Retro: Pozor – levičáci jsou tu!

13. srpna 2010

„Pozor – levičáci jsou tu !“,

volá varovně Petr Zídek v stejnojmenném článku otištěném v sobotní příloze Lidových novin Orientace ze dne 24. 7. 2010.

Článek je věnován intelektuálům kritickým vůči současnému kapitalismus a začíná slovy:

Zhruba před dvaceti lety se u nás vytvořil základní politický postkomunistický konsensus, který lze charakterizovat slovy tržní hospodářství (kapitalismus) a návrat do Evropy respektive jejich hospodářských a obranných struktur. Demokratická pravice a levice  přijaly tento program za svůj  a spory se vedly pouze o modality  a detaily – jak rychle, jakým způsobem a komu privatizovat, zda udržovat vztahy spíše se Spojenými státy nebo spojenou Evropou a podobně.  Ti, kdo tento celonárodní konsensus kritizovali, ať už z jakýchkoli pozic, dostali nálepku extrémistů a byli vytěsněni z veřejného prostoru.

Nechme stranou Zídkovo zákeřné ztotožnění tržního hospodářství s kapitalismem a pokračujme ještě chvíli v četbě:

Po dosažení základních cílů hospodářské transformace a vstupu do evropských struktur se začal celonárodní konsensus rozpadat. V zahraničněpolitické oblasti to symbolizoval třeba boj o americký radar, jehož odpůrce již nebylo možno šmahem stigmatizovat jako komunistické extrémisty. Také ti, kteří pranýřují nejen výstřelky tržního hospodářství, ale kapitalismus jako takový, již nejsou vyobcováni ze slušné společnosti, ba právě naopak: najdeme mezi nimi profesory univerzit, přední sociology a filozofy.

Nevím, jestli si Zídek posteskl, že už levičák není natolik vyobcován ze slušné společnosti, nebo jen tak neutrálně konstatuje, že to holt doba přinesla. V každém případě se například Zídek vůbec neobtěžuje připomenout, že zjevně většina z těch, kteří operovali ve vyšších patrech politiky a byli proti radaru a celkem dost „řadových“ odpůrců, se proti radaru vyslovovalo hlavně proto, že šlo o americkou a z naší strany prostě proamerickou „sólo“ akci, která nebyla postavená na společné politice NATO. Takže nejméně jistá část odpůrců radaru, kterým Zídek milostivě přiznává, že je nelze všechny šmahem stigmatizovat jako komunistické extrémisty (takže některé ano – nebo všechny, jen to nesmí být „šmahem“?), se dokonce klidně mohla nacházet uvnitř výše uvedeného „celonárodního konsensu“…

Dále pak Zídek znovu pokračuje ve ztotožňování tržního hospodářství a kapitalismu.

Takže vy, kteří nejste stoupenci kapitalismu nebo nevěříte v jeho budoucnost – jako například autor tohoto příspěvku – měli byste si zřejmě uvědomit, že podle Zídka jste vlastně stoupenci válečného komunismu, kulminujícího maoismu, společných skladů faraónského nebo inckého stylu, odkud bezúhonní úředníci všem lidem včetně výrobců rozdělují různé statky na poukázky vyrobenou produkci…

Že jste to netušili?

No vidíte – tak aspoň teď už víte, jakou důležitou pravdu o vás „psychoterapeut Zídek“ odhalil…

Pop-star Keller a spol.

A potom se už Zídek věnuje některým vybraným intelektuálům kritickým vůči soudobému kapitalismu, zejména Janu Kellerovi, jehož knihy – jak sám Zídek uvádí – se čím dál víc řadí mezi bestsellery

(Pozn.: Sociolog Keller se spolu s filozofem Václavem Bělohradským stávají popstars české kritickospolečenské  scény, podobně jako na celosvětové úrovni Slavoj Žižek a jako kdysi Naom Chomsky.)

Nejprve Zídek popisuje rámcově Kellerovy postoje a názory, které ve svých knihách vyjadřuje a pak přistupuje k hodnocení.

Kromě „selektivnosti statistik“ Zídek Kellerovi vytýká – nejenom nejvíc, ale prakticky jenom – tak zvané „zjednodušování“.

(Pozn.: Po pravdě řečeno je tu ještě jedna kategorie Zítkovy kritiky, uvedená až na konci Zídkova článku. Dalším – a posledním – druhem Zídkovy kritiky je něco, co upřímně řečeno asi vyvrátit nelze. Zídek škodolibě sděluje veřejnosti, že v článku uvedení kritičtí intelektuálové nenabízejí žádné prakticky upotřebitelné alternativy a projekty změny současného stavu a že jde vlastně o zadní radikální voj bojovníků za sociální stát, nic jiného. O této námitce ale někdy jindy, protože ta je na samostatný článek).

Zídek také tvrdí, že Keller se zpronevěřil smyslu grantu, který čerpal nakonec neoprávněně, protože v případě jeho posledního díla Tři sociální světy. Sociální struktura postindustriální společnosti nestvořil prý vědeckou studii, jak by naznačovala i edice, v jejimž rámci kniha vyšla (sociologické nakladatelství SLON v edici Studie), ale komentovaný kompilát z výstupů západní sociologie.

