Retro: Má politický systém alternativu?

1. března 2010

Jedním z důvodů, který přispěl k rozpuštění Dělnické strany (DS), byl její programový bod národního socialismu. DS prý „nemluví o uskutečnění myšlenek národního socialismu v rámci současného společenského a politického uspořádání“. K tomu Nejvyšší správní soud (NSS) uvádí: „Budeme-li polistopadovým systémem rozumět systém společenského a politického uspořádání, ergo demokratický právní stát, je třeba připomenout, že prizmatem Ústavy tento systém NEMÁ ALTERNATIVU.“ Médii zválcovaný ovčan musí zajisté tomuto výroku přitakat. Na druhé straně je mnoho voličů současným politicko-ekonomickým marasmem zhnuseno, demokracii odmítají a demokraty nemají rádi. Tomu je však na vině současná mediální demagogie, včetně demagogie politiků, kteří nazývají demokracií současný stav, který ve skutečnosti demokracií není. Proto, aby nedošlo ke zmatení pojmů, je třeba nazývat věci pravými jmény.

NSS jaksi Ústavu zřejmě nezná, nebo si ji vykládá po svém, protože právě Ústava je v naší zemi porušována. A ze skutečnosti, že je porušován nejvyšší zákon státu – Ústava, která by měla zajišťovat základní práva občanů, vyplývá, že u nás ani právní stát není. Není u nás ani demokracie nadekretovaná Ústavou ČR. Z toho vyplývá, že současný režim alternativu má, a ne, že ne, jak říká NSS. Alternativou je demokracie – přesně podle Ústavy.

Demokracie je vláda lidu. Základ demokracie u nás sice byl dán Ústavou. Ta je však porušována i v tom nejzákladnějším, a sice ve způsobu konstituování zákonodárného sboru, jmenovitě Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR (PS). Ústava totiž říká, že volby do Poslanecké sněmovny se konají na PRINCIPU POMĚRNÉHO ZASTOUPENÍ. Tento článek Ústavy je totožný s odpovídajícím článkem Ústavy První republiky. Praxe uplatňovaná při volbách je však zcela odlišná.

Za první republiky byl praktikován skutečně poměrný volební systém a naše země byla nazývána kolébkou demokracie ve střední Evropě. Dnes máme volební systém nikoliv poměrný, ale pokřivený 5% volební klausulí. To je v přímém rozporu s principem, na němž se mají svobodné volby konat. Fakticky 5% klausule znemožňuje jak právo SVOBODNĚ volit, tak právo být SVOBODNĚ volen. Vyřazuje totiž podstatnou část voličstva z práva volit SVOBODNĚ – podle své svobodné vůle.

Pravidelně je ve volbách do PS v průměru 15% hlasů „propadlých“, neboť byly dány stranám, které získaly méně než 5% hlasů. V prvních posametových volbách v roce 1990 to bylo dokonce 25% propadlých hlasů. Avšak ve skutečnosti je zmařených svobodných hlasů mnohem více, než odpovídá procentu hlasů propadlých. Voliči totiž vědí, že jejich hlas pro „tu jejich“ neparlamentní stranu by byl „ztracený“, protože je málo známá a tudíž nemá šanci pětiprocentní hranici volitelnosti překročit. Proto volí jinou stranu, které sice nefandí, ale je opozicí proti té straně, kterou by nevolili vůbec. Volí tedy zcela nesvobodně pouze „menší zlo“, namísto toho, aby mohl volit menší dobro. A to jen proto, že volební zákon svobodnou volbu znemožňuje tím, že hrozí „propadnutí“ hlasu. To znamená, že značná část voličů nemá v zákonodárném sboru svoje zastoupení a o vládě lidu tedy nemůže být vůbec řeč.

Přitom je před volbami dobře známo, které politické strany se do PS zcela určitě dostanou. Toho využívají různé ekonomické skupiny, aby tyto strany korumpovaly svými sponzorskými dary. To je v demokratických zemích zakázáno. Takže tu máme další porušení demokratických principů běžných v demokratickém světě. No, a zkorumpované politické strany pak mají nejvíce prostředků na volební kampaň a díky tomu masivní volební propagací získají mnohem víc hlasů, než kdyby sponzorské dary nedostaly. To znamená, že politický systém není ani založen na svobodné soutěži politických stran, jak stanoví Ústava. Je to, jako bychom při sportovní soutěži v běhu na 100 metrů dali vyvolenému závodníkovi 10 metrů náskok!

Z předchozího vyplývá, že naše země má nedemokratičnost a korupci přímo podloženou platnými zákony.

Poměrné zastoupení znamená jediné: že v Poslanecké sněmovně je počet poslanců za jednotlivé strany ve stejném poměru jako počet hlasů odevzdaný politickým stranám ve volbách.

