Právě jsem se vrátil z pracovní dovolené. Musel mi ji někdo jako nevolníkovi dovolit. Byl jsem týden bez „domova“, jaksi mimo rodnou „vlast“.
Tam v cizině to bylo celkem normální. Jen jsem se styděl, když jsem tam potkal „krajany“. Raději jsem tam nikde vůbec česky nemluvil. Moc jsem se v místě pobytu nevyspal, protože naproti bydleli správní Češi, spíše vzhledem k věku mladočeši (25-35 let). Získávali nacionální sebedůvěru pomocí hulákání a alkoholu až do časného rána. Byli tam i jiní národové – Rusové, Švédi, Italové, Maďaři, Němci a jistě i jiní – o kterých člověk vůbec nevěděl.
Pak jsem se vrátil „domů“. Pominu ten úžasný nepořádek a šlapky, bordely, herny, Vietnamce, trpaslíky, rozbité silnice, zaplevelená pole, úhory, statky na spadnutí, odpadky kolem silnic a vše ostatní, s čím se „občan“ (jeho karikatura), který se vrací „domů“, ihned setkává.
Prvním člověkem, a také dvěma dalšími, které jsem při příjezdu do rodného města zahlédl, byli bezdomovci. Ujeli jsme tam i zpátky možná více jak 1600 km. Polovina z toho byla po dálnicích. Ano, i na nich se vyskytují jen bezdomovci, ale ti jsou alespoň motorizovaní.
Projel jsem města německá, rakouská, slovinská, italská i chorvatská, ale pěší bezdomovce, jako ty u nás „doma“ jsem nikde neviděl. Jistě to není žádné průkazné zjištění, je to jen „na první pohled“, ale mne jaksi objektivita v tomto případě nezajímá.
Jistě mně spousta našich pitomců (omlouvám se za ten výraz, ale je tak hezky libozvučný) dokáže vysvětlit, že tam „jinde“ také není všechno v pořádku, a protože „jinde“ to není lepší, tak u nás „doma“ to musí být horší ještě mnohem více.
Nemůžeme se postarat o bezdomovce, protože jsme sami bezdomovci. Jsme „národem“ (v uvozovkách, neboť národem se to nesourodé mravně stěhovavé hejno nazvat nedá), který si vybral za svou dokonce i hymnu bezdomovců. Jen bezdomovec se může přece ptát: „Kde domov můj?“
Ještěže jsme alespoň „národ“ adrenalinových sportovců, a že náš Boriš umí po skalinách. A dále umí pěkně „kolektivizovat“ (privatizovat), „privatizovat“ (kolektivizovat), „souhlasit“ (podlézat), „poukazovat“ (udávat) atd.
Mne přece nezajímá, jak je to „jinde“, ale jaké je to „doma“. Aby to tam bylo bez uvozovek – jako doma.
Jistě nejsem sám, kdo záhy v mládí zjistil, že u nás „doma“ je úplně všechno s uvozovkami. Dokonce i ty „uvozovky“ jsou tam uvozené nebo uhozené. A kdo na tu uvozovkovou hru nepřistoupí, je pro naše potměšilé „občany“ (nevolníky) jenom naivním hlupákem, který neví, jak to chodí ve „světě“. Nejlepší pro něj pak je, aby šel někam „jinam“, když se mu zde „doma“ nelíbí (myslím, ten svinčík).
Náš nový praotec Čech (pokud to nebude pí. Chytrá rozená Horákyně) by nám měl napřed vysvětlit, co je to domov. Ty propagandistické žvásty v uvozovkách – o světlých zítřcích, prosperitě, socialismu, demokracii, zemi mlékem a strdím oplývající, a s hlavním městem, jehož sláva hvězd se dotýká atd. – tak ty všechny bláboly by si měl odpustit.
Pak by to chtělo zbavit se více než symbolického rozparcelovaného protektorátního znaku, modernizovat češtinu (zakázat uvozovky, háčky, čárky, pomlčky a všechnu vychytralou diakritiku), a hlavně také vymyslet novou hymnu.
