Bratři, rozkopejme to Tymy zpuchřelé!

(Bratři, rozkopejme to Česko zpuchřelé!)

Karel Hoff sepsal v roce 1965 první stránky románu T+Ť. Stát, ve kterém se děj románu odehrává, se nazývá Tymy, obyvatelé státu se tudíž nazývají Tymáci, stejně jako obyvatelé Česka se nazývají Češi. V Tymy vládne tzv. Má strana a vládnoucí ideologie se tudíž nazývá méstranismus. Má strana je samozřejmě synonymum (krycí název) tehdejší vládnoucí Komunistické strany a méstranismus je synonymum tehdejší ideologie, tedy marxismu. V textu románu vystupují také anarchisté vydávající časopis. Tak jsem z tymáckého časopisu vybral a silně pokrátil pár příspěvků anarchistů.

***

Úvodní slovo redakce

Metropole celého světa se třesou hrůzou, děs, a pocit blížícího se konce, zachvacuje senilní měšťáky! Ještě mají čím platit, ještě posílají umírat tisíce policistů a vojáků, ještě organizují krvavé bojůvky. MARNĚ! Anarchistické hnutí opět ožilo novou náplní myšlenkovou i akční. Teď je ta nejvýsostnější možnost svrhnout trůny a špinavou vládu peněz!

Anarchistická strana Tymy, tymácký výbor sociální revoluce, se hlásí o slovo! A bude to pádné slovo! Naši bratři ve všech částech světa zasluhují naši podporu! I my musíme svrhnout falešnou vládu méstraníků, ten fantastický podvod o svobodě a blahu pro všechny! Ta lež! Jestliže méstranismus není schopen organizovat společnost tak, aby každé individuum, muž nebo žena, mělo hned po příchodu na svět přibližně stejné podmínky pro rozvoj rozličných svých schopností a pro jejich zužitkování ve vlastní práci, pak tento společenský řád nesmí žít! A je méstranismus schopen takové organizace společnosti?

Proč bychom si namlouvali, že je? Anarchisté dali méstraníkům již dostatek času na onačejší organizaci společnosti. Tymácký výbor sociální revoluce podrobil důkladnému rozboru činnost Mé strany za uplynulých několik desítek let a zjistil, že ideály existují pouze v poloze hesel a propagandistických ekvilibristikách fámulů aparátu Mé strany.

Skutečnost je drsná!

Bohatství a možnosti mají zase jenom jedni a ti samí!

A přirozeně, i když mají plnou hubu frází, odmítají se o toto vlastnictví dělit s většinou. Opět jsou Páni a ti druzí! TVSR pozvedá opět prapor tvrdého boje! Jsme sice v ilegalitě, ale již více lidí má současné situace v Tymy plné zuby! Vyhlašujeme boj vládě pro blaho lidu, pro jeho budoucnost! Tento stát, takto uspořádaný, není dobrý, a proto jej zničíme! Toto je přísaha každého TVSR! Toto musí každý teveser bezpodmínečně přijmout za své životní heslo!

Redakce: Bix-Dix, Bombapuk, Bakulliam, B. A. Kunin, Mečájef, Vulgo a Pastorek

Zároveň varujeme ZOS před vysíláním nepodařených agentů provokatérů v náš kruh.

JINAK BUDOU ÚNOSY!!!!!!!

TYGŘE DE LA MŇAUKANDO, brzo v tvé blízkosti zahřmí výbuch!!!!



První příspěvek od bratra Bakulliama: Proč cestou individuálního pekla?

Lidstvo je zase jednou na konci své cesty. Ukázalo se, že ani buržoasie, ani méstranismus nejsou schopni zajistit pro masy skutečnou svobodu žití. Každý ze států (buržoaz. i méstran.) je založen na otroctví práce. Žádná společenská třída tuto práci nedokázala osvobodit, nedokázala tak zničit stát, což je první a nejdůležitější závora k svobodě jedince i společnosti.

Jak je to možné, že skupina finančníků, že hrstka aparátníků pokořuje milionové masy celého světa? Odpověď není neznámá: tato hrstka má STÁT – a vše, co k tomu pojmu náleží, plus i tzv. svobodné obory jako je umění a filozofie. Ovšem pro zasvěceného je jasné, že tato nadstavba slouží státu, a to způsobem navýsost odporným, protože předstírá často jakousi opozici vůči vládnoucím. V době elektroniky je tato „opozice“ propracována do tak kvalitní kamufláže, že jí často uvěří i ti nejpoctivější snílci a revolucionáři.

A přitom pracující mají v rukou nesmírnou moc – stačilo by, aby zastavili práci a aby výsledky práce považovali za své a jako takových jich užívali. Paradoxní je, že tato jednoduchá léčba pracující úplně míjí, že se jich vůbec nedotýká. Nuže i zde je zřetelná ruka neselhávající mašinérie státu. Vidíme sice, že čas od času pracující přistoupí k zastavení práce, ale dosahují tím jenom dílčích výsledků, anebo žádných.

Už od dob císaře Zenona, kdy byl vydán zákon de novis operibus constitutio (ustanovení o nových pracích), který reagoval na nepokoje pracujících, až po současnost, kdy jsou vydávány zákony proti stávkám jak v zemích kapitálu, tak i ve státech méstranických, stát plní svou funkci potlačovatele lidské důstojnosti a svobody jedince.

