Dnešní sloupek George Willa se týká michiganského kongresmana Davida Campa, budoucího předsedy vlivného daňového výboru amerického Kongresu. Camp píše:
Mnoho konzervativců, včetně Campa, věří, že i když většina Američanů by měla platit nižší daně, mělo by daně platit více Američanů. Skutečnost, že ze 46,7 milionu příjmů se neplatí žádná daň z příjmu, vytváří morální hazard – pobídky pro zvrácené chování: Tito černí pasažéři mají nedostatečnou motivaci k omezení růstu vlády, nepykají za daň z příjmu. „Věřím,“ říká Camp, „že každý musí mít určitou odpovědnost za vládu, kterou máme.“ Lidé mají spoluúčast v rámci Medicare a každý by měl podle něj podobně jít „s kůží na trh“ i v rámci systému daně z příjmů.
Je těžké vědět, co dělat s takovou argumentací. Obsahuje totiž standardní republikánský manévr se zmínkou o progresivních federálních daních z příjmu, aniž by bylo uvedeno, že lidé s nízkými příjmy platí ze mzdy federální vládě významné odvody, nemluvě o státní a místní dani z prodeje, jež tito šťastní černí pasažéři platí pokaždé, když si koupí kartáček na zuby nebo žvýkačku. Tento argument o „kůži na trhu“ je také aplikován poněkud selektivně. V těchto dnech beztak několik konzervativců argumentuje tím, že každý, kdo by mohl být sražen autem, by měl nést kůži na trh účastí na pojištění. Možná by více lidí mělo platit daně z nemovitostí, když na to přijde. Velmi málo nás má kůži v této hře, která ponouká k pokračující perzekuci dynasticky bohatých.
Konec ironie. I když Camp je na dobré cestě. Měl by ji jen trochu rozšířit. Dvě stě milionů Američanů s důstojným zdravotním pojištěním nemá kůži ve hře, když uvažuje o milionech chudých lidí, kteří jsou nuceni čekat 12 hodin ve špinavé čekárně na lékařskou pohotovost nebo v některé přeplněné nemocnici záchytné sítě. Většina Američanů nemá kůži ve hře, když arizonští účastníci Medicaid zjistí, že jejich transplantace srdce, plic nebo jater již nebude kryta, když občané Jižní Karoliny zjistí, že Medicaid nepokrývá hospicovou péči a sníží jejich týdenní rozvážku stravy ze 14 porcí na deset, když kalifornský Medicaid oznámí, že již dále nebude krýt běžnou péči o zuby, ale za to bude pokrývat případné trhání zubů. Málokdo z nás spoléhá na pomoc protidrogových programů AIDS, které prodlužují čekací lhůty v pořadnících. A chcete-li nějaký nahodilý příklad, většina Američanů nesedí na jihu Chicaga v kanceláři sociální péče s postiženým bratrem a nečeká hodiny pod plakáty radostně sdělujícími: „Práce má smysl!“
Většina z nás z dálky běduje nad nedostatkem škol i nebezpečnými ulicemi v centrech našich měst. Jen málo z nás jsou gayové nebo vysokoškolští studenti, kteří nemají v pořádku doklady o imigraci. Nemáme žádný osobní zájem na tom, když Kongres debatuje, zda rozšířit výhody dlouhodobě nezaměstnaným. Jen málokdo z nás jsme nepojištění lidé v takto popsaných situacích. Málokdo z nás závisí na potravinových lístcích nebo sociállní podpoře. Jen málokdo z nás je vyděšená mladá žena zabývající se neplánovaným těhotenstvím. (Jen málokdo z nás, když na to přijde, jsme národní gardisté, kteří vyjíždějí na opakovaně zájezdy do Afghánistánu nebo Iráku.)
Will k tomu má dobrou poznámku: „Seriózní argumenty, týkající se daní, nejsou nikdy jen o daních. Jsou o tom, jaká je přiměřená velikost a účel vlády.“ Tak to jistě je. Republikáni zíkali většinu ve sněmovně obecnými příslibem úsporných opatření a snižování výdajů během hluboké hospodářské krize. Pokud mají jejich vlivní podporovatelé přímý zájem na výsledcích boje, stejně jako tomu je v případě Medicare, získáme dobrou představu, jak budou tyto spory vyřešeny.
Spíše mám obavy z ostatních záležitostí, které ovlivňují ty politicky a ekonomicky nejvíce zranitelné lidí, kteří jsou závislí na federální vládě a vládách jednotlivých států. A pokud stále většímu počtu z nás politicky záleží na tom, abychom měli skutečné kůži v této hře, měli bychom se postarat o lepší a od té současné se odlišující správu věcí veřejných.
Převzato z The Reality-Based Community
Překlad: Aram
Foto: David Camp
