Taktický jaderný obušek – hůl o dvou koncích

Arkadij Dzjuba

27. srpna 2014

V září proběhne ve Walesu summit NATO. Je na místě připomenout něco k základní složce válečného potenciálu aliance, kterou jsou taktické jaderné zbraně v Evropě.

Jaderné zbraně jsou určeny především k odstrašování. Samotné jejich vlastnictví snižuje zahájení jaderné války protivníkem. Nepochybné vzájemné zničení a smrt velkého množství lidí bylo mnohokrát potvrzeno modelováním takové události.

Jaderná katastrofa visela nad světem po celou dobu studené války, s jejímž ukončením se odsunulo i nebezpečí jaderné války. Jaderné arzenály Ruska i USA byly skutečně zredukovány a v posledních letech byly vyzvány i další země (Velká Británie, Francie, Čína) ke stejnému kroku. Obama po svém zvolení prezidentem oznámil, že se Amerika bude snažit o „globální jadernou  nulu“, tedy o svět zcela bez jaderných zbraní.

Světová veřejnost si obvykle všímá strategických jaderných zbraní, určených ke zničení důležitých administrativních, hospodářských a vojenských center nepřítele. Mají široký rádius a velkou ničivou sílu. Taktické jaderné zbraně jsou určeny k poražení vojsk nepřítele v boji. Mají menší rádius dopadu i ničivou sílu, ale jinak jsou stejné, co se týká ozařování a radioaktivního zamoření. Zamořený prostor vyřazují ze života na dlouhou dobu.

Spojené státy začaly rozmisťovat taktické jaderné zbraně v Evropě na počátku studené války. Prý kvůli agresivním plánům Sovětského svazu. V té době měl Sovětský svaz a země Varšavské smlouvy více klasických zbraní než NATO, proto aliance počítala s použitím taktických jaderných úderů. Protože se počítalo s jadernými útoky na důležitá centra v SSSR, byly tyto zbraně ve skutečnosti i strategické. K takové hrozbě nemohl být Sovětský svaz netečný a nezbylo mu, než udělat z evropských měst také jaderný terč. Obyvatelé evropských měst si nepřáli mít ze svých zemí jaderné bojiště kvůli ambicím USA a vznikala tam silná protiválečná hnutí. NATO se rozhodlo umístit v Evropě svoje balistické rakety Pershing a řízené rakety Tomahawk.

Taktické jaderné zbraně jsou v Evropě dosud, ale o jejich počtu neposkytuje USA informace. Federace amerických vědců k tomu ve svém dokumentu uvádí: „utajování je zčásti vyvoláno tím, že v zemích Západní Evropy je veřejné mínění v převážné většině proti jaderným zbraním“. Autoři dokumentu odhadují jaderný arzenál USA v Evropě na 160 až 200 bojových hlavic, jiný odhad však činí až 400 kusů. Nyní jsou americké jaderné zbraně na šesti základnách pěti států NATO: v Belgii, Nizozemsku, Německu, Itálii a Turecku. Velký podíl z nich je na území Turecka a Itálie. Jedná se o typy hlavic, které se zavěšují na bombardéry F-16 a Tornádo. Pro případ války rozhodl americký prezident, že jich část může být předána určenému spojeneckému letectvu. Taktické jaderné zbraně má i Francie, avšak ty nejsou součástí ozbrojených sil aliance a Francie není účastna ve Skupině jaderného plánování NATO.

Na summitu NATO v Chicagu v roce 2012 bylo po všech proklamacích Obamy o „jaderné nule“ přijato rozhodnutí o modernizaci amerických taktických jaderných zbraní v Evropě. V podstatě jde o to, že až do roku 2012 byly v Evropě umístěny neřiditelné letecké bomby B61 a ty se mají vyměnit za řiditelné B61-12. Stávající americké bombardéry mají být nahrazeny novými F-35 Joint Strike Fighter.

V posledním americkém Nuclear Posture Review (pozn. překl.: vydává ministerstvo obrany USA) za rok 2010 se píše: „Spojenci a partneři USA jsou v přední linii měnící se globální vojensko-politické situace. Někteří se utěšují bezpříkladnou bezpečností a proto touží po menší závislosti na jaderném odstrašování a věří v další podporu obrany jejich zájmů ze strany USA. … Někteří také pociťují nátlak ze strany sousedních velkých mocností, které se snaží o největší moc v regionu a k tomu sem tam využívají jaderné prostředky“. Autoři dokumentu elegantně postavili starou Evropu proti nové: „Bezpečnosti se těší“ ti, kteří jsou proti jaderným zbraním a to je stará Evropa. Ti, kteří se střetávají s novými výzvami – to je Evropa nová. Nu a sousední velká mocnost je zřejmá. Tu není třeba vysvětlovat.

