Retro: Tři poreformní dialogy

(A je tak skvělý, že jsem ho zveřejnil i zde – pozn. edit.)

„Zdravotnické zařízení bude povinno do zdravotnické dokumentace pojištěnce zaznamenat, že mu bylo nabídnuto poskytnutí zdravotní péče v základní variantě i v ekonomicky náročnější. Součástí dokumentace má být vyslovení souhlasu pojištěnce s poskytnutím péče v základní variantě, nebo v ekonomicky náročnější.“  (píše L. Zaorálek)

Už se těším na ty scény!

***

Obraz první – gynekologická ordinace

Lékař: Mladá paní, buď vás prohlédnu pomocí klasických zrcadel…

Pacientka: Ale já nemám peníze na ekonomicky náročnější vyšetření.

Lékař: Tak to promiňte, ale pak tady mám v koutě ještě zvon na záchod.

Pacientka: To snad není možné,vždyť platím zdravotní pojištění.

Lékař: Státní pokladna je prázdná.

Pacientka: Kdo za to může?

Lékař (sahá po zvonu): To se jděte zeptat pana Kalouska…

***

Obraz druhý – onkologická ordinace

Příbuzný: Pane doktore, dědeček straště trpí, poslední stadium rakoviny, předepište mu, prosím, morfium.

Lékař: Ale na to si musíte připlatit.

Příbuzný: Prosím Vás, nechte toho, copak ho neslyšíte?

Lékař: To mně nezajímá. Je asi nějaký přecitlivělý. Napíši mu diazepam.

Příbuzný: Nestydíte se?

Lékař: Každý se má starat o sebe, stát nebude vašeho dědečka vodit za ručičku…

***

Obraz třetí – ortopedie

Pacient: Pane doktore, strašně trpím, potřebuji nový kyčelní kloub.

Lékař: Máte peníze na nadstandard?

Pacient: Nemám.

Lékař: Pak vám mohu nabídnou hůl. Máme tady klasickou dřevěnou hůl, nebo také hůl z plastu.

Pacient: Nic jiného mně nabídnout nemůžete?

Lékař: No dovolte? Na nějaký sociální stát laskavě zapomeňte. Nejsem žádná charita ani Matka Tereza.

Pacient: Máte pravdu. Provaz ještě doma mám.

Lékař: Mohu vám předepsat antidepresiva.

Pacient: To jste opravdu laskavý, pane doktore. Na shledanou.

***

Takže – s prioritami ke světlým zítřkům!

Převzato z Aktuálně