Šrumec v NATOstánu: Jiskření na Ibize, uzamčený Bilderberg v Lisabonu

Začněme grafickým znázorněním toho, kde skutečně stojí globální Sever a globální Jih.

1. Si-an, bývalé císařské Hlavní město a klíčové centrum starověkých hedvábných stezek: Si Ťin-pching zde hostil summit Čína-Střední Asie, kterého se účastnily všechny „Stány“ centrální Asie (Kazachstán, Uzbekistán, Kyrgyzstán, Tádžikistán, Turkmenistán).
2. Závěrečné prohlášení zdůrazňuje hospodářskou spolupráci a rozhodný postoj proti hegemonem vymyšleným barevným revolucím. Setkání rozšiřuje agendu, kterou již implementovala Šanghajská organizace pro spolupráci (SCO) a iniciativa Belt and Road (BRI). V praxi to znamená, že summit potvrdil základní fakt, že rusko-čínské strategické partnerství bude chránit centrální Asii.
3. Kazaň: Rusko-islámské světové fórum sdružilo nejen náboženské vůdce, ale špičkové podnikatele z více než 85 států. Multipolární Rusko pokračovalo souběžně se summitem Ligy arabských států v Džiddě, který přivítal zpět Sýrii do „arabské rodiny“. Arabské státy se jednomyslně zavázaly, že nadobro ukončí „zahraniční vměšování“ v regionu.
4. Hirošima: Stále se zmenšující G 7, ve skutečnosti G 9 (přišli dva nevolení byrokraté EU) zavádí jedinou agendu dalších sankcí vůči Rusku, více zbraní pro černou díru zvanou Ukrajina a další poučování Číny, co má dělat.
5. Lisabon: Každoroční setkání Bilderbergu, alias NATO-transatlantického festivalu. Slezina se konala v klasickém hotelu, ale zcela uzamčeném. Hlavní bod programu: Hybridní válka proti hlavním zemím BRICS (Rusko, Indie, Čína).

Mohl jsem být v Si-anu, nebo s největší pravděpodobností bych byl v Kazani. Ale měl jsem služební povinnosti na Ibize. Nápad být v Lisabonu jsem zavrhl jako zbytečnou ztrátu času. Dovolte mi, abych se s vámi podělil o důvod, proč ta Ibiza. Říkejme tomu malý příběh z Baleár, který vybočuje z mytologie turistických atrakcí tohoto místa.

Byl jsem hostem na vrcholném obchodním setkání, většinou španělském, ale také s Portugalci, Němci, Brity a Skandinávci. Šlo o špičky mezinárodní exekutivy v oblasti nemovitostí, správy aktiv, investičního bankovnictví. Náš panel byl nazván „Globální geopolitické posuny a jejich důsledky“. Před panelem byli účastníci vyzváni, aby hlasovali o tom, co je nejvíce znepokojovalo, pokud jde o budoucnost jejich podnikání. Číslo jedna byla inflace a úrokové sazby. Číslo dvě byla geopolitika. To předznamenalo velmi živou debatu.

Jak EU-pisálky popadl amok

Hned jsem věděl a publikum také, že to bude rodeo. První prezentaci měla ředitelka Centra pro evropskou politiku v Kodani. Působí jako profesorka politologie a je poradkyní hlavního EU-zahradníka Borrella. Nasadil jsem úsměv kočky z Alenky v říši divů, po tsunami klišé chrlených o evropských hodnotách, zlých Rusech a řečí o tom, jak se ředitelka bojí o budoucnost Evropy.

Okamžitou úlevu poskytl bezvadně diplomatický Siang Lan-sin, skvělá postava, vždy s veselým úsměvem na tváři. Je to jeden z mála předních odborníků na Čínu, který skutečně ví, o čem mluví, a to plynně anglicky. Siang Lan-sin je mimo jiné emeritním profesorem Graduate Institute of International and Development Studies v Ženevě, ředitelem Institutu bezpečnostní politiky čínského národního institutu pro mezinárodní výměnu SCO a výkonným ředitelem Washingtonské Nadace pro evropská studia. Psal jsem o něm a o jeho práci v říjnu 2020 (ZDE). Profesor Siang nabídl mistrovský výklad americké posedlosti, která fabrikuje „Tchajwanský problém“. Dále mluvil o tom, jak Evropa, již zadupaná do země americkou proxy válkou proti Rusku, musí být velmi opatrná, pokud jde o dávání lekcí Číně.

Pak jsem byl na řadě já, další kandidát na odstřel. Odmítl jsem všechny fráze z tiskových zpráv EU jako absolutní nesmysl a zdůraznil, jak je Evropa zaživa sežrána příslovečnými „americkými zájmy“. Ale nejprve jsem vysvětlil geopolitické pozadí války na Ukrajině. To vše jsem dal zbaštit špičkovým podnikatelům, kteří konzumují The Economist, Financial Times a Bloomberg jako své hlavní zdroje informací. Jejich reakce tomu odpovídala.

