Sprcha vzor Charón aneb Příběh vzestupu a pádu

Byla nebyla jedna maličká rybářská vesnice na dalmátském pobřeží …

Napřed k těm deseti domkům nevedla ani pořádná cesta. Proč také, když všechno důležité vyřešily rybářské loďky domorodců a štědré moře okolo. Pak se ale neočekávanou genetickou mutací vyvinul nový druh primáta, velmi podobný člověku – homo turisticus. Měl sice stejný počet chromozomů a mohl se s člověkem rozumným i křížit, ale jinak jeho životní potřeby byly zcela rozdílné.

Jednoho dne chudí rybáři v osadě zjistili, že chov, i sezonní, nového živočicha vynáší daleko víc, než lopotný lov šulic v Jadranu a svou osadu tomu přizpůsobili. Najednou tu byla asfaltová cesta, elektřina, malá restaurace, nové pokoje, směšně přilípnuté ke stoletým stavením, pravidelně čištěná pláž a vodovod.

Ale největší sociální revoluci v osadě vyvolala veřejná sprcha. To ona byla centrem společenského života, který přímo kypěl, když prosolení homo turistikové družně čekali ve frontě, až na ně přijde řada a jejich mláďata dováděla okolo. Svět byl krásný, slunečný a bohatý, když na opálenou kůži lenošících primátů dopadal z jednoduchého, ale elegantního zázraku, konejšivý proud chladivé a sladké vody. A tehdy, v těch bájných dobách, stála na samém vrcholu slávy, která se zdála býti věčná.

A léta plynula. Rybáři už dávno nebyli rybáři a jejich potomky už něco tak hloupého, jako je rybolov ani nenapadlo. Z vesnice bylo letovisko s vlastním prospektem, ty podivné stavbičky se změnily na apartmány, chovaní primáti na hosty a celý proces na turistický průmysl, už dávno mimo kontrolu starých domorodých rybářů. Změnila se i naše hlavní hrdinka, koroze dávno poslala do šrotu poslala její první verzi z běžné oceli, nahradila nerezová. Z globalizované světa dorazil virus zvaný „drobný škudlil“ a normální vodovodní kohoutek byl nahrazen tlačítkem, časově omezujícím její práci. Ale nikdo z primátů ty evoluční změny nebral vážně a ona se klidně dál slunila v horních patrech jejich žebříčků hodnot.

Až jednoho dne se všechno od základu změnilo, zapomenuta byla slavná historie i příslib zářivé budoucnosti. Na místě naší hlavní hrdinky stála nová, futuristická a hranatá následovnice, významně připomínající šibenici. První primát, který ji chtěl využít, utrpěl hluboký nervový šok – náhradnice byla vybavena obscénním podlouhlým otvorem a nápisem 2 kuny (necelých 8 Kč).

Od toho okamžiku se společenský život v osadě zcela zhroutil. Zmizely přátelsky žvatlající fronty nahnědlých primátů, ten tam byl pokřik okolo dovádějících dětí a výrostků, zmizeli hrdí sváteční rybáři, omývající své groteskní úlovky. Jen opuštěná hypermoderní nerezová šibenice stojí na místě kdysi tak milovaném a nikdo po ní ani nevzdechne. Místní drbny sice tvrdí, že znají někoho, kdo prý viděl kohosi, kdo zaplatil 2 kuny za odměřené 3 litry čiré kapaliny, avšak málokdo jim to věří.

Ten zbytečný kus oceli však nějakou zvláštní mocí dráždí fantazii mnohých techniků, ekonomů, sociologů i filosofů a generuje dlouhou řadu otázek. Jak si to autor toho monstra vlastně představoval? Máme snad plavat s 2 kunovou mincí pod jazykem, jako trénink na Charónův trajekt přes řeku Acherón (filosof)? Proč neprovádět odsolení kůže balenou vodou, když cena je srovnatelná a ještě zbude použitelná láhev (ekonom)? Za kolik sezón by odsolovaní spotřebovali vodu v ceně nově pořízeného zařízení (technik)? Kterého debila napadlo, že na tomhle lidi skočí a on na tom vydělá (sociolog)?

Zdálo by se, že máme všechno, po čem předchozí generace jen toužili. Přesto nás to ke štěstí nepřiblížilo, to spíš naopak. Naopak mnohé, dřív samozřejmé věci v důsledku nesmyslných rozhodnutí zcela mimo náš vliv stávají vzácností, nedostupné a mění každodenní život v absurdní komedii.

Převzato z Nautila

Přejít do diskuze k článku 44 komentářů