Je nepochybné, že pokud by Ústava nebyla porušována, měly by všechny poctivé politické strany možnost zastoupení v Poslanecké sněmovně jako za první republiky. Pak by samozřejmě nemohlo docházet k masovému rozkrádání národního majetku a ke vzniku zbídačelých skupin obyvatelstva. Nemohlo by docházet k destrukci ekonomiky ve prospěch zahraničního kapitálu. Nemohlo by docházet k nezaměstnanosti. Nemohlo by docházet k masové imigraci, která se děje právě ve prospěch zahraničního kapitálu a na úkor českého obyvatelstva. Proč? Inu proto, že žádná jednotlivá politická strana by nemohla účinně prosazovat totalitní praktiky. To proto, že by ani ta největší nemohla dostat tolik hlasů, jako je tomu při současném omezení svobodné soutěže politických stran. A kdyby se určitá strana v PS přece jen snažila totalitní praktiky prosazovat, nejen, že by sotva uspěla, ale napříště by se do PS nedostala, nebo by její zastoupení v PS výrazně pokleslo. Občané by totiž nebyli pasivní jako dnes, protože by měli reálnou šanci špatnou stranu svrhnout (nevolit) a nahradit stranou, nebo stranami lepšími. Potom by u nás byla demokracie a prosperita všech. Žádné „příčiny, které vedou ke vzniku extrémistických stran“ by neexistovaly. Naopak. Pokud by se vyskytl první důvod vážné nespokojenosti obyvatelstva a parlamentní strany by její příčinu neřešily, okamžitě by vznikla politická skupina – strana, které by na tuto příčinu nespokojenosti ve volbách upozornila. A pokud by měla řešení, dostala by se do Parlamentu. Anebo by výrazně posílila ta politická strana v PS, která by se o odstranění příčiny nespokojenosti snažila. A pokud by do příštích voleb bylo daleko, lidé by sebrali patřičný počet podpisů a konalo by se referendum o předčasných volbách. Ty by demokraticky odstranily stranu nebo strany, které voliče svými předvolebními sliby podvedly. Apropos – referendum je také zakotveno v Ústavě ČR již 20 let, ale současné vládnoucí garnituře se jaksi „nehodí do krámu“. Je však více než pravděpodobné, že by se v demokratickém státě všechny parlamentní strany snažily nezavdávat důvody nevole svých voličů. Potom by všechny parlamentní politické strany byly demokratické a nikoliv skrytě totalitní jako některé strany současné.

Je velmi důležité připomenout, že úplný skutečně poměrný volební systém má Švýcarsko. Z toho je zřejmé, že demokracie zajišťuje prosperitu státu. Švýcarsko má totiž nejvyšší životní úroveň v Evropě.

Právě současný politický systém porušující Ústavu, při kterém (prostřednictvím totalitních volebních zákonů) dochází k převodu poslaneckých mandátů z „propadlých hlasů“ ve prospěch vítězů voleb JE (skrytě) TOTALITNÍ. Jedná se o KRÁDEŽ POLITICKÉ MOCI z rukou lidu. A když se krade moc, tak se nemůžeme divit jiným zlodějnám.  Poctivé neparlamentní politické strany nemohou být s tímto skrytě totalitním režimem konformní, nýbrž musí být v rozporu s tímto režimem. Pak, pokud svoje názory dávají otevřeně najevo, jsou nazývány EXTRÉMISTICKÉ. K tomu si dovolím připomenout, že po sametové revoluci byla mezi extrémistické strany zařazena i Demokratická strana Československa. Ano, byla extrémem proti „politickému mainstreamu“, který směřoval k nedemokratickému rozbití Československa. Takže, BÝT EXTRÉMEM K TOTALITĚ MŮŽE BÝT VE SKUTEČNOSTI POCHVALA.

Lidé však nevědí, „zač je toho loket“, protože u nás dochází k mediálnímu „vymývání mozků“.  Médii je uměle sugerováno, že u nás demokracie je, „byť má některé chyby“. Pak ovšem nálepka EXTRÉMISTY, které totalitní systém dává extrémní opozici, u obyčejných lidí ZABÍRÁ.  A to je cíl současné vládnoucí garnitury, KTERÁ CHCE ZŮSTAT U MOCI ZA KAŽDOU CENU.

Může se namítnout, že 5% volební klausule existuje i jinde v Evropě. Nevím, jak to mají zařízeno v ústavách. Jenže, například v Německu byla 5% klausule naordinována po válce proto, aby se do Parlamentu nedostali fašisté. A i když omezovací klausule v Německu nepochybně znamenala výhodu pro některé strany a zájmové ekonomické skupiny, nemohla způsobit tak velkou škodu jako u nás. Německo bylo po prohrané válce zcela zničeno a nebylo tudíž co rozkrást.

U nás po sametu žádní fašisté ani rasisté nebyli, takže důvod pro klausuli jako v Německu nebyl. Na druhé straně však, rovněž na rozdíl od poválečného Německa, co rozkrást bylo. Aby se krádež národního majetku mohla uskutečnit, vytvořila 5% klausule účelovou přehradu, aby se poctivé zdola vzniklé politické strany a normální občané do Parlamentu nedostali.

Při 5% klausuli se do Parlamentu dostane „normálně“ 10 politických stran – pokud mají při volbách stejné podmínky. Pokud jsou však některé strany zasponzorovány (rozuměj zkorumpovány), mají ve volbách finanční převahu nad normálními poctivými stranami. A volby vyhrají. Pak se do Poslanecké sněmovny dostane maximálně 5 stran, z nichž nejméně 3, tvořící v PS většinu, jsou zavázány svým sponzorům.

A rozkrádání státních financí, nebo státního majetku může začít nebo pokračovat. Jak chcete.