Retro: Novoroční nevolnost

8. 1. 2013

Moje novoroční nevolnost neměla letos co činit s konzumací alkoholu či jinou nezřízenou konzumací a nebo disfunkčním zažívacím traktem.

Nejdříve přišel novoroční proslov protektorátního místokrále, který by bylo možno považovat za něco v dobách vlády falše a podvodu místy pravdivého, inspirativního, politicky-nekorektně odvážného a státnického, kdyby však to pozitivní neplynulo z úst přímo zodpovědných za degradaci ekonomiky a rozval společnosti, státu a obecné morálky v letech následujících po roce 1989.

Zadal jsem si úkol charakterizovat projev odcházejícího egomaniakálního kleptomonarchy jednou větou. Sečteno, podtrženo vyšlo mi následujcí:

„Systém je nenávratně v prdeli, náprava je možná pouze z uvědomělé, morální ulice, jíž stávající ulice není, ta musí na svojí morálnosti tvrdě zapracovat, zatímco my nahoře budeme dál krást, privatizovat stát a nebudeme si s takovou chujovinou jako morálka a občanská odpovědnost kazit svoje parazitní bakchanálie.“

Žijeme přece v nejlepší možné době (pro parazity a statusové nuly) a se srovnání se Somálskem… Hned poté omilostnil tunelářské řemeslo a navrhl symbol zkorumpovaného práva mocných za zástupce ombudsmana. I při vědomí všech těch hnusných nul v očekávání, táhni amorále na politický hnůj. Kecy se nepočítají, skutky platí…

Tento projev jájájájínka, ač měl pozitivní i negativní aspekty, působil jako projev Státníka. Silně neperfektního státníka, jemuž lze vyčítat mnohé, ale nikdy ne to, že nemá vlastní mozek a nehájí zájmy banksterského byznysu. Těch jedniček v digitálním virtuálním politickém světě plném nul moc nezbylo.

Hlavní chod – show všech gastriticko-poruchových show – přišel s nástupem dvou premiérů na obrazovku v pořadu „Kabala si myslí, že … Václava Moravce“.

Bylo by asi naivní si myslet, že Nečas nebo Fico řeknou pravdu o současnosti i blízké budoucnosti jejich poddaných, o „světlých“ zítřcích roku 2013. Jedna věc je profesionálně lhát a tvářit se důvěryhodně a informovaně (excelovat v deprivantví), druhá věc je ztratit soudnost v přímém přenosu, přiznat se k amatérství a neschopnosti koučovat trafiku, natož stát. Oba chlapci se nám trochu ztratili a pomýlili na chodbách EU babylonské věže, která prodává iluze za realitu a inkasuje za to úroky z peněženek daňových poplatníků. Přijetím ESM přenesla tuto hru na vyšší level – chce vaši peněženku „spravovat“ přímo. Čti peněženku odebrat v zájmu Vaší spásy a rozvoje údů Nového světového řádu banksterů a jejich otroků.

Slovákům lze Fica závidět. Asi není svatý, ale alespoň není blbý. Chápe, že když zdaníte neurvale spotřebu, tvořící cosi kolem 68-72 % HDP kdekoli, klesá zákonitě ekonomika, klesají daňové výběry, zvyšuje se zadlužení všech, nejen státu, a žádné kecy o snižování státní byrokracie nenahradí eliminaci pro pěti až desetimilionovu zemi jednoho zcela nadbytečného stupně administrativy – krajského – tak, jak to Fico dělá.

Ten člověk chápe, že nenažranost monopolů – od monopolu supermarketů po ČEZ a plynaře – v podmínkách utlumené světové i lokální ekonomiky je společensky i třídně nepřípustná, ve svém důsledku pro elity sebevražedná. A ten člověk nevypadá, že by chtěl strávit zbytek života v bezpečí Belize. Přes všechnu závist je jeho prohlášení o tom, že po červnu 2013 dojde k oživení světové ekonomiky s pozitivními dopady na ekonomickou situaci v ČR, z jiného světa, světa, kde „dream-come true“ – čili světa pohádek, kde se sen sám mění ve virtuální realitu. I kdybych připustil, že ten člověk ví něco, co já nevím, nemůže jakákoli intervence, ani opatření elit zabránit destrukci světového finančního systému v podobě, jak ho známe nyní. To není žádná teorie, to je praxe monetárních systémů založených na FIAT měnách nekrytých prací, ale akumulací dluhů a snižování kupní síly práce. Tenhle vlak jezdí podle stejného jízdního řádu tisíce let a zatím vždy (už asi 125krát) dojel spolehlivě do cílové stanice – totální destrukce a nového resetu systému.