Možná by se ještě napřed měli probudit Blaničtí rytíři, ale mám tušení, že ta hora, ve které spali s blánami na očích, byla již dávno vydolovaná spolu s nimi. Těžil se tam jistě uran nebo uhran, kdož ví?
20 komentáře
Asi zapůsobilo …
Nejde o žádnou nostalgii – řeč byla o státních hymnách, no a ta R-U byla opravdu důstojná, zapamatovatelná a zpívatelná, text byl státnický, pozitivní,výchovný, nikoho neurážející a lidem srozumitelný tak, že se s ním mohli ztotožnit.
Jatek I WW se zůčastnilo nejen R-U, a o 100let dříve se do podobných jatek pustil, postupně pod různým vedením, francouzký revoluční lid.
Je-li utrpení lidu příliš velké, tak tem pochopitelně hledá jinou cestu. Rozpad R-U po prohrané válce bylo logické vyústění.
To patří Siovi.
Až později. Původně se jmenovala „Chant de guerre de l’Armée du Rhin“ neboli
„Bojová píseň rýnské armády“. Marseillaisa má název od doby, kdy právě dobrovolníci této armády původem z Marseille za jejího zpěvu napochodovali do Paříže. Až poté se stala písní Francouzské revoluce a hymnou.
Morava oficiální hymnu nepotřebuje, její lidové písničky jsou těžko zaměnitelné něčím lepším.
Nevedel som,že aj Morava mala (má?)svoju hymnu.Tu sú všetky tri:
https://www.youtube.com/watch?v=8IUdj_NGsx4
Spíš revoluční.
I jako starej republikán si nemůžu pomoct, abych to sem nedal …
https://www.youtube.com/watch?v=GG4BuF8zmz0
PS
Dnešní hymna Rakouska už taky nic moc.
Všichni nostalgici po R-U by měli jít na nejbližší náves k pomníku padlých z 1. světové a zkusit matematiku: Počet obětí/Počet tehdejších obyvatel*100. A uvědomit si, že tehdy měla průměrná rodina cca 6 – 8 členů a že ti padlí byli většinou její hlavní živitelé. Kognitivní disonance mezi „Sisi císařovnou“, „stařičkým mocnářem“ a jatkami 1. světové mě vždy dokáže vytočit téměř do nepříčetna. Ještě by taky někdo mohl přijít se „zrádcem Masarykem“ a „potměšilými Čechy, co rozbili největší evropskou demokracii“.
Co se týče znaku, tak ten nový zohledňuje Moravu a Slezko. Česká hymna je spíš o vlastenectví a hrdosti. Oslavuje jak zemi, tak národ. Což je více patrné z druhé sloky, která není tak známá.
Kde domov můj,
kde domov můj.
Znáte v kraji bohumilém
duše outlé v těle čilém,
mysl jasnou, znik a zdar
a tu sílu, vzdoru zmar?
To je Čechů slavné plémě,
mezi Čechy domov můj,
mezi Čechy domov můj!
(znik není chyba, ale slovenské slovo! znamenající něco jako zmizení?)
Myslím, že to jak ta která hymna vyznívá je dáno spíš hudbou. Francouzská je pochod, vlastně vojenská píseň složená vojákem pro vojáky ve válce.
Souhlasím, taky se mi nejvíce líbí ten z let 45 – 60.
Asi mám jistou výhodu, že zrovna v turisty nabité Paříži jsem nebyl. Zato jsem byl v Lyonu a Grenoble. Krásné hory okolo, jinak ničeho ohromujícího jsem si nevšiml, kromě předraženého a špatně uvařeného jídla. Naše hymna se mi líbí, je laskavá a mírná. Ta francouzská je bojovná, ale mám dojem, že poslední dvě století nevyhráli nic, co by stálo za řeč. Můj dojem, když tak mě opravte – Frantíci rádi diskutují ale v práci se moc nepředřou.
