USA mají svou vlastní agendu proti Rusku

Navzdory obrazu globální jednoty věcí, který prosazují USA a jejich spojenci v NATO, je tu několik velkých a mocných zemí, včetně Číny, Indie, Indonésie a Turecka, které je členem NATO, které nepochodují podle bubnování Washingtonu – ani v byznysu proxy-války, ani v politice sankcionování a hanobení Ruska. 

Ukrajina je základem pro expanzi americko-ruské proxy-války

Od chvíle, kdy Vladimir Putin zahájil svou invazi na Ukrajinu, existuje bezprecedentní soudržnost zpráv vycházejících z americké vlády, NATO a dalších evropských spojenců i velkých segmentů západního mediálního establishmentu. Na Ukrajinu se přitom dodává obrovské množství zbraní a dochází k soustavné mediální a politické agitaci ve smyslu, aby prezident Joe Biden a další západní vůdci „udělali více“ nebo odpověděli na to, proč situaci dále neeskalují, včetně zavedení bezletové zóny.

Bílý dům cítí Putinovu krev v hlubinách jeho katastrofální invaze. Tok zbraní, rozsáhlé sankce a další činy hospodářské války jsou v konečném důsledku zaměřeny nejen na obranu Ukrajiny a tlak na ruský režim, aby okamžitě zaplatil za invazi v přítomnosti, ale také na to, jak nastartovat jeho pád. „Proboha, tento muž nemůže zůstat u moci,“ řekl Biden během své nedávné návštěvy Polska. Bílý dům pak couvl a snažil se upřesnit, že to nepředstavuje změnu v politice, ale pouze vyjádření prezidentova spravedlivého hněvu. Rozruch ohledně toho, co Biden skutečně myslel, je méně důležitý než samotné veřejné akce Spojených států a jejich spojenců.

Válka na Ukrajině je jak Putinem vedenou agresí, tak rozsáhlou geopolitickou bitvou mezi USA, NATO a Ruskem. „Jsme zapojeni do tohoto konfliktu. Je to zástupná válka s Ruskem, ať už to říkáme nebo ne. Myslím, že jediný způsob, jak se vypořádat s Putinem právě teď, znamená poskytnout tolik vojenské pomoci, kolik je nutné.“ řekl Leon Panetta, bývalý ředitel CIA a ministr obrany za Baracka Obamy v rozhovoru pro agenturu Bloomberg dne 17. března.

Panetta nastínil americkou strategii: „Nenechte se mýlit, diplomacie nikam nevede, pokud nemáme páku, pokud nemají páku Ukrajinci. A způsob, jak získat páku, je, upřímně řečeno, jít do války a zabíjet Rusy. To mají Ukrajinci dělat. Musíme pokračovat ve válečném úsilí. Tohle je mocenská hra. Putin chápe moc; ve skutečnosti diplomacii moc nerozumí.“

Bylo by bláhové si myslet, že strategie a akce používané Washingtonem a jeho spojenci v jejich proxy-válce proti Moskvě budou vždy v nejlepším zájmu Ukrajiny či jejího lidu. Stejně tak výzvy Ukrajiny k vojenské podpoře a akci ze strany Západu – jakkoli jsou oprávněné a upřímné – nemusí být v nejlepším zájmu zbytku světa, zvláště pokud zvyšují pravděpodobnost jaderné neboli třetí světové války. Snaha vyhnout se těmto scénářům prosazováním diplomatického řešení války, které by reagovalo na deklarované obavy Ruska a jeho zdůvodnění invaze, není kapitulací před Putinem, ani appeasmentem, ale zdravým rozumem.

