Svět ruskýma očima 349

Energetické války v Evropě: tankery proti potrubí (I)

Petr Iskenderov

24. dubna 2016

Na evropském ropném trhu se dostává konkurence na novou úroveň. Gazprom vytrvale zvyšuje dodávky plynu a promýšlí novou architekturu exportu. Nejen jako doposud směrem od východu na západ, ale také od severu na jih. Hlavní geopolitický soupeř Ruska Spojené státy chvátají, aby ruským plynovodům konkurovaly dodávkami svého zkapalněného plynu dopravovaného tankery.

První tanker z Luisiany má dorazit do portugalského přístavu Sines 26. dubna. Představitel Société Générale Braulf to označil za počátek „cenové války mezi americkým zkapalněným plynem a plynem z potrubí“. Polský Biznes Alert uvádí: „Spor kolem ruských plynovodů, to je nová rovina politického soupeření“.

Jaké jsou šance Ruska a USA přitáhnout na svou stranu spojence v této virtuální plynové válce?

Moskva má výhodu v možnosti zvyšovat dodávky plynu do Evropy tady a teď. Dodávky skutečně v těchto měsících rostou. Oproti stejnému období loňského roku se podle vyjádření A. Millera zvýšily o 22,6 %. Tak Rakousko odebralo více o 24,7 %, Německo o 21,3 %, Itálie o 16 %, Nizozemí o 115 %, Polsko o 35,7 % a Francie o 50,2 %. Zde významnou roli hraje Rakousko, jeho zeměpisná poloha a distribuční uzel v Baumgartenu. V lednu 2016 dodal Gazprom na rakouský trh o 76,2 % více plynu než ve stejném období loni. Přitom tehdy byly dodávky opět vyšší, a to o 11,5 % než v roce 2014.

Odborník na energetiku Ústavu ekonomického výzkumu v Kolíně nad Rýnem Bardt uvádí, že Evropa nemůže nahradit ruské dodávky z jiných zdrojů a připomíná, že „Rusové se ukázali být velice spolehlivým partnerem dokonce i během studené války“.

Druhá důležitá věc je schopnost Ruska připravovat různé modely dodávek potrubím do Evropy, nejen z východu na západ, ale i ze severu na jih. Právě nyní dotčené země propracovávají varianty připojení Itálie k dodávkám plynu z budoucího systému Severní proud-2 přes Německo, ČR a Rakousko. Tato případná doplňující severní cesta bude znamenat diverzifikaci tras.

Rusko se rovněž může připojit k projektu Poseidon, který předpokládá dodávky plynu do Itálie přes Řecko potrubím pod vodou. Na tento projekt už Gazprom, italská společnost Edison a řecká DEPA podepsaly v Římě 24. února předběžné memorandum.

Naposled hraje Rusku do ruky to, že při dodávkách jeho plynu do Evropy je málo rizik charakteru politického i čistě přepravních. K tomu uvedl šéf německé společnosti Wintershall, že pro dopravu plynu je nejspolehlivější zemí Baltské moře, které je i ekonomicky účelné. Některé země projekt kritizují, avšak dodávky jsou takto přímé a cenově nejlepší.

Dá se předpokládat, že některé státy mohou v blízké budoucnosti svůj postoj změnit, například Polsko. Ve Varšavě tajně promýšlejí možnou účast Polska v projektu Severní proud-2. Podle zdroje ze společnosti Wintershall již Varšava předložila svoji objednávku na zvýšení kapacity pro dodávky plynu s ohledem na budoucí možnosti druhé fáze Severního proudu.

Nezbývá než zmínit ještě únavu evropských zemí (hlavně jejich podnikatelských kruhů) z protiruského směřování Bruselu, kdy sankce selhaly jako prostředek nátlaku na domácí i zahraniční politiku Moskvy. Statisticky je zjištěno, že v lednu až říjnu 2015 se snížil objem obchodu mezi Ruskem a EU o 39 %, přičemž se export ze zemí EU do Ruska snížil o 43 %. Export Německa se snížil o 40 %, Francie o 48 %, Itálie o 38 % a Finska o 45 %.

Tak jak se situace vyvinula je podle mnohých Evropanů sázka na zesílení nátlaku na Rusko v oblasti energetiky nesmyslnou umíněností, výhodnou hlavně pro USA, které si nevědí rady se svým zkapalněným plynem.

Převzato z Fondsk.ru

http://www.fondsk.ru/news/2016/04/24/energeticheskie-vojny-v-evrope-tankery-protiv-trub-i-39837.html

Energetické války v Evropě: tankery proti potrubí (II)

Petr Iskenderov

24. dubna 2016

Do budoucna se bude konkurence na evropském trhu s plynem zesilovat. Důvodem budou dodávky zkapalněného přírodního plynu z USA, Kataru a Austrálie. Ovšem schopnost konkurovat je u amerického zkapalněného plynu pochybná. Američtí dodavatelé mají výhodu v tom, že je u nich břidličné odvětví velmi silné a navíc si hned od zahájení dodávek udělali mohutnou reklamu. The Wall Street Journal napsal při dodávce prvního tankeru do portugalského přístavu Sines, že dodávky přírodního zkapalněného plynu z USA mohou „rozkymácet evropský trh, na kterém dávno vládne Rusko“. List uvádí slova konzultanta pro energetické otázky společnosti Energy Aspects Sikorského, že dodávky amerického plynu začínají „všechno měnit“, budou „mít vliv na snížení cen a snížení objemu a jejich ceny, a to může být pro Rusko hořkou pilulkou“. USA začaly vyvážet plyn poprvé za půl století. Avšak všechno nasvědčuje tomu, že dodávky pomocí tankerů nejsou schopny nahradit ruský plyn – v každém případě v dlouhodobé perspektivě.

