Ostré afghánské hrozby namířeny na sever

Nikolaj Bobkin

27. května 2015

V severních afghánských provinciích se opět vyostřila situace. Šéf mise NATO v Afghánistánu Campbell uvedl, že se zde v minulém půlroce silně zvýšila aktivita Islámského státu, i když ještě nedosáhla tak nebezpečné úrovně jako v Iráku a v Sýrii. Přitom nikdo neuvádí, co se proti tomu dělá.

Až dosud zde byly dvě proti sobě stojící síly – vláda v Kábulu a Talibán. Nyní přibyla třetí – IS. Jak řekl poradce afghánského prezidenta pro národní bezpečnost, chce velení IS obsadit Afghánistán a učinit z něho předpolí k pronikání do zemí Střední Asie a dále do Ruska. To, že spolu Talibán a  IS často bojují, nesmí mýlit. IS na svou stranu Talibánce úspěšně přetahuje a roste počet jeho ozbrojených formací. Bojovníky podporuje rovněž skupina kolem Hafíze Saída, velitele pákistánského Talibánu. Džihádu přísahaly věrnost i frakce mimo Afghánistán, především Islámské hnutí Východního Turkestánu a Islámské hnutí Uzbekistánu.

IS se v Afghánistánu snaží uzavřít vytvořivší se nestabilní oblouk na Blízkém východě a ohrožovat přilehlé státy Střední Asie. V nejbližší době je budou sotva schopni bojovníci přímo vojensky ohrožovat, ale mohou v nich narušovat vnitropolitickou stabilitu.

IS chce zřejmě v Afghánistánu vybudovat základnu pro verbování bojovníků do svých řad. Svědčí o tom značný počet osob ze států Střední Asie, kteří se přesouvají do Iráku a Sýrie. Stovky osob bojujících  v IS a původem ze Střední Asie se vracejí zpět.

V Uzbekistánu a Tádžikistánu mají zkušenosti s boji islamistů proti ústředním silám. Vojákům džihádu jde na ruku složitá vnitropolitická situace a dlouhodobé sociální problémy obou zemí, jimiž jsou nízké příjmy obyvatelstva, antagonismus mezi regiony a kmeny, korupce a nezaměstnanost. Rusko uvádí, že v jeho zemi pracuje 9 milionů migrantů ze Střední Asie a nyní ještě jí samotné hrozí masová migrace z Afghánistánu. Tuto skutečnost přiznal i regionální představitel Úřadu vysokého komisaře pro uprchlíky ve Střední Asii Doyle. Okolnosti tohoto nebezpečí nespecifikoval. V prosinci 2014 bylo v pěti středoasijských státech napočteno asi 3 tisíce běženců z Afghánistánu, ale v posledních měsících se situace zhoršila. Dnes je jen na hranici s Turkmenistánem přes 900 rodin etnických Turkmenů, kteří žádají o povolení přechodu a o útočiště. Ašchabád dosud na prosby těchto Afghánců, kteří byli nuceni opustit své domovy v bojových zónách, neodpověděl. Boje u turkmenských hranic trvají již několik týdnů, bojovníci uchvacují všechna nová osídlená střediska. V jejich oddílech bojuje mnoho cizinců. Správa severních afghánských provincií tvrdí, že Kábul jejich žádosti o naléhavou vojenskou pomoc ignoruje a Talibové popírají, že by zdejší bojovníci byli příslušníky Talibánu.

Existuje domněnka, že se kolem Turkmenistánu odehrává složitá hra. Na turkmensko-afghánské hranici je čím dál tím větší napětí. Z turkmenské strany se k hranicím přisouvají vojska a vojenská technika, budují se obranná zařízení a je vyhlášena částečná mobilizace. Prý už Turkmenistán požádal USA o pomoc, jak prozradil šéf hlavního velení USA Austin.

V roce 2014 snížila NATO počet svých vojáků v Afghánistánu na necelých 10 tisíc. Ti jsou určeni k pomoci afghánské armádě, ale nikoliv k bojovým akcím. Obama slíbil odsunout všechna vojska do konce svého volebního období, ale odsun v lednu 2017 ukončen nebude. Před dvěma týdny byl v Turecku summit NATO, na něm se země aliance dohodly na přítomnosti svých vojsk v Afghánistánu i po roce 2016. Již se hovoří o vybudování stabilní vojenské základny USA a některých dalších zemí NATO v Kábulu. Nechtějí prý bojovat, ale zachovat si kontrolu nad civilními i vojenskými strukturami země. Důsledky této kontroly jsou již patrné – afghánské vládní síly se zvláštním způsobem úspěšně potýkají na jihu a východě země s Taliby, ale nemohou se vypořádat s relativně malým počtem bojovníků – cizinců u hranic se státy Střední Asie.