Ani Fico ale neprojevil pochopení globální ekonomické reality, her elit. Jak by jinak mohl čekat oživení v Německu, když celý svět šlape usilovně na brzdu – Čínou počínaje a Německem konče. Naakumulované a reálně neřešené problémy disbalance obchodních i strukturálních vztahů, pokračování politiky „Extend and Pretend“ (spočívající v akumulaci hmotných statků za stále více devalvované bankocetle a převodu majetku globální střední střídy do rukou 600 vyvolených rodin, „dokavaď to půjde a ti blbci dole si to nechají líbit“), překreslování mapy světa Impériem, která kulminuje Válkou civilizací mazající dluhy, svět jak ho známe, finanční i jinou kriminalitu a přinese vpravdě fašistickou diktaturu elit nahrazující nefunkční „demokracii elit pro elity“ nedávají žádný důvod pro Ficům optimismus. Zázraky se nedějí ani v koridorech moci a sociální inženýrství, modelování nemodelovatelného – člověka a jeho pudu sebezáchovy – nemá skvělé výsledky, právě naopak.

V jednání elit, a to jak v USA, tak v EU, či jinde, existuje již léta zaběhlý algoritmus chování servisních elit, které vedeny zájmy svých banksterských zaměstnavatelů, způsobí problém, který údajně ohrožuje fatálně existenci systému, načež:

1. S horečnou aktivitou amatérů vyvolají strach a amatérsky nepřipravené jednání lídrů z řad servisních elit daného blok.
2. Pomocí jimi ovládaných médií rozšiřují pověsti na úrovni drbů, že se tito vedoucí představitelé dohodli na řešení problému. Říká se tomu verbální stimulace chování finančních trhů, protože o nic jiného nejde. O patřičnou reakci „trhů“ se stará 6-10 finančních gigantů, obchodujících mezi sebou prostřednictvím komputerových programů. Akcie či jiné finanční instrumenty přecházejí z firmy na firmu, ale de facto nemění vlastníka. Finanční trh již dávno ztratil původní roli stanovitele férové tržní ceny čehokoli.
3. Nakonec se ukáže, že lídři se na ničem nedohodli, nenašli žádná řešení ani cestu, jak dál radostněji a lépe.
   Nicméně, každé jednání na nejvyšší úrovni je následováno zorchestrovanou mediální kampaní, která vyzdvihuje účelnost a prozíravost jednání, aniž by o tom poskytla dostatek informací, průkaz toho, že by se na něčem vůbec dohodli.
4. Po původní politicky-korektní reakci „trhů“ servisní elity čekají na okamžik, kdy „trhy“ poznají, že problém ve skutečnosti nebyl vyřešen k jejich spokojenosti, přehodí program automatizovaného tradingu na jiný, a trhy padají a obnovují tak nátlak na servisní elity, aby něco pro ně činily, neb je každému jasné, že pád na finančních trzích přesahující cca 4 % položí automaticky celý globální finanční sytém. A tak se zase přesměrují daňové výběry těch pitomců dole (říká se tomu socializace ztrát elit) do vyvolených bank vyvolávajícícj spoustu z oněch problémů, jež servisní elity tak úspěšně řeší odkopáváním Dne zúčtování o pár měsíců dál.
5. Algoritmus je nekonečnou smyčkou. Následuje nový problém, či další nedořešený problém a jedeme od bodu 1 nanovo.