Ať si nenamlouvají amečičtí dispečeři a polvijští dokaři, že se státem zatočí. Je to absurdní hned ze dvou důvodů. Za 1. bojují v různých hospodářských soustavách, což samo o sobě vylučuje spolupráci, a za 2. ve svých soustavách jsou naprosto osamělí, takže stát jejich stávky zlomí, i když se u toho nadře. Je-li tomu tak, co je nutné tedy učinit pro vítězství svobody nad útlakem? Je zřejmé, že se státem se musí utkat síla jedince, lépe řečeno: co nejvíce osobitostí. Je ale zřejmé, že stát nedovolí vyšlechtění nebezpečného počtu jedinců, jedinců s vlastní osobitou vůlí. Boj proti Já je alfou státní existence, neboť osobitá vůle Já je zhoubce státu jako takového. Stát ji proto pranýřuje jako svévoli. Osobitá vůle a stát jako takový (kterýkoliv!) jsou zavile nepřátelské síly, mezi nimi není možný věčný mír. Proto si stát také opravdu všech bedlivě všímá, v každém vidí egoistu (svévoli!) a egoisty se bojí. Pro něj, pro stát jako takový, je nezbytně nutné, aby nikdo neměl osobitou vůli; kdyby ji někdo měl, pak by ho stát jako takový musel vyloučit (zavřít, vypovědět); kdyby ji měli všichni, odstranili by stát.

Takže stát vede permanentní válku proti všem Jedincům, ovšem i tyto Osobitosti nutně vedou boj proti němu. Díváme-li se na realitu z uvedeného hlediska, je nabíledni, že rozbití státu je nemožné revolucí ani evolucí, neboť logicky stát jedné třídy je nahrazen státem třídy druhé, a tudíž svoboda se opět nekoná, poněvadž opět ohrožuje nové vládce.

Stát je nemožné zlikvidovat tím, že se převezmou jeho organizační struktury. Ty je nutno zničit, je nutno je fyzicky (skutečně) likvidovat. Úder je třeba vést proti svorníkům státu. A těmi jsou vládcové, finančníci, policie, soud, armáda a další státní obranářské organizace jako strany, parlamenty, odbory a spolky, církve, atd. Lze namítnout, že boj proti tak perfektní struktuře, jakou je stát, není možný bez struktury obdobné, a to tedy znamená, že se zase nic nezmění. Zdánlivě duchaplná námitka proti anarchistickým stranám je v podstatě evidencí ubohosti namítajících, neboť tito vůbec netuší podstatu fenoménu Já, jenž popírá i umožňuje vše pro svou Svobodu. Kdyby si buržoasní i méstraničtí krákorové přečetli pořádně Klímu-filosofa a ne tzv. Klímu-pornografa, dávno by se přidali k nám, anebo by byli naši skuteční nepřátelé. Takto ovšem nejsou ničím jiným než státními uchcánky za pár grošů. Až zvítězíme, budou je chtít od nás. Ale to je omyl!

Stát je nutno v pravém slova smyslu rozkopat. A začít je nutno od již vzpomínaných institucí. Vidíme okolo sebe, v jiných zatímstátech, že to jde. Boj anarchistů je bojem čistým, leč v určitých fázích tohoto současného boje vidíme, že stát v rámci svého pudu sebezáchovy, vniká do tevesarských hnutí a jako „bojuje“ proti sobě, aby mohl v „panice ohrožení“ zapomenout i na to zdání svobodnosti, jež masám poskytuje.

Rozdíl v „záchraně“, v metodách, ve smyslu, mezi státem buržoasním a méstranickým je zanedbatelný, protože podstata „proč?“ je stejná v obou případech. Dokonce je pravděpodobné, že by si oba systémy vypomohly, kdyby se stát jako takový začal hroutit lhostejno na které straně současného jako rozděleného světa. Naším cílem je rozbití státu a nahrazení tohoto krunýře lidského vzepětí životem osvobozených JÁ. Neboť to je ta správná odpověď na přiblblou otázku: co místo státu?

Musíme ovšem konstatovat, že v této námitce je jádro pudla. Hromadná většina lidstva si nedovede vůbec představit svou existenci mimo stát. Většina lidí byla státem, jeho dogmaty a zákony, tak zotročena, že je schopna žít pouze v něm. Stát potřebuje jako berle nebo umělé srdce, jež již dávno potlačilo tlukot toho přirozeného hybatele. Uvědomíme-li si, že anarchisté nabízejí teprve možnou zkušenost, zatím neověřenou, nesmíme se divit, že valná část veřejnosti pohlíží na anarchistické hnutí jenom jako na obyčejný terorismus, jak to konečně občanovi stát bezohledně vtlouká do hlavy.

Přitom ovšem jsou teroristické akce tím nejdůležitějším ničitelem starého zřízení. Je třeba si uvědomit, že fyzická likvidace předních představitelů státu je nejenom nezbytná, ale i vysoce efektivní ve svém dopadu na veřejné mínění. Myslím, že nebude na škodu uvést slova z plakátu Brigatte Rosse, který byl uveřejněn po únosu úředníka Macchiariniho: „BR. Kousej a utíkej. Nikdo trestu neunikne. Trest pro jednoho, poučení pro stovku“.

