9. 4. 2015
Nedávno byl v televizi pořad „Máte slovo“, který se zabýval legálním držením střelných zbraní. Tím nelegálním se zde nebudeme zabývat. Smyslem toho pořadu jako vždy nebylo, dobrat se nějakého vhodného řešení, ale pouze rozčílit účastníky a diváky. Je zřejmé, že účelem toho, že „Máte slovo“, je pouze zvýšení sledovanosti pečlivě cenzurované veřejnoprávní televize a těch nemožných hadrů, které tak ráda nosí hlavní účinkující nebo spíše rozčilující osoba.
Zajímavé bylo, že pro legální držení zbraní byli ti přítomní, kteří se jevili jako největší bázlivci a podrazáci nebo jako mohutní nebezpeční chlapi. Například, jednoho z nich, takovou masivní neinteligentní a svalnatou obludu, byste se báli potkat i ve dne. Střelné zbraně však rozhodně vyžadoval. Že by se v té velké hroudě hmoty skrýval velký strach?
Zajímavá by jistě byla statistika zastřelených občanů před rokem 1989 a po roce 1989, kdy jsme nabyli svobodu, demokracii, strach a chuť střílet na druhé občany. Tato statistika ve zmíněném pořadu nebyla vůbec zmíněna. Vsadím se, že počet zastřelených občanů za deset let před rokem 1989, dnes hravě dosáhneme možná i za jeden měsíc.
Obchod se zbraněmi je obrovským byznysem. Nejde vůbec o ochranu občanů, ale o peníze. Je v tom přísná logika, čím více se občanů střílí, tím více občanů nakupuje zbraně a tím více občanů se střílí. Křivka ekonomických zisků pak utěšeně stoupá. A nejen to.
Moderní válka se vede proti vlastnímu obyvatelstvu. Nepřátelům prodáváme zbraně nižší třídy, aby se mezi sebou vyvraždili sami, zatímco máme zbraně vyšší třídy, abychom u nich případně mohli udělat pořádek. Někdy se to však moc nedaří, když se domorodci nebojí. Zbraně nejvyšší třídy, zbraně hromadného ničení, pak máme k tomu, abychom vydírali a ovládali nebohé lidstvo, a tím prý udržovali mír a klid ke spokojenému životu, zatímco se všude možně kvůli tomu válčí.
Všichni moji známí, kteří drží legálně zbraně, jsou svým způsobem psychopati. Nepozná to na nich žádný psycholog ani test. Musíte je znát dobře osobně. Pokud se někteří prořeknou, vstávají vám hrůzou vlasy na hlavně. Jeden z těch nehorších případů již před 20 lety jezdil po městě v autě a na sedadle mu volně ležela legálně držená pistole. Byl to chlap jak hora. Již nežije. Zabili jej. Měl prý fenu, která porodila štěňátka. On je před ní rozsekal za živa sekyrou a rozkouskované dal feně sežrat.
Neděste se. Denně se nehorázně vraždí různými průmyslovými způsoby za účelem výroby masa obrovská množství drůbeže, prasat, hovězího dobytka a jiných živých tvorů a nikým to nepohne. Pokud je bestiálním vrahem a psychopatem továrna na maso, žádné obavy nás nejímají. Když však vidíme v televizi vyhladovělého psa, všichni diváci roní slzy.
Masa k jídlu máme přebytek. Jsou jej plné regály obchodů. Nevíme, co s ním. Musíme maso a masné výrobky pomocí reklam vnucovat občanům, aby jej jedli pětkrát denně, a spolu s ním vstřebávali hormony, antibiotika, různé soli, chemické přísady (éčka) a hlavně utrpení průmyslově mučených (chovaných) a nechutně a zrůdně zavražděných živých tvorů.
Jiný, lepší případ, který znám, cvičí nadšeně bojová umění a učí to druhé za peníze. Je zřejmé, že pomocí bojových umění se učí člověk bát. Jinak by onen hrdina neměl doma legální arzenál zbraní. Prý na ochranu sebe a své rodiny.
Těmi uvedenými případy jsem chtěl říci, že k držení zbraní inklinují lidé nevyrovnaní, se špatným svědomím, psychopati, morálně nedostateční, nezletilí, slabomyslní a jiní.
