Bez Ruska odsouzení: Finsko

Petr Iskenderov

18. srpen 2014

Analytici Deutsche Bank bijí na poplach. Od roku 2012 se německá ekonomika propadla, ve druhém čtvrtletí tohoto roku o 0,2 %. Přitom se předpokládalo, že za rok 2014 dosáhne HDP růst 1,9 %.

Loni si mnozí Evropané mysleli, že Německo vyvedlo Evropu z recese. V prvním čtvrtletí tohoto roku byl růst německé ekonomiky 0,7 %. Jenže záležitosti kolem Ukrajiny a slepé následování protiruského kurzu Washingtonu Evropskou unií pohřbily všechen optimismus. Eurozóna nevydržela vnější otřesy a geopolitické napětí. Francouzská ekonomika stagnuje, Itálie je opět v recesi.

Politické kroky Washingtonu a Bruselu pociťují podnikatelé krajně bolestivě. Hrozí ztráta mohutného a dynamicky se rozvíjejícího ruského trhu. Jenže v bruselském myšlení je k euroatlantické solidaritě silná setrvačnost. Ve věci vztahů s Ruskem dosud vedení EU sonduje půdu. Tento úkol částečně přidělilo finskému prezidentu Niimistövi, který se 15. srpna setkal s Putinem. Sám ohodnotil cíl svojí návštěvy takto: „Připoutali jsme se k našim západním partnerům a ti se postavili s pochopením k tomuto setkání. Doufám, že můžeme začít otevřené a čestné jednání.“ Je zřejmé, že rozhovory mají snížit napětí ve vztahu s Moskvou.

Pro Finsko je zachování spolupráce s Ruskem bez přehánění otázkou hospodářského přežití. Na obchod s Ruskem připadá 10 % jeho zahraničního obratu. Do Ruska jde 25 % finského vývozu potravin. Velkou část představují zpracované produkty, dvě třetiny mléčné výrobky. Ruské sankce mohou stát Finsko kolem 400 milionů EUR.

Finská ekonomika je v důsledku historických okolností mnohem více napojena na Rusko, než je tomu u jiných států EU. Rusko zaujímá první místo ve finském importu a druhé místo v exportu výrobků. Sankcemi utrpí 47 % finských firem. Ještě vážnější pro něj může být sankcionování v energetice. Zde je dovoz Finska z Ruska na prvním místě. Podíl paliva a energetických nosičů je ve struktuře ruského exportu více než 80 procent. 70 % finské energetické spotřeby pokrývá Rusko. Veškeré černé uhlí, ropu a plyn nakupuje v Rusku. Finský vývoz potravin do Ruska je na druhém místě.

Proto se také finský ministerský předseda ozval z vůdců EU jako první a řekl, že zhoršením vztahů s Ruskem hrozí „ekonomická krize verze 2.0“. Je tomu tak. V posledních dvou letech finská ekonomika vytrvale padala. Podle místních znalců to bylo v důsledku krize v domácí elektrotechnice a v papírenství. V tomto roce odhadují růst HDP 0,2 %. Jenže pokud se krize rozšíří na zemědělství a energetiku, finská ekonomika padne.

Názorným svědectvím paniky je ve Finsku drama kolem společnosti Valio, exportním symbolu země. Její vedení sdělilo, že pozastavuje veškerou výrobu výrobků určených pro prodej do Ruska. Ředitel společnosti sdělil, že embargo na dovoz do Ruska je „velmi těžký úder“. Prakticky 90 % dodávek Valia do Ruska je importováno z Finska.

Spolupráce společnosti Valio s Moskvou je dávného data. Ještě v době, kdy Finsko bylo součástí Ruské říše, v roce 1908, tedy tři roky po založení společnosti, se začalo do Ruska dodávat máslo. Caru Mikuláši II zachutnalo a společnost Valio dostala čestný titul „Dodavatel Dvoru jeho Imperátorského veličenstva“ a v roce 1914 otevřela vlastní kancelář v Sankt-Petěrburgu. V období studené války byla, mimo země RVHP,  jediným dodavatelem mléčných výrobků do Sovětského svazu. V roce 1980 byla oficiálním a jediným dodavatelem mléčných výrobků na olympijské hry v Moskvě.