V současné době ovšem Tymácký výbor sociální revoluce (T.V.S.R.) s BR nespolupracuje. U teoretiků T.V.S.R. převládlo přesvědčení, že celá BR již podléhají státu, který jich zneužívá ve svůj prospěch. Podobná situace je i u dalších tzv. teroristických skupin. V současné době již jejich účinnost je problematická. Pokusíme se zjednat nápravu, protože je škoda každé organizace, každého fanatického anarchisty. Teď ovšem přichází naše chvíle. Brzy rozpoutáme v Tymy a v dalších méstranických státech peklo pro všechny představitele státní moci. Naše útoky budou drtivé, nečekané, opakované a účinné. Jsme přesvědčeni, že naším přičiněním si dělnická třída uvědomí svou moc. Uvědomí si, že se stala hříčkou v rukách méstranické šlechty, že se stala její záštitou, že se jejím jménem ohánějí bezcharakterní měšťáci s méstranickou legitimací v kapse. Věříme, že pracující v následné fázi boje proti státnímu útlaku pochopí a přispějí k rozbití státnosti.

Ať žije T.V.S.R.!

Ať žije osvobozené JÁ!

Druhá příspěvek od bratra vůdce Bixe-Dixe

Katechismus T.V.S.R.

Jestliže chceme uspět v tvrdém souboji se státem, jestliže jej chceme rozmetat na tisíce nikdy neslepitelných kousků, musíme si dobře uvědomit, že své myšlenky neučiníme obecným vlastnictvím nové generace nějakou diplomacií a úskoky, nýbrž jedině otevřeným bojem, nelekajíce se žádných důsledků. Vycházíme vstříc nevyhnutelné srážce v plné důvěře, že dláždíme cestu vítězství svých myšlenek ve vzdálenější budoucnosti. Přitom ale musíme bezpodmínečně dodržovat určitá pravidla, jistý přísný a tvrdý řád, který je nezbytný pro zdárný vývoj hnutí. Stane-li se někdo členem T.V.S.R. bere na sebe nemalou zodpovědnost – a odkládá své pohodlí. A nejenom to. Členové T.V.S.R. se musí cele věnovat přípravě a provedení revoluce. Naše hnutí si sice hluboce váží osobní svobody Jedince, plně počítá s JÁ v budoucím světě, ale ten je třeba teprve vybojovat. Proto vyžaduje naše organizace bezpodmínečnou kázeň. Nechceme a nemůžeme nic zastírat. Kdo chce bojovat za štěstí, za svobodu, musí dobře vědět, co ho čeká!

T.V.S.R rozlišuje dvojí členstvo. Do první skupiny zařazujeme velké osobnosti, veřejně činné jedince, kteří plně sympatizují s naším hnutím, ale nemohou se věnovat práci v organizaci. Její zájmy hájí jiným způsobem, ovšem neméně významným. Je přirozené, že je nemohu jmenovat, ale stačí když uvedu jména těch, kdož vytvářeli učení T.V.S.R., protože na ty je státní byrokracie již krátká. Nuže k předchůdcům T.V.S.R. k ideologům hnutí, řadíme Carla Pisacanu, M.A. Bakunina, Lva Trockého, Kropotkina, Maxe Stirnera, Muxryče a další a další.

Do druhé skupiny patří aktivní členové, kteří se musí plně věnovat konspirativní práci a přípravě boje proti státní moci. Organizace od všech členů, bez rozdílu zařazení do skupin, očekává, že budou hnutí podporovat hmotně a že se podrobí přísné kázni. Od aktivních členů očekává T.V.S.R. rozhodnost, tvrdost, bezmeznou oddanost věci, svědomitost, rozvážnost. Každý musí být přesvědčený ateista, odpůrce autoritářského principu, federalista a stoupenec práva národů na skutečné sebeurčení. Musí si rovněž plně uvědomit, že revoluci sice připraví a začne organizace, respektive federace organizací typu T.V.S.R., ale cele ji uskuteční masy, které do ní vstoupí.

Především si ale musí každý člen bytostně uvědomit, že vstupem do hnutí a složením přísahy odumírá sám sobě a plně se podrobuje řádu, jeho zákonům, cílům i případným trestům za selhání. Teveser, to je revoluční asketismus ad absurdum, bezpodmínečné odřeknutí se všeho kromě boje proti státu. Teveser, to je naprosté odvrhnutí studia dekadentních oborů současných společností. Připouští a doporučuje se studium fyziky, matematiky, chemie, medicíny, biologie a architektury. Teveser, to je odmítnutí platných (ještě) společenských norem jednání, zapomenutí na morálku, lásku, cit, vlastní zájem. Teveser, to je zapomenutí vlastního jména. V hustém vzduchu přísahy bere adept za své pouze cíle hnutí, pouze jeho morálku. Morálka T.V.S.R. překračuje zeď zbabělé morálečky současných společností. Stačí říci, že morálka organizace diktuje odmítnutí pomoci revolucionáři v nebezpečí, jestliže by to oslabovalo síly revoluce. Cíl revoluce je vším! Z tohoto hlediska je pohlížet i na současnou odpornou společnost. Je třeba si uvědomit, že lidé, kteří tuto společnost tvoří, nejsou vždy nevyhovující revoluci a naopak. Podle jejich vztahu k životu je nutné je rozdělit do skupin a striktně toto rozdělení dodržovat.