Je pravdou,že štátny znak pred rozdelením bol krajší.A ešte krajší bol ten od r.1945 do r.1960.
https://cs.wikipedia.org/wiki/St%C3%A1tn%C3%AD_znaky_%C4%8Ceskoslovenska
Hymnu máte jednu z najkrajších,a nikde som sa nikdy necítil lepšie ako doma.
Tak tímto okouzlením Paříží jsem trpěl tak někdy v 90. letech. Pak zčernal Montmartre, celé město začalo odporně smrdět, v hotelu radili, kam nemá jako cizinec raději chodit a když jsem letos nabídl zaměstnancům týden v Paříži s návštěvou profesní výstavy, nechtěl jet nikdo. Bo multikulturní obohacování muslimskými kalašnikovy nebylo podle jejich zaprděné čecháčské nátury.
Mluvíte o Francii, která alespoň v Paříži už dávno neexistuje.
BTW, jejich hymna je dost strašná odrhovačka, kde je docela problém udělat araž tak, aby to působilo důstojně:)
Ve škole nás učili, že Československo je krásná zem a že máme štěstí, že jsou v ní všechny přírodní krásy.
Když jsem byl poprvé ve Francii, tak jsem si říkal: „Tady jse cítím skoro jako u nás doma, a taky tady mají všechno – i to moře mají, a navíc je to všechno tak nějak krásnější. Na všem je vidět ten ohromný kus vykonané práce, kdy to vše budovali a i to jak si své země váží. Proč to takové nemůže být i u nás ?“
No a navíc ani nemají zpotvořený státní znak a tak ukňouranou hymnu.
https://www.youtube.com/watch?v=SIxOl1EraXA
Jistě nejsem sám, kdo záhy v mládí zjistil, že u nás „doma“ je úplně všechno s uvozovkami. Dokonce i ty „uvozovky“ jsou tam uvozené nebo uhozené. A kdo na tu uvozovkovou hru nepřistoupí, je pro naše potměšilé „občany“ (nevolníky) jenom naivním hlupákem, který neví, jak to chodí ve „světě“. Nejlepší pro něj pak je, aby šel někam „jinam“, když se mu zde „doma“ nelíbí (myslím, ten svinčík).
Možná by měl autor nejdřív odstranit ty uvozovky sám ze sebe, tam je totiž potřeba začít, nikdo jiný za něj jeho svinčík uklízet nebude, jak se právě na vlastní kůži mají možnost přesvědčit například Ukrajinci. A lití splašků na vlastní zemi mu v tom určitě nepomůže.
Autor píše „pěší bezdomovce, jako ty u nás „doma“ jsem nikde neviděl.“
Může být, že to kupodivu naznačuje vyšší kvalitu našich vztahů mezi lidmi. Když už jsme převzali tyto zlé poměry – nechat lidi živořit na ulicích, tak alespoň se nesnažíme předstírat, že nejsou. To dělají v oněch „opěvovaných“ zemích, kde mají bezdomovců dost a dost – jenže jim nedovolí, aby žili jiným na očích.
Bývá vyčítáno minulé ČSSR, že některé lidi – invalidy – ukrývala – souvislosti by byly na dlouhé téma.
Dnes jakoby autor vyčítal své zemi, že bezdomovce neukrývá, nezahání z města kamsi do skryta. Jak sem tam vymýšleli pražští páni…
Tento článok musel napísať vykorenený debil, ktorý nenávidí svoju vlasť…Nechápem!
To abyste se brzy již přestěhoval do nového domova na Malvazinkách. Nebudete přece platit zbytečně nájem?
Snad nemíchám hrušky s jablky když napíši, že se každý musí postarat sám a nechat ostatní jejich víře o domově (třeba seniorů). Jako správný domorodec jsem vcelku uspěl u Hřbitovní správy Praha Malvazinky. Je to tam hezké, jsou tam i kočky.
Takováhle moudra píší lidé buď proto, že je něco bolí a chtěli by to napravit, nebo se nad tím onanují představou, že oni jsou něco víc než obyčejní Češi. V době, kdy letěla pravdoláska to psali také z pitomosti prosté. Do které party patří autor pozná čtenář snadno sám.