2. 7. 2013
Dostavba 3. a 4. bloku JE Temelín se odhaduje na 200 až 300 miliard korun. ČEZ má rozhodnout letos na podzim s dokončením v roce 2025. Tato stavba pravděpodobně zničí celou státní ekonomiku a demokracii.
Rozhodnutí o dostavbě 3. a 4. bloku Jaderné elektrárny Temelín je zásadní infrastrukturní rozhodnutí na celou generaci. A dělají ho dosti nekompetentní lidé ovlivnění jaderným myšlením 70. let. Jenže v těchto dřevních dobách socialistické ekonomiky už dávno nežijeme. Není to jen referendum o specifické technologii, ale dalekosáhlé rozhodnutí o rekonstrukci energetického systému, o komplementaritě velkých a regionálních energetických zdrojů.
1. Temelín, hrob našich nadějí
Ve starším článku jsme psali, kterak Kalousek otočil o Temelínu. Kalousek jako ministr financí, který vykonává akcionářská práva v ČEZ, zvážil fakta a formuloval své stanovisko, které věrně papouškovala i jeho TOP09. Ale ještě v roce 2012 mluvil strážce státního dluhu úplně jinak. Neměl ani stín pochybnosti o dostavbě, jako ostatně nikdo z vládních řad. Až bolestné poznání nemožnosti zastavit exponenciální nárůst státního dluhu přiměla pana ministra v demisi k takto na české poměry odvážnému tvrzení.
Skupina ČEZ na svém webu argumentuje pro potřebu dostavby Temelína. Pozice exportéra 20 % české produkce elektřiny je pochopitelná. Celkové saldo vývozu a dovozu za rok 2011 je +17,0 TWh ( čistý export ), což činí 19,5 % z celkového množství elektrické energie vyrobené v ČR (87 561 GWh). Shrňme smysl této pochybné obchodní transakce za naše daně: Stavba nových bloků bude financována pouze z prostředků ČEZ, a. s., tedy vlastním kapitálem a bankovními úvěry. Proč je to nesmysl?
- Po krachu albánské a bulharské akvizice společnosti ČEZ je toto tvrzení mírně řečeno problematické.
- Partner do projektu se nenašel, i když ČEZ kontaktoval více než dvacet světových společností.
Další propagandistický zvonek je skryt v tomto nehorázném tvrzení:
Jak se tedy Temelín zaplatí? Cena bude trvale garantovaná formou doplatku jako dnes u OZE? Ministr v demisi Martin Kuba i celá parta zvaná ODS shrnuli problém takto:
Takže milí občané, vezměte rozum do hrsti: rozdíl stanovené výrobní ceny a aktuální tržní ceny zaplatí spotřebitel. Představa ODS o neviditelné ruce trhu skončila v kriminále, ale jak vidno, myslí pořád stejně. Neviditelný je v případě vize ODS pouze ten trh. V případě jaderné energie prostě neexistuje a ani nemůže existovat. Navíc energetická ruka hodně viditelného státu bude viditelná ze zákona a bude inkasovat za elektřinu podle regulační vyhlášky. Deformace ceny energie má podle ODS pokračovat trvale.
2. Atomovka za všechny prachy (naše)
Tolik k ceně stavby. Další zásadní nevypořádané připomínky najdete zde. Nic se nedozvíme ohledně technologie, bezpečnosti, nákladů, odbytu atd., ale jedno je prý jisté.
Při zahrnutí všech nákladů na likvidaci nebezpečného odpadu a zařízení elektrárny je toto tvrzení nepravdivé už z podstaty elementární finanční logiky. Nikdo nemůže odhadnout náklady na něco, co se ještě nedělalo. Přepočítávání tzv. stálých cen stojí na statistických modelech a je se vzrůstajícím časem zatíženo rostoucí chybou. Nikdo soudný nepodepíše podobný model pro cenu elektřiny na 30 let dopředu. Ukázkový výpočet dopadů těchto cenových deformací najdete zde. Cituji zde modelový příklad:
Přibližně 10 procent celkové ceny elektřiny závisí na povinném příspěvku na obnovitelné zdroje energie (OZE).
