Svět ruskýma očima 223

Washington nařídil Evropě…

Sergej Maximov

 

Listopad 27, 2013

 

Spojené státy soustředily svou pozornost na Evropu. Rozsáhlé manévry NATO poblíž ruských a běloruských hranic, zásobování Polska penězi a moderními zbraněmi, zvrat v jednání o nevyhnutelnosti vstupu Ukrajiny do NATO, to vše vypovídá o tom, že Bílý dům postupuje ukončení politiky „partnerství“ s Ruskem. Tuto politiku Washington deklaroval v době, kdy jeho armáda „bojovala proti mezinárodnímu terorismu“. Válka proti terorismu skončila, nyní se USA přátelí s Talibánem, al-Kájdou a Muslimskými bratry. V Sýrii se islamisté změnili z nepřátel Ameriky na její spojence. Z partnera v protiteroristické koalici se stal „potenciální protivník NATO“. Neočekávané to není.

 

Spojené státy prohrávají geopolitickou konkurenci v Eurasii vždy, když Evropané zjistí iluzornost „hrozby z Východu“ a nemají zájem o jejich přítomnost. USA považují normální vztahy Evropy a Ruska pro sebe za smrtelné.

 

Anglosasové po 2. světové válce nedovolují Evropě pochybovat o trvalé hodnotě „atlantické solidarity“. Prostředky k tomu, jak držet Evropu ve svých rukách, jsou pro Washington démonizace Ruska a provokování Moskvy ke konfliktu. „Vražedné Rusko“ je pro Ameriku narkotikem. Nyní, po vynucené hře na „partnerství“, začíná Bílý dům v rusko-amerických vztazích vyvolávat napětí, aby evropským politikům vsugeroval nedůvěru k Moskvě. V tom mu přitakává Polsko, které je v první linii protiruské politiky.

 

Současné polské vedení dělá hodně pro nalezení cesty k porozumění mezi Moskvou a Varšavou, avšak musí brát ohledy na konzervativní kruhy Polska i na to, že v polské společnosti převažuje jakýsi nezdravý sklon přenášet tragickou zkušenost z historie své země na současnou situaci. Existenci společných hranic s Německem, s Ruskem a přes Bílou Rus s pobaltskými státy považují mnozí Poláci za nebezpečí pro svou Třetí republiku.

 

Tato situace pomáhá Washingtonu využívat Polsko ke strašení Evropanů „imperiálními ambicemi“ Ruska, nehledě na to, že vedlejším efektem zatahování Poláků do anglosaské „Velké hry“ je také vytvoření imperiálního obrazu Německa.

 

Nedávné cvičení NATO Steadfast Jazz 2013 v Polsku, Litvě a Lotyšsku bylo v polských mediích prezentováno jako polsko-francouzská odpověď Rusku, ač se nepřímo týkalo i Německa. Ze šesti tisíc přítomných vojáků bylo v manévrech 1200 francouzských a 1040 polských. Z německých jen 55 zdravotnických pracovníků. Iniciátor, jímž byl Washington, vyslal jen 160 osob. Jenže jeho cílem bylo něco jiného, a to vyřizovat si to s Ruskem cizíma rukama. Na evropskou psychiku to zabírá.

 

Protiruská hysterie a v skrytu i protiněmecká, podněcovaná polskými a pobaltskými medii, má svou logiku. Její příznivci považují za hrozbu pro sebe to, že Rusko hodlá jako odpověď na americkou PRO v Polsku zabezpečovat vlastní zemi odpovídajícím způsobem, nebo to, že Rusové vyjadřují rozpaky nad zvyšováním útočného potenciálu polské armády. Podle Poláků se jedná o ruskou hrozbu pro celou střední a východní Evropu. Co se týká Německa, tak nechce-li si naložit, krom všeho ostatního, ještě „evropskou obranu“, předkládá se to jako lhostejnost Berlína k „imperialistické politice“ Moskvy a div že ne za příznak „nového spiknutí“ Německa a Ruska proti Evropě.