Výše uvedená byrokratka placená EU se úplně vyděsila a křičela rozhořčením. A hned spustila tirádu podle naučeného scénáře. Že prý musí opustit debatu a pochopitelně mne obvinila, že jsem placen Kremlem. Celkem zbytečně, ale pro formu jsem ji požádal, aby předložila fakta. Ta samozřejmě nedodala, jen duševní zmatky promíchané s folklórem cancel culture.

Je třeba ocenit zásluhy velmi zkušeného moderátora. Struan Robertson z Bank of America Merrill Lynch udržoval debatu na úrovni a poskytl čas Siang Lan-sinovi na vysvětlení čínské pozice a otevřel prostor pro řadu velmi dobrých otázek. Nakonec se to divákům líbilo. Mnozí mi přišli osobně poděkovat za informace, ke kterým nikdy nebudou mít přístup v El País, Le Monde nebo The Economist. Menšina byla prostě ohromena. Ale naše debata je alespoň donutila přemýšlet o jejich pevně naprogramovaných představách.

Zde musíme poděkovat klíčovým organizátorům, což byli Jose Maria Pons a vedoucí programu Cristina Garcia-Peri. Uspořádali skvělou debatu na báječné Ibize ve Španělsku, tedy na hlavním území Natostánu. Za současné situace by to bylo naprosto nemožné ve Francii nebo Německu, nemluvě o Skandinávii nebo u naprostých mimoňů v pobaltských republikách.

Neexistuje žádný způsob, jak čelit vykonstruovaným narativům papouškovaným hackery a byrokraty placenými EU. Prostě je musíte zesměšnit přímou konfrontací, tváří v tvář. Pak zblednou strachy a sotva něco zakoktají, když odhalíte jejich lži. Například jedna z otázek od jednoho předního německého podnikatele vyjmenovala litanii temných faktů o ukrajinské „demokracii“, které eurokracie naprosto ignoruje.

Jak šílí „G-méně než nula“

To, co se stalo na Ibize, se shoduje s tím, co se stalo na setkání v Hirošimě, kterou Spojené státy jaderně vybombardovali. Ale hegemoni se nikdy za nic neomlouvají. A také to navazuje na dění v uzamčeném lisabonském hotelu. Vedení G7 se plně topí v bažině intelektuální neschopnosti. Pak je jasné, že jedinou agendou v kolonizovaném Japonsku na jejich Hirošimském setkání byly další sankce vůči Rusku uvalené na třetí země a na společnosti v energetickém a vojensko-průmyslovém sektoru, více zbraní do ukrajinské černé díry a směšná kontraproduktivní nová posedlost budování sanitárního koridoru na „zadržování“ Číny za údajný „ekonomický nátlak“. Mimochodem, na fotkách se neobjevuje zmenšující se G7, ale válečný štváč G9 uměle umocněný smutnou dvojicí nevolených eurokratů Charlesem Michelem a Uršulou von der Leyenovou (v originále: „Pustula von der Lugen“, což u nás v Eurostánu nelze přeložit doslova, ani parafrázovat – pozn. překl.). Pokud jde o skutečnou globální většinu nebo globální Jih, vypadá to spíše jako „G-méně než nula“. Čím více se nesmyslné, nelegální sankční války „rozšiřují“, tím více se absolutní většina globálního Jihu diplomaticky, geopoliticky a geoekonomicky vzdaluje kolektivnímu Západu.

A to je důvod, proč hlavní agendou Bilderbergu v uzamčeném lisabonském hotelu bylo naladit novou koordinaci transatlantického NATO v hybridní a všemožné jiné válce proti hnací síle zemí sdružených BRICS a hlavně proti jeho hlavním tahounům (Rusko, Indie, Čína). V nabídce byly i další položky jednání, od umělé inteligence po akutní bankovní krizi, od energetické transformace po fiskální výzvy, nemluvě o příslovečné vedoucí roli USA.

Ale když se dostanete do stejné místnosti s lidmi jako je Stoltenberg z NATO; ředitel americké rozvědky Avril Haines; vrchní ředitel pro strategické plánování v Radě národní bezpečnosti Thomas Wright; prezident Goldman Sachs John Waldron; hlavní EU-zahradník Borrell (jehož přisluhovačka byla na Ibize); Mark Carney, místopředseda Brookfield Asset Management (jeden z jejich vedoucích pracovníků také na Ibize); nejvyšší velitel spojeneckých sil v Evropě, Christopher Cavoli; kanadská místopředsedkyně vlády Chrystia Freeland, mimo další atlatické štváče – pak je jasné, že se zde kuly velké pikle. Je to válka proti multipolárnímu světu. Ale mezitím jsme si mohli zatančit na Ibize.

Originál článku Adventures in NATOstan: Sparks Flying in Ibiza, Locked Down Bilderberg in Lisbon vyšel 20. 5. 2023 na webu Strategic Culture Foundation. Pepe Escobar je mezinárodně známý novinář, častý přispěvatel na webů a medií od USA po východní Asii. Narodil se v Brazílii, od roku 1985 je zahraničním korespondentem a působil v Londýně, Paříži, Miláně, Los Angeles, Washingtonu, Bangkoku a Hongkongu.