Sebevražedné sociální inženýrství elit USA a EU

Již desítky let je velká část Evropy v situaci vojensky okupovaného kapitalistického vazala Ameriky. Nezaměstnanost stoupá kvůli systémovému převisu počtu uchazečů o práci s cílem poctivé obživy nad nabídkou pracovních příležitostí. Příčiny jsou jasné: Chronická krize hospodářství Západu a konec totálního vykrádání ekonomik bývalých zemí RVHP.

Jednalo se o dlouhodobě připravené kroky na nejvyšších prioritách řízení spolu s politickým převratem v bývalém SSSR vlivem zrad Gorbačova a Jelcina. Nyní je jasné, že právě tohle všechno je už dovršeno. Majetkové elity a jejich politické servisní loutky nyní vědí, že podíl důchodů, sociálních a dalších dávek od státu nepracujícím lidem bude muset být dál postupně inflačně navyšován, přičemž už teď zabírá ve státních rozpočtech ten největší podíl.

Vlivem nezaměstnanosti a nízkých pravidelných příjmů většiny obyvatelstva středních a nižších sociálních skupin klesá jejich koupěschopnost a životní úroveň. Podnikatelům proto vázne odbyt drahého zboží a tak výrobu na sklad nahrazují zisky z korumpování exekutivy, daňovými úniky a dovozem levných výrobků z Číny, který však pozvolna slábne. Narůstá neřešitelné sociální napětí, protože dřívější manuální práci v průmyslu nahradila podnikatelsky efektivnější automatizace a robotizace. Elity vidí, že ve službách už také nelze zaměstnat zdaleka všechny dosud nepracující a hrozí od nich sociální protesty a demonstrace. S nostalgií historika lze vzpomínat na dobu, kdy socialističtí plánovači se automatizaci a robotizaci snažili naopak co nejvíce urychlovat, protože v ní právem viděli svůj hlavní ekonomický cíl.

A jak vývoj vypadá dál? Zkorumpovaní odboroví předáci ani zastrašovací a přesvědčovací propaganda také už nefungují tak, jak by elity potřebovaly. Vyšší konzum a tím i odbyt zboží a služeb, který by odvedl pozornost mas od sociálních problémů, není možný bez vyšších finančních dávek zejména těm, kteří jsou už dlouhodobě bez práce. Daně lze však efektivně vybírat jen od lidí, kteří mají peníze, a to už jsou dnes pouze elity, jejich servisní a mediální loutky a už jen část střední sociální třídy. Bajky o připravovaném všeobecném a nepodmíněném základním příjmu v dostatečné výši příslušníky nízkých sociálních skupin dlouhodobě neuklidní. Vlády by sice Příjem mohly zavést, anebo by mohly alespoň zvýšit dávky z účtů důchodového a záchranného sociálního systému, ale to by byl důkaz nefunkčnosti ideologie kapitalismu jako volné soutěže nezaměstnaných uchazečů o námezdní práci. Soutěže, kterou z principu už dávno zmonopolizované elity samy mezi sebou neprovozují, ale pilně tu myšlenku vštěpují zejména do těch mladých a důvěřivých hlav, které jsou společensky nejníže a o životě vědí jen pramálo.

Zkrátka, situace už je taková, že mediálně propagandistický a k poslušnosti donucovací byznys s dávným holokaustem – už nefunguje. Rovněž zkušenost s rozdělením bývalé ČSFR podle národnostního klíče zanechala lidi lhostejnými. Církevní „restituční“ dar elit katolickému kléru masy sociálně ani nábožensky zdaleka také nerozdělil, protože většina (nejen) české společnosti zejména ve velkých městech je vůči všem náboženstvím už zcela nevšímavá. Ideologové světových elit proto přistoupili ke dvěma novým strategiím, jelikož vidí, že jinak jim hrozí vyšší sociální uvědomování mas a jejich akční sjednocování. Výsledkem jsou statisíce lidí na cestě z Afriky do Evropy, médii vydávané za výhradní uprchlíky ze Syrie. Z té Syrie, proti níž EU rozšiřovala sankce už v roce 2011. Takže, co je vlastně v té mezinárodní politice a v české propagandě ještě normální?

