Revoluce je mrtva, ať žije revoluce

Stalo se, co stát se muselo – zemřel Fidel Castro. I když už dávno byl jen ikona bez reálné moci, jeho smrt je symbolický mezník, protože s ním zemřela komunistická revoluce. Hlupáci všech zemí to vycítili a spojili se, otevřeli stavidla nenávisti a začali jeho smrt oslavovat, jako kdyby se toho starého a nemocného muže báli a troufli si až teď, když je mrtev.

Snad si myslí, že konečně nastal konec dějin, ale budou zklamáni, dějiny nekončí, skončila jen jedna jejich etapa, etapa komunistické revoluce. Čas hrdinů, kteří se postavili bezohledné nenávisti kapitálu a zvítězili, minul. Minul čas revolucionářů, kteří velmi dobře věděli, proč a zač bojují, protože příliš dobře poznali realitu „svobody“ a „demokracie“ banánových republik. Jenže zkušenost je nesdělitelná a tak jejich boj dnes ztrácí lesk i smysl. To není prohra, to je velké vítězství.

Lidé jako Castro změnili svět k lepšímu a to dobré mají nyní k dispozici i ti – a možná především ti – kteří mu nejvíce spílají. Ale jak už jsem psal, jsou to hlupáci, kteří bojují minulou válku. I je smete revoluce, která tak otřásla jistotami jejich duchovních otců, jenom to už nebude revoluce proletářská. Starý Castro zemřel, ale možná se už narodil nový. A jestli ne, tak se narodí, protože kapitál je nepoučitelný a stvoří nové Castry a Guevary, tak jako stvořil ty staré. Ti noví už ale budou znát internet, budou doma v globalizovaném světě  a budou o to nebezpečnější. Kontrarevoluce může slavit, ale nemůže si oddechnout, protože lidé budou pořád toužit po rovnosti, volnosti a bratrství.

Castro je mrtev, ať žije Castro.

Převzato z blogu Tribun