Na různé nesmyslnosti života kdysi rád upozorňoval jeden prezident psaním absurdních divadelních her. Sice to od něj nebyl tak docela původní nápad, ale jako pokus o originalitu by se to – za určitých podmínek – započítat dalo. Nesměli bychom však vědět, že již od starověku tu byli i autoři jiní a mnohem geniálnější, kteří už dávno předtím psali o tomtéž, leč při tom znali i sociální základ těchto příběhů. Základ příběhů, který tomu literárnímu prezidentovi praštěných situačních tragédií odjakživa unikal.
Nicméně, protože i politika je sám život, tak i v té politice se při dobré vůli dá všemu nějak rozumět. Všechno má přece vždy nějakou příčinu i původ, včetně těch podivných absurdit. Jen my někdy o tom občas pouze příliš málo víme, ba někdy už nevíme vůbec nic. A také, někdy nám někdo úplně nelogicky cosi nějak „vysvětlí“ a když nesouhlasíme a máme názor jiný, tak on nás označí za paranoidního teoretika – a my na to jen udiveně koukáme. Nu … a jsme u jádra věci zdánlivých politických absurdit. Jsme u jejich příčin a jen virtuálně nepochopitelných důvodů.
Jinými slovy, jsme u praktické rovnice technologie moci: Politický cíl = peníze + realizační mechanismus + propagandistická nebo kamuflážní legenda.
Všichni víme, že existují lidé, kteří velmi rádi těm druhým organizují život a činí tak s obzvláštní chutí zejména tehdy, když jim to přinese nejen nařizovací a donucovací pravomoc bez velké zodpovědnosti, ale navíc i nějaký ten majeteček, aniž by kdo dál už mohl zkoumat poctivost či nepoctivost jeho nabytí. Těmto lidem pak nemusíme říkat jenom „kvazipolitici a pseudopodnikatelé“. Můžeme tam zahrnout i všechny kriminálníky, zloděje a podvodníky a rovněž různé vykladače ideologií a interprety dějin. Zkrátka, jak velekněze a šamany všeho druhu, tak i pseudohistoriky a mediální politruky soudobého kapitálu.
A sledovat přitom stav, komu a odkud se ti všichni kdysi narodili. Stav vytváření legend o minulosti a stav přítomnosti dějů a činů protagonistů. Stav tvorby podmínek pro vznik mocenských a majetkových zisků, jimž se pak vznešeně říká – „přidaná hodnota“. Stav tvorby záměrných absurdit, za nimiž vždy stojí logika původního úmyslu a metody provedení. Stav pokryteckého mluvení – a zdaleka ne jen socdemáckého – mluvení o úsilí, jak odstraňovat korupci, kriminalitu a nezaměstnanost, a stav záměrné a pečlivé politické údržby provozu toho všeho marastu.
A proč? Protože, pokud by už například, ze dne na den padla jen ta korupce, kriminalita a nezaměstnanost, zbourá se tím politický Systém. Nicméně, budiž propagandistům a jejich mediátorům přáno to veřejné řemeslo – tvořit dějiny. Jen by snad bylo jednodušší, kdyby věci aspoň občas také i oni nazývali jménem a nespouštěli nám před oči trvalou mediální clonu lží, přetvářek a pokrytectví. Ostatně, chce snad někdo ještě nějaký další příklad? Opravdu ano? Tak tedy dobrá, bude ho mít:
Ve světě jsou podnikány jak velmocenské proxy-války, tak i přímé vojenské agrese a vedle toho všeho vraždění a očividného násilí se jen neustále žvaní – o lidských právech. Jsou zabíjeni nevinní lidé, krade se a ničí cizí majetek – a vznešeně se přitom tlachá o nedotknutelnosti vlastnictví, humanitě a spravedlnosti. Rovněž pracovní donucování a smluvní vydírání je vydáváno za téměř přírodní „Občanský“ Zákon, přičemž lež a pokrytectví jsou oceňovány jako umění jednat s lidmi.
