Správně špatně

Byl tu teď takový průzkum, jestli bylo za socialismu lít, a světe div se – nemálo lidí odpovědělo, že ano. První, co mě napadlo, bylo, že vám ta propaganda moc nefunguje. Třicet let tlučete lidem do hlavy, že za socialismu bylo tak špatně, že líp bylo i za Protektorátu i za Třicetileté války, a teď tohle. Druhé, co mne napadalo, že se vám ta revoluce moc nepovedla. A čekal jsem posměšky a invektivy na adresu pamětníků, kteří si špatně pamatují, protože mileniál z pražské kavárny ví samozřejmě mnohem lépe, než horník z Ostravy, jak se tomu horníkovi žije teď a jak se mu žilo před tím. Posměšky a invektivy se kupodivu nedostavily, a k mému ještě většímu překvapení i lidé, pro které je Sametová revoluce stejný vrchol dějin, jako druhý příchod Krista, připustili, že deziluze části populace je adekvátní reakcí a signálem, že ne každý byl vítěz a hodně lidí revoluce prostě hodila přes palubu. (Vzhledem k tomu, jak prosperují privatizační šmejdi, v tomto případě spíš než svoje děti požrala revoluce svoje rodiče.)

A za třetí mi došlo, že takhle je to správně, že je to přesně tak, jak to má být. Budujeme totiž kapitalismus a jedním z kategorických imperativů kapitalismu je „urvi, co můžeš“. Étos kapitalismu leží v konkurenci a úspěchu. Kdyby uspěli všichni, nebyl by to kapitalismus, ale socialismus. Že všichni neuspěli, není důkazem neúspěchu revoluce, ale jejího úspěchu: podařilo se vybudovat společnost, kde si lidé nejsou rovni, společnost, kde jedni vítězí na úkor druhých. Kdyby nebylo poražených, nebylo by ani vítězů. Chceme-li tedy mít vítěze – a to chceme, když chceme kapitalismu – musíme mít i poražené.

Správné množství poražených – takové, aby by byli dost vidět a vítězové i „vítězové“ (tj. těsně neporažení či ještě ne poražení) viděli, že jsou vítězi (a byli vděční režimu za to, že je nechal zvítězit), ale přitom takové, aby nepředstavovali rozhodující sílu a nemohli otočit kormidlem dějin pryč od privatizace, liberalizace, deregulace a závodům ke dnu po zádech druhých. Zkrátka všechno je, jak má být. Už jenom proto, že v kapitalismu neexistují žádné objektivní příčiny neúspěchu, žádné objektivní limity a handicapy, ale jen a pouze osobní selhání a neschopnost, takže se žádný slušný (čili kapitalismus vzývající) člověk těmi poraženými vůbec nemusí trápit. Trápit by se měl jedině tím, jestli on sám dost maká, aby ho trh nechal nejenom přežít, ale ještě mu vyplatil prémii.

Revoluce zvítězila a data to dokazují – máme přesně takovou společnost, jakou jsme chtěli. Rozdělenou.

Převzato z blogu Tribun

0 0 hlas
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
23 Komentáře
nejstarší
nejnovější nejlépe hodnocené
Inline Feedbacks
View all comments
Irena
29. 10. 2019 6:49

«Je mi zatěžko představit si, jaká může být ta „osobní svoboda“ u ne-zaměstnaného, který chodí hladový a nenachází využití pro svou práci. Skutečná svoboda panuje pouze tam, kde je zlikvidováno vykořisťování, kde jedni lidé neutiskují jiné, kde není nezaměstnanost a chudoba, kde se člověk netřese strachy, zda zítra nepřijde o práci, bydlení a jídlo. Pouze v takové společnosti je možná skutečná a ne papírová individuální i jakákoliv jiná svoboda.» (z besedy se zástupcem novinářského sdružení Royem Howardem z 1. března 1936). «Vy, pane Wellsi, očividně vycházíte z předpokladu, že všichni lidé jsou dobří. A já nezapomínám na to, že existuje… Číst vice »

Gatta
Gatta
29. 10. 2019 8:01

Kdysi jsem někde četl nebo slyšel:
„Příliš rovnostářská polečnost vede k její stagnaci, společnost s přílis velkými sociálními rozdíly vede k jejímu rozkladu“.