Přestože výzvy k eskalaci akcí ze strany Západu se odvolávají na smutný osud Ukrajiny a zmařené životy civilistů , jsou to právě tito lidé, kteří budou každý den, kdy válka pokračuje, ve velkém trpět a umírat. Západní mediální pokrytí je často vytvořeno tak, aby vykreslovalo jako přijatelný pouze jeden výsledek – rozhodující ukrajinské vítězství, ve kterém se vláda Volodymyra Zelenského vynoří z hrůz ruské invaze s úplnou kontrolou nad celým svým územím, včetně Krymu a Donbasu. Ukrajina jako svobodný a nezávislý stát poté bude mít možnost vstoupit do NATO a Rusko ztratí legitimitu ke zpochybňovaní důsledků takového kroku. Hájení čehokoli jiného, než je tento výsledek, je vítězstvím Ruska, a proto je zrádné takto vůbec uvažovat.

Přestože se tato pozice může zdát morálně správná, zvláště když je podpořena příšernými obrazy lidských jatek páchaných ruskými silami a prosbami Ukrajinců, aby svět zasáhl mnohem příměji, je v tomto myšlení je zakořeněn morálně pochybný princip: Ukrajinci by měli nést lidské náklady nejen za obranu svého národa, ale také za mnohem rozmanitější politické cíle Spojených států a dalších západních vlád. Anne Applebaumová, prominentní „jestřábí žena„, ve své nedávné eseji pro The Atlantic tvrdila, že nyní je čas, aby Spojené státy a jejich spojenci přijali novou studenou válku. Napsala: „Dokud bude Rusku vládnout Putin, bude Rusko ve válce i s námi. Neexistuje žádný přirozený liberální světový řád a neexistují žádná pravidla bez někoho, kdo by je vynucoval.“

Rutinní agresivita, kterou předvádí nespočet politiků, vědců a mediálních osobností, pokud jde o boj proti Putinovi na Ukrajině, je z velké části chvástání. „Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj je dnešní Churchill a prezident Biden je dnešní F. D. Roosevelt,“ tvrdí notorický marketér války Max Boot ve Washington Post, „Ruská porážka je nezbytná pro záchranu Ukrajiny a ochranu liberálního mezinárodního řádu. Ukrajinci jsou ochotni bojovat dál i přes své srdcervoucí ztráty. Jen jim musíme dát nástroje k dokončení práce,“ dodává Boot.

Když však do detailu posloucháte vyjádření samotných ukrajinských vyjednavačů a vůdců, objasní se, že chápou, že válka nekončí rychlým zničením Putina, pádem Ruska nebo čistým a úplným udržením ukrajinské územní suverenity. Proto Zelenského vláda uznala, že na stole bude otázka členství v NATO,  neutrálního statusu i mezinárodně zprostředkovaného procesu o státoprávním postavení Krymu. Objevilo se mnoho hluku ohledně nedávných náznaků Ruska, že stahuje své vojenské akce v některých částech Ukrajiny, zejména v okolí hlavního města Kyjeva. USA a NATO přiznaly částečné stažení, ale tvrdily, že ruské síly se zřejmě přesouvají, pravděpodobně pro použití na východě. Rusko to také samo řeklo. Postoj Moskvy je takový, že „hlavní cíle první fáze operace byly obecně splněny“.

Analýzy Putinových komentářů k jeho záměrům s Ukrajinou vykazují zvláštní dynamiku. Je obviňován ze lži tam, kde jeho poznámky podkopávají americký narativ, ale bylo nám řečeno, abychom věřili, že mluví naprostou pravdu tehdy, když jeho bojovné hrozby posilují pozici USA. Ať už měl Putin v úmyslu zmocnit se celé Ukrajiny a stát se imperiálním okupantem nebo ne, zdálo se, že věřil, že jeho invaze způsobí zhroucení ukrajinské vlády a panický úprk jejích vrcholných představitelů. To se nestalo. Místo toho ukrajinské síly vyzbrojené USA a NATO mimo Kyjev zuřivě bojovaly s ruskými jednotkami a způsobily jim na bojišti značné ztráty. Zároveň Moskva otevřením více front donutila Ukrajinu bránit životně důležité území, včetně hlavního města. Tato strategie si na ruské armádě vyžádala obrovskou lidskou daň, ale ulehčila situaci na území Donbasu, což Putin uvedl jako svou územní prioritu v této operaci.