 

Polsko a Pobaltské státy se straší východními barbary a zákeřnými Němci a naléhají na Německo, aby prokazovalo „atlantickou solidaritu“ vůči Rusku. Očekávají, že by mohlo mezi nimi dojít ke střetu. Zároveň žádají USA o ochranu před oběma agresivními národy. Washington se takto vrací do Evropy jako sjednotitel proti uvedené „hrozbě“, přičemž zatahuje do cvičení NATO i státy neutrální (Švédsko, Finsko). Je ovšem těžké pochopit logiku Kyjeva, který do cvičení Steadfast Jazz 2013 vyslal dvojnásobný kontingent než člen NATO Německo.

 

Na žádost Polska, Litvy a Lotyšska u nich NATO rozmisťuje síly rychlé reakce, které mají zastavit agresora, než se připraví hlavní síly aliance. Jelikož pozemní i vzdušné síly jsou rozloženy na hranicích s Ruskem a Běloruskem a námořnictvo je rozmístěno tak, aby zablokovalo východ Baltu, sotva v Bruselu považovali za potenciálního agresora dejme tomu člena NATO Estonsko. Severoatlantická aliance vedená Spojenými státy již odhodila fíkový list „partnerství s Ruskem“ a jasně předvedla jaký bude nový směr její strategie po neslavném konci operace v Afghánistánu.

 

Jak mohla za takových okolností Ukrajina, která stojí mimo NATO, souhlasit s účastí v jeho manévrech? 

 

Něco lze přesto pochopit. NATO si spolupráci s Ukrajinou platí. Chudobná ukrajinská armáda a nynější ukrajinské vedení možná bez zvláštní publicity pokračuje ve směřování bývalého prezidenta Juščenka ke vstupu země do NATO. Zcela jasné to není. Jsou příznaky toho, že vstup do NATO je dočasně pozastavený. Ukrajinský Institut světové politiky zveřejnil publikaci „Ukrajina – NATO. Klid před vstupem?“

 

Na nedávném mezinárodním fóru v Kyjevě nabádala ke vstupu Ukrajiny do aliance šéfka informací a dokumentace NATO Kanaďanka ukrajinského původu Nemyslovská a také členka litevského parlamentu a bývalá ministryně obrany Litvy Juknavičeneová. Podle Juknavičeneové je vstup Ukrajiny do NATO spolu s jejím členstvím v EU „politickou zárukou státnosti.“

 

Kategorický byl i bývalý polský ministr obrany Onyszkiewicz. Odmítl evropský bezpečnostní systém s účastí Ruska a Běloruska a vybízel Ukrajinu zaměřit se na NATO, které prý jedině poskytne záruku podpory v případě krize.

 

Ředitel úřadu armádní politiky ministerstva obrany Ukrajiny přiznal, že vstup do EU je podmíněn vstupem do NATO. Kyjev by měl být zapojen do „Velké hry“ také prostřednictvím Všeobecné politické obrany a bezpečnosti (CDSP). Na stránkách ministerstva obrany Ukrajiny se objevilo prohlášení ministra obrany Polska, že poslední cvičení jsou dobrým poselstvím ještě plodnější spolupráce (Ukrajiny a Polska), neboť se pracuje na vytvoření litevsko-polsko-ukrajinské brigády a na zapojení ukrajinských sil do Visegrádské bojové skupiny.

 

Myšlenka vtáhnout Ukrajinu do skupiny Visegrádské čtyřky pochází již z roku 2007, po odchodu Juščenka se na ni zapomnělo a po summitu této skupiny v březnu letošního roku ve Varšavě se opět vynořila. Zde ministři obrany Polska, Slovenska, Maďarska a ČR podepsali dohodu o vytvoření brigády rychlé reakce, jejíž polovinu budou tvořit Poláci. Má být dokončena v roce 2016 a má čítat tři tisíce osob. CDSP je ve skutečnosti evropská NATO bez formální účasti Američanů. Prý kdyby se stalo, že by se USA chtěly od Evropy izolovat a nechtěly EU podporovat svou vojenskou silou. Evropané by potom měli vlastní obranu.

