5. 6. 2013
Kdo ve skutečnosti financuje politickou korupci? Kde korporace berou peníze na to, aby mohly uplácet, „vytvářet veřejné mínění“ a uměle zvyšovat poptávku po svých výrobcích?
Nedávno jsem se sešel s lidmi „ideově spřízněnými“ a diskutovali jsme mnoho zajímavých věcí. Včetně lokálních měn, což je velmi zajímavé téma. V něm jsem se úmyslně stavěl do opozice, neboť se domnívám, že přes všechna pozitiva bude jejich dopad omezený a jejich zavedení bude narážet na platné zákony. Dále jsme diskutovali i blížící se „supervolební“ rok 2014, tedy to, zda volit zavedené strany, nebo podpořit některé z nových hnutí s nevyhraněným programem, jež se rojí jako houby po dešti.
Shodli jsme se, že riziko podstoupíme v obou případech, a že nám hrozí v podstatě 3 možnosti:
- Zvolíme gaunery, kteří jsou uplacení už dopředu a volební kampaň je pro ně jen prostředek, jak navěsit hejlům na nos bulíky.
- Zvolíme lidi, kteří své sliby myslí upřímně, ale pokušení moci a korupce po volbách bude tak silné, že pak stejně poruší všechny svoje předvolební sliby.
- Zvolíme lidi čestné a nezkorumpovatelné, ale prostředí, do kterého přijdou, je nepřijme, takže jejich hlas nebude nic platný. A pokud by snad hrozilo, že jsou schopni prosadit své záměry, budou účelově dehonestováni a z politiky buď sami znechuceni odejdou nebo budou „odejiti“.
A jaká je příčina tak neradostných voličských vyhlídek? Kde je zdroj korupce politiků? Kdo je schopen ty čestné a nezkorumpované dostat z politiky? Samozřejmě je to svět byznysu, korporace a jimi najmutí lobbisté.
A zamysleme se ještě dále. Kde tyto korporace berou peníze na to, aby mohly uplácet, „vytvářet veřejné mínění“ a uměle zvyšovat poptávku po svých výrobcích?
No od nás, od voličů, kteří jim je dáváme, když jsme v roli spotřebitelů. Při každém nákupu tak vlastně hlasujeme nejen o své budoucnosti, ale i o budoucnosti vzdálených zemí. O tom, kde vzniknou nové robotárny a nové války o suroviny. Ten, kdo získá naše peníze, bude moci jejich část použít na to, aby si koupil „své politiky“, kteří budou prosazovat jeho obchodní zájmy.
A co z toho plyne?
V dnešní době je možná mnohem důležitější, jak se chováme jako spotřebitelé, než pro koho hlasujeme jako voliči. To, zda nakupujeme u místního obchodníka nebo v hypermarketu, zda kupujeme výrobky místních výrobců, nebo velkých nadnárodních koncernů, v konečném důsledku ovlivňuje naši politickou situaci mnohem více, než to, pro kterou stranu či hnutí hlasujeme ve volbách.
Chovejme se odpovědně jako voliči, ale uvědomme si, že ve společnosti, kde vládnou peníze, jimi hlasujeme každý den.
Napsáno pro e-republika.cz
2 komentáře
Na rozdíl od zarta bych řekl: „Trochu naivní, ale myšlenka dobrá!“
V některých vydáních si nemůžeme vybrat zda platit nebo neplatit a pokud ano, tak si člověk stejně moc nepomůže.
Jan Keller takovému podnikání říká „dobývání renty“.
Stejně nemůžete ovlivnit koho tou platbou za elektriku, mobily, auto … budete nakonec sponzorovat. Viz seznam dárců na https://www.clovekvtisni.cz/kdo-jsme/darci-a-partneri, nebo jakou ligu sportu, který vás vůbec nezajímá, nebop jako pseudokulturu.
Všechny pohyby okolo sponzoringu, charit a neziskovek je třeba zásadně přehodnotit a změnit !!!
Zejména omezit nožnost výše sponzoringu na jedno RČ a jedno IČ.
Dále nechat lidem část jejichdaňových odvodů jako volitelné – právě pro vybrané užitečné záležitosti !!!
Komunisti nás učili, že vše je všech – a tak všichni na všechno kašlali.
Řešení vidím opačné – JSOU TO NAŠE PENÍZE – už všemožně zdaněné a někdo chce dále rozhodovat co s nimi bude dělat bez našeho souhlasu i našeho vědomí. A to i proti našemu zájmu. Tedy je třeba STARAT SE O SVOJE PENÍZE.
A co se týká té dobrovolné části, které se říká tringwelt – neboli spropitné, (vím od EET už to neexistuje, nebo se to daní DPH), kdy dáte v nějaké osvěžovně obsluze malý obnos za příjemnou obsluhu, příjemnou konverzaci, nebo úsměv čí alespoň pěknou postavu servírky – tedy za tu „přidanou hodnotu“, která není v ceně jídla a pití.
Dnes je móda platit vše kartou – je to snadné – přiložíte – pípnete a hotovo. Nemusíte nosit peníze a nemusíte u toho ani myslet.
A navíc má dotyčný většinou radost jak „vydrbal“ se spropitným, které nemusí dávat.
Ale dává – spropitné posílá (skoro vždy) do ameriky – no a za nějaké to procento, o které ošidí provozovatele a co „ušetří“ na neocenění obsluhy, dostává tu možnost pohodlně nemyslet.
Osobně platím takřka vše hotově – i když mám karty 2.
Dobře zpracované, ale závěr naivní. Jako občané si pleteme sami sobě svoji oprátku na šibenici. Nepřítel využívá pouze naší síly k našemu ovládání. Jako když vůl táhne vůz, vozka se jeho hlouposti jenom směje. Mají z nás jenom legraci, jak jsme pitomí, povolní, tvární a poslušní. A je to tak dobře, učí se od nás, učí nás, avšak my sami od sebe se učit nechceme.
Nakupování místních výrobků je velmi „slabé kafe“. Můžete je nakupovat 100 let, ale nic se nezmění. Žijeme z toho, že prodáváme a nakupuje cizí zboží a služby. Navíc je prodávají obchody a sítě v zahraničním vlastnictví nebo vztazích. Předpoklad existence čestných a nezkorumpovatelných lidí je velmi naivní. Všichni jsou zkažení, pouze závisí na míře potlačeného projevu a použitém prostředku, který chabé zábrany odstraní. Za pár vteřin nebo minut uděláte ze slušného člověka naprostého grázla.
Celý západní systém výchovy a vzdělání jenom vytváří z lidí potlačené a omezené zločince, kteří snadno vzkypí. Zatím jsme vůbec nepřipustili, že jsme špatní, špatně vychovaní a špatně vzdělaní, že jsme morálně, tělesně a duševně úplně zdegenerovaní, natož abychom hledali způsoby, jak jak se této osudové zátěže zbavit. Chceme být klamáni. A zlobíme se, když jsme klamáni málo…