14. července 2010
Postižení občanské společnosti hledáním pravdy, spravedlnosti, svobody, demokracie a možnosti cestování by měl vyřešit návrh zákona, který by zakazoval a trestal zpochybňování oficiální propagandy.
Tento zákon by jistě nebylo nutné pravidelně nijak novelizovat, neboť úplně každý režim s ním jistě souhlasí. Ušetřily by se tím jistě značné prostředky, které by bylo možné lépe investovat jinde.
Pravda, spravedlnost a jiné libozvučné bláboly ve skutečnosti nijak neexistují. Pravda a spravedlnost se tvoří na základě práva silnějšího. Vítěz má vždy pravdu. To on píše dějepis (propagandu). Jinak bychom se ničeho nikdy nedobrali. Jestliže se vám tento status quo nelíbí, zvítězte, a pak si předkládejte laické a odborné veřejnosti své verze pravdy, spravedlnosti, svobody, demokracie a cestování. Dokud však nejste vítězem, tak držte krok i to druhé!
Abychom se něčeho dobrali, musíme si vytvořit nějaký střed, kolem kterého se šíří sféra našich zájmů. Jistě, na tabuli můžeme křídou vytyčit spoustu středů a opsat kolem nich mnoho kružnic, ale o tom, která z nich je platná, rozhoduje vítězná moc.
Výhodou demokratické propagandy je to, že správné umístění bodu ve shodě s jejím přáním ponechává na vás.
Předností názoru v demokratickém systému je to, že si jej občan dělá sám na základě momentálních mediálních informativních podkladů. Není mu přímo sdělena oficiálně vyžadovaná verze propagandy, jako v totalitním režimu. Nemá tedy, proti čemu by útočil a co by napadal.
Demokratický systém má nesporné výhody. Především, občan má sebejistý a pyšný pocit, že správný názor, který mu byl podvržen, pochopil on sám. Pokud si vytvoří názor jiný, bude jistě extremistický, neboť napadá demokratické principy. Občan za něj může být postihován.
Další výhodou demokratické propagandy je možnost její jakékoliv následné změny. Nikde není přece nic přesně psáno. Stačí pouze obhajovat obecné vágní demokratické postoje, a kdo se jim příčí, ten je zneužívá, a proto je trestně postižitelný.
Tu verzi propagandy, kterou potřebujeme veřejnému mínění vnutit, jejím podkladům dáváme v médiích více prostoru. Obyčejný občan volí správné názory na základě statistického průměru. Námi ovládané veřejné mínění má vždy pravdu. My pouze plníme jeho přání.
O nutnosti zákona proti zpochybňování propagandy jistě nikdo rozumný nijak nepochybuje. Určitě se k mému návrhu přidají postupně i další občané, kteří jsou loajální s demokracií.
Pokud nechcete žít v demokracii, je výhodné ji zastávat a vnucovat druhým. Osvědčilo se to i za komunismu. Pokud jste nechtěli žít v jeho reálném socialismu, stačilo třeba vstoupit do KSČ. Pokud to nepomohlo, byly ještě jiné nabídky.
Vzorem toho, jak se to dělá, nám budiž základ naší euroatlantické kultury, křesťanství. Pokud jste nechtěli trpět pod jeho pravdou, láskou a milosrdenstvím, tak jste jej prostě šířili ohněm a mečem mezi ostatní. Pokud se vám nezdá demokracie, tak ji prostě zastávejte.
Za Rakousko-Uherské monarchie, První republiky i za Protektorátu se to také vždy osvědčilo…a vyplatilo.
Takový peníze na to jdou a von jim to někdo zpochybňuje.
– Evropské hodnoty na ně.
– Centrum proti dezinformacim na ně.
– Člověk v tísni na ně.
Soroš ji pomáhej v práci.
Na zřizovatele si určitě vzponenu při volbách. Pokud je neoznačí za nástroj zpochybňování propagandy a nezruší je.
Ale jo, nejlepším antikomunistou byl generál Šejna, nejmladší generál Varšavské smlouvy. Poté, co zdrhnul, bylo nezbytné rekonstruovat raketové systémy, jejichž podrobné plány vyvezl s sebou. Alespoň tak nám popisovali následky na vojně.
Zajímavé je, že nedostal ani trest smrti, na rozdíl např. od defektora Josefa Frolíka. O službě pod Šejnou a o jeho literárních ambicích píše ve svých vzpomínkách režisér Dušan Klein. Ale pod jakým pseudonymem publikoval, o tom se nezmiňuje.
Jak, a zda vůbec, by to Waschek napsal dnes?