O postoji státu a ekonomiky se raději nebudeme nijak rozsáhle šířit. Stát je oplzlou děvkou ekonomiky, která navíc není již ani státní, národní či lokální, ale globální. Stát je nástrojem vyděračů. Prostý občan je pouhým osamoceným a ustrašeným rukojmím, který je sám proti všem občanům a zločinu organizovaného v legálních a ilegálních týmech a kolektivech. Aby se cítili bezpeční, vymysleli si, že kolektivní vina neexistuje.
Bojíme se sebe navzájem čím dále, tím více. A není nám to nijak divné. Lidé se přestali stýkat a navštěvovat. Sedí sami doma u počítačů nebo u televize, a klepou se strachy před tou hroznou hrůzou, kterou na ně média chrlí, a kterou tak oddaně podporují a vytvářejí. Nebo například, mají-li peníze, jezdí a létají na drahé dovolené, kdy si případně snobsky s podobně postiženými hrají na přátele.
Někteří, aby se toho příšerného strachu zbavili, vylévají si zlost na slabších nebo je rovnou střílejí. Zbavit se strachu a zbabělosti je velice obtížné. Zvláště, když k tomu potřebujeme bojovou způsobilost, zbraně a druhé. Musíme pak někoho zmlátit nebo zastřelit, abychom se té černé můry zbavili. Jinak proti těm napadeným a zastřeleným možná vlastně vůbec nic nemáme. Být to jindy a jinde, možná bychom byli dobří přátelé.
Umět ovládat zbraň je pouhá schopnost a možnost.
Třeba jako řídit auto – kterým psychopat může najednou zabít víc lidí než pistolí.
JInak ale hodnotím, že autor má divné kamarády. :-)
Auto je zbraň!! Neznáte se s autorem? Nejste také jeho kamarád? :-)
Neznám, nejsem.
A dostudujte si definici zbraně v našich zákonech.
Neblázněte. V jakých „našich zákonech“? Koho tím „v našich zákonech“ míníte? Myslíte zákony dvojího metru od vládnoucí třídy pro ovládané blbce? S tím autem souhlasím. My považujeme osoby, které vraždí lidi za psychopaty, ale ty osoby zase považují za psychopaty nás, normální lidi (obyč blbce). Jednostraně zaujatě nelze uvažovat, jinak se z područí, těch, které považujeme za psychopaty, nikdy nevymaníme. Jinak zbraň, může být psychická nebo fyzická, v podstatě vždy psychická, nebo fyzická pouze vyjadřuje zbrań psychickou. Zbraň co by objekt poskytuje jeho odrazu (idiotovi) inteligenci, a kontroluje jeho vnímání, myšlení a jednání. Pokud ji nemá, je duševně malátný či… Číst vice »
Jen tak z hlavy: Zbraní je cokoliv, čím lze učinit útok proti tělu důraznějším. Přesné znění se mi nechce hledat. Běžně u sebe nosím propisku, někdy i dvě. Je propiska zbraň? Za normálních okolností ne, ale když se na mě někdo vrhne a já mu ji zarvu do krční tepny, do oka nebo do ucha (podle toho na co v té situaci dosáhnu) tak se z ní zbraň stane. A soud to takto posuzuje. Od patnácti let u sebe nosím zavírák. Už mám od té doby asi šestý, prakticky denně ho používám jako nástroj nebo část příboru a občas ho… Číst vice »
No faktem je, že autem je u nás zabito každý rok mnohem více lidí než střelnou zbraní. Je sice fakt, že případů, kdy borec sedal za volant s úmyslem někoho zabít, je z toho mizivé procento, ale když sedne někdo za volant těžce pod vlivem, případně zhulený nebo obojí a ještě si naloží do auta další lidi, tak už se to tomu velmi blíží. Nemluvě o tom, že může trefit i někoho náhodně okolo jdoucího/jedoucího, což se také často stává. O různých nebezpečných způsobech jízdy ani nemluvě. Agresivní předjíždění na nevhodných místech a v nevhodných situacích je z nich asi… Číst vice »
Tu „osobu s nemožnými hadry na sobě“ jsem naživo viděl jen jednou. Pobavilo mne přitom, že zřejmě trpí komplexem své subtilní postavičky a proto ve studiu zásadně nosí dlouhé komplety až na zem, pod nimiž skrývá boty, který jí zvyšují postavu.