Generální tajemník NATO Stoltenberg při své nedávné návštěvě viděl zvyšující se potenciál afghánské armády a ocenil její bezpečnostní akce. Ale proč se letos tatáž armáda tak úporně vyhýbá boji s ozbrojenou opozicí na severu Afghánistánu? Srozumitelnou odpověď na tuto otázku nedává ani Kábul, ani Washington.

Převzato z Fondsk.ru

***

Rusko zdolá Islámský stát. Žádné iluze

Ljubov Ljulko

26. května 2015

Koalice pod vedením USA bombarduje pozice IS, ale výsledky nejsou. Západ si v tomto boji přeje spolupracovat s Ruskem. Proč ale ne s Íránem? Protože Rusko dodává zbraně a Írán s nimi bojuje. Islámským státem dobytá křesťanská Palmyra je 4 km vzdálená od Damašku a sunitský Er-Ramadi 70 km od Bagdádu. Možná je jejich obsazení jen otázkou času. Je zřejmé, že Irák, Libye, Sýrie, Afghánistán a Jemen už nebudou nikdy vypadat stejně jako dříve. Ani Saúdská Arábie, sponzor arabského jara, nemusí být ušetřena. Minulý týden zažila teroristický útok, při němž zahynulo 30 lidí.

Turecko pochopilo, že je nyní na řadě, chápe to i Rusko, kde funguje wahábitské podzemní hnutí. Chápe to i Egypt, který tvrdou rukou vojáků zatím radikální islamisty potlačil.

Minulý týden odtajnil Pentagon dokument se zprávou, že Západ ještě v roce 2012 zkoumal skupinu IS v Iráku jako svůj strategický přínos. Měla tvořit zálohu pro fragmentaci a destabilizaci zemí tohoto regionu. Mimo jiné měla podkopávat vládu Bašara Asada a zamezit strategickému rozšiřování Íránu. Irák se v dokumentu považuje za součást „šíitského rozšíření“. Součástí široké války Západu proti civilizacím jemu nenakloněným, které dnes jsou součástí BRICS, je zničení Sýrie a izolování Íránu. Zpráva potvrzuje, že zrození IS bylo umožněno pouze v souvislosti se syrským ozbrojeným povstáním, nikoliv kvůli odchodu amerických vojsk z Iráku.

Strategie byla poprvé představena v roce 2007, kdy se ukázalo, že úředníci z Bushovy administrativy spolupracovali se Saúdskou Arábií a mnohamiliardovými částkami budovali „eskadrony smrti“, které měly za úkol ničit Hizballáh, íránskou policii Muktada al-Sadr, Írán a Syřany. Nový dokument Pentagonu opět ukazuje, že pro lidi ze Západu je největším nebezpečím politika jejich vlastních vlád. Ty tajně sponzorují a organizují islámský terorismus.

Dnes není IS řízen Američany. Jeho cílem je al-Baghdadi – uchvacování stále většího počtu zemí, kde budou budovány státy Západu nepřátelské. Islamisté začali vraždit americké novináře. To je pro občany USA mnohem citlivější, než utrpení lidí v Sýrii a na Donbasu.

Američané již nepovažují Islámský stát za bojovníka ke svržení „špatného“ Bašara Asada, jak jej představovali v roce 2011. Bojovníci IS nyní zabíjejí křesťany a rozkrádají křesťanské cennosti. Prodej pokladů z Palmyry jim přinese ohromný zisk.

Tím, že USA ztratily kontrolu nad IS, ztratily Irák, v němž padlo 4 tisíce amerických vojáků. Irák se stále více obrací k Rusku. Dne 21. května se irácký premiér Haider al-Abadi setkal s ruským vedením. Sergej Lavrov uvedl: „My na rozdíl od některých jiných zemí, které jsou také ochotny dodat do Iráku zbraně, nedáváme žádné podmínky, vycházíme z toho, že se Irák, Sýrie a Egypt nacházejí na předním místě v boji s terorismem. Budeme se snažit všem požadavkům maximálně vyhovět, aby měly zajištěnu schopnost vyhnat IS ze svého území.“

Dnes je třeba zaměřit se na Irák, který v tuto chvíli jediný proti islamistům bojuje svými oddíly Hizballáhu, al-Qudsu a Basídže. Íránci bojují s bojovníky  v Sýrii i v Iráku. Dobyli Tikrít a jen oni mohou čelit obsazení Bagdádu a Damašku. Ovšem dokud existuje Saúdská Arábie, budou stát proti Íránu USA. Království Saúdská Arábie sponzoruje mezinárodní wahábismus, vytvořilo petrodolar, shodilo cenu ropy, aby rozvrátilo ruskou ekonomiku. Je třeba přijmout Írán do ŠOS a spolu s ním budovat nový systém bezpečnosti na Blízkém východě.