Podle Zídka prý také Keller popisuje pod vlivem západních kritických sociologů kapitalismus, který údajně nikde na světě není. Hned na dalších řádcích se Zídek dostává do rozporu sám se sebou, protože z něj vypadne, že Keller popisuje kapitalismus, který není v Čechách.

Vyber si, kdo chceš, co chceš…

„Ďábelský zjednodušovatel Keller“

Ale nechme podružností.

Klíčovým argumentem proti Kellerovi je již zmíněné „zjednodušování“ reality. Kellerův základní problém spočívá prý v tom, že svět není tak jednostranně chmurný, jak Keller uvádí. Vždyť je přece mnohem barvitější, pestřejší, obsahuje mnoho vzájemně odlišných prvků lidské motivace. Zídek v této souvislosti bezstarostné prohlašuje:

„…Práce na zkrácený úvazek vůbec nemusí být výrazem vynucené „prekarizace“ zaměstnání, jak píše Keller, ale třeba dobrovolným omezením výdělečné činnosti ve prospěch rodiny nebo volného času. Stejně tak působí dost nepodloženě Kellerova teze, že hranice mezi střední třídou a deklasovanými je mnohem propustnější než hranice mezi střední třídou a elitou.

Naopak by se dalo s Robertem Reichem argumentovat, že dnešní systém poskytuje v dějinách nebývalé šance k sociálnímu vzestupu všem kreativním lidem. Neslyšeli jste nikdy o někom, kdo se před lety jako středoškolák hrabal v garáži v počítačích a dnes patří mezi nejbohatší lidi světa?“

Zkrácený úvazek u pravidelné a jisté práce pochopitelně může být u někoho také klidně „nevynucen“ a může samozřejmě být i projevem volby samotného zaměstnance.

Může mu přijít i vhod.

Ale to není přece vůbec to zásadní.

Zmíněná„prekarizace zaměstnání“ se nevyčerpává nějakými zkrácenými úvazky, které mohou být nedobrovolné i dobrovolné. „Prekarizace“ je hlavně a především nejistota práce. Člověk se budí s tím, že nad ním visí Damoklův meč toho, že již brzy – a v čím dál kratších intervalech – práci mít nebude, bude zas na začátku, a pracovních úvazků, standardních i zkrácených je kolem něho obecně málo.

Nejde o pravidelnou práci zkrácenou, ale o perspektivu práce do budoucna…

A co se vlastně dá vcelku říci k Zídkovu komentáři, který je založen na kritice Kellerova „zjednodušování“?

Lze vůbec tomuto člověku vysvětlit, že nějakou nezjednodušenou odbornou prací by mohla být tak leda mnohosvazková encyklopedie (a i to kdoví jestli), a encyklopedie určitě nebývá Kellerovým cílem, když každý rok něco píše?

Lze Zídkovi vysvětlit, že na Kellerových knihách je důležité to, jestli to Kellerovo „zjednodušování“ současně vystihuje to podstatné a určující u soudobého kapitalismu – i kdyby systém byl jinak „barevnější“ a „pestřejší“?

Důležité přece je, jestli se Keller principiálně mýlí nebo jestli má v podstatě a v zásadě pravdu…

Ano, jistě.

Sociální zdviž vyzdvihla Bila Gatese z té jeho pověstné garáže na piedestal výslovně nebo téměř nejbohatšího člověka civilizace. Ovšem tento „vzestup Gatese z garáže nahoru“ se začal odehrávat ještě v té sociálnější fázi historie USA.

Vůbec nejtupěji na Zídkově úvaze působí ten otřesný primitivismus typu „čistič bot milionářem“. Z historického hlediska Zídek mluví o dnešní krásné době jako o době výjimečné, kdy je chválabohu vůbec něco takového – jako Gatesův vzestup – možné.

Jenže pokud jde o pár výjimečných lidí, tak toto šlo vždy. A jak ukazuje Upton Sinclair ve své knize „Automobilový král“, také Henry Ford začínal v nějaké té garáži…

Koncem 19. století…

Teprve vlastní zkušenost…

Petr Zídek jako redaktor deníku, jehož nenávist vůči všemu levicovému je proslulá a známá, se jako zbrojnoš současného systému snaží svému čtenáři vsugerovat, že to, co Keller říká a k čemu dospěl možná i kompilací, ale určitě hlavně vlastním mozkem, není vůbec podstatné.

Že jde vlastně jen o nahodilé prvky, které zdaleka neurčují, co je “pravdou systému“ …

Zídek i jeho čtenář si toto jistě myslet mohou – do té doby, dokud je jejich vlastní osobní zkušenosti nepřesvědčí o opaku.

Do té doby, dokud člověka vlastní zkušenost pádně a výchovně nepřesvědčí o tom, kteréže to charakteristiky v kapitalismu skutečně dominují a které jsou naopak jen oslazením pořádně hořké kávy, podávané bez číšníkovy úklony většině těch, kteří nejsou součástí mocenské elity naší civilizace…

V Chrudimi dne 12. 8. 2010