A co je pro civilizaci to úplně nejzhoubnější? Že některé celé národy jsou ideologicky označovány za společenství méněcenných, ale ti, kteří právě toto prohlašují, přitom ty „méněcenné“ stěhují jiným na dvorek a sami na původní území těch „méněcenných“ neustále lezou, aby tam nejprv bombardovali a pak vesele kradli a rabovali přírodní zdroje … Tak kde tedy je, ten důvod a příčina, proč si některá „civilizovaná společenství“ už konečně samy nezametou před svým vlastním prahem a nepřestanou se montovat do práv, území a do životů druhých národů?
Důvody jsou zcela jednoduché: Jsou v genetickém kódu chamtivosti ideologických filosofií všech až dosud existujících společenských Systémů s výjimkou socialismu (o utopii komunismu nemluvě). A také ve skutečně absurdní lži, že právě jen levičácká snaha o rovnost před zákonem a požadavek stejné spravedlnosti pro všechny, že to všechno je prý motivováno pouhou a výlučnou závistí chudých na vlastnictví majetku bohatých. Přitom – a to je zajímavé a pro dnešní dobu příznačné – že právě mechanismus vzniku bohatství nejnovějších korporačních „restituentů“ a rentiérů je tím největším ideologickým tabu „civilizační“ propagandy soudobého, údajně demokratického a humanistického, euroatlantického prostoru.
A proč? Protože jedni mají nějaké představy o bohatství a majetkovém luxusu ve vlastním životě – a druzí zas mají chytré hlavy, šikovné ruce a zdroje surovin pro ten luxus. Anebo – a to je vskutku zajímavé a pro „civilizátory“ zcela nepochopitelné – ještě jsou tady ti třetí, kteří vůbec o žádný životní luxus nestojí a naprosto jim postačí, když na ně jen pěkně svítí slunce, jsou přitom zdraví a nemají příliš velký hlad, protože kolem nich rostou sady s banány … Nu a právě ta klidná nečinnost těch nejpočetnějších a zcela nemajetných a jejich spokojenost s málem, to ty „civilizované hybatele dějin“ popuzuje nejvíc.
A tak – a ještě jednou – proč? Protože právě ta spokojenost jedněch generuje zlost a závist druhých – aniž by v tom hrál roli jen ten majetek. Jak je z toho vidět, vůbec to pak není jen ten majetek, co lidskou závist vytváří. Je to zejména ten vyrovnaný pokoj v duši, třebas by byl v chudobě. Klid, který hamižníci neznají. A zase a znovu: Proč? Protože stejně jako vzduch a dýchání, nebyl ZATÍM JEŠTĚ nikým „civilizovaným“ ten spokojený lidský klid na žádném burzovním trhu nijak oceněn a vyspekulován a nelze jej proto pomocí nějakých „povolenek“ ani – ale jen zatím – nijak zobchodovat tak, jako se to například už podařilo u vzduchu a u vody.
A tak, už od vzniku lidstva, vždycky ti, kteří sexuálně náhradně touží mít v rukách alespoň něco vlastnicky hmotného a chtějí to lehce a zadarmo získat a zároveň přitom ty druhé nějak ponížit (a to taky u nich s potlačeným šťastným sexem souvisí), tak alespoň vymýšlejí nejrůznější organizační, manipulační a náboženské ideologie pro ty ostatní „vlastníky“ vyrovnaného životního klidu. Vytvářejí složité psychologické konstrukce a často až fašistické výmysly, lži a pokrytecké teze se stále stejným sociálně neokoloniálním cílem – jak co nejsnadněji zabrat cizí území s přírodními zdroji těch druhých, dnes tak spokojených. Zabrat s cílem, ty druhé lidsky pošlapat, pracovně vykořistit a mocensky ovládnout, anebo je rovnou – jako nadpočetné lidi a nedostatkové zdroje orgánů a tkání – „humanitárně“ vyvraždit.