Západ údajně hledá v Rusku spojence. Je to demagogie. Není to hledání spojence, ale snaha vtáhnout Rusko do konfliktu, který by zničil jeho dobré vztahy s islámským světem. Agentura národní bezpečnosti odposlouchává hovory Merkelové a pracuje proti Rusku. Namísto toho by měla zamezit islámským aktivitám na internetu, které pomáhají verbovat bojovníky a šířit svoji ideologii. Podle dokumentu OSN bojuje v řadách IS asi 20 tisíc legionářů z více než sta zemí. K tomu jich je 5 tisíc nasazeno v Libyi a v Jemenu.

Síla Ruska je v soustředěné politice vedení, v rychlosti reagování a v chápání nutnosti spolupráce s těmi zeměmi, se kterými je spolupracovat třeba. RF vede v boji s islámským terorismem jednoduchou politiku. Kdo potřebuje zbraně, od Ruska je dostane. Stejné je to s informacemi. Bez iluzí, bez politiky, bez intrik a bez ideologie. A ta v tomto případě překáží obzvláště.

Když bojuje Asad s teroristy, Rusko mu pomáhá. Stejně tak pomáhá Íránu, jemuž dodává zbraně. Bagdádská vláda bojuje s teroristy a požádala Moskvu o pomoc. Ta nevydírá jako Obama, nedává si čas na rozmyšlenou. V Iráku dnes čas na rozmýšlení není. Je to podobné jako za druhé světové války: ať už milovali Stalina či ne, bez něho by nad Hitlerem zvítězit nedokázali.

Převzato z Pravda.ru

***

Makedonská krize. Na kom hoří čepice

Dmitrij Minin

29. května 2015

Ruský ministr zahraničí Lavrov se vyjádřil k makedonské krizi a sklidil ostrou kritiku všech možných politiků, kteří se na ni podíleli. Situace připomenula přísloví, že na zloději i čapka hoří. Tito politici společně obviňují Rusko z rozdmychávání konfliktu na Balkáně a z pomýšlení na rozdělení Makedonie kvůli svým „velmocenským zájmům“. Takto se vyjádřili bulharský ministr zahraničí, vůdce makedonského sociálně-demokratického svazu, který se snaží uchopit vládu, i velvyslanec USA ve Skopje.

Všichni prohlašovali něco, co je ve skutečnosti naopak. Lavrov 9. května řekl, že se makedonské události silně řídí zvenku. Je za tím snaha tlačit na makedonského premiéra Nikolu Grujevského, který odmítl sankce proti Rusku a souhlasil s vedením plynovodu Turecký proud přes Makedonii. K vyostření situace se také využívá albánský faktor, s čímž už souhlasí i většina západních médií.

Lavrov rovněž poukázal na nebezpečnost jednání o tom, že se Makedonie musí hlouběji „federalizovat“, tj. udělat z ní něco jako pružnou konfederaci. Jsou patrné snahy rozdělit ji jako „umělý stát“ – část přenechat Bulharsku a část Albánii. Ruský ministr poukázal na to, že EU dříve žádala pro makedonské Albánce taková práva, která kategoricky upírá Rusům žijícím v Lotyšsku a v Estonsku, přitom od Skopje vyžaduje další ústupky. Lavrov připomenul i nedávné vyhlášení albánského ministerského předsedy Ramy o nezbytnosti vytvořit „Velkou Albánii“. Cožpak to nestačí jako důkaz plánů na rozložení Makedonie?

Je z toho patrný plán na dělení sousedů Albánie, jimiž jsou Makedonie, Srbsko a Černá Hora. Přitom nikdo z Bruselu albánského předsedu vlády neokřikl, EU a USA tedy s tímto plánem souhlasí. Je to tradiční západní politika proti Slovanům. Zde je vhodné připomenout albánskou mafii, především tu z Kosova. Ona kontroluje veškerý evropský obchod s drogami. Sem vedou stopy mnoha miliardářů zbohatnuvších na albánských prodejcích drog. V posledních dnech přišli na demonstraci v Prištině stovky příbuzných v Kumanovu zabitých bojovníků a odsuzovali makedonskou vládu za „špatné zacházení s nimi“. Tím dokázali, že albánští bojovníci přišli do Makedonie především z Kosova. Slavnostně a s prapory přijímali těla mrtvých. Jejich pohřbu se účastnily mnohé důležité osoby kosovského režimu, včetně poslanců. Západ na to nic. Prohlášení Ramy neodsoudil nikdo z představitelů Sofie, ani makedonská opozice v čele se Zajevem. Takže rozdělení Makedonie žádá albánský předseda vlády, a ne Lavrov, který naopak trvá na její celistvosti.