Až do poslední doby šla polovina vývozu Valio do Ruska. To, co  nedokázaly zničit politické bouře první a druhé světové války a studená válka, mohou likvidovat současní „geostratégové“ z Bruselu, jejichž chápání historie a dnešních obchodních a ekonomických vztahů sklouzává na úroveň kovbojů Divokého Západu.

Vedení EU dalo Finům na srozuměnou, že jim nehodlá hradit žádné škody. Předpovídá jim ale politické otřesy. Podle Financial Times sankce EU proti Rusku a odvetná opatření Moskvy dopadly na Finsko tak, že se objevily spekulace, zda je současná vláda schopna vydržet až do dalších voleb v roce 2015. Finský ekonom Pasi Soronen předpovídá, že k dosažení úrovně HDP z roku 2005 bude Finsko potřebovat 10 let. Přijde druhá recese. Podle ministerského předsedy připomíná současná situace tu z roku 1990, kdy bylo Finsko v hluboké finanční krizi.

Současný chaos se netýká jen Finska. Skupina ekonomů z Dánska  tvrdí, že pro EU je „stupňování obchodní války neúnosné“.

Převzato z Fondsk.ru

***

Dvaaosmdesátiletý děda zastřelil brokovnicí velitele jednotky z Majdanu

22. srpen 2014

Ukrajinská media napsala: „20 srpna v boji za osvobození Luhansku zahynul velitel oddílu 81. útvaru Domobrany majdanu Kyjevan Oleg Michňuk“. Za svou afghánskou a komsomolskou minulost „se Michňuk na Majdanu těšil velké autoritě. Rozloučení se bude konat na majdanu, kde tento hrdina působil od prvních dnů revoluce.“

Jenže okolnosti jeho hanebné smrti už ukrajinská sdělovadla přirozeně neprozrazují. Bylo to tak: Spolu se svými dvěma podřízenými z 81. oddílu, který je nyní podřízen praporu Ajdar, se rozhodl, podle nejlepších tradic okupantů, zneužít místní děvčata. Dlouho společně pronásledovali neplnoletou dívku, zahnali ji do stodoly a chystali se ji znásilnit. V ten moment vyskočil její dvaaosmdesátiletý praděd s brokovnicí a na místě dva zločince zastřelil. Než opět stačil nabít zbraň, třetí darebák utekl. Nato se s posilou z Ajdaru vrátil, aby se pomstil, ale rodině se podařilo utéci. Zlotřilci alespoň zapálili domek i hospodářské stavení.

Takto ukrajinští nacionalisté osvobozují Luhansk.

Převzato z Warfiles.ru

***

Průzkum: Rusové podporují zákaz dovozu zahraniční produkce do RF

22. srpen 2014

Všeruské centrum průzkumu veřejného mínění (VCIOM) oznámilo, že většina Rusů zákaz dovozu potravin podporuje a předpokládá, že to Rusku bude k užitku. Sankce proti němu zavedly USA, EU, Kanada, Austrálie a Norsko, které nyní v odvetu mají zákaz vyvážet svoje potraviny do Ruska. Ze seznamu zakázaných dovozů byly dodatečně vyjmuty produkty, které by Rusko mohlo těžko nahradit: semena některých zemědělských rostlin, lososí a pstruží potěr, biologicky aktivní doplňky, bílkovinné koncentráty a další.

Zákaz dovozu z určených zemí podporuje 84 % Rusů, nepodporuje 9 %, ostatní nedali odpověď. 80 % občanů si myslí, že zákaz bude Rusku k užitku.

Rozhodnutí o zákazu povede podle 85 % dotázaných k rozvoji vlastního zemědělství a podle 86 % ke zvýšení podílu ruských potravin v obchodech. 63 % dotázaných očekává zvýšení dovozu potravin z Asie a Jižní Ameriky.

63 % respondentů předpokládá zvýšení cen potravin, naproti tomu 31 % si myslí, že to není příliš pravděpodobné. Pašování zboží připouští 46 %, 38 % si to nemyslí. Nedostatku zboží se obává 22 % dotázaných a snížení jakosti zboží 21 %.