Otázka původního Putinova záměru – obsadit Kyjev nebo použít tuto hrozbu jako strategii k oslabení obrany Ukrajiny – je však nyní z velké části irelevantní, s výjimkou poskytnutí rétorického bitevního prostoru zaměřeného na ruskou slabost, neschopnost či selhání.

Nejspornější otázka při vyjednávání o ukončení války bude mít pravděpodobně jen málo společného s členstvím v NATO. Zelenskyj již připustil, že pro ukončení války bude muset Ukrajina upustit od svých ambicí a přijmout neutrální a nezúčastněný status, ačkoli chce pokračovat ve snaze o připojení k Evropské unii. Rusko se určitě postaví proti jakýmkoliv pokusům Kyjeva získat status zadních vrátek „článku 5“, který by mohl spustit obranu Ukrajiny západními mocnostmi v případě budoucích vojenských akcí Moskvy. Ukrajina naznačila, že by chtěla, aby součástí takové záruky byly i Čína a Turecko, nejen protivníci Ruska. Existují náznaky, že si USA nemyslí, že návrh je životaschopný, a britský vicepremiér otevřeně prohlásil, že „Ukrajina není členem NATO“, a dodal: „Nechystáme se zapojit o přímé vojenské konfrontace s Ruskem.“

Na základě zpráv z nedávných jednání v Turecku se zdá, že nejpalčivější otázky se budou točit kolem odtržených republik v oblasti Donbasu. Ukrajina fakticky řekla, že chce návrat k předinvaznímu statu quo, což by znamenalo vymazání Putinem uznaných deklarací nezávislosti na Doněcku a Luhansku. Rusko, které v současnosti rozšiřuje svou kontrolu nad Donbasem a zabírá další území, pravděpodobně nebude souhlasit. Tento posun by více než kterýkoli jiný mohl  zablokovat nebo odložit jakékoli smysluplné řešení a byl by ústředním bodem potenciálního summitu mezi Zelenským a Putinem.

Pokud dojde k zprostředkované dohodě, tok západních zbraní na Ukrajinu a ruská vojenská podpora separatistů povedou k trvalému válečnému stavu na mnoho příštích let. Nad východní Ukrajinou se bude i nadále vznášet přízrak dalších bojů a krveprolití. Pokud američtí a další vojáci NATO obnoví svá cvičení na Ukrajině, jak naznačil Biden, bude to znamenat riziko incidentů, které by mohly rychle eskalovat.

Tato šestitýdenní válka jistě rozjásala vojenský průmysl.  Biden nedávno ve Washingtonu navrhl největší rozpočet na „obranu“ USA v historii, více než 813 miliard dolarů. Německo a další evropské země se veřejně zavazují nakupovat a prodávat více zbraní a zvyšovat výdaje na obranu. NATO zvyšuje vyhlídky na rozšíření své stálé vojenské přítomnosti v Evropě a Washington znovu potvrzuje svou politickou dominanci nad Evropou v bezpečnostních otázkách. Navzdory obrazu globální jednoty věcí, který prosazují USA a jejich spojenci v NATO, je tu několik velkých a mocných zemí, včetně Číny, Indie, Indonésie a Turecka, které je členem NATO, které nepochodují podle bubnování Washingtonu – ani v byznysu proxy-války, ani v politice sankcionování a hanobení Ruska. Otevřená válka na Ukrajině bude muset skončit u vyjednávacího stolu. Ale zástupná válka eskaluje a bude mít následky, které daleko přesahují současné bojiště.

Zdroj: The Intercept

Pro e-republiku, t. č. dostupnou na sociální síti Telegram, napsal a přeložil Aleš Macháček