Sháněl jsem ve sportovních potřebách nějakou činku. Obešel jsem asi tři sportovní supermarkety. V našem městě je takových velkých sportovních samoobsluh mnohem a mnohem více. Na nějakých jeho 150.000 obyvatel je tam možná asi 150 obchodů se sportovními potřebami.
V našem městě je také veliká zimní a letní plovárna. Asi dva metry od přírodního toku, o který nikdo téměř nejeví zájem. Není nad to, vykoupat se chemické jímce, ve které se před vámi vykoupalo a vymočilo několik tisíc špatně umytých občanů. Bacha na cizí vlasy, aby vám je doma nenašla stará.
Tu plovárenskou biochemickou močůvku asi nijak nemění, ale jenom čistí. Možná ji recyklovanou pouští zpět do vodovodního řádu, jako pitnou vodu. Plavání postupně upadá. Byl jsem týden u moře a za celou dobu jsem tam viděl je dva plavce, nějakého dědka a bábu. Jinak byla pláž plně obsazená panoptikem tlustých a ošklivých zrůd.
Ty supermarkety jsou natřískané všelijakým a všemožným sportovním zbožím, které je většinou zcela zbytečné, a které se vám snaží prodat tělesně nijak nevábný obslužný personál, který zaručeně nikdy nesportoval. Nejde přece o to, abyste sportovali, ale nakupovali. Nakupujte sportovní potřeby, ale nesportujte. To je heslo sportovního supermarketového moru.
Sháněl jsem tedy činku. Dnes to není žádný problém. Nevěřili byste, kolik je v těch super skvělých velkoprodejnách všelijakých činek. Pamatuji si, že dříve, někdy před nějakými 45 lety, žádné činky nebyly, neboť jsme neměli svobodu, demokracii a blahobyt. Dnes je toho habaděj. Těch činek. Té svobody, demokracie a blahobytu pro většinu již méně.
Museli jsme si ty činky vyrábět sami. Například jste vzali dvě stejné prázdné konzervy a jednu přiměřenou trubku, a zalili jste ji z obou stran do těch konzerv roztaveným olovem. Pokud vám někdo vyrobil tzv. „nakládačku“, činku s nakládacími kotouči, byli jste štěstím bez sebe. Cvičil a sportoval kdekdo. A to jsme nadávali, že lidi nechtějí sportovat.
Cvičilo se za zcela přirozených podmínek stravy a výživy. Byla by to ostuda, cpát do sebe nějaký anabolický, hormonální či bůhvíjaký sajrajt. Jen duševně slabší cvičenci pak později začali sledovat obludně nafouknutý formát své postavy. Ti normální měli prostě radost ze cvičení a z dobré party lidí. To všechno je dnes nenávratně pryč. Zlaté časy, kdy to nestálo za nic.
Divím se (řečnický obrat), kde jsou prosím vás ty davy těch sportovců? Nikde žádné nevidím. Masových akcí, které se organizují s podporou mezinárodních obchodních sítí, se nijak nezúčastňuji. Jde mi o normální amatérské sportovce, pro které je pohyb denní potřebou. Nemám na mysli mladé, sádelnaté a kulhající mátohy, které občas média pubertálně vyhecované vyženou do ulic, aby tam klopýtající na asfaltu převedly nové moderní pestré hadry, měřidla a různé budíky, které si zakoupily v těch supermarketech.
Když přijdu k nám na Sokolské hřiště, občas tam běhá jeden starý důchodce. Nějací mladí tam ale jsou. Pár oplešatěných a obtloustlých manažerů (šmejdů, co prodávají šmejdy) tam bývá. Hrají nějaký fotbal, aby se zpotili a zalíbili ženám, když vylezou ze svých nových bouráků.
Také tam bývají skupiny mládeže, které hrají všelijaké nové a moderní americké hry. Ale abyste zahlédli nějakého mladého atleta, to není možné. Výbava toho hřiště stála nehorázné miliony. Povrch běžecké dráhy je odporně umělý. Nějací idioti postavili na hřišti nějakou vysokou nerezovou konstrukci, kterou vůbec nikdo nepoužívá. K čemu je, nevím.