Ministr zemědělství  Ruské federace oznámil, že jeho ministerstvo sleduje ceny potravin, u kterých je zákaz dovozu a nedopustí jejich růst. Pro dozor proti spekulativnímu zvyšování cen embargovaných potravin jsou vytvořeny hlídky.

Průzkum byl proveden 16. až 17. srpna u 1600 respondentů ve sto třiceti  místech čtyřiceti dvou oblastí Ruska.

Převzato z News.mail.ru

***

Vadim Goršenin: Rusko je schopno ve studené válce zvítězit

21. srpen 2014

Stalo se. Vstoupili jsme do stadia nové studené války s USA. Tvrdí to přední američtí politici a politologové, analytické články. Ruské oficiální osobnosti se dosud drží spíše neurčitých vyjádření. Ruská potřeba spravedlnosti se pořád ještě snaží cosi ve sporu o ukrajinské události dokazovat.

Nová studená válka vznikla na základě naší důvěry v důvěryhodnost podání ruky. Jestliže si vůdci podají ruce, neočekávají Rusové věrolomnost. Jenže protějšky nám podávaly ruce tak, jak se podávají svrženému soupeři, s pocitem nadřazenosti z vítězství v předešlé studené válce. A také s neustávající lstivostí: s oslnivým úsměvem hvězd Hollywoodu přesouvali američtí vůdci vojenský blok k ruským hranicím.

Nedomysleli jsme to. Považovali jsme Ameriku za přítele se všeobecnými demokratickými hodnotami, Putin navrhoval Rusku vstoupit do NATO. A oni dále a s úsměvem posouvali válečnou hrozbu svými vojenskými základnami blíže a blíže k našim hranicím. Nyní chápeme, že zájem měli jediný: hlubiny naší země – energetické suroviny, ropu, plyn, uhlí. Toto je prvořadý zájem těch, kteří se cítí být po krachu dvoupolárního systému pány světa. Z jejich pohledu je Rusko jen velká tučná bohatá země, kterou je nutno zabrat.

Pokud se současná ukrajinská vláda cítí být pupkem světa, hluboce se mýlí. Jejich země a události v ní jsou jen malou směnnou kartou v globální hře o ruské zdroje. Trochu jde i o jejich vlastní zdroje – těžbu břidlicového plynu. Ta ničí okolí a obyvatele kolem, ale o to vůbec globalistům  nejde. Doněck a Luhansk jsou pro Washington zóny odepsané pro život.

Studená válka se neobjevila z ničeho nic. Probíhala celé dlouhé roky. Rusko mělo ještě v minulém století odpovídající přístup ke vzájemně výhodné spolupráci: my snížíme ceny energetických surovin a vy nám poskytnete své technologie. A oni na nás udělali dlouhý nos. Přemlouvali naše odborníky – mnoho jich je v USA, jejich odborníků je z celku jen do třiceti procent. Nám pak technologie odmítli předat.

Otázka zní: byli jsme celou tu dobu hloupí? Samozřejmě ne. Snažili jsme se vycházet z toho, co nám po celé období perestrojky vtloukali do hlav ze Sacharovovy ideje o konvergenci, že je lepší společný svět než rozdělený na bloky. Zaoceánští političtí činitelé vycházeli z něčeho jiného. Dokladem jsou například žvásty Hillary, že Sibiř musí patřit světu, tedy ve skutečnosti Americe.

Celou dobu pohlíželi na Rusko jako na oběť určenou k požrání. Pragmatický Putin se snažil i za cenu ztrát včlenit naši zemi do světové ekonomiky. I po omezených sankcích Moskvy se mu podařilo zabránit Evropě reagovat prudce na třeba sebemenší nespokojenost Moskvy. My máme možnost ještě dalších sektorálních sankcí. Hlavním trumfem jsou energetické sankce, ale po potravinových je ještě několik dalších.

Tady začínáme chápat význam všech těch aktů prezidenta, které někteří přijímali jako odklon od okamžitých zájmů našeho byznysu. Dnes od nás USA dostává našimi odvetnými sankcemi citelné údery své politické nadřazenosti v Evropě.