No a pokud jde o ty zbraně: O tom, kdo je držitelem legálním a kdo nelegálním, vždy rozhodují zákonodárci. A tak nám hned logicky vyjde, proč do ozbrojených sil, do médií a zejména do politiky se aktivně hrnou především sociopati.
Ve čtvrtek jsem na ČT 2 zhlédl dokument Německo 30. let očima diplomatů. Na výsost zajímavé, hlavně ty zjevné paralely s naší „demokratickou“ současností. V Německu fašizace a nacizace proběhla velmi rychle, takže si toho všimli i diplomati. Ve IV. Reichu tenhle proces probíhá plíživě, takže si naprostá většina lidí zvykne (stylem vařící se žáby) a bude to považovat normální. Zajímavý momentem ve filmu byla vzpomínka dcery francouzkého velvyslance, která se na jakési recepci seznámila s mladým a zajímavým Němcem. ten se jí pochlubil, že je zakladatelem gestapa, nejvýkonnější bezpečnostní služby v Evropě. Stýkali se dále a on jí vyprávěl… Číst vice »
A v Čechách je to jinak? Vždyť lidi volili a v čele vlády teď mají člověka, který zavádí fašistické praktiky vládnutí. Takový nenápadný brejlatý profesůrek. Žádný knírek, žádná prudká gesta. A jak jsou s tím mnozí spokojení – ti malí lidé, o něž se, dle Pjakinovi definice fašizmu, takový režim opírá.
ABYCH neopakoval některé názory v článku z r. 2015, (je jich tam 32 ), tak jsem si je napřed přečetl a s naprostou většinou souhlasím. V následujících letech se pak mezi držiteli zbraní nic dramatického nestalo. Až na ojedinělé případy se střílelo v sebeobraně při přímém ohrožení života, nebo nepřiměřeně, protože obrana nebyla přiměřená k povaze útoku… Na všechno, co souvisí s držením zbraní jsou jasné paragrafy, které je nutno dodržovat. Držitelé zbrojního průkazu se musí mít na pozoru i bez zbraně, pokud se prokazatelně dopustí násilného trestného činu, (třeba dát někomu přes hubu), tak o ten průkaz přijdou a… Číst vice »
5x denně maso ? To autor poněkud přehnal, ne ? Ostatně zelenina vyhnaná na práškách, ošetřená nějakými sajrajty aby vypadala čerstvá co nejdéle není o nic zdravější, o mléčných výrobcích ani nemluvě. Co k tomu ještě říct: jsme od přírody všežravci, a pokud alternativa je chcípnout hlady, moc na výběr nemáme. Něco jiného je, že autor zřejmě předvídal záměry našich mocných v tom smyslu, že je třeba snížit naše nároky, nejlépe na ovesnou placku denně, doplněnou k večeři skývou chleba z otrub. A zbraně ? Záleží na tom, v čích rukách jsou. Pokud by je měli jen sociopati, tak jsou… Číst vice »
Protože jse sociopat a asociální psychopat, tak jsem článek, a co tím chtěl autor říci, pochopil po svém. Především 5x denně maso je nadsázka, kterou někteří nedovtipní čtenáři nepochopili. Souhlasím s tím, že zelenina je ještě větší svinstvo než maso. Smyslem článku dle mne bylo odzbrojení. Buď osobní, čili nebát se, nebát se zemřít. A potom všeobecné. Po příští jaderné válce, která vyhladí téměř úplně lidstvo z planety, dojde k návratu zbylých jedinců do společnosti neozborojené. Pokud přežijí nějací mravní lidé, jistě budou přísně dbát na to, aby se v rozmíškách mezi lidmi nepoužívaly sekeromlaty, kameny a klacky, ale aby… Číst vice »
Když tě udeří do pravé, nastav levou. To může platit za oprávněné v době, kdy zlo není příliš silné. To není případ naší doby. Nestačí být jen idealistou, je třeba idealismus skloubit se strohým realismem. To není moje direktiva, ale toho, jehož jméno tady raději neuvádím. Však si to dohledejte, zdroje jsou originálně české.
Celkově je ten článek emocionální slátanina. Buďme rádi za český zákon o zbraních. A jestli je někdo psychopat či ně, to určitě nezáleží v tom, zda je nebo není držitelem střelné zbraně. Být zodpovědný za ochranu svého života a svých blízkých rozhodně není znakem duševní slabosti.