Tyto hrátky „na blba“ umožnily EU řešit-neřešit řeckou otázku (z titulu 2% podílu na HDP EU srandovní problém) po více než dva roky bez jakýchkoli důsledků pro hlavní aktéry této banksterské frašky s tragickými dopady na řeckou ulici. Stejné hrátky provozuje nyní US administrativa na téma předlužení USA. Roční deficit US rozpočtu přesahuje 1 bilion USD ročně po čtyři po sobě následující poslední roky. Slavná dohoda o rozpočtové odpovědnosti hovoří o snížení biliónového schodku o 77 miliard ročně v situaci, kdy si americký stát půjčuje na provoz Impéria každý druhý dolar. Opět, kontrolovaný tisk jásá, trh roste, verbální intervence servisních elit v plné kráse.

Nedělejme si iluzi, podle tohoto návodu jedou všechny servisní elity na světě, Japonce a Brity nevyjímaje. Bez koordinované činnosti kartelu centrálních bank a jejich vlastníky kontrolovaných megabank, které nalily do světové ekonomiky kolem 10 bilionů USD jen za poslední 4 roky (to je cca 25 procent světového HDP) by světový finanční systém vybuchl či lépe řečeno implodoval již v roce 2007. Jsou to dluhy a ničím nekryté digitální peníze, spolu s hrou blbů na blba servisních elit, co drží systém pohromadě jako lepidlo.

Centrální banky zničily kapitalismus a jeho jádro – tvorbu kapitálu jako odložené spotřeby. Ničí světovou měnu, pravidla férové soutěže na kapitálových trzích zmizela, mizí důvěra v to, že ten druhý má kapitál na úhradu pohledávky, mizí jistota, že nezůstanete stát na konci pyramidové hry s prázdným kontem a pocitem největšího vola. Zamrzá tok peněz, protože roste nejistota a nervozita z toho, kdy to letadlo padne a na koho nejvíce. To je pro bankovnictví smrt.

Ta smrt přijde z trhu se státními dluhy – obligacemi, bondy. Řada států totiž již nemá kolaterál, majetkovou záruku na další půjčky, řada států zastavila nějaký svůj majetek i více než třem investorům/bankám, např. EU už bonitu států a jejich kolaterálu raději nezkoumá a nebere v úvahu. Kdyby bylo v plánu dnešní Impérium nebořit, zabývali by se banksteři kvalitou záruk za půjčky.

Kdybyste jako záruku zastavili svůj byt nebo domek několika bankám najednou, klepeta a ústavní péče bachařů v příští dekádě Vás neminou, pokud zrovna nejste mafiální premiant. Když řeknete sousedovi, že mu půjčíte peníze, které nemáte a které on nikdy nemůže splatit, za podmínky, že vám nejdříve 30 % částky, kterou mu hodláte půjčit, složí na účet (a tedy si těch 30 % musí vypůjčit u jiného zoufalce, co také ví, že na své si už nikdy nepřijde ani po exekuci na dlužníkův majetek) – odvětí, že jste se zbláznil, že se oběsit umí sám.

Podobnému postoji ECB a EU tleská nic netušící dav jako geniálnímu výtvoru evropských elit. Tak co, Fico?

Víme, nevíme, tušíme, netušíme, chápeme, nechápeme, nebo jen politicky-korektně mlžíme? Toť otázka. Ani Fico nesmí čůrat proti větru. V tom mrazu, co táhne od Londýna, by mu mohly také upadnout gule.

Ne tak českému Nečasu. Jeho novoroční výkon se od show v Červeném Hrádku liší jen v tom, že tamto byla legrace, tohle je k uzoufání všech, co národní stát ještě nepohřbili ve prospěch naděje v nějakého „lepšího“ cizáckého vyvoleného drába sedícího daleko mimo dostřel jakékoli palné zbraně a s plnou doživotní kriminální imunitou.

Nechce se mi věřit, že pan Nečas není součást jakéhosi experimentu na českém národě. Nevím kdo a s jakým účelem posadil Nečase s Ficem na Nový rok před kameru ČT, ale asi musí českého premiéra nenávidět. „Chceme vládu odborníků,“ rezonovalo se zvoněním klíči. Kurwa, máme ji. Jen si nejsem jistý, v jakém oboru jsou to odborníci a kdo je za to platí.