9. 4. 2014
Donutit člověka k tomu, aby byl šťastným, je zcela nemožné. Pokud se o to pokouší sám, čeká jej největší martyrium, jaké kdy kde vůbec může být. Pokud se o to snaží někdo druhý, čeká je martyrium oba.
Člověk je dnes synonymem pro neštěstí. Pokud si odmítá tento svůj stav uvědomit, není vůbec žádná šance, aby se s ním nějak vypořádal. A když si jej však uvědomuje, je z toho obvykle nešťastný, ačkoliv by tomu mělo být naopak.
Sice vám mnoho lidí bude tvrdit, že jsou šťastní, ale při bližším pohledu zjistíte, že to o sobě tvrdí zchátralé sociální, tělesné a duševní trosky člověka. Amputace může být dvojího druhu. U konvenčně chápaného odříznutí končetiny zbytek těla přežívá, zatímco u nekonvenčního (bytostného) odloučení vegetuje živá část na zbylém shnilém těle. Kus zdravého organizmu, který si člověk dosud uvědomuje, indukuje omezenému vědomí pocit štěstí, zatímco zbytek organizmu trpí v podvědomí.
V obvyklém případě je člověk tzv. šťastný, když vůbec nevnímá svůj mumifikovaný organizmus, když žije v objektivní přírodní nebo umělé realitě, kde se pokládá za jeden z jejích jevů. Ovšem pouze za předpokladu, když vlastní a ovládá dostatečný kus této reality, nejlépe realitu celou. Nemůže-li se touto sytit a uspokojovat, trpí. Divme se potom světovládným snahám diktátorů a velmocí? Vždyť jinak jednat nemohou. V podstatě osvobozují ty, které zneužívají a utlačují, z falešné reality.
Lidské štěstí se navázalo na hmotné podmínky. Avšak pro jejich samé zajišťování není na nějaké štěstí vůbec čas ani sil. Nakonec si lidé zvykli na podivný poměr neštěstí a štěstí ve svém životě. Čím více je tisknete ke zdi, tím více hledají intenzivnější štěstí. Například čím více je mučíte, tím více hromadí majetek, pijí, jedí, fetují, riskují, hazardují atd. Vůbec je nenapadne, že by měli být šťastní stále. Mučení je základem ekonomiky. A co je podivné, mučení si jej pochvalují a na ekonomiku nenechají dopustit.
Štěstí je původním přirozeným stavem lidské bytosti. Ovšem v prapůvodu, někdy a někde v pravěku, který jsme si opředli hrůzostrašnými dinosaury, mamuty, kamennými sekerami, chlupatými těly, shrbenou postavou, mohutnými čelistmi, malou mozkovnou, ledovým klimatem a jinými pohádkami. Také jim tolik věříte? Ostatně, co nám zbývá než věřit, že jsme dosáhli pokroku, ačkoliv je to totální úpadek?
Ekonomická pravda zvítězila. Hmota (příroda) vítězí nad vědomím, a má k tomu výtečné spojence – nás samotné.Nadáváme na prostředky a prostředníky přírody (vědu, techniku, politiku, nepřátele, garnituru atd.), ale jsme to my sami, pouhé blikavé odrazy objektivní reality (hmoty) kdo je na vině. Měli bychom si všech heizlů světa vážit, že nás moří a hubí.Jsou to naši nejlepší učitelé, jaké jsme si mohli zasloužit. Což než neříkal Lenin, abychom se učili od kapitalistů (liberálních demokratů)? Pouze dodávám, nebudete-li se učit od těch demokratů, naučí a umučí oni vás. A to si dáte! Budiž vám země lehkou… Zkušenosti před více jak… Číst vice »
Ano,v podstatě souhlasím, když píšete, že „… Zkušenosti před více jak 100 lety zůstaly (ale jen zdánlivě!) bez jakéhokoliv pozitivního účinku … a že jejich platnost se potvrdila…“ … Pořád tu jsou totiž pamětníci a pokračovatelé poctivého života, jen se přizpůsobili dnešní technologické době. Nejen v Rusku a v Číně jsou (už zase … :-) suverénní, pracovití a o spravedlivý mír usilující vlastenci, kteří si nejen do svých vnitřních záležitostí (už zase) nenechají cizím světem zasahovat, ale umí i šikovně obchodovat. Jsem přesvědčen, že jednoho dne si celý ten nepoctivý Systém Západu za jeho vlastní globalizační peníze klidně ekonomicky koupí… Číst vice »
Chcete říct,že tu spravedlivost zajistí zavedením sociálních kreditů na celém světě ? Vůbec se nedivím Pjakinovi,že ze spojenectví s Čínou není odvázaný a že se rovněž i u jiných ruských politicko-vojenských komentátorů projevuje pouze malá důvěra ke skutečnému vojenskému spojenectví proti USA. Sibiř je
pořád silným lákadlem a argumentem sirén našeptávajících o nespravedlnosti,
aby se jižně od ní tísnily stamiliony na omezeném teritoriu a vedle bylo obrovské území plné čisté vody,lesů a nerostů s pár lidmi na něm.