Za prvé: Dodávky z USA jdou prostřednictvím soukromých společností a jsou nasměrovány tam, kde mají vyšší zisk a nikoliv tam, kam by si to přála americká vláda k rozvrácení rozpočtu RF. Například energetická společnost Cheniere Energy dopravila první tanker se zkapalněným plynem letos v únoru namísto do Evropy, tak do Brazílie. Přednější je ekonomika než politika. Proto americké společnosti budou dodávat plyn tam, kde za něj budou ochotni zaplatit nejvyšší cenu a ne tam, kde by to řešilo strategické cíle USA.

Za druhé: Americké společnosti neprodávají plyn přímo, ale přes zprostředkovatele. Kolem 90 % potenciálních objemů vyváženého plynu je už v terminálu v Sabine Pass a je již rezervováno soukromými společnostmi Velké Británie, Španělska, Indie a Jižní Korei. Společnost Cheniere například podepsala dlouhodobé kontrakty s britskou BG Group, kterou v tomto roce koupila Royal Dutch Shell PLC, se španělskou Gas Natural a portugalskou Galp Energia. Tyto společnosti jsou zapojeny do ruských projektů na dodávky plynu do Evropy. Společnost Royal Dutch Shell PLC přitom podepsala dohodu akcionářů na vybudování potrubního systému na plyn Severní proud-2. Je těžké si představit, že by dovolila americkému zkapalněnému plynu rozvrátit vlastní byznys.

Za třetí: Existuje vysoká míra podřízenosti amerického břidlicového průmyslu geopolitickým rizikům a tržním faktorům dynamiky světových cen ropy. V poslední době musela jedna z důležitých společností Chesapeake Energy směnit téměř všechna svá aktiva za půjčku, když byla kvůli poklesu cen ropy na pokraji bankrotu. Jednalo se o 90 % jejích zásob ropy a plynu, velkou část nemovitostí, derivátové finanční nástroje, vklady a cenné papíry.

Za čtvrté: Reakce ruských plynařů na změnu situace se zkapalněným plynem. Společnost NOVATEK buduje závod na výrobu zkapalněného přírodního plynu Jamal SPG s kapacitou 16,5 milionu tun zkapalněného plynu za rok na základně Južno-Tambejského ložiska. Začne se dodávat v příštím roce, ale již dnes je prakticky všechen plyn odtud nasmlouván. NOVATEK plánuje výstavbu dalšího takového závodu na poloostrově Gydan v Karském moři. Mezi potenciálními kupci jsou monarchie v Perském zálivu, především Kuvajt. Ten zamýšlí nakupovat v Rusku ročně 1,5 milionu tun zkapalněného plynu. Kuwait Petroleum Corp uzavřela s Gazpromem perspektivní dohodu o spolupráci ve sféře dodávek zkapalněného plynu z Ruska.

Za páté: Cena. Agentura Argus, která podává informace o cenách a konjunktuře trhů s energetickými surovinami uvedla, že americký zkapalněný plyn bude za současné úrovně světových cen ropy pro Evropu levnější než ruský. Avšak ruští plynaři nejsou, na rozdíl od amerických, tak silně vázáni k situaci na světových ropných trzích a mohou bez zvláštní škody pro odvětví snížit natolik cenu za svůj plyn, že by pro americké břidlicové společnosti znamenala ožebračení.

Převzato z Fondsk.ru

http://www.fondsk.ru/news/2016/04/24/energeticheskie-vojny-v-evrope-tankery-protiv-trub-ii-39845.html

RF nemá v úmyslu zahajovat jakékoliv transakce okolo Krymu – Klincevič

30. dubna 2016

Rusko s nikým o budoucnosti Krymu jednat nebude. Ta je stanovena definitivně a nenávratně, řekl první náměstek výboru Sovfed pro obranu a bezpečnost (Rada federace federálního shromáždění ruského parlamentu) Franc Klincevič v komentáři k návrhu některých kongresmanů USA spojit zrušení sankcí proti Rusku se statusem poloostrova. Návrh kongresmanů znamená vrátit Krym pod správu ukrajinské vlády.

Klincevič k tomu řekl: „Návrh vyhandlovat zrušení sankcí za Krym, se kterým vystoupili kongresmani USA – to je svého druhu klasika, která ukazuje pohled americké vládnoucí třídy na veškerý ostatní svět.“ Dodal: „Je to víra ve všemocnost sankcí proto, že sankce jsou americké a oni nehodlají pochopit, že ne všichni a všechno se dá prodat a koupit.“ Jejich snahou je současně napálit protistranu, učinit výměnu za něco co nemá cenu ani šňupce tabáku.