Občas na hřišti hraje několik starších upocených a pupkatých páprdů nějakou odbíjenou. Ti mívají své menší dementní divácké osazenstvo, které posměšně kroutí hlavou a ťuká si na čelo, když vidí pár hubených sportovců, kteří někdy na hřišti cvičí prostné. Jsou to pro ně podivné pohyby. Mají je za úplné idioty, když například procvičují chůzi.
Nic ve zlém, ale není celá ta naše morálně rosolovitá a duševně vyblitá občanská společnost úplně radikálně na odpis? Už je jistě pozdě. Celá společnost se již dávno vydala směrem spotřeby, směrem spotřeby sebe sama.
Stanův komentář: Jako oplešatělý a obtloustlý manažer, co se donedávna potil u fotbalu a ještě stále se občas zúčastní nějaké masové běžecké akce, aby se zalíbil ženám, se královsky bavím… Michale, kupte si u Vietnamců kecky a alou do lesa!
24 comments on “Sport …pro koho?”
njn, fyzická aktivita – krom profesionálů, kteří pro reklamní ideál baští bobule a druhým taky nabízejí ultra předražený sračky a manažerů a jim podobných nepotřebných profesí, kteří to mají za in, či ještě něco více zvrácenějšího – pro radost, potřebu ducha i těla se už v podhradí jaksi nenosí, ono ani nezbývá moc času si dát občas do těla, bo výrobní demokratický proces je sviňa a potřebuje plného otroka, který tak akorát občas zajde na pííívo a tam tomu většinou dá i korunu. ..)
Ale on má Michal,Stane, docela pravdu ! Z penězi coby měřítkem všeho došlo k tělesné degeneraci
celé té kdysi bojovné civilizace. Když vidím jak maminky vynášejí ze svých SUV ohromné pytle s
hokejovým vybavením pro své chlapečky a nesou je do šaten,aby je chudinky ještě i oblékly,vidím,
že je zřejmě pozdě. Totéž jsem spatřil před 20 léty v Itálii,když dcera zaplatila nemalé prachy za
vnuka,aby se mohl učit fotbalu. Hlavní věcí bylo vybavení a dres na úrovni 1.ligy.Maminky své synáčky svlékaly a zase oblékaly,když se vrátili z hřiště,tak je umývaly pod sprchami,zkrátka z nich dělaly slečinky. Každá civilizace,která neprodukuje dostatek chlapů,kteří ji dokáží ubránit,zanikne.
Mladé ženy se pak nemohou divit,když se seznamují s chlapci,kteří se jim tak velmi podobají,coby
budoucími partnery,o něž by se měly jako maminky dětí možnost opřít. Armádní profesionalismus
ani gladiátoři v arénách to zkrátka nevytrhnou.
ano, sport je vyborna vec. sport s cinkami na precvicenie vyborna vec, ale naberanie hmoty nema zdravotny vyznam, skor naopak, lebo v takom svalnatom kredenci bije normalne srdce a pluca su len o trochu zvacsene ako je normal. plus teda znicene klby a zapaly. posobi to efektne akurat na damy, ktore nie su velmi informovane. zakladom zdravia su aerobne sporty, to znamena – plavanie, beh, bicykel, korcule. plus doplnkovo otuzovanie – co teda damy, ktore nie su informovane, v praxi urcite potesi – az sa budu cudovat…
nadvaha je problem najma u mladych, u starych uz sa toho vela pokazit neda. bolo by zaujimave vycislit, kolko percent dnesnych mladych muzov je vlastne bojaschopnych v pripade nasadenia, nakolko udaje hovoria, mnozstvo z nich ma zdravotne problemy, ktore ich deklasuju zo zdravotneho hladiska na cokolvek narocnejsie…
Sport je dnes jen uspaná primadona , která předvádí před ostatními účastníky
posledního zájezdu civilizace tanec zoufalství.
Lidé spěte. My se o Vás postaráme. Váš SUPERMARKET.