Při zlevnění silové energie o 6 %, zvýšení příspěvku na obnovitelné zdroje o 43 % a nárůstu DPH o jeden procentní bod by celkový roční účet podražil o 2,77 %.
Podobný problém řeší Velká Británie, viz náš článek o pětkrát vyšších nákladech fabriky na MOX palivo. Pro nás je cenová úroveň těžko akceptovatelná. Mělo by se jednat o více než dvojnásobek dnešní tržní ceny elektřiny, výrazně nad úrovní sta eur za megawatthodinu. Závěr nechť si čtenář udělá sám.
3. O co doopravdy jde při dostavbě Temelína?
Stojíme před zásadní volbou. Buď budeme mít demokracii delokalizovaných energetických zdrojů, které budou živit maloodběratele, města, obce a naše budoucí elektromobily. Na druhé straně budou velkoodběratelé, kteří si holt zaplatí svůj vlastní velký odběr proudu, jeho stabilitu a tím i náklady s ním spojené. Nebo budeme všichni po dostavbě Temelína a následném gigantickém zadlužení státu platit v našich cenách elektřiny podniky jako Vítkovice a další. Atomová lobby zničí logikou svého „podnikání“ občanskou společnost a demokracii. Chce státní monopol proto, aby nás všechny držela v energetickém područí výhodném pouze pro monopoly a pro velké firmy.
Systém budoucnosti bude postaven spíše na modelu virtuální elektrárny (www.kombikraftwerk.de) dané jako síť rozptýlených zdrojů. To je zásadní příležitost pro zcela novou ekonomiku. Je třeba zcela změnit dopravní a výrobní infrastrukturu, kterou jsme postavili v minulém století bez vědomí toho, jak zničující je spalovat fosilní zdroje. Měli bychom si také uvědomit, že se novým modelem výroby elektřiny podílíme na odpovědnosti vyspělých zemí za rozvoj technologií pro rozvojové země. Při vyšší produkci klesají investiční náklady a zvyšuje se dostupnost pro všechny. Čína v tomto bodě radit nepotřebuje. Její energetické nároky jsou enormní. Kamióny s uhlím zacpou každou dálnici a smog už lze i nahmatat. Číňané zvolili kombinaci následujících řešení viz graf a tabulka z této práce.
V ČR jsou naopak staré centrální zdroje výroby elektřiny, které potřebují velké přenosové soustavy. Je to dědictví po budovatelských předcích socialismu. A bohužel celé parta plánovačů je dnes vitálně, tj. vlastní peněženkou, spojena s tímto dinosauřím modelem.
Každá doba si žádá svá nová řešení. Máme odpovědnost vůči budoucím generacím za realizaci nových zdrojů na maximální technologické úrovni jaké jsme schopni dosáhnout. To, co jsme zdědili, je překonáno. Pro budoucnost neuvažujme o kilowatthodinách, ale o službách, které elektřina poskytuje.
Energetické služby mohou být poskytovány inteligentně, kdy spotřebiče samy využijí nejvýhodnějších podmínek. Síť může být budována podobně, jako dnes pracuje internet. Nejlepší je redukovat ztráty elektrického systému v celém řetězci.
Stejnou cestou jdou ostatní technicky vyspělé země. Toto je stručně tlumočená část argumentace z článku Zbyňka Fialy Němci bez jádra, Češi s Temelínem?. Alternativní energetika není sen, je to realizovatelná technologie. Jak to celé může vypadat a skutečně fungovat máte na tomto videu.