Do I. KATEGORIE jsou zařazeni lidé, kteří jsou již teď odsouzeni k smrti. Hlavní tribunál T.V.S.R. pečlivě vypracovává seznamy, v nichž jsou sepsáni lidé podle stupně nebezpečnosti pro revoluci a revoluční přípravu. Jenom pro ilustraci uvádím, že na tymáckých seznamech zatím nejvýše figuruje Tygr de la Mňaukanda a další Mňaukandovci. Je zde i prof.. Zajíček a například i maršál Tymy ex Pokjívka la Xa.

II. KATEGORIE obsahuje lidi, kteří musí být dočasně ponecháni naživu, protože jejich zvěrské činy vhánějí už teď lid do nevyhnutelných vzpour. Tady je Merx, policejní president, šéf ZOSu Bombiska, vedoucí POLIPU Poletucha Poletuch a VŠICHNI Čikťapáci.

Do III. KATEGORIE zahrnujeme lidi bohaté, s konexemi a vlivem, avšak bez zvláštních rozumových schopností a bez energie. To jsou Mňaukingové, průmyslník Fajx, ekonom Epepex, naftový magnát Axešeron, jeho kolegové Ox a Lionelin a další.

IV. KATEGORII TVOŘÍ „statní“ ctižádostivci a liberálové. S těmito je třeba zacházet takticky, musí se přihlížet k jejich programu, musí se ovládnout a zkompromitovat, pokud to již sami dávno nedokázali. V žádném případě se ale nesmí nechat na pokoji. Tady figurují v čele třeba Lyon Ťax, Omar Kruch, X. Xsin, gen. Bajucha a další.

S V. KATEGORIÍ je třeba zacházet podobně. Sem řadí HRT (Hlavní revoluční tribunál) doktrináře, konspirátory a papírové revolucionáře. Tyto je třeba pověřovat krkolomnými a nebezpečnými úkoly, které je buď zničí, nebo je přivedou do řad skutečných revolucionářů. To jsou ti Ksichtové, Augustínové a Fj. Šindelášové. Někteří vůdcové T.V.S.R. sem vsunují i Ťapuškina de la Ťap.

VI. KATEGORII dělíme na tři skupiny. Jsou zde zařazeny ženy. v 1. skupině jsou ženy bezduché a prázdné jako Iala da Voia. S těmito se zachází jako s muži III. a IV. kategorie. Ve 2. skupině figurují ženy probudilé a chytré. Příkladem může být Liáma. Těmto osobám se dostane ze strany T.V.S.R. stejné péče jako mužům V. kategorie. Konečně 3. skupinu tvoří ženy revolucionářky, které jsou nejdražším pokladem revoluce a bez nich se neobejdeme. Jsou i v Tymy, ale nelze jmenovat. Typově jsou to hrdinky ala V. Zasuličová, S. Perovská, Sophia Adelaide Schumová, Margherite Cagolová, Nadia Mantovaniová, Franca Salernová, Meinhofová a jiné.

Ve stručném nástinu jsme se seznámili s dvěma důležitými kapitolami Katechismu T.V.S.R.

Čtenáři, dobře se zamysli – a rozhodni!

Třetí příspěvek od bratra Bompapuka

Atentáty, které měnily svět (1. část)

Krátce úvodem: V následujících článcích se pokusím mladému čtenáři stručně přiblížit historii politických vražd. Činím tak s určitým záměrem. Domnívám se, že není správné tvrzení obhájců státu, když tvrdí, že atentát nic neřeší, že nikdy nepřispěl ke společenské změně. Mám zato, že opak je pravdou. Nemíním v tomto krátkém úvodu rozebírat úlohu osobnosti v dějinách, protože je přirozené, že je značná. Osobnost je vždy špuntem v láhvi a mám dojem, že láhev neotvíráme tím, že ji celou rozmlátíme, jednoduše proto, že nám záleží na obsahu. Až ten získáme, můžeme s láhví udělat co budeme chtít. Jistě bedlivého čtenáře napadlo, že láhev je stát, obsah národ a špunt vláda, prezident, císař, prostě orgány státní moci.

Nuže vydejme se do historie po stopách činů statečných předchůdců současných anarchistů. Výběr je stručný, nejsou zachyceny všechny akce statečných. Vykročme do dob vzdálených.

1.593 př.n.l. – zavražděn tabarna Chetitů Muršiliš I. svými švagry Chantilišem a Zidantašem. Byla to tzv. vražda pro trůn. Muršiliš I. dobyl Aleppo, obsadil severní Sýrii, porazil Churrity a dobyl Babylon. Svrhl u trůnu krále Samsuditanu, čímž padla slavná dynastie Chammurrabiho (l.594). Možná jednali vrahové Muršiliše z již uvedených pohnutek, možná jeho vražda byla dílem ohrožených států. V každém případě je třeba uvést, že Chantiliš byl téměř okamžitě zavražděn Zidantašem, kterého zlikvidoval jeho syn Ammunaš. V roce l.545 př.n.l. byl Ammunaš zavražděn „malým králem“ Chuzzijašem z města Chakmeš.

1.350 př.n.l. – zavražděn dýkou nebo jedem faraón Achnaton. Nejspíše jej z náboženských důvodů oddělali kněží boha Amona. Faraón totiž Amona zavrhl a zavedl boha Atona (slunce). Jenom pro zajímavost: slavná Nefertiita byla jeho manželkou. Vsadil bych se, že ve vraždě měla prsty.