Také jsem se pobavila a nejen to zároveň musím dát autorovi za parvdu mé předdiskutující nevyjímaje. Málokdy taková shoda. Ano pane abx, všechno co vyjmenováváte jsme měli a využívali téměř celý život. Teď už snad jen ten běh bych zaměnila za chůzi. Bez nordic hůlek předeílám. To je další takové šidítko a pastička na prachy těch co musí být vždycky in. Mmch víte kolik stojí škola chůze nordic walking? Za deset lekcí přes dva tisíce. O hůlkách nemluvě, od
350 za obyč až po jeden až dva litry za karbon. K dohledání na internetu. No a ldyž bez hůlek, tak alespoň s počítadlem kroků na ruce. A kolo neboli bycikel? Výborná věc. Jenže všimli jste si? I to už obchodníci se zdravím (prý) a reklama stačili také zaregistrovali. Na nosiči krabice. Laik se diví čímpak se to ten sportovec tahá, že by svačina z domova, a ona baterie. Ale kopec vyjede jak víno ani přehazovat nemusí. Ovšem oblečen je jak když míří rovnou z Tour de France.
Přidám ještě běžky, no tam baterii zatím nikdo nevymyslel. Zaplaťpánbůh.
Blbě se diskutuje s máslem na hlavě. Občas to doháním fyzikou prací, to je taková malá spása.
průser je, když člověk v pokročilém věku předběhne juniora, který se k tomu všemu na konci rovinaté satelitní uličky vyčerpáním pozvrací. ..)
Sport, jako náhražka přirozeného (přírodního) života, podobně jako echo doznívá v náhražkách, které nakonec neobsahují ani jednu molekulu původní látky. Celá tahleta civilizace, dnešní náhražka života, je na tom stejně. Tak se nemusíme bát, že nedozní a nevytratí se ztracena. Ostatně nové molekuly se sem do EU již pěkně cpou, aby nahradily ty staré vyčerpané (byť v mladém věku), které jsou k ničemu. Dle přírodních zákonů je to tak správně.
Štvemě systematicky děti a mládež do dospělosti, pohlavní zralosti a vyžilosti. Jak se dříve říkalo: „Vědcům se podařilo zkrátit mládí a prodloužit stáří.“ Podle statistik populace stárne a dožíváme se delšího věku, tak musíme déle pracovat na ty neduživé mladé – hikikomori, alkoholiky, narkomany, gamblery, chcípáky, arogantní hyjeny atd. (Netvrdím, že všichni jsou tací, aby někdo nevyskočil z rakve, že to tak úplně přesně není.)
Velmi dobrý je orientační běh, běh na lyžích, plavání… to Vám dá takové plíce, že i jako Ostravák na venkově nejen že přežijete…ale…
A běžky mne spolu s kolem zachraňují stále, přes nemoc.
A když to nepatří zrovna mezi „typické sporty“ – takové ruční kosení kosou Vám taky „zformuje postavičku“…
Ne všichni mladí a zejména děti jsou „ztraceni“. U těch pod 15 zase vidím šanci, dokonce ani šidítka techniky už je všechny tak neberou…
Je to hlavně o sportovních či oddílových vedoucích – co jsou to za lidi. Zda je vedou k tomu zasportovat si několikrát týdně pro radost a pro zdraví – a ne nějakou I ligu a „sporty“, kde jde o prostředek „jak se stát slavným a vydělat prachy“ „až“ na prvním místě…
Možná je dnešní tristní stav spíše výzvou k tomu jak lidi probouzet, pocity beznaděje nám nepomohou.
PS: kdykoliv cokoliv poznávacího dělám s veřejností, dětmi venku v přírodě, snažím se jim OKYSLIČIT MOZEK pohybem, který tam někde vždy tak na půlhodinu minimálně zařadím…
Věřte prosím, že to je jeden ze základů možnosti zlepšení – i ten stoupák do prudkého svahu si lze coby „plicní sanatorium“ DOSLOVA vychutnat… i s tím endorfinem… Prostě jít se skupinou podle nejpomalejšího, ale STÁLE JÍT a zastavit „až na hoře…“.
Pěší pochody můžeme chodit stále (i KČT je stále organizuje), a pokud chceme něco udělat pro ostatní a jen se nedívat na ten propad kolem, tak vezměme kamarády a známé S SEBOU…
Je to taky možnost PROCITNUTÍ a SEBEOBRANY NÁRODA…
Vždy v něm totiž budou i ti co nestojí za nic, ale i ti opačného ražení…
Podzim je doba dálkových pochodů, tak si obujte pohodlné boty s pružnou podrážkou, a vzhůru do přírody! A nepůjdete-li se sluchátky na uších, třeba něco pěkného i uvidíte či uslyšíte…
Nevím, ale asi žiji v nějakém jiném světě. Jistě máte všichni své zkušenosti a asi se umíte lépe dívat kolem sebe, ale já takovou pohybovou katastrofu nepozoruji, vyjma těch zbytečností, které se prodávají a které také vidím.