 

Je to směšné. Všichni členové EU jsou přece také členy NATO. Podle článku 5 Washingtonské smlouvy jsou povinny bránit své evropské spojence i Spojené státy. Je tedy CDSP blok, který vylučuje Rusko a Bělorusko z prostoru bezpečnosti v Evropě, z čehož vyplývá, že se na ně dívá jako na potenciální protivníky. Proč má být mimobloková Ukrajina v tomto bloku?

 

Takové akce mají navrátit Severoatlantické alianci význam, pro který byla vytvořena: Udržovat USA v Evropě, Německo držet pod patou „spojené Evropy“ a Rusko mimo Evropu. Ještě loni se NATO omezovalo na přípravu mírových operací a aktivit kolem přírodních a technických katastrof. Nyní slibují organizovat v Evropě každoročně rozsáhlá vojenská cvičení. U aliance se cosi v principu změnilo.

 

Moskva i Minsk i ostatní hlavní města  z Organizace smlouvy o kolektivní bezpečnosti (CSTO) z roku 1992 mají o čem přemýšlet. Ostatně Kyjev také.

 

Převzato z Fondsk.ru

 

 

***

 

 

Čína napsala velký scénář

Ljubov Ljulko

 

Listopad 27, 2013

 

Čína si dělá nárok na prostor velký téměř 1 milion čtverečních mil ve Východočínském moři. Domáhá se tohoto území s hojnými energetickými zdroji a plné mořských živočichů. Čínské ministerstvo obrany varovalo prostřednictvím oficiálních medií, že všechna cizí letadla, dříve než vniknou nad určenou zónu, kterou kontroluje protivzdušná obrana ČLR, musí oznámit identifikační údaje a data o přeletu. Nestane-li se tak, vystavují se „mimořádným bezpečnostním opatřením“ ze strany ozbrojených sil Číny. Má tím být zabezpečena ochrana proti případným hrozbám ze vzduchu.

 

Do nové zóny protivzdušné obrany (PVO) spadají sporné ostrovy Senkaku (Tiao-jü-tao), které v roce 2012 koupil japonský stát od soukromé osoby a prohlásil za své území. Po nynějším opatření Číny následovaly odvetné kroky Japonska a USA, které mají s Japonskem od roku 1952 dohodu o vzájemné ochraně. Japonský ministr obrany prohlásil, že vojenské vzdušné síly sebeobrany Japonska nehodlají Číně informace o průletu svých letadel v určené zóně čínské PVO poskytovat.

 

Ministr obrany USA Hagel řekl, že je to ze strany Číny jednostranný akt. USA trvají na tom, aby byl co nejrychleji odvolán. Podle něho jde o destabilizující faktor a snahu změnit současný stav v regionu. Rovněž upozornil, že americké vojenské operace budou v západní části Tichého oceánu prováděny po stejných trasách a požadavky Číny nebudou plněny. Čínské ministerstvo zahraničí odmítlo vyhlášení Hagela jako neodpovědné. Situace se ještě zhoršila po oznámení, že americké válečné lodě dorazily v úterý k japonským břehům ke cvičení pro případ napadení tohoto teritoria.

 

Objevila se informace, že bývalý předseda Sboru náčelníků štábu admirál Mullen svého času přesvědčoval Čínu, aby určila přímou cestu mezi dvěma armádami, aby se předešlo možným nedorozuměním. K podobnému zhoršení vztahů nedošlo skoro 20 let, naposled v roce 1966 při krizi Tchaiwanského průlivu, kdy USA poslaly na místo dvě letadlové lodě.