1.232 př.n.l. – zavražděn asyrský král Tukulti – Ninurta I., vítěz nad babylonským králem Kaštiliašem IV. Oddělal jej jeho syn a nástupce.

691 př.n.l. – jeden z nejslavnějších králů Babylonu a Asýrie Sancherib zavražděn jedním ze svých synů.

514 př.n.l. – Harmódios a Aristogeitón zavraždili athénského tyrana Hipparcha, syna a následníka tyrana Peisistrata. Na jejich počest bylo postaveno uprostřed agory sousoší jako symbol odporu proti tyranidě.

Jestliže předcházející příklady snad neodpovídají představě „boje proti tyranidě“, tak i tento tzv. První úder republikánů – byl proveden z osobních důvodů.

370 př.n.l. – byl zavražděn Jáson, tyran města Ferai. Na čas ovládl Thessálii, soustředil velkou vojenskou moc a chystal se k útoku na Persii. Dva mladí lidé ho zavraždili při vojenské přehlídce před zraky všeho lidu.

353 př.n.l. – V roce 357 př.n.l. byl povolán z vyhnanství zpět na Sicílii. Pokusil se v Syrakúsách přeměnit republiku v aristokratickou zemi. Zardousil ho Athéňan Kalipsos. Jedná se o Dióna, syrakúského tyrana.

337 př.n.l. – Artaxerxés III., zvaný Ochos, perský král. Musel čelit několika povstáním vlastních satrapů. O Řecko se příliš nezajímal. Svůj hlavní cíl viděl v znovudobytí Egypta. Zavraždil ho jedem jeho oblíbenec eunuch Bagoas.

336 př. n.l. – Filip II. Makedonský, zakladatel makedonské slávy. Ve starém královském městě Aigai, při velkolepé slavnosti, při níž byly, jenom mimochodem, neseny sochy dvanácti olympských bohů a s nimi jako třináctá – socha Filipova, byl zavražděn před divadlem jistým Pausaniem z kmene Orestiů. Prý milého Pausánia zneuctil generál Attalos, strýc královy nové manželky Kleopatry. Více se pravdě blíží upřesnění: Pausaniovu ruku vedla zapuzená manželka Olympias, matka Alexandrova.

336 př.n.l. – Arsés, nejmladší syn Artaxerxův, jehož dosadil na trůn už vzpomínaný dvořan dvořan Bagoas. Milý eunuch krále odstranil, jakmile zjistil, že jej odmítá poslouchat. (Je třeba dodat, že fikaného kleštěnce zlikvidoval nový král Dareios III. Byl chápavý, ale …)

330 př. n.l. – Dareios III. Kodomannos, poslední perský velekrál prchá před Alexandrem. Měl tři možnosti, aby makedonský příval zastavil: u Graniku, u Gaugamél a Issu. Selhal. Na útěku jej vezír Nabarzanés zavraždil, to už byl velekrál spoutaný.

246 př.n.l. – král Antiochos II. byl otráven manželkou Laodiké. Stejně se zbavila nové Antiochovy manželky Bereniky.

220 př.n.l. – Úkladně byl zavražděn Hasdrubal kartaginský, který uzavřel s Římem smlouvu, že nepřekročí Ebro.

133 př.n.l. – Tiberius Sempronius Gracchus, římský tribun, účastník třetí punské války. Prosadil zákon o pozemkové reformě (uzavřel Saturnův chrám s pokladnou). Když se proti němu postavil druhý tribun, sluha nobility, nechal jej Tiberius v lidovém shromáždění zbavit úřadu. V den voleb na rok 132 zorganizoval pontifex Publius Cornelius Scipio Nasica pouliční rvačku, v níž najatý vrah Tiberia Graccha zabil.

129 př.n.l. – Scipio Africanus mladší, vzdělaný politik, jeden z nejlepších řečníků své doby, římský konzul, vítěz nad Kartágem, odpůrce T. Graccha. Ve spánku ho zavraždili stoupenci demokratů.

121 př.n.l. – Gaius Sempronius Gracchus, římský tribun od roku 123, částečně pomstil bratra, vyhlásil zákon o povinnosti státu živit chudé obilím za nejnižší cenu, dal stavět silnice a chtěl založit kolonii Junonii na půdě zničeného Kartága. Zlomil mu vaz návrh na udělení občanství spojencům. To se proti němu postavil i lid. Konzul Lucius Opimius po srážce na lidovém shromáždění vytáhl vojensky proti Gracchovi. Gaius prchl, ale vida bezvýchodnost situace, nechal se zabít otrokem Euporem (ten spáchal potom sebevraždu). Po smrti Gaia Graccha rozpoutala nobilita „bílý teror“. Zahynulo 3.000 přívrženců Graccha.

Případ bratří Gracchů uvádím proto, abychom si uvědomili, co stát dokáže, jakých prostředků se neštítí při prosazování svých zájmů.