Občas projdu Bělským lesem a už jsem si navykla chodit pěkně ukázněně po kraji cesty, jinak bych překážela bicyklistům, běžcům a surfařům, kteří tam nejsou nijak nařídko. Můj dlouholetý malíř – natěrač (přibližně 45 let) nemůže pracovat déle než do 16. hodin, protože musí jít s partou hrát fotbal. Amatérsky, sestavili se sami, jen tak pro zábavu, žádná liga. Moji mladí sousedé mají 3 děti, od sedmi do 14 let. Nejstarší děvče chodí do kroužku baletu, dva mladší kluci trénují hokej. V malém městě. Všichni tři jezdí na kole, obvykle spolu s tátou. Kluk sousedů z druhé strany totéž. Hokej. Možná je ten východ státu po sportovní stránce na tom nějak líp. A ještě něco. Můj bratranec, který není nijak mladý, chodí hrát s partou mladých v jejich městečku fotbal a v zimě hokej. Tady nejde ani tak o něho, ale o to, že je tam parta sportovců, těch co hrají pro potěšení.
sport je pohyb, stejně jako fyzická práce, a to vždy naladí člověka na optimistickou strunu. Anatomie člověka je taková, že pohyb je žádoucí a sedavé zaměstnání škodí páteři.
Pokud se spojí pohyb s pobytem v přírodě, co si přát více!
Martine, když jsem četla váš komentář, jako bych četla proslov německého Čecha, sokola Tyrše. On se narodil včera před 131 roky. Tak jeho heslo: Tužme se
Zajochu asi jsi z jiné planety , tady je mrtvo. Držím palce , jen tak dál.
Dnes jsem na ulici nachytal tři olezlé, oplešatělé a tlusté baby, jak se hltavě živí nějaký krysím kebabem plným cibule a česneku. Jako mrchožravé hyjeny, přistihnuté při hnusné orgii, se po mně vztekle ohnaly pohledem. Ještě jim jistě nebylo zdaleka ani čtyřicet let. Byly vzteklé, že nemohou najít žádné chlapy. Aby se mužům pomstily, tak se sebevražednou vervou se vrhly na žrádlo. (Asi aby je sežraly) Kdyby tolik nejedly, shodily nějakých 15-20 kg, našly zalíbení v pohybu nebo naopak napřed našly zalíbení v pohybu (což je v jejich stavu a věku téměř nemožné), a díky tomu zhubly, tak by nemusely být tak ošklivé. Spousta slušných a pohledných mužů žije dnes sama. Nastal totiž veliký nedostatek pohledných žen, což bylo dříve naše národní bohatství. Již není. Ze začátku to vypadá optimisticky, mladé husy se přetvařují jako modelky, ale za pár let máte doma to neštěstí, které jsem dnes nachytal na ulici. Dále to nemá cenu rozvádět…
To jste nám to zase dal. Určitě to byly holky od nás vedle z úřadu. Ty by vám daly. Je jich tam takových a ještě starších celkem 5 plných pater. Všechny ty buchty tam sedí, kynou a úzkostlivě hlídají své obtloustlé mužíčky, aby se jim někam nezaběhli.
Ale teď vážně. On sport není jako sport. Pokud se jedná o port soutěživý, tak ten nelze počítat mezi příliš prospěšné aktivity. Člověka příliš nezušlechťuje. Jeho aktivita se vyčerpává emoční motivací danou soupeřením. Bez ní jsou sportovci bezvládní, nebo jak známo, dopouštějí se rádi různých pubertálních skandálů. Skutečná radost z bytí a pohybu nemůže být takto závislá, ale uvědomělá. Uvědomělost je však civilizovanému člověku odporná. Je k tomu od narození účelově civilizován.