Dosud jsme nevyužili veškerou podporu důležité ruské propagace – koncerty, publikace o Rusku, výuku ruského jazyka. Je potřeba, aby ve světě byla chápána ruská logika. Sem patří i život v Donbasu, to je život ruský, který dnes ničí kyjevská vláda, vedená západními instruktory.

Naše svazy novinářů (příkladně předseda moskevského svazu Gusev a předseda ruského svazu Bogdanov) neřekly vůbec nic o porušování svobody slova ve Fergusonu, o popravě Jamesa Foleyho bývalými žoldnéři americké vlády. Přitom se ještě nedávno zde jmenovaní  kolegové novináři rozhořčovali nad zadržením opozičních politických aktivistů na Triumfálním náměstí.

V arzenálu máme mnoho prostředků na vedení studené války, která byla Rusku vyhlášena. Buď z nedostatku uvažování, nebo z profesionální neschopnosti jsme je dosud nevyužili. Washington při tom, kdy mám vyhlašuje novou studenou válku, nechápe, že jsme jejich logiku už čtvrt století poznávali. V Rusku máme výhodu v tom, že máme dost specialistů, kteří chápou způsob jednání USA, u kterých se naopak v posledních dvou desetiletích podpora „sovětologů“ snižovala.

Tento týden jsem se vrátil z Bulharska. Tam se politické špičky ve všem podřizují eurokomisařům, ale obyčejní lidé se sami od sebe učí ruštinu. Sami, ne ve školách.

Zkorumpovaným elitám může Washington diktovat. Jenže elity jsou jedno a lidé druhé. Elity mohou být svrženy, jestliže jich už lidé mají dost. Washington asi nechápe, že ohlášená studená válka v sobě může skrývat konec jeho moci. Realizace takového scénáře závisí na těch v Rusku, kteří mají možnost jej uskutečnit.

Vadim Goršenin je předsedou rady ředitelů mediálního holdingu Pravda.ru.

Převzato z Pravda.ru

***

V Kyjevě přijali zákon o ekonomické sebevraždě Ukrajiny

Dmitrij Minin

21. srpen 2014

Z iniciativy Jaceňuka přijala ukrajinská Nejvyšší rada zákon o hospodářských sankcích proti Rusku. Mezi nimi je blokace aktiv, omezení obchodních operací, přerušení tranzitu surovin, přerušení letů a převozů surovin přes území Ukrajiny, pozastavení plnění hospodářských a finančních závazků a další.

Jedná se o úplné ukončení rusko-ukrajinských vztahů, přičemž si ukrajinská vláda přisvojila právo stanovit rozsah sankcí podle své libosti. Zákon vrací Ukrajinu daleko do minulosti, až kamsi do 19. století a vede k úplné destrukci národního průmyslu a vědeckého potenciálu země. Stupňuje se přeměna ukrajinského národního hospodářství na agrární  a zřejmě se počítá s tím, že „sedláci se manipulují lehčeji“. Jenomže prodávat zemědělské výrobky do Evropy, která své vlastní nemůže vyvážet do Ruska, nebude možné. Naopak Moskva dostává se sankcemi z Kyjeva stimuly pro rozvoj dalších nových technologií a ještě s využitím kvalifikovaných kádrů z Ukrajiny.

Obchod Ukrajiny s Ruskem byl v roce 2013 v objemu 38,2 miliardy USD, přitom s celou Evropou 45,6 miliardy USD. Jaceňuk vyhodnotil ztráty Ukrajiny po snížení spolupráce s Ruskem na 7 miliard USD. Pro Kyjev je to velká částka, ale ještě horší je struktura ztrát. Zatím šla do Ruska strojírenská výroba z 58 % (2,2 miliardy z 3,8), z Ruska na Ukrajinu jde jen 3,8 %. Výrobky pro železnice jdou do Ruska ze 70 %, výrobky anorganické chemie z 53 %, atd. Tato odvětví jsou vysoce technologická, s vysokou přidanou hodnotou. Mnohá odvětví jsou odsouzena k likvidaci a mnoho lidí přijde o práci. Obnova podniků už nebude možná.

V podobné situaci se nachází nejbohatší odvětví Ukrajiny – vojensko-průmyslový komplex (VPK). Moskva už své vojenské programy přizpůsobila a bez Ukrajiny se obejde. Naopak tomu tak není. Kyjev bude těžko dodávat do jiných zemí nebo do válečných zón. Ukrajinský VPK závisí na dodávkách součástí z ruských zbrojních továren a jinde nemá možnost je získat. Přechod na standardy NATO ukrajinský VPK dorazí.

Rusko včas a celkem úspěšně pracuje na nahrazení importu vlastní výrobou. Týká se to především dovozu z bývalých sovětských republik. Sem spadá i VPK.

Ukrajina si představuje, že poškodí Rusko hlavně situací kolem podniku Motor-Sič v Záporoží. Je to velký závod, který měl v sovětských dobách monopol na výrobu motorů do vrtulníků. Nyní pokrývá polovinu ruské potřeby. Dlouhodobý kontrakt by měl zajistit dodávku 1300 motorů do roku 2016, a to pro dopravní vrtulníky Mi-8, Mi-17 a Mi-24. Ruský závod Klimov nyní dokončuje výstavbu nového konstrukčně-výrobního komplexu v Sankt-Petěrburgu. Na běžný provoz najede v roce 2015 a bude vyrábět 600 motorů za rok, s případným navýšením, bude-li třeba.

Dlouholetý prezident korporace Motor-Sič se prý dlouhou dobu snaží výrobu všemožně zachovat, a to i přenesením montážních provozů do Ruska nebo do jiných zemí. Tvrdí také, že Rusko už namísto ukrajinských koupilo francouzské motory. Ukrajinská vláda, než by povolila přemístění provozů do Ruska, raději je zničí. Podobně to udělala v Donbase. V novém ruském závodě na vrtulníkové motory bude místo i pro zkušené odborníky ze Záporoží.

Vlajkovou lodí ukrajinského letectví je státní podnik Antonov. Vláda se snaží sesadit ředitele Kivu, který spolupracuje s ruskými výrobci a chápe, že je bez nich závod odsouzen k zániku. Proti jeho sesazení se brání zaměstnanci. Naposled demonstrovali na jeho podporu 4. srpna. Jenže závod nyní prakticky nepracuje. Ruský uljanovský závod Aviastar rozšiřuje svou aktivitu, krom jiného také o výrobu legendárního Ruslana. Může přijmout až 3000 pracovníků z Antonova. Má se rozšiřovat i příslušný mikrorajon.

Ztráty v raketovém a kosmickém průmyslu Ukrajiny položí gigant ze sovětských časů Južmaš v Dněpropetrovsku. Zdejší odborníci by mohli najít uplatnění při výrobě raket Angara.

Celkové možné ztráty v důsledku rozpadu rusko-ukrajinské spolupráce se jen v odvětví letectví a raketového a kosmického průmyslu odhadují pro nejbližší období na 10 až 20 miliard USD, což silně převyšuje odhady Jaceňuka pro celou ekonomiku (7 miliard USD).

Rogozin oznámil, že Rusko převede výrobu motorů pro námořní fregaty vojenského loďstva z Nikolajeva do ruského Rybinsku. Za ní tam půjdou i ti specialisté, kteří se v Nikolajevu ocitnou bez práce.

Velké ztráty hrozí ukrajinské energetice od omezování tranzitu energetických surovin, až po zastavení projektů na výstavbu a modernizaci bloků jaderných elektráren. Ztráta bude asi 6 miliard USD. Kdyby Moskva zastavila dodávku jaderného paliva, padne nejpozději do roka celá jaderná energetika. Ukrajina tak přijde o polovinu elektrické energie a specialisté o práci. Záchranou pro ně může být opět ruský průmysl.

Po přijetí nového zákona musí ukrajinské podniky okamžitě hledat nová odbytiště v jiných zemích. Jenomže je to prakticky nemožné. Vymyšlený ukrajinský program potrestání Ruska otevírá Rusku nové perspektivy: Nezbytný příliv kvalifikovaných sil a tím útěk mozků. Ukrajina trestá sama sebe. Ti, kteří dnes vládnou v Kyjevu, nehodnotí čestnou práci, šikovné ruce, talenty, ale poslušné ruce na spouštích zbraní, nebo bezcharakterní papouškující žvanily.

Převzato z Fondsk.ru