20. 2. 2013
Traduje se, že pod vládou jedné (totalitní levicové) strany byla ekonomika málo výkonná, málo motivující a její management neměl motivaci k odpovědnosti, protože neměl ke státnímu majetku bližší vztah.
Liberální ideologie na základě toho hlásá, že jedině soukromé vlastnictví je to správné ořechové, protože lidé při něm mají motivaci chovat se odpovědně a až na silové složky, vrcholový státní management a právní systém je potřeba osekat všechno státní až na kost a převést pod privátní sektor, který učiní zázraky, všechno zefektivní a všichni budou spokojeni.
Jaká je však skutečnost? Jaká je odpovědnost vrcholového státního managementu – vlády a „zastupitelů“ za tvorbu právních paskvilů, které umožňují tunelování ekonomiky a vládních představitelů za „odpovědné“ hospodaření a mrhání státními prostředky? Jaká je odpovědnost vrcholových bankéřů, kteří vkladatelům a střadatelům způsobují extrémní majetkové škody a stát, tedy daňový poplatník nese na bedrech jejich sanaci a škůdci berou bonusové odměny? Jaká je odpovědnost burzovních makléřů za majetkové škody, které způsobí svým klientům? Jaká bude odpovědnost managementu druhého důchodového pilíře vůči svým klientům?
Jak je možné, že když je v kapitalismu tak vysoká finanční motivace a soukromé vlastnictví svým charakterem přímo vybízí k vysoké odpovědnosti, že kapitalistické státy (nejenom východní kolonie) a mezi nimi velmoci jsou těžce předluženy takovým způsobem, že jejich dluhy jsou nesplatitelné, že jsou tunelovány megabanky, že jsou na burze zcela beztrestně denně ve velkém okrádáni investoři, že beztrestně krachují důchodové fondy a lidé přicházejí o úspory, které si v nich ukládali na stáří?
2 comments on “Retro: O odpovědnosti v kapitalismu”
Jeden z fundamentálních Bédových politologických postřehů o ekonomické a morální ubohosti Systému kapitalismu (natož feudalismu)!
Slovo motivace k zodpovědnosti zde totiž nemá význam celospolečenský, ale výhradně a pouze individuálně sobecký. Pokud se totiž jednotlivci držícímu majetek či pravomoci v kapitalismu vyplatí – něco či někoho SVOBODNĚ podvést, zkorumpovat, fyzicky či finančně znehodnotit, okrást, zničit nebo zabít, resp. nechat cokoliv či kohokoliv zničit, zkrachovat nebo nechat zabít atd. – tak to ten jednotlivec vždy a bez váhání udělá právě ze dvou základních důvodů filosofie kapitalismu: Jednak má k tomu sobeckou motivaci právě tohle udělat, pokud mu to přinese zisk, prospěch či rentu, jednak to Systém svými zákony a společenskými pravidly nejen neztrestá, ale naopak k takovému jednání přímo vybízí.
A ve věci vládnutí, čili řízení státu je tu ještě jeden podstatný politický faktor, zvaný nepřímá zastupitelská „demokracie“ vlády více koaličních politických stran. Totiž fakt, že všechna vadná a zločinná rozhodnutí v procesech řízení státu pak vždy ten přirozeně odpovědný politik snadno svede na vůli tzv. „koaličních partnerů“, kteří prý všem jeho lepším řešením zabránili.
Prostá logika pak má už jen jediný závěr: Pouze většinová vláda jediné politické strany vygeneruje její zodpovědnost. Pouze zákony státu vydefinují jeho systémovou SOCIÁLNÍ SPRAVEDLNOST a ustanoví trestnost společenských zločinů. Jaké jsou zákony, takový je stát. Potom je i jasná logika všech politických přání buržoazní a selské pravice v kapitalismu, PROČ ona chce obnovu moci své a moci církve a šlechty a jen pro sebe nulové daně, SVOBODU jen pro sebe ve všem a mocensky co nejslabší stát. Co kdyby si totiž lid ve svobodných volbách zase znovu zvolil společensky zodpovědné komunisty?
S článkem lze jen souhlasit, ale problěm odpovědnosti bych v zásadě nastavěl politicky, ale systémově.
„Odpovědnost vzniká tam, kde existuje záporná zpětná vazba na příslušnou KONKRÉTNÍ osobu, která se nemůže nijak vyhnout následkům svých činů.“
A to jak v socialismu, tak v kapitalismu, tak i v meilidských vztazích.
Jen pár příkladů.
Znám mnoho případů (i z vlastniho života) kdy madí žijící u rudičů a jsou tragicky nepořádni, a po osamostatnění je jejich nečekaně zlomově domácnost téměř vzorová.
Co se týká podnikání – jedinou formou odpovědného „kapitalisty“ je jediný vlastník firmy. Ten sice může dělat špatná rozhodnutí, ale nese za ně bezprostřední následky vlastními ztrátami či zisky. Vyjimkou je vyšši moc – tedy počasí pro zemědělce, nevypočitatelné zásahy státu, živelné pohromy, války … ale ani v těchto případech z ně nikdo nesejme odpovědnost za jeho další rozhodování. Je to to vědomí, že i když vy stojíte v první řadě, ta za vámi už nikdo nestojí.
Už dva a více společníků či akcionářů mají možnost výmluvy.
U kolektivních rozhodnutí, politických sborů zvláště se nejedná o oblíbený pojem „kolektivní odpovědnost“, ale o „kolektivní NEZODPOVĚDNOST“. V případě odpovědnosti by totiž ⁹museli být VŠICHNI, bez ohledu na to jak hlasovali, osobně (osobním prospěchem, nebo osobní ztrátou) konfrontováni s následky toho kolektivního rozhodnutí.
Jak si mohou politici, nebo manažeři vyplácet plat a královské odměny, když je podnik, nebo stát ve ztrátě ???
Co se týká zaměstnanců (i vrcholových manažerů věhlasnýchzahraničních firem) a na systému závvislých pracovníků, tak jejich odpovědnost spočívá prředevším v odpovědnosti k vlastní peněžence. Tedy jak se říká „pracovat do výše svého platu“, případně,pokud mají možnost, si nějak v rámci systému, třeba ne zcela „pomoci“.