Leno, zřejmě narážíte na příčinu zoufalého stavu společnosti – absenci uvědomělosti, kterou obyčenjný občan z duše nenávidí, a která se soutěživostí nijak nerozvíjí, ale naopak vytrácí. A pak zde mámetupé občanské stádo, se kterým si můžeme dělat, co chceme – pomocí cukru a biče. Uvědomělé sportování je tedy vhodná cesta a výchova, jak se z toho srabu dostat ven. Jestli na to ještě bude čas. Jak pravil klasik před 98 lety, máme totiž „široké vrstvy obyvatelstva, ještě neznalé politického boje. Jsou to především ženy, dále desetitisíce drobných úředníků, jimiž jsou napěchována ministerstva, a pak mnoho ´drobného lidu´, řemeslníků, obchodníčků aj.“
no neměli bych zapomínat na dnešní národní sport číslo jedna ( který provozuje opravdu masa lidu), a tím je styl volný při nahánění slev a pak hlavně ulovení těchto sraček, které v podstatě ani nepotřebují ( nemyslím tím jenom žrádlo, které bych nedal ani potulnému vořechovi ), ale jsou schopní se ve svém milovaném kaufu pro ně i pobít – na vlastní glaza jsem jednu takovou melu viděl a konečně jsem pochopil, na co francouzské hole skutečně jsou – no ale úplný maras byl, když v jednom takovém hitlerokaufu dali ( asi lokální ) sale na melouny ( kilo za méně než kačku ), tak dojebaný obchod a takovou bláznivě opeckovanou, brutálně olepenou a jednotně červenou masu, ke všemu schopných a zuřivých občanů jsem už potom nikdy neviděl – ti by snad v tu chvíli udělali i revoluci. ..)
fajt(e) skvělý zážitek.
Zart(e), co ještě praví klasik? A který to je?
Klasik ještě pravil: „Stále ještě trvá válka, která pohlcuje nesčíslné oběti. Úmyslně ji protahují bankéřské pijavice a váleční lupiči, kteří z ní tyjí. Rozvrat průmyslu, způsobený válkou, vede k zastavování závodů a k nezaměstnanosti“ a také (dodávám) k imigraci uprchlíků.
Omlouvám se, ale jeho jméno neuvedu, neboť je to klasik dnes nežádoucí. Rozhodně by jej však měli občané číst, ale je to nezajímá (nezajímá je jejich osud). Jeho texty jsou i po 98 letech neuvěřitelně aktuální. Jistě, historie se opakuje, avšak ve spirále smrti dolů. Nesmíme se nechat mýlit laciným pozlátkem pohřebních fáborů.
Martin (už bez taky m) • 18. Září 2015 , Velmi dobrý je orientační běh: Tuhle jsem jej také absolvoval v jednom Supermarketu. Poslala mne žena za slevami. Benzín a nervy nepočítám. Když jsem je konečně po 20 minutách našel, ty slevy byly již vyprodané. Tak jsem kopil stejné zboží za normální cenu, účtenku zahodil, a nechal ženu přitom, jak jsem dobře nakoupil. Nechtěl jsem jí kazit dobrou náladu. Zacáloval jsem to ze svého tajného fondu, kterým lepím domácí rozpoečet. Nevím, jak to žena dělá, ale pořád na společném účtu nemá žádné peníze. Ovládl jí volný trh.
V letních parných dnech jsem navštěvoval jedno z posledních pěkných přírodních koupališť a přitom trochu pozoroval cvrkot. Pravdou je, že dříve hojně navštěvovaný lesní rybník už tak navštěvován není, většina občanů, především těch mladších, raději smáčí tělo v chemické jímce nedalekého umělého koupaliště s mastným vstupným. Nezaplavou si sice, ale je to prý „hygienické“, protože ve vodě nejsou ryby a na hladině neplují kachny. Vím, že mladé dívky dnes v hojném počtu holdují žrádlu více než pohybu a je to na jejich postavičkách znát. Co mě ale docela překvapilo, bylo zjištění, že obdobně jsou na tom dnes i mladí jinoši cca od 10 do 30 let věku. Jejich zajímavě formované postavy se vyznačují nejen dámsky obrovskými zadelemi, ale i pěkně nafouknutými pneumatikami kol pasu. Nejsou to úhledné pupíky starších pánů, ale tak jak říkám. Z toho je zřejmé, že různé hitlerkauflandy našly své zákaznictvo, jež ve velkém konzumuje pestře zabalené „poživatiny“ vyznačující se velkým kalorickým obsahem, leč minimálním obsahem výživným. Zajímavé také bylo zjištění, že hladinu rybníka brázdí spíše jen starší ročníky, ti mladší se jen smáčí, maximálně vyprodukují pár temp a potom zase honem na deku poležet.
Tuhle jsem byl plavat v řece. Kolem bylo hodně mladých lidí. Chodili jen do přírodního brouzdaliště s mobilem v ruce hulit cigára a trávu. Ve vodě plavali jen důchodci. Jeden se tam dokonce začal topit. Byl to dědek, invalida ochrnutý na nohy, ale přesto šel odvážně plavat! Vytáhli jsme ho, a nic se nedělo. Mladí plavat neumí. O tuto mládež si nemusíme dělat vůbec žádné starosti. Tu vlastní předposr. úzkostlivou ustrašenost, totiž že prý „vše děláme pro své děti a vnuky“ jsme si již dávno měli odpustit. Za prvé nám o to ten sliz vůbec nestojí, a za druhé za to vůbec nestojí. Nejsou to naše děti ani mládež, jsou to „američani“ – trapné a bezduché atrapy, skřeti, kteří se ze všeho nejvíce bojí nenapodobovat mediálně vnucované vzory americké debility. Nechali jsme si zničit děti, ženy a mládež a nakonce to postihlo logicky i nás muže. A je to tak zasloužené, neboť jako celek nejsme muži, ale blbá hovada…(omlouvám se, je to vulgární výraz, ale ještě mírný). Muž býval vzorem neohrožené fyzické a duševní síly, ochránce společnosti, žen a dětí a nikoliv pomočený, zbabělý, navoněný, hranolkový, kečupový, kokakolový a potetovaný posr. srab s náušničkami na uších a na předkožce.
Myslím že tady nikdo nikoho nenutí zabývat se čím sám nechce.
Je ale stále dost těch mladých a dětí které za to stojí.
Dnes tady taky musím přetrpět jeden nechtěný a nevyžádaný „sportovní zážitek“ v podobě „rychlostní zkoušky“ jedné z etap „Rallye Jeseníky“…
Ač je venku krásné babí léto, sedím s kočkou Hvězdičkou raději doma, než abych poslouchal ty orgie bezuzdné bezohlednosti s niž se závodní auta řítí 130 km rychlostí v serpentinách horské vesničky přeměněné na lufťákov, či hřímají za explozí z výfuků kdys tichými horskými údolími JV Jeseníků…
Jistě že závodníkům samým uzavřeným v jejich plecho-kompozitových škatulích to může vše připadat „úžasné“,… ale nám okolo, kteří ty orgie musíme poslouchat skoro 10 hodin každoročně alespoň jednou to s riziky smrti či úrazu už tak „super“ nepřibývá… Možná se budou někteří divit, ale čumilů u silnic každým rokem ne a ne přibývat…alespoň z řad místních ne…
Chodíval jsem raději do okolí, ale když jsem zjistil, že řev motorů a práskání výfuků je slyšet i 10 km daleko, pochopil jsem, že bych musel zcela opustit území. Tak pracuji doma a muzika hraje nahlas víc než jindy…a alespoň takto sabotuji věc, s níž v Přírodním parku a CHKO naprosto nesouhlasím, byť je vedena jejich „okrajem“…
A už teď se těším na výlet se školáky a na tiché údolí Hučivé Desné, které je spolu s Poniklým potokem potřeba zachránit před dalšími fanatiky „pokroku pohodlnosti a tupého nemyšlení“ – budovateli PVE Dlouhé Stráně a spol., kteří ve funkcích samosprávy spolu s dalšími JE a OZE fanatiky prosazují výstavbu nové PVE Spálený vrch…
A ptám se, kolik nás na to zachraňování přírody bude… a budeme-li to brát „sportovně“ – či nám aktivním (jako obvykle) půjde „jen“ o život…
Za článek palec nahoru, i když jsem ročník 82, myslím že vím o čem je řeč. Kdo chce zažít sportovní atmosféru starších časů, ať přijde na Běh Kovohutěmi (zase za rok). Je to závod dělaný amatéry pro amatéry, ale je to o tom správném pojetí sportu.