4. Nová regulační praxe ukazuje stabilitu OZE v energetické síti
Vezměme příklad Petra Rokůska o tom, že Česká republika je fantastickou energetickou laboratoří. Technologicko-energetická firma Nano Energies ovládá podle svého zakladatele Petra Rokůska v současnosti 30 procent českého trhu s krátkodobou energií, vykupuje jen od vlastníků relativně malých elektráren a svým zákazníkům dodává čistou „zelenou energii“. Současný energetický systém je totiž podle Rokůska zastaralý a dlouhodobě neudržitelný, budoucnost patří matematikům a energetické soběstačnosti. Nano Energies chce do deseti let získat pro klienty energetickou soběstačnost, nejde o nonsens? Jak mohou být klienti dodavatele energie soběstační?
Naše společnost je schopná efektivně zapojovat energetické zdroje, a díky tomu i vyrovnávat energetickou síť. Znamená to, že místo jednoho centralistického systému, kde funguje v podstatě jeden velký zdroj, například velká atomová elektrárna, se zdroje přiblíží více k lidem. Náš typický zákazník je člověk, který si uvědomuje situaci v energetice, má malou fotovoltaickou elektrárnu, třeba na střeše, a uvažuje i o elektromobilu. Přemýšlí o tom, že se osamostatní, umí regulovat svou spotřebu podle dostupných zdrojů, plánuje, přemýšlí. A vyplatí se mu to, protože je svým vlastním pánem a elektřinu pro malou spotřebu bude mít za babku. Více k celému tématu najdete zde.
5. Rozhodnutí o Temelínu je rozhodnutí o bytí a nebytí občanské společnosti
Kdo rozhodne o dostavbě Temelína, rozhodne o budoucím energetickém a demokratickém směřování ČR. Jako vodítko mu mohou pomoci tyto závěry.
- Velké zdroje vyžadují velké investice a potřebují ke své rentabilitě odbytový monopol nebo cenovou garanci, což dnes nikdo nezajistí. Navíc automaticky znamenají velká rizika.
- Malé zdroje potřebují malé investice, rychle se zaplatí a provoz je pod trvalou konkurenční cenovou kontrolou. Jejich diverzifikace zajistí soběstačnost celých regionů, a o to dnes západní Evropě jde.
- Náklady na dostavbu půjdou do státního dluhu. ČEZ zřejmě půjčku nedostane, ale když dostane, tak ho splátky dluhu zničí.
- Firemní zákazník si snadno pomůže. Postaví si vlastní zdroj, zapojí ho do výměnné sítě a má cenu, která bude zaručeně konkurenceschopná. Podmínkou ale je, že se odpojí od stávajícího systému dodávek. Tím ovšem velkoodběratelé zničí Temelín.
- Malý odběratel, domácnost tuto možnost mít nebude. Nemá do nového výměnného systému co vložit. Bude nucen platit státem určený doplatek stejně, jako ho platí dnes. Kolik to bude, dnes nikdo neví a nikdo neví ani jak dlouho ho bude platit. Tím nás, maloodběratel Temelín zničí. A o to jde.
Demokracie potřebuje demokraty, tj. svobodně jednající rozumné bytosti. Svoboda je možnost volby a tu ještě máme. Po rozhodnutí o dostavbě Temelína bude té svobody v rozhodování pro některé už o řádný kus méně.
Související články:
- Jak to bude se solárem a s OZE
- Jaderný odpad, smrtelný dárek dalším generacím
- Energetický spor Německo – EU
- Německo zapojuje největší větrné parky do sítě
- Trendy za rok 2013 ve výrobě alternativní energie
- Dopravní politika a praxe v ČR aneb Jízda nekonečným tunelem
- Temelín se prostě přežil a …nepřežil (II. část)
- Český státní dluh (1989 – 2011)
- Komu slouží současná monetární politika ČNB?
- Zisk je kapitalistům jenom svěřen
Převzato z e-republika.cz
V Polsku též uvažují o dostavbě první, desetiletí rozestavěné JE :
http://www.technickytydenik.cz/rubriky/archiv/bude-polsko-jaderne_47839.html