Globalisté vs. nacionalisté

V současné době v přímém mezinárodním přenosu sledujeme a prožíváme velký střet dvou křídel světového velkokapitálu – globalistů a nacionalistů.

Nejde o žádnou alternativu ke kapitalismu, ale o prosazení jedné ze dvou alternativ dalšího vývoje kapitalismu. Ta první představuje cestu nadnárodní globalizace a kosmopolitismu (likvidace jinakosti – národních států a nahrazení národních vlád a reprezentací jakousi nadnárodní soudně arbitrážní mašinerií, stírání národních hranic, ekonomických odlišností, míchání populace, odtrženosti od národních kořenů…). Jejím hlavním ekonomickým aktérům a hybatelům z řad nadnárodní oligarchie, aristokracie a korporací s globálně diverzifikovaným kapitálem jde o nastolení celosvětového panství, o globální univerzalizaci právních a ekonomických podmínek – v podstatě o zavedení globálního diktátu  mezinárodního kapitálu. Tzv. civilizační hodnoty (jako jsou demokracie, humanita, lidská práva) jsou jimi účelově zneužívána a využívána jako klacek k ideologickému bití  oponentů a nemají univerzální platnost. V tomto smyslu existuje až komická podobnost předsametových bolševiků s těmi současnými globalizačními kapitalistickými bolševiky, kteří, ač údajní demokraté, popírají platnost referend, zpochybňují výsledky přímé volby prezidenta, prohlašují zinscenovaný fašistický převrat za demokratickou revoluci, sestavují blacklisty svých oponentů a chystají se na zákazy oponentních názorů a cenzuru.

Ta druhá, reprezentovaná především oligarchií s ekonomickým těžištěm v jednom státě, představuje předglobalizační vývoj kapitalismu se zachováním národních odlišností, kde si národní oligarchie „hraje převážně na domácím písečku“ a směrem navenek vůči ostatním hráčům na rozdíl od silových řešení globalistů preferuje diplomacii a obchod. Nakolik je tato alternativa v prostředí vyostřování kapitalistické konkurence, bojů o trhy a o dominanci v systému s cyklickým ekonomickým vývojem dlouhodobě reálná, to je velká otázka.

Faktem je, že ani jedné z obou konkurenčních skupin není cizí daňové, zákonné podstrojování velkokapitálu, lákání velkokapitálu, přenášení daňového břemena z velkokapitálu na ostatní skupiny obyvatelstva, šetření nákladů kapitálu na pracovní sílu, t.j. vytváření ideálních podmínek pro velkokapitál a pod. V tomto smyslu jsou jak křídlo globalistů představované kupř. klanem Clintonů, Bushů v USA, v Evropě Sarkozym, Hollandem, Merkelovou, Blairem i Cameronem, v Rusku Kasparovem, v ČR pseudolevicovou ČSSD, konzervativní pravicovou stranou oligarchů TOP09, KDU, částečně ANO, (které je rozkročeno vzhledem k podnikatelským aktivitám svého majitele, který má sice těžiště podnikání v ČR, ale podniká taktéž nadnárodně), tak křídlo nacionalistické reprezentované ve světě nově zvoleným americkým prezidentem Trumpem – miliardářem oligarchou, ve Francii le Penovou anebo Fillonem, v Německu AFD, v Rusku (s rovnou daní) Putinem, v ČR Okamurovou anebo Zemanovou stranou, na jedné společné lodi.

Pro zajímavost bych zde ještě uvedl že z politického hlediska představují globalistickou cestu vývoje jak strany reprezentující nadnárodní zájmy katolického kléru (reprezentovaného Vatikánským státem, v Německu kupř. CDU, CSU, v ČR KDU a TOP09), tak strany podporující nadnárodní zájmy islámského kléru a monarchií, ale i zelené strany nadnárodního ekobyznysu.

Konflikt globalistů a nacionalstů dočasně upozadil řešení základního konfliktu kapitalismu odhaleného již Marxem, tedy permanentního konfliktu zájmů mezi světem rostoucího bohatství menšiny a rostoucí chudoby, zotročování a zbídačování většiny populace, ze kterého existuje pouze nekapitalistické východisko. Ani jedna z obou stran současného konfliktu, tedy globalisté ani nacionalisté nepředstavuje nekapitalistickou alternativu vývoje. Přitom potenciál řešení uvedeného základního konfliktu kapitalismu bude s kumulací vnitřních ekonomických a politických konfliktů, narůstáním krizí a válek, prohlubováním sociální propasti mezi světem bohatství a chudoby, zaváděním další technologické revoluce (co v takovém případě s „přebytečnými“ ekonomicky neefektivními lidmi?)  časem narůstat.

Z tohoto pohledu nutnost  politického rozlišování pravice, reprezentující zájmy velkokapitálu (sem patří také obě křídla současného konfliktu globalistů a nacionalistů), a levice, reprezentující zájmy ostatních vrstev méně majetného a zbídačovaného obyvatelstva, samozřejmě nezaniká a časem bude narůstat a nalezení nekapitalistické alternativy vývoje se stane nezbytným.

P.S.: Na které straně by měli v tomto konfliktu velkých kapitálových zájmů stát lidé s levicovým smýšlením? Nejspíš asi paradoxně na straně nacionalistů, protože podporou globalistů by došlo k zavedení celoplanetárního korporátního fašismu a k univerzalizaci podmínek otroctví.

Stanův komentář: Spíše než se rozhodovat, ke kterém křídlu reprezentujícímu zájmy velkokapitálu se přidat, měli by ti levicově smýšlející přemýšlet o tom, jak se zbavit kapitalismu.