Klincevič dále řekl: „Naše odpověď na podobné návrhy může být jen jedna. Rusko nehodlá ve věci Krymu přistupovat na žádné obchody. Budoucnost poloostrova je hotová a nenávratná.“

USA viní Rusko z „anexe Krymu“ a „válečného útoku na východ Ukrajiny“. Moskva nejednou řekla, že Krym se k Rusku připojil na základě zákonného referenda.

Převzato z Rusvesna.su

http://rusvesna.su/news/1462040114

Francie a Rakousko: hlasování proti euroatlantismu

Petr Iskenderov

1. května 2016

Rezoluce, přijatá francouzským parlamentem, která vyzývá francouzského prezidenta zrušit sankce proti Rusku je prvním dokumentem svého druhu od počátku války sankcí ze strany Západu. Je to sice jen doporučení, ale významné a bude jedním z faktorů v prezidentských volbách v roce 2017. Dosud projevili svůj záměr kandidovat do funkce prezidenta Hollande, Sarkozy a Marine Le Penová. Sarkozy i Le Penová mají ke vztahům Francie s Ruskem jiný postoj než oficiální Paříž a vedení EU. Za takových podmínek bude hlasování ve francouzském Národním shromáždění „měřením sil“. Rezoluci přijali příznivci Sarkozyho i přes odpor poslanců vládnoucí Socialistické strany Hollandeho.

Rezoluci inicioval poslanec z Výboru pro mezinárodní záležitosti  Mariani, který nazval sankce „naprosto neúčinné“ a ohrožující zájmy Francie. Autoři rezoluce uvedli jako jeden z důvodů ke zrušení sankcí společný cíl Ruska a Francie – „boj s terorismem“. Nelze žádat od Ruska, aby bylo partnerem v boji proti Daiš a zároveň proti němu uvalovat sankce“. Krom sarkozystů podpořil rezoluci i bývalý ministerský předseda Francie Fillon. Podle svých slov doufá, že toto hlasování umožní vládě urychlit proces zrušení embarga.

Hlasování v Národním shromáždění je významné tím, že vytvoří precedens. Na mimořádném summitu EU koncem června už bude na budoucnost protiruských sankcí jiný pohled. To předvedlo i první kolo rakouských prezidentských voleb 24. dubna, kdy tři čtvrtiny všech voličů dalo najevo zklamání ze své vlády , nebo dokonce rozhořčení.

Provládní media v Rakousku se snaží snížit význam úspěchu kandidáta Rakouské strany svobody Hofera a jím získaných 35,1 % hlasů. Avšak je těžké nepřiznat, že Rakušané hlasovali proti vládní linii nejen kvůli problémům s migranty. Hlavní rakouský list Die Prese připomíná příznačné vyjádření náčelníka generálního štábu Rakouska Commendy, který počátkem dubna navštívil Moskvu. V besedě s náčelníkem Generálního štábu ozbrojených sil Ruska Gerasimovem doslovně řekl: „Nejsme ochotni souhlasit s diktátem druhých ohledně toho s kým se můžeme a s kým nemůžeme stýkat. Nikomu nedovolím nařizovat mi s kým mám mluvit a s kým ne. To je důvod proč jsem řekl, že vás chci bezpodmínečně navštívit.“ Přestože se Commenda dodatečně snažil toto pro euroatlantický establishment šokující prohlášení změkčit, napsal list Die Presse, že „zápis z besedy je celý a nejsou žádné známky manipulace s ním“.

Je možné se domnívat, že pokud takto hovoří rakouští vysocí vojenští činitelé, je nálada ve společnosti ještě rezolutnější. Více než třetina hlasů pro kandidáta Svobodných jsou hlasy proti diktátu Washingtonu a Bruselu, proti vnucování cizích politických modelů suverénním státům. Strana Svobodných žádá reorganizaci zóny euro s vyčleněním severní zóny „silného eura“ a jižní zóny „slabého eura“ a rovněž podporuje Srbsko v jeho boji za srbské Kosovo.

Úspěch Hofera má už celoevropskou odezvu. Přivítaly jej takové strany a hnutí jako Národní strana ve Francii, Lidové strany Dánska a Švýcarska, Demokraté Švédska, Slovenská národní strana, Strana svobody v Nizozemí a konečně i Alternativa pro Německo, která krok za krokem, získává politický prostor v koalici CDU/CSU a SPD.

Druhé kolo voleb rakouského prezidenta bude 22. května. Nikdo ve Vídni, Bruselu a Washingtonu nemůže zaručit, že se hlavou Rakouska nestane tak rozhodný oponent euroatlantismu, jakým je Norbert Hofer. A že se samo Rakousko nezačne od EU odvracet.

Převzato z Fondsk.ru

http://www.fondsk.ru/news/2016/05/01/francia-i-avstria-golosovanie-protiv-evroatlantizma-39966.html