Rusko zareagovalo na rozhodnutí chicagského summitu potvrzením svých dřívějších plánů na rozmístění Iskanderů, schopných vypouštět střely s jadernými hlavicemi, v Kaliningradské oblasti. Takže by si měli obyvatelé evropských měst, v jejichž blízkosti jsou americké základny s jadernými zbraněmi desetkrát rozmyslet, zda je dobré souhlasit s novými jadernými iniciativami USA, které s největší pravděpodobností přijdou na pořad na jednání ve Walesu.

Převzato z Fondsk.ru

***

Beňa Kolomojskyj „opustil“ všechny, „dal babu“ a uprchl – Pravý sektor je v transu

28. srpna 2014

Osoby z okolí gubernátora Dněpropetrovské oblasti Kolomojského oznámily, že oligarcha narychlo utekl v pátek do Izraele. Silně se obával o život, jelikož se dozvěděl, že jej Ramzan Kadyrov „doporučil“ specialistům s všestranným určením.

Ještě den před tím utekli z Doněcké oblasti vyšší šéfové PrivatBanky, pobočky jsou uzavřeny. Vyzvednout si peníze z PrivatBanky mimo Doněckou oblast je obtížné, až nemožné. V pobočkách ani v bankomatech nejsou peníze. Z karet mizí drobné částky. Nefungují platby na terminálech. Při mobilních platbách se z Privat 24 ztrácejí peníze. Lepší je platit kartami mobilních operátorů. V posledních dvou týdnech se stávalo, že byly peníze z karet odepsány, ale na účet mobilu nepřišly. Privat zcizuje peníze i jiným způsobem. Krom jiného také zadržují mzdy, které se převádějí na karty Privatu. Jinde zase při výběru vkladu odeberou 20 %. Výdej vkladů je omezen na 15 tisíc hřiven za den a od příštího týdne to bude jen 5 tisíc hřiven za den.

V doupěti Kolomojského v Dněpropetrovsku se začaly spalovat bankomaty. Po celém jihovýchodě planou pobočky Privatu. Každou noc se sníží počet bankomatů této banky o desítky. Od víkendu toto začne i v Kyjevu. Kolomojskij zvyšuje platy žoldnéřů trestných oddílů Dněpr a Donbas o 50 %.

Zloděj-oligarcha Kolomojskyj přebýval v Oděse a nyní je jeho vlčí doupě v Ženevě. Z jeho podnětu nahnali do Oděsy asi 4 tisíce banditů, mezi nimi i syrské bojovníky. Sám se bojí v Dněpropetrovsku o svůj život, je tam organizované a ozbrojené podzemí.

Převzato z Politobzor.net

***

Kdo je přítel Ruska ?

Jurij Gluškov

28. srpna 2014

Nová plynová válka mezi Ukrajinou a Ruskem je v dohledu. Pro Evropu, která dotlačila Kyjev k asociaci s EU, bude nepříjemným zjištěním napětí při zásobování plynem. Hlavní obětí nepřátelství se mohou stát země, které jsou závislé na plynu z Ruska vedeném přes Ukrajinu.

Hrozby Kyjeva v Minsku ohledně zastavení přepravy plynu, aby dosáhl zmírnění postoje Gazpromu, jsou jen populistickými hysteriemi a nemají perspektivu. Výsměchem logice jsou pak řeči Jaceňjuka po minské schůzce o úmyslu samotného Ruska zastavit dodávky plynu do Evropy. Rusko nemá v úmyslu konfrontovat se s Evropou na tak citlivém poli, jako je plyn, avšak nechce-li Ukrajina akceptovat platby za tranzit kvůli nevyladěnosti jejích cenových vztahů s Gazpromem, mohlo by k uzavření ventilů na hranicích dojít.

Při jednání mezi Ruskem, Ukrajinou a EU předložila Moskva návrhy na cenu plynu pro Ukrajinu, aby nakonec Ukrajinci v další zimě nemrzli, avšak za to požadovala od EU přehodnotit zjevné torpédování projektu Južnyj potok.

Je znám nátlak na Bulharsko ze strany USA, který vedl ke zmrazení prací v zemi. EU se rozhodla požadovat, aby dodavatel plynu nebyl stejný s dopravcem. Pro Gazprom je to mimořádně nevýhodné, neboť plynové potrubí sponzoruje. Vyskytla se řada „dobráků“, kteří se snaží postavit proti sobě Rusko a sousedy, strojí intriky a chtějí využít komplikace ruské strany. Opět se poukazuje na „kaspický plyn“ jakožto alternativu k ruskému plynu na evropském trhu.

V současnosti k ruskému plynu ve skutečnosti alternativy nejsou. Všechny trasy dodávek plynu , které se dnes plánují, jsou jen doplňkem energetického košíku EU, ale nemohou nahradit současné ruské zdroje. Bez ruského plynu se Evropa neobejde minimálně ještě 5 let, až do dokončení Transanatolijského  plynovodu (TANAP), který přivede plyn do Řecka a do vybudování Transadriatického plynovodu (TAP) do Itálie.

Ázerbájdžánský plyn z kaspického těžebního pole Šach-deniz zamíří do Evropy po roce 1918. Jeho objemy 10 až 15 miliard kubíků budou neporovnatelné s předpokládaným zvýšeným průtokem plynu 63 miliard kubíků z Južného potoka. Taková kapacita potrubí umožní zbavit se závislosti na transportu přes Ukrajinu, který předvedl svoje nedostatky již v roce 2009, kdy musely být zastaveny dodávky kvůli neshodám o cenu plynu.

Pro Ázerbájdžán je cesta na evropský trh principiální. Baku všechna svá rozhodnutí přijímá tak, aby bral v úvahu zájmy ruských partnerů. Svědčí o tom jeho volba z minulého roku, kdy vybral plynovod TAP namísto Nabucco, které má končit v rakouském Baumgartenu. Právě do tohoto obřího zásobníku má ústit i ruský plyn z Južného potoka. Baku nehodlá jít do rizika a zdvojovat trasy dodávek. Politická podpora od EU na stavbu Nabucco by byla vyšší. Kdyby situace nedopadla takto, dnes už by EU před Rusy mávala praporem Nabucco s tím, že Južnyj potok není pro Evropu potřebný a že Gazprom nemá „lézt“ do evropského plynovodu.

Tandem Turecko – Ázerbájdžán pracuje efektivně v zájmu Ruska. Podvodní vedení Južného potoka jde po dně Černého moře v turecké hospodářské zóně. Ukrajina právě odmítla dát Rusům povolení k pokládce potrubí. Ankara se při spolupráci s Ruskem neváže na žádné sankce, ale pomáhá Moskvě překonávat komplikace, které jí nastaly se Západem. Z Turecka i z Ázerbájdžánu přicházejí vyšší dodávky zemědělských produktů. Obchod všech tří zemí dává silný impuls rozvoji spolupráce při výrobě potravin. V Rusku dávno pracují ázerbájdžánské společnosti, které investují v zemědělském odvětví. Předvedení rozsahu tureckého podnikání v Rusku by zabralo celý článek.

V předvečer fóra v Seligeru (pozn. překl.: ruské fórum „putinovské“ mládeže) vystoupil Sergěj Lavrov a mezi jiným vyjmenoval spojence Ruska ve světě. Omezil se na členy Dohody o kolektivní bezpečnosti, partnery Ruska v Euroasijských integračních projektech, země ŠOS a skupinu BRICS. Ve skutečnosti má Ruská federace spojenců více.

Převzato z Vestikavkaza.ru

***

Válka USA proti Evropské unii vedená rukami Evropanů  a na účet Evropanů

Alexandr Doněckij

30. srpna 2014

Řečičky evropských politiků o obraně demokracie, zachování územní celistvosti Ukrajiny a odporu k „ruské agresi“ jsou jen prázdná slova. O jakou se to jedná demokracii, když nynější vláda v Kyjevě přišla k moci ozbrojeným neonacistickým státním převratem, když se na Ukrajině pronásledují a likvidují lidé s jiným názorem, v mediích je cenzura nazvaná „moratoriem na kritiku vlády“? „Ochrana územní celistvosti“ se uplatňuje podporou vraždění tisíců civilistů ve dvou regionech, v nichž se lidé v referendech vyjádřili pro samostatnost. V Kosovu nikdo referendum neuspořádal a USA a EU okamžitě uznaly jeho samostatnost.

Myslícím lidem je jasné, že s pomocí Ukrajiny a svých agentů v Bruselu vedou USA válku za úplné ovládnutí Evropy. Hlavně proto démonizují Rusko, provokují jej k přímému zásahu do ukrajinského konfliktu, vymýšlejí a Evropanům vnucují tézi o „ruské agresi“. Ekonomika USA se vzepjala  v důsledku dvou světových válek, přičemž ekonomika Evropy, na jejímž území se obě války odehrály, se změnila v trosky. Evropa upadla do závislosti na Americe. Američtí stratégové si osvojili vedení sice nekrvavých, ale stejně ničivých finančně-ekonomických válek. Jejich projevem je i současná hospodářská válka vedená pro pokračování plné závislosti Evropy na Washingtonu.