1/ O sociální spravedlnost může jít jen elitám povinně poctivým v jediném politickém systému – a tím je socialismus. No a ten bodový sociální kredit, kterého se tolik, hudrypere, bojíte? Bude-li dán právní rovností všech před zákonem bez ohledu na majetkový kredit a bude-li platit pro všechny stejně, pak např. jistě a rychle sníží kriminalitu. A podobné je to i s digitální bankovní ID při jediné bance, ale jen té ve vlastnictví státu. Všechno vždy určuje PRÁVO. Právo národní a suverénní, nezávislé na moci nadnárodní.
2/ Ostatně, jak dějiny ukázaly, občanskému lidu dokonce nevadí ani takový extrém, jako je absolutně vládnoucí ale spravedlivý tyran, pokud je koncepčně a organizačně schopen a plně kvalifikován – a tudíž i tvůrce a vykonavatel systému, který bez problémů a křivd umí bezporuchově a politicky spravedlivě fungovat. A vsaďte se, hned by se iniciativně k takovému tyranovi rychle našli kádři typu soudců, ideologů, novinářů nebo kněží a jiných úředních funkcionářů, kteří by jej prohlásili za „Boha“ a oddaně mu sloužili.
3/ Je však ještě jedna možnost: Přímá demokracie typu „co a koho si občané do svého čela většinově zvolíte, to a toho i tam budete mít a s tím a v tom pak budete i musit žít“. Nebude-li však v sobě mít přímá demokracie zároveň i právně zakotven institut práva hlasování většiny k okamžitému odvolání a trestání nezodpovědných lídrů státu, krajů a obcí z jejich postů, pak takový systém fungovat nebude a lid brzy začne volat po moci pyramidově centrální, třebas i obsazené jakoukoliv „vedoucí úlohou“ ve státě. Vyberte si.
Západním věrozvěstům se podařilo lidem natlačit do palic heslo, že nejdůležitější pro každého je svoboda.Co je to ta svoboda? Svoboda je subjektivní pocit a nemohu se svobodně cítit v systému, kde mě každý svobodný darebák může existenčně zničit, kdykoliv si zamane. Je známo, že v tzv. svobodných zemích (i v naší „svobodné“ zemi) mají lumpové mnohem větší svobodu, než lidé s vysokým sociálním kreditem. Spravedlnost to je to, oč tu běží, jak správně napsal PPK. Prostý člověk nepotřebuje jakousi chimérickou svobodu, potřebuje spravedlnost!
No, aniž bych chtěl polemizovat, tak „spravedlnost“ na tomto světě je ještě větší chiméra než svoboda. Já osobně svobodu nahrazuji bežně volností a spravedlnost rovností. Proč má ten symbol spravedlnosti zavázané očI? Tak pitomý symbol se hned tak nevidí. Byl jsem na koncertě Metallicy v Budapešti v době programu Justice For All. Na konci koncertu tu obří sochu destruovali. Nebyla a není k ničemu. Jen symbol , který raději nečumí, co se přihazuje na jednu či druhou misku vah. Kromě konkrétního problému. Spravedlnost je jen slovo bez vymahatelného obsahu. Je to naprosto individualistická představa, že ten pojem něčemu slouží, ačkoli… Číst vice »
Dovolím si lehce nesouhlasit Ori. Spojovat spravedlnost se soudy, to už není ani Owertonovo okno, to je lochna jako Černá díra. Hledat spravedlnost u soudu, je stejné, jako hledat uzdravení u Mengeleho – vždyť to byl doktor, ne? Lidi si nikdy ve většině věcí nemohou být rovni a většina lidí to ví a je s tím srozuměna. Ale většina vyšších savců, dokonce i někteří ptáci, vědí velice dobře, co je to spravedlnost. Smysl pro spravedlnost je většině živočichů vrozen, zejména pak lidem. Ačkoliv…., částečně s tebou mohu souhlasit – znám jednoho veřejně činného politika, který prohlásil, že neví, co to… Číst vice »
Jo, dobrý , já to tak úplně vážně nemyslel. Jen jsem měl trochu dlouhou chvíli před odjezdem na novou štaci. Konečně někdo v okruhu 20ti kilometrů našel kuráž. A jde to. Policajti pochoPITELNĚ přijížději, a já tu porůznu nacházím svoje zestárlé vzpomínky. Samé vrásky , ale ozdoby to nejsou. Samé krásky, ale k pleti nám už moc nepletou …
Kdyby tvrzení, že „nejvyšší hodnotou v životě člověka je svoboda“, bylo pravdivé a nikoliv účelově vylhané k oblbnutí hloupých, pak by logicky nemuselo ani existovat právo, soudy a zákony, protože v prostředí absolutní svobody by jich zapotřebí nebylo. Postačí víc myslet a každému to dojde, že tvrzení o svobodě je jen účelový nápad těch, kteří jsou politicky chytřejší a mazanější než ten zbytek lidstva, co je příliš líný na to, aby si mozek aspoň trochu myšlenkově namáhal s nějakou logikou.