Strategie č. 1: Stěhování národů

Proces stěhování národů je dlouhodobě připraven v rámci novodobého sociálního inženýrství „myslitelů“ kapitalismu. Obsahuje procesy ideologického „křížení“ mas podle změněného náboženského, národnostního, etnického a rasového klíče s cílem dosáhnout světonázorové atomizace vzájemných vztahů jednotlivých skupin mas a tak upevnit panování stávající moci. Elity totiž již dříve apriori odmítly vyřešení společensko ekonomických rozporů obnovením sociálního smíru a oživením ekonomických forem sociálního státu po vzoru bývalého Západního Německa let osmdesátých. Naopak vymyslely a dlouho připravovaly koncepci výměny obecné struktury obyvatelstva a tím i vytvoření nových garnitur voličů, které budou příznivěji politicky naladěni vůči svým příštím vládám v cílových evropských zemích. V souběhu se samostatnou kauzou Ukrajina byl zkonstruován obrovský sociálně inženýrský projekt přestěhování velkých částí jižních národů umělým vyvoláním občanských a koloniálně intervenčních agresorských válek v regionech afrických a středovýchodních zemí, bohatých na přírodní suroviny.

A jak to pokračuje dál?

Status původních obyvatel těchto zemí byl euroatlantickými finančními elitami skrytě peněžně vyživen a zmanipulován tak, aby se ti lidé přestěhovali do Evropy a aby mezitím firmy elit USA a EU tam v těch jejich původních domovských regionech mohly v klidu začít s mechanizovaným, automatizovaným a robotizovaným rabováním nerostných a biologických surovin za aktivní spolupráce tam zbylých a štědře podplacených místních loutkových předáků. Tím skončila první část ze dvou hlavních cílů tohoto obrovského pokusu o sociální inženýrství bývalých koloniálních velmocí vůči třetímu světu, přičemž byl zároveň využit vzájemně rozkladný efekt nekompatibility původní evropské křesťanské civilizační kultury a náboženské kultury muslimské, která začala být masově exportována z Afriky a z Blízkého Východu právě do Evropy přes Středozemní moře a Turecko. Nicméně, nečekanou komplikací se tu však zatím ukázalo velmocenské Rusko, které nehodlá opustit své vojenské pozice v Syrii a tak silně hatí plány Turecka na ovládnutí Kurdistánu a plán sionistů na Velký Izrael.

Strategie č. 2: Další postupný rozpad původních států EU

Druhým efektem této sociálně inženýrské operace stěhování chudinských většin celých národů z Blízkého východu a ze severní Afriky bude vznik dalších mimokulturních cizineckých ghett v cílových zemích Evropy, až dosud světadílu s národnostně a nábožensky téměř stejnorodými civilizačními zvyky a tradicemi. Sází se na elitami očekávaný a žádoucí důsledek tohoto přistěhovalectví, kterým zejména bude jiná ideologická a právní kultura, mentalita a jiné (ne)pracovní návyky přistěhovalců, což vyvolá jejich požadavky na jimi spravovaná nová a samostatně nezávislá islámská civilizační centra v Evropě a posléze i celá právně samostatná muslimská území. Území, která se už nebudou podřizovat tradicím a způsobu života původní evropské civilizace, přičemž ale ty vlády elit, které ty imigranty sem „do lepšího“ inženýrsky dovezly, těmito lidmi ochotně voleny zatím nadále budou. Volit je tak tito lidé jednoduše budou proto, že evropské elity jim ochotně slíbí a zpočátku i zaručí snadný život sociálních a zhusta i kriminálních společenských parazitů.

Vadou strategie plánu na stěhování národů a na civilizační rozklad původních států EU je však příznak zrodu jakési nové politické černé labutě. Proč? Protože pokud by projektanti teorií černých labutí měli mít pravdu, pak lze vyslovit názor, že právě tato současná vlna uprchlíků je jednou z nich. Je „labutí“ nejprve těžce zafinancovanou a vypuštěnou na svět šílenými hazardéry světové politiky ve snaze nejen zachránit, ale ještě více posílit globalizační neokoloniální kapitalistický imperialismus. Jenže ta labuť se nyní chová vůči svým vlastním tvůrcům jako nechtěná a nežádoucí, protože se ukázala neovladatelnou, ba dokonce schopnou přímo či nepřímo zlikvidovat své vlastní politické rodiče. Nu, a jaké to má důsledky, začínáme vidět už i dnes:

Dál bude narůstat přirozený odpor původních obyčejných obyvatel Evropy proti přílivu lidí z cizích civilizačních kultur, přičemž pokrytecká a zkorumpovaná propaganda EU, hrající na falešnou notu xenofobie, už úplně přestane zabírat a ukáže se pravá podstata existence bruselské administrativy – mocensky lichvářské vydírání národů východní Evropy krácením milostivých dotací za případnou neposlušnost jejich servisních elit. Jenže např. země jako Česko, Slovensko atd. nikdy nebyly státem kolonizátorů a na rozdíl od většiny zemí a národů západoevropských nemají vůči bývalým koloniím, z nichž dnes běženci utíkají, žádnou historickou vinu ani morální závazek. Proto je evidentně neprůchodné, aby nás prostřednictvím našich politiků papaláši bývalých kolonizátorských a otrokářských států typu Belgie, Německa, Francie, Británie či USA morálně vydírali a trvale jakkoliv nutili k přijímání cizinců. Všichni totiž už ví, že jenom ten, kdo nynější cestování imigrantů na jeho samém začátku zorganizoval, vyškolil a zafinancoval, je také iniciátorem toho všeho chaosu a utrpení lidí. Ostatně, nebude to dlouho trvat a toky peněz na tento účel dlouhodobě až dosud vydané se nakonec samy prozradí.