Podnětem k současné etapě finančně-ekonomické války byla snaha vedení evropských států o reindustrializaci. Mezi léty 1980 až 2000 Německo, Francie, Itálie a země bývalého socialistického tábora postupně omezovaly výrobní kapacity  a přeorientovávaly se na služby a zdůrazňovaly finančnictví a pojišťovnictví. V roce 2010 si evropští politici uvědomili, že taková politika nemá v Evropě budoucnost a měli v úmyslu obnovit průmyslový potenciál ve svých zemích. Ovšem to by ohrožovalo americké výrobce.

Ruku v ruce se zvyšováním výroby jde vyšší potřeba energie. Na nátlak USA byl přijat Kjótský protokol o snižování produkce skleníkových plynů průmyslovým odvětvím. USA samy jej nepřijaly. Ovšem růst evropského průmyslu, který byl vyvolán potřebou nových technologií, se jim zabrzdit nepodařilo. Pro podraz na plány Evropy byla zorganizována řada státních převratů na Blízkém východě. Většinou byly postiženy režimy loajální k Evropě a ty potom byly nahrazeny radikálními islamistickými, k Evropě nepřátelskými. Tito vládnoucí fundamentalisté USA nenávidí, a přesto se jejich rukojmím nestaly USA, ale dopad přišel na státy EU. Americké tajné služby islamistická hnutí podnítily, s islamisty nadále spolupracují a ovlivňují je.

Největší tok energetických nosičů jde do Evropy. Jak to dopadne, když se zastaví přívod, bylo předvedeno v letech 2006 až 2009. A právě jedním z cílů Američany zorganizovaného Majdanu bylo i zastavit pod záminkou nepřátelství Ruska v kteroukoliv chvíli kohoutky s plynem. Převrat plánovalo americké velvyslanectví až na rok 2015, kdy měly na Ukrajině proběhnout prezidentské volby, ale kvůli neúspěchu dalšího plánu oslabení EU s pomocí dohody o asociaci Ukrajiny a EU se to muselo uspíšit. Podmínky připravené dohody totiž měly zcela rozvrátit ukrajinské hospodářství a Evropa by musela během roku zaplatit ohromnou cenu na záchranu ukrajinské státnosti. Asociaci protlačovaly především USA a jejich pátá kolona v Evropě – Polsko a státy Pobaltí.

To nejlepší z pohledu USA pro evropské hospodářství jsou války s Ruskem pomocí sankcí. USA donutily Brusel připojit se k jeho sankcím, čímž se EU dostala do stagnace. Snížení HDP Německa a Itálie už představuje 0,2 % a u pobaltských republik se očekává až 10 %. V tom ale ještě nejsou započítány odvetné sankce Ruska, které mohou přivést do rizika celá odvětví některých evropských států.

Třetí balík sankcí přijatých na nátlak USA celkem život ruských činovníků a finančních a průmyslových skupin napojených na stát nezkomplikuje. Hlavní dopad  má být garance zaostávání ruského odvětví ropy a plynu a komplikace dodávek ruských energetických surovin do Evropy. Jinak srozumitelně řečeno – vytvoření umělých překážek pro reindustrializaci Evropy.

Evropští experti se už vyjádřili: Evropa nemá alternativy k ruskému plynu nejméně dalších 10 let. Tím, že se Evropané podřídili Washingtonu, sami sobě způsobili stav, kdy jejich plány na obnovu průmyslového potenciálu nebudou realizovány. EU v konkurenci s USA prohrála a padla do hospodářské závislosti na této zaoceánské zemi, obdobně jako po obou světových válkách. I tehdy Evropa vlastníma rukama zničila svoji průmyslovou sílu.

Evropa jistě, podobně jako po obou válkách, svou hospodářskou sílu časem obnoví. Ale Evropané se budou muset po dobu několika desetiletí smířit s podřízeností vůči USA bez naděje na lepší životní úroveň.

Převzato z Fondsk.ru

***

Ukrajince upozornili na havarijní odstávky elektřiny

1. září 2014

Obyvatele západní části Ukrajiny upozornili na zavedení grafikonu havarijního odpojování v Ivano-frankovské oblasti. Opatření se zavádí podle ekonomiky energetických zdrojů. Odpojování bude maximálně 2 hodiny denně v době ranní a večerní energetické špičky. Důvodem rozhodnutí je nesoulad mezi výrobou a spotřebou elektřiny v důsledku nedostatku paliva a vodních zdrojů. Pro každou oblast budou stanovena individuální opatření podle místních podmínek.

Ministr energetiky a uhelného průmyslu Ukrajiny už dříve upozorňoval, že v důsledku zastavení těžby uhlí v oblastech bojů musejí energetické společnosti uhlí dovážet. Koncem srpna byla na Ukrajině zahájena kampaň za úspory energie. Kvůli hospodaření s palivem zastavili velké části Kyjevanů dodávky teplé vody.

Převzato z News.mail.ru