Rezervujte pro brunetu…

Mám velice rád jak bondovky, tak i satiru na ně.

A v tomto ohledu neměla zřejmě – jak se říká – ta „česká šedesátá“ (a o něco dál v proudu času) chybu …

Píše se r. 1967.

… a kde se vzala, tu se vzala, je tu Vorlíčkova komedie „Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky“ , pro kterou kterou si Václav Vorlíček napsal předlohu a scénář sám spolu s Macourkem a Oldřichem Daňkem … a s výbornou hudbou Svatopluka Havelky, která sedí na tuto bondovskou satiru jak „p…del na hrnec“ …

Nabízené menu je podle mého názoru přinejmenším stravitelné a výživně protkané tou starou dobrou českou ironií:

„… plány na vojenské využití Venuše mají hodnotu miliardy ..
Dolarů?
Prdlajs – korun …“
(uznalé hvízdnutí …)

nebo jinde:

Sovětská volha řízená Janem Kačerem alias Cyrilem Juanem Borguettem, proslulým to agentem W4C, mizí kdesi daleko vpředu …

„Záporák“ Rezident v přepychovém západoněmeckém voze proto řve:

„Dohnat a předehnat“ (viz Chruščov …)

… a samozřejmě ony proslulé notoriety z filmu známého snad všem:

Fotka „jednoho nejmenovaného“ města s Eiffelkou v pozadí a jiného (pro diváky země, kde film vznikl) „nejmenovaného města“ …

… s Karlovým mostem v pozadí …

A kdesi v první části filmu, na pozadí všeobecné hotelové rvačky všech se všemi, kde Cyril Juan Borguette suverénně vítězí nad protivníky , …
… se ozývá píseň a hlas Judity Čeřovské

„Na tváři hraje lehký smích,
duše je ale smutná.
Když slzy však máš na lících,
život mi sladce chutná.

To, že má tvář lže a klame,
pochopí dívka něžná.
A srdce si krutě zláme,
ta která svět jěště důkladněji nezná…

Ty uměla ses jinak smát,
byl to však hrozný omyl.
Jeden pán řek ti: Pojď si hrát!
a pak ti srdce zlomil.

Od té doby slzy roníš,
když usmívat se sluší.
A ve smutku smíchem zvoníš,
což někdy pohřební pohodu naruší…

Poslední stolek u dveří,
tam kde se v koutě sedá.
Když se už na nic nevěří,
a nic už dělat nedá.

Rezervujte pro brunetu,
která už dlouho stála.
Aby se tu, zády k světu,
konečně zas jednou od srdce zasmála…“

v Chrudimi dne 28. 2. 2015

0 0 hlas
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
5 Komentáře
nejstarší
nejnovější nejlépe hodnocené
Inline Feedbacks
View all comments
Admirál
Admirál
4. 3. 2015 11:27

„A v tomto ohledu neměla zřejmě – jak se říká – ta „česká šedesátá“ (a o něco dál v proudu času) chybu …“

Naprostý souhlas. Obrovské tvůrčí vzepětí. Zřejmě pro něj musely být podmínky.

Bude se ještě někdy v Čechách opakovat?

Dokážeme pro něco takového vytvořit podmínky, podhoubí, ze kterého by mohlo růst,

brtník v brlohu
brtník v brlohu
4. 3. 2015 13:48

Jak to ti komunisti tehdy dělali…….. :)

orinoko
orinoko
4. 3. 2015 14:04

Jednoduše!! Tehdy !! … to totiž tolerovali. Přičemž se v tom někteří dokonce angažovali.
Filmové špičky šedesátek?

SVĚTÁCI. – Geniální! Co se do filmu nedostalo?
„Pane emeritní, uhněte. Já ten oheň uchčiju!“-

https://www.youtube.com/watch?v=X2S1snbvR10

orinoko
orinoko
4. 3. 2015 14:12
Aleš
Aleš
4. 3. 2015 15:36

Špičkové eskamotérství spočívalo v tom, že generace tolerantních pacifistů netolerujících násilí vychovalo či připustilo k moci generaci netolerantních jedinců extrémně tolerujících násilí. Podhoubí z historie neslo svoje plodnice. Na Slovensku byl převrat dokonán pomocí platformy s neoorwelovským názvem. Verejnosť proti násiliu. Co mají společného Dobrý anjel Kiska či Vasil Biľak a Husákovi děti nebo Duškovy Čtyři dohody a Pochody hrdosti? Užitečná idiocie. Na jedno či víc použití. Sovák vychoval Ebenitovou tyč. Skřivánci skončili v troubě. Úplatky zaměněny s přátelstvím. Arogance s noblesou a blbství s inteligencí a duševní potrat s myšlením. Ti, co se tu NADĚJI pokusili zopakovat v 89… Číst vice »