Zoufalá hra o čas nebo systémová sebevražda?

Jaký vývoj můžeme očekávat od kroků elit, jednajících ve stylu „po nás potopa“? Politický tah se stěhováním národů sice vytvoří pro elity Západu dočasně výhodnou sociální nejednotu nízkých vrstev nově namixované struktury obyvatel, ale elity to bude stát, podobně jako mediální a NGO podpora přílivu imigrantů, značné peníze. Peníze, kterých bude po výdajích se stěhováním národů a jeho propagandistickým zabezpečením reálně méně a méně, protože čínský a ruský Východ s Evropou a s USA přestane za těchto podmínek obchodně spolupracovat tak, jak to pro Evropu a Ameriku bylo dříve stále ještě tolik výhodné. Trend totiž spěje k úplnému zrovnoprávnění měnových systémů Východu a Západu a sílu měn budou primárně určovat především poměry sil vojenských a nikoliv těch jen zdánlivých a spekulačních sil – ekonomických. Dvě či tři budoucí hlavní globální velmoci se stanou ve svých vlivových spojeneckých prostorech respektovanými rovnocennými partnery se zbraněmi hromadného ničení v rukách, vzájemně se držící v šachu. Pouze pud sebezáchovy elit bude držet lidstvo od kroku k definitivní a globální válečné apokalypse. Kapitalistický imperialismus euroatlantického Západu si proto soudobým stěhováním národů v Evropě nijak nepomůže, jen trochu získá čas, nicméně dalším sociálním tlakům zdola ve vlastních zemích jeho elity zákonitě ani do budoucna neujdou. Jak např. opět ukázaly Irák a Afghánistán, věčně dobývat svět jen pomocí armád nelze. Vojáci umí jen střílet a bombardovat, ale neumí organizovat ani smysluplně vládnout.

V dlouhodobém budoucnu lze proto očekávat další sociální revoluce. Revoluce, které (jako obvykle) budou elity kapitálu řešit represemi a válkami, ale bude jim už chybět výhoda minulosti, kdy měly výrazně vyšší technickou úroveň zbraní. Z prognostického hlediska lze proto říci, že kapitalismus (nejen) v Evropě jako systém nakonec nutně skončí, protože existence oligarchických skupin a jejich vlivových pátých kolon v „neposlušných“ zemích bude synergií nových demokratických vlád a prostého obyvatelstva zlikvidována přímo v jejich centrech. Proces to ovšem bude dlouhý a mnoho nevinných lidí přitom nepochybně ještě v různých válkách zahyne, dokud nakonec elity a jejich kolaborantské servisní skupiny někam neprchnou, neboť jinak budou nemilosrdně zlikvidovány. Ostatně, historie ponižujících útěků elit z jejich bývalých mocenských držav nebude v historii lidstva ničím novým. O tom by dokonce ještě i dnes žijící starší generace našich občanů mohla vyprávět.

Dva další závažné důsledky celý ten vývoj ještě může mít a bude tam nepochybně hrát velkou roli i osobnostní profil některého z možných budoucích hlavních vůdců evropského (a možná i amerického) lidového odporu proti světovým finančním a majetkovým vládnoucím kruhům. V krajním případě se totiž může stát, že čelním vůdcem toho odporu se buď stane nějaká osobnost typu novodobého Trockého, Hitlera či Pol Pota a pak světu hrozí další holokaustový vývoj směrem k asociálnímu nacismu a fašismu. Nebo to bude osobnost typu novodobého velmocenského Stalina a pak perspektiva mírového vývoje může být pro většinu obyvatel planety civilizačně mnohem přijatelnější. Přesto však ani zdaleka nelze vyloučit, že to vše se tak i tak bez značných obětí na lidských životech pravděpodobně opět neobejde.

Jak je vidět, naši generační následovníci klidný a jednoduchý život s perspektivou životních jistot mít ještě nebudou. Problém možná nastane i v tom, že už nebude kam emigrovat, pokud si ovšem někdo nezvolí poustevnický život na nějakém prázdném tichomořském ostrově, nebo si na Alláhovi nevymodlí azyl v tundře daleké Sibiře nebo v polopouštích Mongolska. Avšak … kdo ví?