahu přiznat rozsah škody způsobené touto katastrofou, tedy skutečnost, která nás nutí připustit si možnost našeho vlastního vyhynutí. Co se stane, až největší vodní masa na planetě zůstane bez života, a to na planetě, jejíž povrch tvoří převážně voda? Co se stane, až se radiace nakumuluje v atmosféře a bude se šířit po světě vzdušnými proudy?
Huffington Post v roce 2013 popsal ohromné množství krillu vyplaveného podél západního pobřeží USA v úseku o délce 400 km od Oregonu po Kalifornii.11 Krill je nezbytnou součástí potravního řetězce. Pokud vymře mořská fauna na nejnižších stupních potravního řetězce, potom vyšší živočichové, kteří se jí živí, zemřou hladem. Pozůstatky mrtvých lachtanů a tuleňů, kteří byli zkoumáni, vykázaly vysokou míru radiace, přesto mainstreamoví vědci zůstávají „zmateni“.12
Zazněly také obšírné zprávy o tom, že na západním pobřeží USA bylo nalezeno ohromné množství hvězdic doslova rozpadlých na kaši. Informovaly o tom např. USA Today a samozřejmě tvrdily, že nikdo neví proč; je to záhada. Že by to mohlo mít něco společného s tím, že se Tichý oceán stal skládkou toxického jaderného odpadu? Samozřejmě, že ne, to jsou jen bláznivé, paranoidní kecy konspirátorů. Úroveň kognitivní disonance, jež zachvátila mysl většiny lidí, je opravdu ohromující.
Bylo také oznámeno, že 98 procent mořského dna v Pacifiku je pokryto vrstvou mořských živočichů.13 Není žádným překvapením, že mainstreamoví vědci přisoudili toto masové vymírání globálnímu oteplování.
„Tato studie probíhá 24 let a za poslední dva roky bylo zjištěno zdaleka nejvíce takových pozůstatků,“ říká mořská bioložka Christine Huffard, která pracuje na výzkumné stanici u pobřeží Kalifornie. „Mnoho dalších stanic v Tichém oceánu pozorovalo podobně alarmující nárůst.“14
Chabé úsilí společnosti TEPCO a japonské vlády směřující k zastavení úniku radioaktivity pomocí ledových zdí, přehrad a jiných ubohých provizorních prostředků je nanic. Nikdo neví, jak zastavit únik radioaktivity, takže japonská vláda a TEPCO dělají to nejlepší, co mohou – lžou o tom a bagatelizují rizika. Nic jiného totiž neumí!
V únoru 2015 šéf japonského Centra pro výzkum rakoviny (National Cancer Research Center) informoval, že výskyt rakoviny se rapidně zvýšil o 6 000 % a že to bylo „zameteno pod koberec“.15 Asi za to taky může globální oteplování, co vy na to? V lednu 2015 schválil japonský jaderný regulátor společnosti TEPCO geniální plán – jednoduše vypouštět kontaminovanou vodu do oceánu.16
V listopadu 2014 tvrdil Ken Buesseler z Oceánografického institutu ve Woods Hole: „Mám ty největší starosti s tím, co se dnes děje v Japonsku a co by to mohlo udělat při své cestě naším pobřežím. Víme, že to stále uniká, protože v tomto období měříme stále vyšší úrovně ze směru od Japonska. Nemám odpověď dokonce ani na tu základní otázku ‘Kolik radioaktivity již uniklo z Fukušimy?’. Dodnes na to nemám odpověď. Nikdy na to nebudeme schopni odpovědět, protože nemáme dostatek odebraných vzorků, především v oceánu.“17
Jeden starý zkušený námořník jménem Ivan MadFadyen, který se plavil Tichým oceánem při jednom závodu, při interview prohlásil: „Je mrtvý… Tisíce mil (mezi USA a Japonskem) nebylo nic, jako byste plavali v mrtvém moři… všechno je pryč. Jenom když o tom mluvím, chce se mi brečet. Žádní ptáci, žádní žraloci, žádní delfíni, žádné želvy, nic.“18
Takové dědictví zanechává lidstvo svému potomstvu – mrtvý svět. Lidstvo se nechalo ovládnout nemilosrdným a psychopatickým gangem prazitů, jejichž chamtivost a nenasytná touha po moci nemají žádné hranice. Nemůžeme za to vinit nikoho jiného než sami sebe. Informace v tomto článku jsou jenom takovým poškrábáním na povrchu opravdového rozsahu této jaderné katastrofy. Radiace se bude hromadit v biosféře po celá staletí. Lidstvo je konfrontováno s možností vlastního vyhynutí. Je to příležitost, jak se postavit sebedestruktivním silám, jak se sjednotit jako jedna rodina. Bohužel se zdá, že obyčejní lidé se zajímají spíše o sportovní výsledky, rozvody a skandály celebrit či nejnovější výstřelky popových hvězd. Občané tohoto světa totiž bohužel masově trpí vážným postižením známým jako rektálně-kraniální inverze…
Převzato z Doug Michael Truth, redakčně kráceno.
Překlad: Stan
Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč
Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!
Stovky tun denně po 4 roky, to je 400 000 tun, možná až 1 000 000 tun odpadu za tu dobu. Je něco takového možné? A proč právě 4 roky, když ke katastrofě došlo před 11 lety?
Zdaleka ne všichni jsme odborníci na likvidaci jaderných elektráren. A jelikož článek je určen široké veřejnosti, měl tuto stránku věci autor rozhodně osvětlit. Jinak nad tím budou lidi nevěřícně kroutit hlavami a nešťastný osud krylu zcela pominou!
Japonsko oznámilo, že kontaminovanou vodu ze zásobníků u jaderné elektrárny Fukušima vypustí do oceánu. Začne s tím za dva roky, přičemž vodu nejdříve přefiltruje a očistí od škodlivých látek. Vypuštění se podle agentury Reuters týká skoro 1,3 milionu tun vody, která se i po odstavení elektrárny používá k ochlazování jejích reaktorů. Podle Tokia je krok nezbytně nutný, okolní státy ale protestují. Zpráva je z dubna 2021 (odkaz). Doposud se kontaminovaná voda schraňuje v zásobnících. To, že jsem nebyl líný a informaci v tomto článku prověřil. Takže znovu. Odkud ty údajné statisíce tun radioaktivního materiálu v oceánu? Ke každé nové informaci… Číst vice »