Retro: Proč je lepší mafie nežli stát

20. února 2009

Také já jsem naivně podlehl iluzi a uvěřil rodičům, soudružce učitelce (dnes paní učitelce) a tlaku médií. Když jsem zjistil, že jsem se nechal nachytat, bylo již pozdě, a nalezl jsem se jako chudák, který je železnými pouty přikován v pekle, které všichni považují za ráj. Mezitím jsem zestárnul a stal se ze mne hlupák, kterého všichni zneužívají, zatímco všichni zneužívají zase je. Pomalu se už těším do země. Jedinou radost mi dělá okopávání záhonu tuřínu na zahrádce. Už ani nevím, co jsem tam pod zem kdysi zakopal.

Náš svět potřebuje poctivé hlupáky, kteří věří všemu, co obrazně takříkajíc vidí. Jestliže totiž věří, že všechno je lež, je to úplně to samé, jako když věří, že všechno je pravda. Občané třeba vědí, že demokracie je ta nejprolhanější děvka na světě, ale to jim vůbec nevadí v tom, aby s ní smilnili. Poctivé hlupáky potřebují nepoctiví hlupáci. Čím více budou poctiví hlupáci bojovat za spravedlnost, zákonnost, rovnost, svobodu, poctivost apod., tím pro ty nepoctivé lépe, neboť tím roste hrubý národní produkt, hloupost občanů a tím i možnost je snadněji a mnohem více okrádat.

Chtěl jsem vysvětlit, proč je mafie lepší než stát. Z předcházejícího by to mělo vyplývat. Chudáci občané požadováním spravedlivého státu požadují vlastně svojí oprátku. Stát jim nic neodpustí, a mafie, která jej prorůstá, má díky tomu náročnější práci, menší zisky a požitky. Toto dvojnásobné zatížení pochopitelně stát i mafie přenášejí na „nevinné“ občany. Mafie pak říká: „Nelíbíme se vám? Chcete stát? Dobře, tak tady jej máte, a budete muset platit dvojnásobné nebo trojnásobné výpalné, protože my s jeho výběrem máme pak ztíženou práci.“

Jako většina poctivých a chudých občanů nepotřebuji dům, nové auto, vysoký plat, náročné dovolené, obezitu, HIV, DPH, HNP, SPZ,RČ, OP, ŘP, VZP a tisíce jiných hovadin, kvůli kterým se nedá dýchat už ani ten smogem zahnojený vzduch. Stačí mi málo, jsem skromný. Pracuji rád, ale nerad dělám, že pracuji. Nerad kvůli vyndání jednoho papíru ze šuplete stolu na stůl dvě hodiny spekuluji u počítače a marně bloudím v podnikovém informačním systému. Koho by nebavila práce, když má nějaký užitek a smysl? Jenomže uznejte, že v demokracii je to ten hloupější a nejlepší způsob, jak se dostat ožebračený mezi žebráky na ulici.

Kdyby mafie vládla legálně, nemusela by nelegálně prodávat zbraně a drogy. Jenomže, co jí takto zbývá, když všechny zdroje zisků obšancoval stát? Mohla by žít z poctivé práce takových prostých občanů, jako jsem já, a nemusela by vůbec páchat nějaký zločin. Nemuselo by se vybírat dvojí, trojí či tisíceré výpalné škodolibě nazývané daněmi. Stačilo by jen jedno výkupné.

Chci znát osobně toho, komu platím výpalné. Chci jej platit bez faktur a dokladů, bez podvodného a podvojného účetnictví, a bez sociálního, zdravotního, důchodového, životního, úrazového, silničního, odpovědnostního, cestovního a bůhvíjakého pojištění. Chci vědět, kdo je mým mafiánským nadřízeným, výsměšně nazývaným politickým zástupcem (poslancem). Chci také, aby i on znal osobně mne, a případné mé rodinné problémy. Jistě by mi něco odpustil a posečkal s platbou, když by věděl, že jsem v krizi. Jistě by nedopustil, aby mi někdo před nájemním barákem ukradl kolo, na kterém jezdím do práce a které bylo navíc zamčené.

Don Padrino by jistě nedovolil, aby mne, člověka v důchodovém věku, vydíraly dospělé děti, které odmítají pracovat, a kvůli kterým musím zastávat dvě až tři zaměstnání. Státu je to však úplně jedno. Když jsem se třeba obrátil na policii, tak se mi tam vysmáli. Pochopitelně, vždyť ti mladí policisté dělají svým rodičům to samé.

Jsem dokonce ochoten platit ty dluhy a sumy, které dávám dětem, mafii, neboť od ní bych měl po zaplacení výkupného pokoj. Kdežto takto nejen, že za dospělé děti všechno platíme, ale dokonce jim maminka ještě vaří a pere.

No uznejte, to by si žádný mafiánský pistolník od nás nenechal dělat. Mafiáni, jak dobře víme, ctí své rodiče a nenechají je nic dělat. Nejen to, mafiáni ctí i své sousedy, rodové zřízení, obec, vlast i přírodu. Jsou čistotní, spolehliví, hubení a hezcí. Praví mafiáni nejsou alkoholiky, narkomany, úředníky, kutily, spekulanty, podnikateli, finančníky, politiky, lichváři a jinými postiženými šmejdy. Naše dospělé oteklé a infantilní děti, co už jim táhne na čtyřicítku či padesátku, se však tváří jako pistolníci a cítí jako mistři světa.

Don Nino, don Angelino i dokonce don Padrino jsou ve skutečnosti skromní lidé. Slyšel jsem, že podle očitých svědků šéf sicilské mafie okopává ve starém svetru na zahrádce nějaký záhon. Nadává prý na mladé nafoukané hejsky s pistolemi v podpaždí, kteří se v nových bourácích jezdí ukazovat do bordelů ve městě. No, to je konec mafie a veškerého dosavadního pořádku na světě! Don Padrino to ví nejlépe, a tak místo toho, aby zakopával do země státní úředníky a cizí výběrčí daní, okopává raději ten tuřín a těší se sám už také do země. No, myslím, že na řadu jiných výhod mafie oproti státu jistě také přijdete sami.