 

Brad Glosserman, výkonný ředitel Tichooceánského fóra Centra pro strategická a mezinárodní studia v Honolulu zhodnotil situaci takto: „Je to velmi hloupý, velmi riskantní krok Číny. Pokud Čínská lidová osvobozenecká armáda zkusí zasahovat (do americko-japonského cvičení), nastanou reálné problémy.“ Analytik soudí, že se Čína rozhodla otestovat nedávno zvoleného japonského premiéra Šinzó Abeho, který se snaží o změnu vojenské strategie Japonska. Prosazuje zákon na celkový přechod obranných sil Japonska pod velení Pentagonu. Zvýšil vojenský rozpočet na nejvyšší částku za posledních 22 let.

 

Ruští experti nevidí situaci tak dramaticky. Viktor Kremeňjuk, náměstek ředitele Institutu pro USA a Kanadu Ruské akademie věd komentoval věc takto: „Amerika chce podporovat svého spojence. Obama vyhlásil tichooceánský kurs, v němž bude fungovat spolu se spojenci Japonskem, Jižní Koreou a Tchajwanem a zároveň je to lekce pro Čínu, že Amerika své spojence neopustí. Ale myslím si, že je to jen předvádění svalů a v ozbrojený konflikt nepřejde.“

 

Pavel Kamennov je vedoucí vědecký spolupracovník Institutu Dálného východu Ruské akademie věd a náměstek vedoucího Centra ekonomických a sociálních studií Číny. Řekl Pravdě: „Je to snaha USA předvést kdo je v asijsko – tichooceánském regionu pánem. Na tuto roli si dělá nároky i Čína. Je to perspektivní region, v němž se produkuje až 50 % světového HDP a zachovává se růst. Silové řešení konfliktu je málo pravděpodobné, neboť Čína má zájem na rozvoji normálních vztahů s USA, včetně vojenských. Čína je rozhořčená, že USA vyzbrojují Tchajwan, který považuje za své území. Ale leckde obě země spolupracují, například v boji s pirátstvím a v záchranných operacích. Ani v případě Japonska není patrné, že by stálo o ozbrojený konflikt. Země jsou silně jedna na druhé závislé a konflikt kolem Senkaku využívají pro domácí účely.“

 

Protijaponské nálady jsou v Číně stále velmi silné. Když se dostal k moci poslední prezident Chu Ťin-tchao, bylo potřeba, aby prokázal, že dokáže bojovat proti vnějšímu nepříteli. Tím se zvýší jeho autorita a prestiž u armády i u námořnictva. Nový japonský vůdce Abe má podobné cíle. Zvýšit svou mezinárodní autoritu a ocenění v zemi. Tokio se snaží rozehrát kartu „čínské hrozby“ a vyjadřuje zájmy zemí, které chtějí omezit růst čínského vlivu a usměrnit geopolitické chutě Pekingu.

 

Převzato z Pravda.ru

 

 

***

 

 

Obama prozradil tajnou zbraň

Ljubov Ljulko

 

Listopad 30, 2013

 

Barack Obama vystoupil před pracovníky filmového studia DreamWorks Animation se sdělením, že americký průmysl zábavy formuje světovou kulturu, provází americké hodnoty a dělá z USA světovou mocnost. Pochválil hollywoodské pracanty za to, že dělají Spojené státy výjimečnými, a to co předávají dále, jsou ideály tolerantnosti a rozmanitosti, ideály překonávání těžkostí a ideály tvorby.

 

Projev uzavřel slavnostně: „Lidé v jiných zemích nemusejí znát Lincolnovu řeč z Gettysburgu, ale zaujímají přední místo na cestě k pokroku v národnostní otázce, v rasových vztazích, ve snaze o rozšíření práv homosexuálů. Tyto hodnoty vstřebali prostřednictvím televizních pořadů a takových seriálů, jako Hádej, kdo přijde na oběd a Will a Grace. Kdekoliv na planetě lze vidět dítko v tričku s nápisem Madagaskar. Můžete říci: Ano, zároveň přijde energie – a všichni budou vědět, o čem hovoříte.“

 

Poté ubral na patosu a zastavil se u násilnických scén, kterých jsou hollywoodské filmy plné. Projevil starost, aby neoslavovaly násilí, aby to neovlivňovalo dětský obzor a další život. Nedokázal dát ani jeden příklad filmu, jehož násilnické scény by na děti působily kladně. Násilí je totiž násilí, nemůže být ani dobré ani špatné. Nemá smysl žádat od Hollywoodu odpovědnost, jedná-li se o miliardové zisky. Nelze se divit, že v USA dochází ke střelbám ve školách, na ulicích i jinde. A nejenom v USA, ale i mimo ně.

