Severní proud 2 a Svobodný stát Bavorsko

Dosavadní představy o hranicích v Evropě mohou ztratit platnost

Samozřejmě, že vítězství Annaleny Baerbockové (německá politička za stranu Svaz 90/Zelení, pozn. překl.) v boji o pozici spolkového kancléře není zaručeno. Nicméně na podzim bude německou vládu formovat strana, která získala nejvíce hlasů. Pak se může ukázat jako dostatečná podpora 30 procent hlasů, kterou Zelení mají (jejich koalice získala ve volbách v roce 2017 32,9 procent). V takovém případě bude vládní koalici sestavovat Baerbocková, která je stoupenkyní atlantické integrace koordinující politiku Berlína a Washingtonu, jež staví překážky dostavbě a spuštění Severního proudu 2.

Je sice pravda, že většina voličů strany Baerbockové je pro plynovod, který přináší rychlejší oproštění se od atmosféru více znečišťujících druhů paliva. Avšak názor voličů je jen názor voličů, globální klimatická lobby a Washington, to je úplně jiná záležitost.

Na záda Annaléně Baerbockové však dýchá 54letý premiér Bavorska Markus Söder (německý politik z Křesťansko-sociální unie Bavorska – CSU, od roku 2018 předseda vlády Bavorska, pozn. překl.), který nabírá stále širší sympatie.

Pokud se podíváme na mapu Spolkové republiky Německo, Bavorsko, její největší a nejprůmyslovější země, která se oficiálně nazývá „Svobodný stát Bavorsko“, zabírá jižní část velkého německého trojúhelníku. Na severovýchodě se nachází území bývalé Německé demokratické republiky, na severozápadě zbývající Německo (SRN bez Bavorska). NDR v rámci SRN vypadala tak malá právě proto, že součástí sjednoceného Německa bylo Bavorsko.

Na východě Bavorsko sousedí se Saskem, na severu s Durynskem. To jsou dvě průmyslově nejrozvinutější země východního Německa. Obyvatelstvo Bavorska čítá 13 milionů obyvatel, Saska 4 miliony, Durynska 2 miliony. Severněji se nachází ještě Sasko-Anhaltsko s 2 miliony obyvatel a Braniborsko s 2,5 miliony. Uvnitř území Braniborska se nachází federální země Berlín s takřka 7 miliony obyvatel a ještě severněji Meklenbursko-Přední Pomořansko s 2 miliony obyvatel, do nějž musí být doveden Severní proud 2.

Máme před sebou ze severu na jih se táhnoucí osu německých zemí se souhrnným osídlením 32 milionů lidí, na jejímž jižním konci se nacházejí průmyslové země Bavorsko, Sasko a Durynsko se zvýšeným zájmem o dodávky plynu prostřednictvím Severního proudu 2, a na severním konci je místo, kterým bude tento plyn přiváděn.

Zároveň jsou v Bavorsku na straně jedné silné nálady proti atlantismu a na straně druhé přesvědčení, že Bavoři živí celé Německo. V sousedním Sasku pamatují bombardování Drážďan v únoru 1945 Američany a Angličany. Federální země Meklenbursko-Přední Pomořansko (v níž mimochodem do roku 1918 vládla téměř tisíc let původem slovanská dynastie) ústy své premiérky Manuely Schwesigové hovoří o nezbytnosti plynovodu Severní proud 2 pro plynové propojení Německa a Evropy. Pokud se Německo chce stát plynovým uzlem Evropy, pak Meklenbursko se přijetím ruského plynu stane plynovým uzlem Německa.

Dále je v podpoře projektu Severní proud 2 zainteresována řada zemí střední Evropy. Distribuční plynová centrála v Baumgartenu v Rakousku patří mezi tři největší takové centrály Evropy. K projektu se přidala česká společnost pro přepravu zemního plynu NET4GAS stejně jako slovenský Eurostream. A letošní podzimní příchod k moci atlantických politiků v Německu aktivizuje velký komplex zájmů oponujících Berlínu.

Celé východní Německo traumatizované nesplnivšími se sny je dávno nespokojené s výsledky anšlusu v roce 1990. Zároveň jeho jižní země, sousedící s Bavorskem, Durynsko a Sasko, jsou osobně zainteresovány na ruském plynu pro svoje podniky. V Meklenbursku sní o své nové roli v německo-ruských vztazích. Rakousko, kromě svého přímého ekonomického zájmu o Severní proud 2, má historicky blíže k Bavorsku, než k „atlantizovaným“ zemím německého severozápadu. I v mnohaletém vnitroněmeckém soupeření před sjednocením Německa Bismarckem Bavorsko až do bitvy u Sadové v roce 1866 vystupovalo na straně Rakouska.

Tohle všechno znamená, že dosavadní představy o hranicích v Evropě mohou ztratit platnost, stejně jako dohoda z Jalty z roku 1945, nebo helsinské dohody z roku 1975…

I nejjednodušší varianta svazku zemí bývalé NDR, Bavorska a Rakouska změní mnohé konfigurace v Evropě. A hypotetické připojení se k takovému svazku Maďarska a Česka vytvoří podmínky pro vznik nového silového centra ve Starém světě, které bude upevněno plynovými trubkami. (Pozn. překl.: Srov. např. v dovětku pod překladem článku „Natalia Makejevová, Euroasijská unie: nejen ekonomika“, stručně nastíněné některé z názorů a prognóz M. Chazina v tomto směru – ZDE).

Taková rekonfigurace, pokud by k ní došlo, by znamenala zrození nové Evropy. Nepravděpodobné? Možná. Nicméně v roce 1987 předpoklady, že dojde k přehodnocení poválečných hranic v Evropě, k demontáži Sovětského svazu, Jugoslávie a Československa, byly mnohem nepravděpodobnější.

Zdroj: Fondsk.ru

Překlad: Croix