Západ, Sofie a makedonská opozice šíří vylhanou verzi, že vpád oddílu albánských teroristů do Makedonie v obvodu Kumanova organizoval Grujevskij, aby odvlekl pozornost obyvatel od domácích problémů. Zdrojem těchto absurdních obvinění je kosovská informační agentura Koch, která se však s žádnými důkazy nenamáhá. Znalci odkazují na to, že v Kumanovu rozprášený oddíl byl vytvořen v kosovské organizaci Vitina poblíž americké základny Bondsteel. Aby oddíl osmdesáti po zuby ozbrojených osob prošel kolem radaru a senzorů nepovšimnut, není možné. Velitel skupiny Ndresay je označen jako „velitel NATO“.

Bělehradský expert Džurkovič z Institutu evropských studií vypočítává, že v posledních patnácti letech byly snahy zorganizovat barevné revoluce nejméně ve 30 zemích. Začalo to „Otporem“ v Srbsku a poté se jeho vůdci Popovič, Džinovič a další stali profesionálními zahraničními revolucionáři. Za americké peníze jezdí ze země do země a připravují tam podmínky pro změnu režimu. Popovič byl ve Skopje těsně před makedonskými událostmi. Americký velvyslanec v Makedonii byl generálním konzulem v Istanbulu v době, když tam došlo k „revoluci na náměstí Taksim“ proti Erdoganovi, podporované Američany. Vede boj proti plynovodu Turecký proud. Podporoval právo demonstrantů blokovat hlavní třídy Skopje. Ví, jak napomoci „všenárodnímu protestu“.

Podpora opozice ze zahraničí ke změně makedonského režimu je patrná z toho, že „patrioti“ publikovali odposlechy. Jednalo se přibližně o 700 tisíc hovorů státních úředníků. Vyvolává to dojem, že mocná Agentura národní bezpečnosti (NSA) a její PRISM došly k závěru, že je čas odpracovat si ztrátu, kterou jim způsobil Edward Snowden a odpracovat si to tím, že zveřejní celosvětové odposlechy. Jsou do toho vloženy ohromné prostředky. Dá se předpokládat, že NSA pracovala v součinnosti s německou BND, která piglovala skandál s americkým šmírováním německých politiků. Grujevskij zná technologický potenciál své země a je mu jasné, že záznamy předala opozici zahraniční zpravodajská služba. Jasnou manipulací je i to, že Grujevskij je obviňován, že není vlastenec, protože na nátlak ze Západu posuzoval se svými spolupracovníky možnost přejmenování země na Horní, případně Severní Makedonii. To kategoricky požaduje Řecko, které dosud vetuje přijetí Makedonie do mezinárodních organizací. Přitom Nikola Grujevskij tento krok nepodporoval a dokonce vyslovil pochybnosti, že by změna názvu státu byla příznivě přijata makedonskou veřejností. I toto obvinění Grujevského je vymyšlené.

Nakonec Grujevskij oznámil, že Makedonie přijme Turecký proud jen se souhlasem EK. V tu ránu ustala kritika jeho osoby a 1. června přijede do země eurokomisař J. Hahn, který spolu s americkým velvyslancem Baileyem bude smiřovat makedonskou opozici s vládou. Kvůli takovým zištným obchodním zájmům přivedli stát na pokraj občanské války a zahubili a zranili desítky lidí.

Převzato z Fondsk.ru

***

Letectvo Černomořského námořnictva RF donutilo americký torpédoborec vypadnout do neutrálních vod

30. května 2015

Stíhačky Su-24 donutily provokující americký torpédoborec Ross vrátit se do neutrálních vod. Loď vyplula z rumunské Konstance a namířila si to do teritoriálních vod RF. Plula provokativně na samé hranici. Provokační a agresívní chování vyvolalo znepokojení ruských hlídek a posádek lodí Černomořského námořnictva, které plnily své úkoly na moři. Bitevníky Su-24, které byly vyslány k akci, předvedly americké posádce, že učiní nekompromisně přítrž narušování hranice a že budou hájit zájmy své země. Torpédoborec se rychle otočil a odplul do neutrálních vod ve východní části Černého moře.

Američané zřejmě nezapomněli na incident z dubna 2014, kdy jim jeden Su-24 fakticky paralyzoval veškeré zařízení nejnovějšího amerického torpédoborce s prvky PRO Donald Cook.

Zdroj ze správy silových složek Krymu upozornil, že letectvo i loďstvo Černomořského námořnictva nepřetržitě monitoruje teritoriální vody RF a v případě potřeby bez milosti a rozhodně zasáhne při jakémkoliv narušení.

Převzato z RT.com