V příštím čísle našeho ilegálního časopisu budeme pokračovat – a už se zamyslíme i nad prvními politickými vraždami Tymáků. Mladý čtenáři, co myslíš, měl bys dostatek kuráže? Pakliže ano, přihlas se u kterékoli pobočky Anarchistické strany. V Tygrogradě je to hostinec Nábojnice u Hlavního nádraží, v Mindogradě hotel Bix – Dix Exclusive, v Mourkogradě restaurace Dělo (u kina ČIKŤAP), v Pedrogradě bar Malajka (u obchodního přístavu), v Bleskogradě krčma Světlice (na Tankovém náměstí), v Mašlonkově pohostinství Ten náš TlTMS, u kostela Sv.Horaxe, v Mňoukově bufet Sportsmen Mňouk u stadionu FC Křesadýlko, ve Vrahově samoobslužná restaurace Hrob (za Malým hřbitovem), v Blaburgu (Menšinsko) vinárna Coniopa (u Jediné věže) a v Kichoticích kavárna Džejms Bond (u stanice policie). Přirozeně naše pobočky jsou i v menších a nejmenších městech naší vlasti.

Zeptej se, mladý příteli, mladá přítelkyně!

Čtvrtý příspěvek od bratra B. A. KUNINA

Co bude místo státu?

Tato otázka se v diskuzích mezi T.V.S.R. a veřejností objevuje nejčastěji a nejhojněji. Lidé lépe chápou teorii ozbrojeného boje proti státu než svůj nový a lepší život BEZ STÁTU.

Tato skutečnost je výsledkem tisícileté existence státu a jeho potlačovatelské funkce. Zdrcující většina obyvatelstva vyspělých zemí a Tymy si nedokáže představit situaci, kdy by stát nefungoval. V jejich poničené fantazii svoboda nežije, neexistuje a je neuskutečnitelná. Vždy a všude se nalezne heslo, s nímž stát operuje: Svoboda je poznaná nutnost. Stát je nutný, aby… A následuje výčet „VÝHOD“, které stát poskytuje. Ale komu? Vždy jenom vládnoucí vrstvě, vždy jenom špičkám společnosti ať už si říkají buržoasie nebo se hrozí, když je nazývají méstranickou šlechtou. Občané, nevěřte, že to bez státu nejde! Ostatně to ještě nikdo nezkusil. Ale není jediné teorie, která by nemohla být praxí.

Základním cílem při uskutečňování myšlenky T.V.S.R. je vítězné prosazení principu revoluce ve světovém měřítku. Předpokládá to zničení všech dosud existujících náboženských, politických, hospodářských a sociálních institucí. Myslím, že to je to, co mnohé děsí. Zlikvidovat náboženství, ó, jaká to hrůza! Vůbec ne! Náboženství samo osobě je jeden z nejpevnějších pilířů státu a žádný stát v historii společenstev si nedovolil na náboženství sáhnout. Nanejvýš se alibisticky pokusil omezit politický vliv církve, ale do víry se raději nepletl. Přirozeně, proč by si podřezával větví, na níž sedí? Ovšem bez prosazení uvedených principů jen stěží přetavíme evropskou (a světovou) společnost na základě svobody, rozumu, spravedlnosti a práce.

Základy nové společnosti jsou v těchto mravních principech.

Je to odmítání boha a náboženského kultu. Tento je třeba vystřídat úctou a láskou k lidstvu. Samozřejmě, tisícileté klády náboženského modloslužebnictví se národy nezbaví tak hned. Mezi ideology anarchismu panuje přesvědčení, že na likvidaci tohoto fenoménu postačí neexistence církve a správná výchova, jež bude v rukou svobodných soukromých společností. Uvědomme si, že církevní představitele převychovat asi nepůjde.

Dalším jedinečným principem v okruhu svého dopadu je lidský rozum, jenž se jako jediný stane kritériem pravdy, a lidské svědomí, jež bude jediným základem spravedlnosti.

Svoboda jednotlivce bude zaručena naprostou rovností a absolutním odmítáním jakékoli autority a jakéhokoli státního zájmu. Politická a hospodářská organizace společnosti bude budována zdola nahoru na zásadě svobodného sdružování a federace. Samozřejmě princip federací nevylučuje možnost naprosto se nesdružovat, ovšem sdružování hlavně z hlediska hospodářského bude určitě výhodnější, ale nepředepsané! Zárukami politické organizace, která může uskutečnit svobodu, jsou tyto neodkladnosti: odstranění oficiálního náboženství a státní církve, odstranění monarchií atd., odstranění tříd, hodností, privilegií a výsad, úplná rovnost politických práv pro obé pohlaví a odstranění všech složek centralistické státní moci. Žádný stát, ani silný, ani stát „noční hlídač“!

V této souvislosti je třeba důsledně zrušit banky, nevyhovující právní soubory, státní soudy, byrokracii, armádu, policii, státní kulturu, což bude nejsnáze proveditelné, zruší-li se státní univerzita a vzdělání i osvěta se předá do rukou svobodných společností. Nesmírně významné je svobodné sdružování na základě výrobních a zájmových možností. T.V.S.R. si dovede dost dobře představit místo národů různé průmyslové skupiny či skupiny sportovní, vědecké nebo jiné (erotika, turistika, kutilství, atd.). Vyspělost každého Já zaručí, že se tyto skupiny nestanou nástroji nějakého nátlaku na další. Tato část našeho učení se zdá být nejfantastičtější pro naše odpůrce. Zapomínají, že ONI již nebudou, že svět bude úplně jinak „zorganizován“. Žádná tzv. buržoasní „vlčí svoboda“ nebo méstranická svoboda poslouchat. Lidé budou jenom někteří a budou jiní!

Za základ budoucího volného federativního uspořádání společnosti pokládáme absolutně autonomní obec, která by vcházela dobrovolně a se zárukami do federací provincií a dále ve federaci národní a mezinárodní. Každá federace bude řízena parlamentem, který se ovšem omezí spíše na informativní a poradní činnost. Přitom každý článek tohoto systému je svobodný a může kdykoli rozhodovat o svém osudu sám a bez ohledu na parlament. Podmínkou této politické rovnosti a svobody bude rovnost ekonomická a sociální, kterou zaručí odstranění dědického práva, povinnost a svoboda práce. Ano, povinnost a svoboda práce!!! Přitom rozdíl mezi fyzickou a duševní prací bude skutečně odstraněn, což je více než předpokládatelné vzhledem k vědecko technickému pokroku, který se stane rozhodujícím faktorem svobodné práce.

Práce bude rozvíjena plánovitě, což bude i jedna z povinností parlamentu. Rovněž půda bude zespolečenštěna a bude patřit těm, kdož na ní opravdu pracují. Žádné almužny vyžraných méstranických bossů či buržoasních darmošlapů, kteří pod pláštíkem quazisociálních hesel o rovnosti, spravedlnosti atd. přivlastňují si nejpodstatnější část jakékoli výroby v současných politických systémech.

Dále předpokládáme i další závažné změny oproti současnému stavu. Bude zavedeno svobodné manželství, z čehož vyplývá i nutná péče společnosti o děti, staré lidi a nemocné. Péče o děti bude svrchovaně důležitá záležitost, protože výchova k uvědomění si svého Já bude základem existující společnosti. Samosebou pojem svobodného manželství nevylučuje trvalý svazek dvou či více partnerů. Taková spojení se budou uzavírat čistě ze svobodné vůle, citové náklonnosti a erotické potřeby. Ve svých dalekovidících plánech prostě vycházíme z poznatku, že již nastává doba světové revoluce, jejíž budoucnost vyžaduje dostatečně široký program, který zahrnuje všechny zájmy a požadavky lidových mas bez rozdílu národnosti.

Pátý příspěvek od bratra Vulga X

Rozkopat toto Tymy

Aby zavládlo všesvětové bratrství svobody bude nejdříve nutné zničit státní útvary. Myslím, že Tymy se nám bude likvidovat dobře, protože nepocítíme ani trochu výčitky svědomí. Když nastoupili méstraníci, zdálo se jednu dobu, že jejich pojetí vlády skutečně alespoň částečně vyhovuje pracujícím masám. Velice brzy se ale, ajakžel, ukázalo, že ani slibovaný blahobyt ani občanské svobody prostě neexistují. Záhy totiž špičky méstranické vlády opustily jistou podobu lidovosti a protože, chtějíce se udržet u moci, jim nic jiného nezbývalo, začaly sebeprosazovat tím nejodpudivějším státním způsobem. Na jedné straně miliony keců o svobodě, o zabezpečení, o svobodě práce, o jistotách atd., ale na druhé straně naprostá nesvoboda vyjadřovací, cenzura a i to hospodářské zabezpečení při menší světové krizi vzalo za své.

Tzv. revoluce, ve své podstatě téměř správná, se zvrhla při prvních neúspěších, po nichž následovala oprávněná kritika zdola. Ta byla umlčena pokryteckým hlásáním revoluční disciplíny. Ale to nestačilo, proto se zbudoval celý systém potlačovatelského aparátu, který svým rafinovaným způsobem překonal vše známé z historie státnosti. Tzv. umlčování tymem se stalo účinnější než procesy a vytváření „hrdinů“. Mlčení o potížích, nesrovnalostech, odporu; klidné a drzé předstírání, že je vše v pořádku, fantasticky dokonalé zmanipulování masových organizací, naprosté ovládnutí sdělovacích prostředků, tzv. uprdávání pravdy pro dojem, to vše vytvořilo za fasádou méstranismu jeden z nejdokonalejších nástrojů na potírání lidské svobody. Méstranické elitě se podařilo přesvědčit národ, nebo jeho většinu, že prospěšnější je mlčet než odhalovat nedostatky. Tato maxistruktura se přenesla do všech oblastí státu a podle tohoto vzoru byly vytvořeny obdobné ministruktury, často odpornější než vzor.

Ten velký „vzor“ na čele s Despotou, příbuznými, ministry, generály, průmyslníky a hochštaplery v sutanách, je přesně kopírován v rámci oblastí, rajónů i okresů. V okresních měřítkách státní aparát končí, ale právě zde je nejbrutálnější, protože zde se skutečně stát utkává s lidem. Takový TlTMS na okrese je více než sv. Ajak. Na něm záleží, na něm a na jeho hlášení na rajón, na oblast či na Gv MS. Obklopen „věrnými“ okresní TlTMS bezohledně prosazuje politiku, která jej drží u moci a přináší mu ty nejvyšší výhody.

Obětavost? Ano, od těch ostatních!

Práci? Ano, od těch ostatních!

Skromnost? Ano, od těch ostatních!

Jeho nohsledové se snaží nenarušit obraz tohoto peklíčka, naopak se ho snaží vybudovat ve svém oboru, na své škole, ve svém, závodě. Pochlebování, horlivé kývání, servilnost, úplatky atd., to vše ve jménu „lidu“ a v zájmu vlastní kariéry. Neboť nesluší se vybočit, projevit vlastní názor, úsudek, zařvat NE! Taková občanská normálnost se považuje při nejlepším za hloupost a zblbnutí, při nejhorším za ZRADU! A tak se okresní méstranická šlechta, která se nijak neliší od smetené buržoasní vrstvy, neodkladně stává úchvatnou skupinou grázlokracie, na kterou nikdo nemůže, na kterou neplatí ani gram tzv. méstranického učení.

Nedávno TYTELKA uváděla seriál o takovém okresním městě, o takovém OTlTMS. Vylíčené to bylo hezky, možná to byl námět starý dvacet let. Ale nebyla to současnost! Takový lidský OT1TMS by za dva měsíce skončil prachbídně. V nejlepším v Ústavu pro šváclé. Celý stát, celé království je v rukou takové grázlokracie. Nemá skrupule a navíc je přesvědčena, že má pravdu a že je vše v nejlepším pořádku. Zaslepená vlastním leskem zapomíná na historii, domnívá se, že celý národ příjme její hru, že všichni zapomenou na morálku, na čistotu, na pravdu. Ale tady T.V.S.R. A ten se nenechá oklamat žoviálními úsměvy státníků, které sem tam vytáhne z jejich lastur nějaký ten cenový či energetický průšvih. Takové televizní oblbování vede k přesvědčení, že ti bezesporu chytří lidé celkem určitě nevěří tomu, co říkají, ale hovoří a vysvětlují věci tak, aby bylo vzbuzeno zdání, že vše bude lepší. Lžou!

Lež je zaklínadlo méstranické politiky.

Od primitivních žvástů ČRPS až po rafinovaný jako protest Tymy Timesu. Od uměleckého patolízalství LK až po uměleckou mrtvolku Loku. Od pitomého PRČAHUMORU až po blábolající Břevno. Od rozhlasu po televizi. Není naděje, že se to zlepší. Má strana už na radikální zlepšení své politiky, své tváře, nemá sílu. Je prolezlá kariérismem, sobectvím, přinejlepším beznadějí, naprostým nedostatkem víry. Její ideály rozmělnily sobecké zájmy, její krev zředila zbabělost. Prvotní nezlomná síla a víry je v říši pohádek a tam je jí souzeno vegetovat. Běda tomu, kdo by se ji pokusil vzkřísit. Běda tomu, kdo by vzpomněl, co chtěla Má strana a co vlastně udělala! Ovšem je zrovna tak naivní domnívat se, že jiná strana by dokázala více. Ne, určitě ne. Vitriol obžerství, poklidu a spokojenosti se sebou samým dávno vzala ostří těm, kdož proti útlaku jakékoli formy a jakékoli strany bojovali.

Vidíme úsměvnou shodu mezi oposicí a vládnoucími. Vidíme, jak se tzv. opozice s chutí chopila méstranické teorie „o pomoci ve vládnutí“. Vidíme, jak se tyto opoziční děvky s radostí stávají děvkami bez sebemenšího zardění. Prokurvily své programy za vily, auta, prachy, dolce vitea la tymaia! Za možnost přikazovat a mít sluhy!

T.V.S.R. čeká obtížná práce, práce vpravdě gigantická. Příměr s Héraklem a Augiášovými chlívy je prkotinou, bleší miniaturou. Bude nesmírně obtížné vyburcovat lid k akci, k chuti politicky bourat a tvořit. Za léta méstranické vlády spáchala její ideologie nejstrašnější činy: ona dokonce přesvědčila většinu lidí, že pasivita je nádherná povinnost v zájmu jakési vyšší pravdy! Občan se ale nikdy nedoví, co je ta vyšší pravda. Samozřejmě, je mu prezentována jako (třeba) úcta ke spojencům, úcta ke svobodě jiných, nenávist k nepřátelům, úcta k obětem pro vítězství oné neznámé vyšší pravdy. Skutečnost je prozaičtější. Občan má držet hubu, aby se ti, co vládnou, měli ještě lépe, aby jejich pozice byla ještě pevnější. My máme VŠE, revoluce skončila, hovoří méstranická ideologie v podtextu svého propírání veřejného mínění.

Nesmíme si ovšem myslet, že jiné státní útvary existující na této planetě jsou lepší a výhodnější pro lidstvo. Není to pravda! V každém současném státě je hrubě popírána lidská svoboda, důstojnost. V mnoha případech dokonce i právo na život, na tu nejbídnější vegetaci. Nazastírejme si, že vládci tohoto světa se spojili, bez ohledu na ideologii, na náboženství, na státní příslušnost, proti lidstvu. Jejich cílem je zachování současného statusu a pro tento cíl jsou ochotni navzájem komunikovat ať už prostřednictvím smluv či místních válek. Jejich HRA na protivy možná oklame miliony prostých lidí, ale nemá vliv na činnost T.V.S.R. a dalších organizací Anarchistické aliance celosvětové.

Naše hnutí vede ke svobodě, a proto je pronásledováno každou vládou. Jsme nepřáteli všech států, všech vládců. Jsme spásou milionů.

Jsme idealisté, kteří uctívají svobodu a samopaly. Pryč s autoritou méstranického i buržoasního státu. Pryč s autoritou jakéhokoli státu.

Bratři, rozkopejme to Tymy zpuchřelé!

Vůdce T.V.S.R. oznamuje, že valná hromada vedení t.v.s.r. se koná na určeném místě podle hesla: Uvedeno na straně 486 Katechismu T.V.S.R.

Redakce B.T.V.S.R.

Přejít do diskuze k článku 2 komentáře