 

Amerikanizace je proces, jehož prostřednictvím se upevňují americké kulturní hodnoty v jiných zemích. Počátek byl v době prezidenta Wilsona (export masové kultury a spotřebního zboží). Zvláštní zintenzivnění vlivu Spojených států nastal po rozpadu Sovětského svazu. Tehdy Spojené státy udělaly vše pro to, aby se upevnily jako hegemon systému mezinárodních vztahů, řídící svět za pomoci prvotřídní válečné síly a hospodářské a finanční moci. A právě to oslavuje Hollywood. Nyní je 19 ze 40 mediálních společností v rukou USA, a ty vedou ve výrobě a importu mediální produkce.

 

Poslední bariéry obrany proti amerikanizaci má Čína. Zdůvodňuje to tím, že má snahu omezit vliv západních mravů na čínskou mládež. Jenže i Čína povoluje, loni byla kvóta na hollywoodské filmy zvýšena ze 20 na 34 kusů za rok. V Ruské federaci zaujímají americké filmy 75 až 80 % nabídky a tak budou ovlivňovat americkými hodnotami jako je individualismus, uctívání peněz, silné osobnosti a tolerance k tomu, co se v Rusku považuje za neřest. Oslavuje se americká demokracie, armáda, justice a Rusové jsou předváděni jako idioti nebo korupčníci.

 

Spisovatel a politik, hlavní redaktor novin Zavtra A. Prochanov situaci okomentoval takto: „Hollywood je hlavním nástrojem přeměny světa v zájmu USA. Je to mohutná ideologická továrna, která se tvořila celé století a vstřebala do sebe nejlepší myšlenky, nejlepší estetické školy a nejlepší technologie. Máme co do činění s tím, co se nazývá organizační zbraní (to je systém organizačních, v cíli, místě i čase dohodnutých průzkumných, propagandistických, psychologických, informačních a jiných působení na protivníka, nutících ho jednat podle potřeb protistrany) . Organizační zbraně jsou určeny proti celému světu, tedy i proti Rusku. S jeho pomocí byly překódovány mysli sovětských lidí. Tyto zbraně začaly fungovat ještě v době „oteplování“, kdy se vytvořila skupina lidí nazývaných hejsci. Vypadali neškodně, dokud se neobjevili v ÚV KSSS.“

 

Jsme zajatci Hollywoodu. Zformoval naši estetiku, divadlo, kino a přesvědčilo nás, že ve světě je jedno dominantní centrum a Rusko je jeho periferií. Tyto představy převládají i v současné kultuře, ideologii a politice. Nestačí bojovat proti odrazu Hollywoodu, musí se bojovat za úplnou nezávislou ideologii. V Rusku se tím v současnosti zabývá Izborský klub, který pracuje na obnovení ideologie velkého ruského imperiálního mnohonárodního státu. Klub vede právě A. Prochanov, který se vyjádřil takto:

 

„Tento stát představuje jednotu prostoru, kultury, jazyků, náboženství a možností. Tato specifika nelze potlačovat, je třeba je pěstovat, povzbuzovat, hýčkat. Je třeba budovat vlastní estetické školy a orientace. Ruské reálie, ruské ideologické a duchovní zápasy, ruská typologie – to zrodí naši novou estetiku. Potom nás přestanou těšit jejich „avatary“ a začneme se věnovat našim „charlamovům“.