Vše je věčí míry a najít rovnovážný střed je věc společenského koncensu. Nejde o pár nejbohatších,ti budou tolerováni, pokud bude usokojivě vyřešena otázka míry chudoby těch nejchudších, otázka nezaměstnaných a přístup k lidem bez domova, otázka velikosti a bohatosti střední třídy, jež funguje jako tlumič společenské nespokojenosti.

Gatta
Gatta
29. 10. 2019 8:08

Re Irena
Svoboda (pocit svobody) je možnost si vybrat aespoň ze dvou dobrých řešení (nabídek).

Na to zase zapomněli komunisté … podobně jako třeba j akobíni a dnešní bruselská administrativa.

Bety
Bety
29. 10. 2019 8:19

Někteří disidenti pláčou, že jim revoluci ukradli. Kdyby se tak nevěnovali
žvanění a opojení z toho, že své podpisy vidí pod články v novinách a své
obličeje na obrazovce, tak by si možná, možná všimli toho, že moc přebírají ti,
kteří žvaní přísně účelově pro své osobní zbohatnutí.

Martin (už bez taky m)
Martin (už bez taky m)
29. 10. 2019 8:34

Upřímný text, a ještě upřímnější citace a komentáře. Jediná skutečně úspěšná revoluce má název Evoluce. Důkaz přináší každý den, kdyby nebylo toho příštího – a nás v něm, v jeho naplňování, možná by to byl také „čísi“ „úspěch“… Jsem rád, že jsem revoluci dělat nemohl, jsem rád že se snažím smiřovat, hledat řešení pro život, nikoliv živoření. To ovšem neznamená, že si člověk může dovolit nevidět špatné a zlé (i ty zlé), že skutečný muž si může dovolit denně procházet mlčíc a nekonajíc kolem zlého a zlých… Jen nesmí být svatosvatě přesvědčen o nutnosti „vítězství“ a o „konečném vyřešení“ XYZ… Číst vice »

Martin (už bez taky m)
Martin (už bez taky m)
29. 10. 2019 8:36
Martin (už bez taky m)
Martin (už bez taky m)
29. 10. 2019 8:42

A tahle sem patří určitě,
málokteré oko při ní zůstane suché…
Proč žiješ rád…
https://www.youtube.com/watch?v=VYC6s8-z8qY

Irena
29. 10. 2019 9:19

Gatta. Jsem ráda, že teď ten pocit svobody máte. Víte, svobodu můžete mít jen takovou, jakou vám umožní tlak prostředí. To vám komunisté také říkali a vy jste se jen ušklíbali a co se týče konzumu, tak ne komunisti (ti skuteční), ale lidé si ho vycinkali v revoluci.

Gatta
Gatta
29. 10. 2019 10:19

Re Irena – zlobíte se na mě zbytečně. Tedy ještě jednou: „Svoboda je mít možnost výběru minimálně ze dvou dobrých možností“ Jen se podívejte v jakémkoli obchodě, nebo restauraci – lidi si prostě chtějí vybírat. Nakonec je to úplně přirozené – stači se podívat, jak vybíravě se krmí opice v ZOO. Ano to je to západní pozlátko svobody. Ale také pomalu přestává fungovat, protože ty plné regály jsou plné a) šuntu, b) předražených věcí, c) předraženého šuntu. Takže možnost výběru zú stává, ale z pocitu svobody se stává velmi často dilema. Např. IKEA před 10 roky a dnes, to je… Číst vice »

Aleš
Aleš
29. 10. 2019 10:43

http://www.novarepublika.cz/2019/10/josef-skala-zohyzdene-pamatniky-rude.html
Pokud se tomu Babiš rázněji nepostaví, můžeme se taky dočkat Kosovsko- Ukrajinské cesty.

Patrik
Patrik
29. 10. 2019 12:17

@Gatta „„Svoboda je mít možnost výběru minimálně ze dvou dobrých možností“ Vaše možnost výběru ovšem stále stojí jen na konzumu. Myslím ale, že zásadní výběr stojí na „konzum vs jiné hodnoty“ . A pokud lidstvo nedospěje k takové volbě, pak je zbytečné bavit se o kapitalismu jako o škůdci lidstva, protože lidstvo nastavené jen na konzum bude kapitalismus vždy podporovat. Ostatně – byl to konzum, pro který se v 89. cinkalo Západu s tím, že hodnoty jako např. rodina či vlast, nejsou důležité. Výsledkem je totálně vykořeněný jedinec („svobodný občan“), který tu pod tlakem finančních závazků žijící v permanentním stresu,… Číst vice »

Bety
Bety
29. 10. 2019 12:34

Gatto, do švédské Ikey se kdysi vozily např. knižní regály z Československa.
To proto, aby se získaly nějaké ty devizy na nákup toho většího výběru.
Když má jedna strana absolutní kontrolu nad „měnovým košíkem“ a ještě
k tomu přihodí nějaká ta omezení a sankce, to se jí to pak vytahuje s velkým
výběrem.
A protože už není třeba soutěže v kvalitě, přešlo se ve velkém na šunt – což je
logické. Víc se vydělá, šunty mají krátkou životnost a obrat roste.
Samozřejmě větší pružnost by ve výrobě tehdejšího zboží rozhodně nezaškodila,
ale nějak moc rádi zapomínáme na nezanedbatelné vnější vlivy.

Gatta
Gatta
29. 10. 2019 13:59

Re Patrik – Tedy svoboda by byla, pokud konzum (snažit se finančně zabezpečit) i nekonzum (žít jinými hodnotami) byl v obou případech dobré řesení vedoucí k plnohodnotnému nebo alespoň uspokojujícímu životu. A tak tomu neni … Re Bety – i já pomatuji, když jsme ještě v 90. letech chodili proclívat na vyjímku jinak embargované zboží. Tu IKEU jsem uváděl – před 10. roky, tedy 2008 -2009, kdy jsme se z ní mnohým doma i v zaměstnání vybavili po stěhováním – kvalita za přijatelnou cenu. Dnes tyto věci už nevede a až na pár vyjímek prakticky nemám co bych tam koupil.… Číst vice »

Irena
29. 10. 2019 14:22

Je to zbytečné, seberte dítěti jeho barevné angličáky a rozpláče se křivdou. Že díky těm angličákům umírají ve světě lidé ve válkách, hladem… Koho by to zajímalo. Hlavní je přece jen ten konzum, to barevné, blýskavé autíčko v ruce! Přitom nikdo netvrdí, že by socialismus nešlo vylepšit, jenže zevnitř vlastními silami. Zvenčí vám vždy pomůžou leda tak do hrobu. Ale vykládejte to některým…

Bety
Bety
29. 10. 2019 17:36

Zázračný úklid jsem nečetla, ale co se mne týče, jediné co opravdu nemohu vyhodit jsou knihy. Ze svého okolí ale zjišťuji, že kupodivu jsou to častěji muži, kteří se nejsou schopni rozloučit s kdejakým starým krámem – „může se to někdy hodit“. Sice neví na co, ale nechtějí se toho vzdát. Na rozdíl od „čučarádiček“ (tak říkám ozdobným skleničkám, soškám, mističkám…) které jsou také otravné a musí se pořád oprašovat – a to je spíš specialita žen, zabírají mužské krámy nepoměrně víc místa. Ale když se vrátím k socialismu, tak na rozdíl od kapitalismu ať už má jakékoli přívlastky, měl… Číst vice »

Dolmen
Dolmen
30. 10. 2019 7:35

Jestli mohu použít velmi zevšeobecňující zkratku, tak bych demokracii po česku definoval jako vládu parazitů všech barev. Můžeme si vybrat, jestli se chceme poblejt z jídla A, B, C atd. Nic stravitelného a co by člověku dodalo sílu, na jídelním lístku není. Proč nesmíme zvolit, co v žádném případě nechceme? Říká se tomu, tuším ostrakizace a ta byla pevnou součástí řecké demokracie, na kterou se dnešní kvazidemokrati tak rádi odvolávají.

Gatta
Gatta
30. 10. 2019 8:12

Re Bety – zkuste si to přečíst. Metoda zdánlivě nesmyslá, založená na dotykovém emotivním vztahu k té které věci. Prostě mít jen věci na kreré když si na ně sáhneme, tak nám navozují dobrý pocit. Věci, ktré máme opravdu rádi.A to může být velmi individuální. Pochopitelně se to netýká osobních dokladů, nájemních smluv … Ony všechny ty léty nastřádané věci jsou vlastně součást a důkaz našeho života a jejich zbavením se jich si přiznáváme, že život letí a co bylo už bylo a je to pryč. I knihy – také jedno její téma. Také jsem měl spoustu knih – vlastních… Číst vice »

Gatta
Gatta
30. 10. 2019 9:18

PS Bety
To už pal svého času doktor Plzák, že kde není kožni dotyková přitažlivost, kde nemáte chuť si na toho druhéhu sáhnout – tam je všechna psychologie zbytečná. :-)

Bety
Bety
30. 10. 2019 9:36

Víte Dolmene, každý se zaklíná demokracií a co je to ve skutečnosti jiného
než vláda bohatých a mocných. I v tom Řecku byla jen pro občany, ke kterým
se ovšem nepočítali otroci, ženy, přistěhovalci a chudina bez majetku.
Opticky to vypadá, že je to lepší, než samovládce bez kontroly. Ale tehdy, stejně
jako dnes, byli bohatí a mocní beztrestní, jejich kontrola byla jen takové
zbožné přání. A ostrakizmus obávám se byl dobrý jen k tomu aby vypudil
jedince (bohaté a mocné), kteří si chtěli ukrojit větší díl koláče, než jim byli
ostatní (bohatí a mocní) ochotni přenechat.

Dolmen
Dolmen
30. 10. 2019 12:27

Re Bety
Ano, jenomže už nejsme ve starém Řecku, pokud je mi známo, tak zde ještě je pořád volební právo všeobecné a rovné. Čili by to platilo i pro ostrakizmus….a je známo, že řešení vybrané velkou množinou lidí bývá optimální, bývá lepší, než když to řešení vyberou jen ti, kteří problému, dle svého neskromného mínění, nejlépe rozumí.

Gatta
Gatta
30. 10. 2019 15:18

… a tomu se říká REFERENDUM !!!

Nejlépe závazné a bez žádného omezení účastí.
Omezeno jen nějakým (ale dostupným) způsobem jeho vyhlašování a časovým úsekem pro jeho opakování.

orinoko
orinoko
1. 11. 2019 14:29

Jo… Text se povedl. Vlastně v něm není nic, co bychom nevedeli, ale „svojskym“ způsobem okomentoval 30 let tzv. svobody. Není tam ani písmeno zbytečně, a ani jedna bukva nechybi.
Osobně mám rád texty , které mi definitivně dokresli dávno tusene.

orinoko
orinoko
1. 11. 2019 15:39

Tak to, co jsem napsal, asi patřilo jinam. Ale nest…
Ke knihám …. Mám teď čtecí obdobi, a nějak už mě neoslnil M. Kundera tak, jako kdysi. Asi už jsem opravdu starý vul.
Moje oblíbené tituly?
Bav se s volem o sobote, když jde v pátek na porazku…
Teorie sracek….
Kladivo bohu /Led Zappelin/…
Sovakovy pameti…
O Hlinomazovi /nebo tak nějak se to jmenuje/….
A … “ Hral kdos na hoboj tu píseň mollovou, a hrál ji už několik dni…“
A spousta dalsich. Jsem totiž zavislak.