Nu a pokud tu celou propagandu a ty plány a činy oněch „tvůrčích mocenských duchů“ někdo příliš brzy, předčasně a vlivem zdravého selského rozumu odhalí – je buď označen za paranoidního a konspiračního teoretika, nebo za potenciálního či skutečného „teroristu“, nebo – dokonce a nedejbože! – za bolševika. A když už jsme zmínili ten teror, tak se zkusme krátce nad tím pojmem zamyslet: Takže, když už jasně nejde jen o teror válečný agresivní, koloniální, velmocensko-zlodějský a vykořisťovatelský, tak jaký teror by potom tady mohl ještě být? Inu, už jen ten jediný a důvodně možný: Teror partyzánský, teror ze zoufalství, teror proti stejně teroristickým agresorům, kdy síly ani prostředky k jinému způsobu obrany vlastního života a území už nestačí. Tak vida, jak je to vše jednoduché …
Ano, socialismus vždycky byl a i dnes je politicky nebezpečný všem ekonomickým kriminálníkům a chamtivým sobcům. Je nebezpečný proto, že už jednou na planetě Zemi v celé její šestině dlouhodobě a hospodářsky úspěšně existoval, přičemž lidstvu ukázal novou cestu občanského mírového života. Cestu ke spravedlivé budoucnosti pro ty, kteří neměli to štěstí narodit se v domech majetkových bohů. Pro kapitalismus se tak zrodilo a poměrně dlouho tu už jednou žilo – nebezpečí vlády sociální spravedlnosti, která pro Systém Mamonu vždy znamená jen jeho rychlou politickou smrt.
A právě proto již tak brzy po konci Druhé světové války na Západě vznikla panika, která zachvátila finanční, zednářské i náboženské kruhy „demokratického“ světa a vyburcovala je k novým a jen o trochu studenějším diplomatickým válkám, než byla ta horká Druhá Světová. K tichým a chladným válkám s praxí mezinárodních naschválů, špionážního vraždění prezidentů, politických intrik, vykořisťování, korupce a zrady. A také s tou nejnovější a tak příznačně křečovitou snahou – s americkým velmocenským úsilím o globální Nový Světový Řád.
Jak? Inu jednoduše: Pouhým dobrovolně povinným „smluvním“ donucováním malých národů k uzákonění konce jejich svrchovanosti a nedotknutelnosti hranic jejich území. Tím, že jejich mezinárodní „smlouvy“ s vyvolenou hlavní velmocí – Amerikou a její loutkou EU – tak, že právě tyto „smlouvy“ budou mít už definitivně mnohem vyšší právní sílu, než Ústavy a zákony všech až dosud svobodných a svéprávných menších států kontinentu. A bylo to. Jak je tedy vidět, tak rovněž absurdní svět demokratů má svou pevnou logiku. Logiku „dohod“, kdy silnější něco tomu slabšímu zkrátka DOHODNE a možná mu na to časem schválí i nějakou tu DOTACI.
Říká se sice, že normálním mírumilovným lidem nejvíc škodí zbabělí a závistiví práskači a hloupí, fanatičtí a bezohlední primitivové. Život nám však naznačuje, že daleko větší sociální hrozbou pro všechny poctivce jsou křiváčtí a zároveň chytří darebáci. Měli bychom na to myslet. Denně na to myslet a také denně naslouchat jasnozřivým hlasům kolem nás. Vědět, že náš každodenní Svět zdánlivých absurdit, má vždy své reálné příčiny a svou vlastní pevnou a zcela metodickou logiku. Logiku původců záměrně opakovaných destrukcí nejen konstrukčně odepsaných a asbestem izolovaných mrakodrapů, ale zejména sociálních a mezinárodních vztahů.
Ano, náš dnešní svět má nejen tu prostou logiku mírumilovné pasivity důvěřivých poctivců. Poctivců jednoduchých a nevědomých. On má zároveň, řečeno slovy jednoho z mých přátel, také i druhou velmi zhoubnou logiku, tu sociálně válečnou: Logiku nebezpečných aktivit inteligentních a vzdělaných parchantů.
8 komentáře