 

Pozn. překl.: Izborský klub je více než 20 národně a vlastenecky smýšlejících intelektuálů, protiliberálního zaměření, kteří chtějí rozpracovat ideologii a strategii průlomu, což je nezbytné pro to, aby bylo likvidováno velké zaostávání Ruska ve všech oblastech. Musí se obnovit vojenskoprůmyslový komplex a pracovat na nových ruských zbraních. Podle klubu jsme na prahu velké války. (Wikipedie)

 

Převzato z Pravda.ru

 

 

***  

 

 

Proč se Bulharsko izoluje od Turecka stěnou z ostnatého drátu

Georgij Kolarov

 

Prosinec 01, 2013

 

Vláda Bulharska se rozhodla postavit 3 metry vysokou ohradu, aby zamezila nelegálnímu přílivu emigrantů. Z celé délky bulharsko-turecké hranice 274 km bude její délka jen 30 km. Důvodem je podle vlády skutečnost, že se jedná o lesnatý a kopcovitý terén, což pohraničníkům stěžuje na tomto úseku práci. Hotovo má být v únoru 2014.

 

V důsledku velkého přílivu migrantů do země přes tureckou hranici se začaly aktivizovat nacionalistické a extrémistické strany. V Sofii fungují občanské hlídky spolupracující s policií, která nestačí muslimské běžence kontrolovat. Situace, která v Bulharsku nastala po událostech kolem odvolání místopředsedy sněmovny Bisera kvůli jeho finančním machinacím, není dosud stabilizovaná. Obyvatelé a především mládež byli vydrážděni srůstáním politické elity s mafií a došlo k nepokojům, které trvají dosud.

 

Mezitím stále proudí přes turecké hranice do země nelegální migranti ze Sýrie a dalších zemí Blízkého a Středního východu. Mnohé čtvrti Sofie už připomínají čtvrti Damašku. Dochází k bitkám mezi holými lebkami a Araby či Turky a došlo k několika zabitím a několika hromadným ztlučením.

 

Mnoho Bulharů je přesvědčeno, že vlna běženců přes Turecko není spontánní. Vždyť syrským muslimům je příznivější muslimské Turecko než Bulharsko. Projít přes půldruhého tisíce kilometrů Tureckem do Bulharska nebylo možno bez účasti turecké správy.

 

Některé sousední země začaly včas bránit syrským běžencům ve vstupu. Například Řecko. EU k řeckému opatření mlčela, ale analogické snahy Bulharska vyvolaly v Bruselu nevoli. Někdo to odůvodňuje tím, že Řecko na rozdíl od Bulharska patří do Schengenského prostoru. Přitom Rumunsko v něm také není a nikdo mu nebrání zamezit vstup syrským běžencům přes Dunaj a vracet je zpět do Bulharska. Srbská správa se také s běženci nepáře a vrací je zpět do Makedonie.

 

Nyní jedna z představitelů Bulharska v EU, eurokomisařka pro mezinárodní spolupráci, humanitární pomoc a krizové reakce prohlašuje, že: „Bulharsko musí přivykat myšlence, že běženci u nás budou dlouhé roky.“ Radí bulharské vládě, aby si brala příklad z Německa a Švédska, které prý zajišťují pro syrské migranty zdravotnické zabezpečení, vzdělání a práci. Jaksi zvláštní rada od političky bulharské národnosti.

 

Podle některých odhadů bude za rok v Bulharsku přes 20 tisíc Syřanů. Euroatlantičtí partneři Sofie nehodlají ani pohnout prstem, aby pomohli nejchudšímu členu EU vyrovnat se s přílivem běženců, který je důsledkem teroristické války proti Sýrii, rozpoutané za přímé podpory Západu. A vlastně proč by pomáhali? Evropa pravoslavné Bulharsko nepotřebuje.

 

Převzato z Fondsk.ru

0 0 hlasy
Hodnocení článku
Platby

Líbil se vám článek?
Přispějte, prosím, redakci OM na č. ú. 2900618307/2010, nebo přes následující QR kódy.

QR platba 50 Kč

QR platba 50 Kč

QR platba 100 Kč

QR platba 100 Kč

Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments