Jak se mění nejvíce rusofobní země Evropy

Ljubov Stěpušova

22. srpna 2018

Švédové o sobě rádi tvrdí, že mají nejštědřejší, nejbezpečnější a nejblahobytnější zemi světa. Něco jako ráj na zemi. Jenomže o vládu usiluje strana, která říká: „Švédsko už dávno není pro Švédy, ale je pro migranty, Evropská unie – to je nepotřebná struktura.“ K Rusku se chce chovat jako k partneru. Jak to, že země, v níž zvítězil socialismus, opustila život v ráji?

Noví politici mohou zlikvidovat rusofobii

Dne 9. září zvolí Švédi nový parlament. Současní „rudo – zelení“ liberálové v čele se sociální demokracií ztrácejí vliv a pravicové alianci konzervativců v čele s Umírněnou koaliční stranou nemusí stačit hlasy k ustavení vlády. Oba tradiční bloky nehorují pro účast v koalici s posilujícími Švédskými demokraty – nacionalisty, které obviňují z rasismu a xenofobie.

Pro Rusko je důležité, že lidé z nově zvolených stran by mohli změnit rusofobský postoj Švédska. Podle zjištění European Values je totiž známo, že Švédové patří mezi pět nejvíce protiruských zemí.

Strana Švédští demokraté (izolovaná strana, může získat přes 20 % hlasů a ve volbách by mohla zvítězit) vyzývá ke zrušení imigrace a k provedení referenda o členství země v EU. Vůdce této strany Okesson říká: „EU je nadnárodní politický svazek, v němž mají větší hlas politici jiných zemí, které my nevolíme, než švédský parlament.“ Vyzývá k provádění protekcionističtější politiky, takové, která umožní snížit dovoz cizích výrobků, třeba prostřednictvím zvýšení cel a certifikací ve prospěch domácích výrobků. Krom toho je přesvědčen, že se musí „zmírnit přísný kurs Západu vzhledem k Rusku“.

Jak přestalo být Švédsko státem blahobytu

To co probíhá ve Švédsku, se nevymyká obecnému trendu v Evropě. Politika multikulturalismu, tolerance a politické korektnosti nese své plody. V Rakousku, Německu, Francii, Polsku, ČR, Slovensku, Itálii a Nizozemsku se do vlády dostali nebo dostávají nacionalisté. Jedni je nazývají ultrapravicovými, jiní xenofobními a dokonce fašisty. Lidé volí ty, kteří odmítají „milosrdenství“ k migrantům a slibují hájit zájmy původního obyvatelstva. Do Švédska přišlo v letech 2014 až 2018 celkem 600 tisíc migrantů (švédské obyvatelstvo čítá 9,5 milionu). Doba, kterou potřebují na to, aby se stali soběstačnými, je 8 let. Mats Edman, šéfredaktor Dagens Samhälle píše: „Šest set tisíc lidí odpovídá čtyřiceti švédským městům s 15 tisíci obyvateli. Uvažte, co potřebují s ohledem na infrastrukturu, povinnosti státu k nim, byty, školy, autobusy, zdravotnická střediska, atd. Aby se zachovala životní úroveň, budeme muset pracovat do sedmdesáti let i déle. Anebo na ni změnit naše požadavky.“

Švédi se ani tolik nebojí materiálního propadu, ale toho, co migranti přinášejí: kriminality, sprostého jednání, nechuti se integrovat, násilí na ženách. Vůdce Aliance pro Švédsko Kristerson je přesvědčen, že tyto problémy u Švédů způsobují ztrátu víry ve stát. Řekl, že Švédsko platí za 20 let „velmi neúspěšné integrační politiky“. Ministerský předseda Leuven uvedl, že „zapalování aut vypadá jako organizované, skoro jako vojenská operace“. Dne 15. srpna vyšlo najevo, že Expressen dostala video, na němž člověk v masce varuje policii, že přijde pomsta za to, že se s migranty zachází „jako s dobytkem“.

Komentář odborníka

Vedoucí Centra zemí severní Evropy Institutu Evropy Ruské akademie věd Natalja Plevako řekla Pravdě, že Aliance pro Švédsko neoficiálně oznamuje, že by mohla spolupracovat se Švédskými demokraty, protože koaliční partner Křesťanští demokraté nemusejí získat potřebné 4 % hlasů. To ale neznamená příznivou změnu pro Rusko. Uvedla: „Jestli vytvoří vládu sociální demokracie, nevstoupí Švédsko do NATO, ale v případě Aliance možná ne hned, avšak bude o něm mluvit.“

Podle Plevakové je „postoj Švédských demokratů celkem příhodný“. Vyjadřuje přání velké části obyvatel, mění svůj obraz, „vyhání radikální elementy a chce se jevit jako strana, na kterou je možno se spolehnout“. Podle jejích slov mají Švédští demokraté „pozici celkem příznivou“. Ve volbách do EP mohou dostat velký počet hlasů, pravděpodobně 14 i více procent.

Převzato z Pravda.ru

***

„Podpůrný formát“ se už Rusku přejedl: Babič je určen, aby ukázal Lukašenkovi jeho místo

24. srpna 2018

Vladimir Putin vyměnil zástupce Ruské federace v Minsku. Novým velvyslancem se stal Michail Babič, který byl zároveň pověřen zastupováním ruského prezidenta ve věci rozvoje obchodní a ekonomické spolupráce s republikou. Podle Dmitrije Peskova je zvláštní status diplomata spojen s tím, že má pracovat ve zvláštní zemi.

Pro Babiče nebude práce v Bělorusku jednoduchá. Nedávno vyslovil Lukašenko opětovně řadu tvrdých obvinění Moskvy, která prý překáží práci běloruských továren. Krom toho vyměnil vládu, do jejíhož čela postavil bankéře Sergeje Rumase, známého svými sympatiemi k Evropě.

Politolog Andrej Suzdalcev k situaci říká, že je těžké nazvat Bělorusko plnohodnotným spojencem Ruska, jestliže mu dělá mnohé naschvály. Nikdy neuznalo nezávislost Abcházie a Jižní Osetie, ani přechod Krymu do Ruské federace. Lukašenko sám udržuje těsné spojenectví s Porošenkem. Známé jsou i dodávky produkce z Evropy , na kterou Rusko zavedlo odvetné sankce a kterou Bělorusko dodává do RF jako svoji. Suzdalcev řekl: „Lukašenko předložil Putinovi celou řadu požadavků – okamžitě ve výši miliardy dolarů. Přitom Bělorusko úvěry nikdy nesplácelo, splácelo jen úroky za ruské opakované úvěry. A lákalo další platby. Nijak se netají tím, že počítá s odpisem půjček. Dříve nebo později.“

Avšak podpůrný formát pro takový „spojenecký stát“ se Rusku omrzel. Proto naznačilo Bělorusku, aby si své problémy řešilo samo v rámci jednotného mechanismu. Lukašenka to ohromilo a pokusil se manévrovat. Zkusil sestavit prozápadní radu ministrů, do níž nastoupili profesionálové. Zároveň z vlády uvolnil několik lidí blízkých své rodině. Andrej Suzdalcev k tomu řekl: „Tito lidé nikam nezmizeli, nejspíš bude vytvořena stínová vláda, která bude mít na starosti Lukašenkova aktiva. Je tam několik desítek miliard dolarů, přirozeně, že nejsou za ty roky vydělány na bramborách. Tyto lidi si ochraňují. Je to dobře promyšlené.“ Nehledě na podlé jednání Běloruska je v zájmu Moskvy vzájemně výhodná spolupráce a ne „hra na jednu branku“.

Předešlý velvyslanec RF byl lobbistou běloruských zájmů, nový diplomat musí změnit pravidla. Suzdalcev pravil: „Pravděpodobně bude tato ohromná hospodářská podpora Bělorusku důsledně kontrolovaná tak, aby šla lidem. Lidé jsou tam chudí.“

Převzato z X-true.info

***

Ministr financí: Putinův návrh penzijní reformy přijde rozpočet na 500 milionů rublů

29. srpna 2018

Realizace všech návrhů prezidenta Putina k penzijní reformě bude stát rozpočet 500 miliard rublů.

Ministr financí Siluanov řekl, že vláda může tyto dodatečné prostředky nalézt. Uvedl: „Podle našeho vyhodnocení je objem finančních zdrojů na uvedené návrhy v období šesti let 500 miliard rublů Vyžaduje to upřesnění našich rozpočtových plánů. Vyžaduje to upřesnění projektů rozpočtu Penzijního fondu, které realizujeme na nadcházející tříleté období.“

Podle Siluanova jsou návrhy prezidenta zaměřeny na vylepšení sociální situace lidí, v prvé řadě se jedná o penzijní věk a zlepšení sociálního zajištění penzistů. Dodal, že všechny zdroje budou zajištěny v rozpočtu Penzijního fondu RF a částka převedená z federálního rozpočtu do Penzijního fondu umožní zajistit splnění iniciativy.

Vladimir Putin naznačil řadu opatření na zmírnění vládou navrhované reformy ještě dříve. Například ženy mají jít do důchodu v šedesáti letech (ne v navrhovaných 63 letech). Krom toho navrhl různé úlevy  pro odchod do penze pro různé kategorie občanů, třeba pro matky více dětí. Rovněž nařídil propracovat otázku programu ke zvyšování kvalifikace a zvýšení příspěvku v nezaměstnanosti lidem v penzijním věku.

Za nezbytné považuje zavést trestní a administrativní odpovědnost za propuštění ze zaměstnání občanů RF předpenzijního věku, anebo odmítnout jejich přijetí kvůli věku.

V Rusku je dosud věk odchodu do penze pro muže 60 let, pro ženy 55 let.

Převzato z Rusvesna.su

***

NATO po arabsku: je možné vytvoření vojenské aliance mezi USA a zeměmi Blízkého východu proti Íránu

Natalja Nikitina, Naděžda Alexejeva

31. srpna 2018

Defense News píše, že se ve Washingtonu zpracovává projekt nového vojenského bloku – Blízkovýchodní strategické aliance. Mají do něho patřit Saúdská Arábie, Sjednocené arabské emiráty, Kuvajt, Katar, Omán a Bahrajn. Hlavním cílem této „arabské NATO“ má být odpor proti Íránu. Podle Trumpa by akce jeho administrativy měla přivodit krach Islámské republiky. Odborníci tvrdí, že sjednotit blízkovýchodní země není lehké, protože mají mezi sebou mnoho antagonismu. Název plánovaného spojenectví je Middle East Strategic Alliance – MESA.

Washington dosud nezveřejnil detaily, jen v červenci se objevila zpráva, že práce na koncepci aliance běží s „regionálními partnery“. MESA má sloužit jako bašta proti íránské agresi, terorismu a extrémismu a Blízkému východu prý přinese stabilitu. Oficiální cíle MESA mají být vyřčeny na summitu zemí Perského zálivu ve dnech 12. až 13. října ve Washingtonu.

Potiíránský vektor

Podle Defense News se myšlenka na alianci arabských států objevila již v roce 2011, na počátku arabského jara a stala se aktuální po zostření vztahů mezi USA a Íránem. USA obnovily sankce proti Íránu 7. srpna tohoto roku, jejich první část už platí. Druhá, důležitější část, kde je zakázán export íránské ropy, se očekává v listopadu. Podle Trumpa se prý Írán nevzdal svého plánu na výrobu jaderných zbraní a dále prý destabilizuje region svojí agresívní zahraniční politikou a podporou teroristického hnutí. Akce Trumpovy administrativy mohou podle jeho slov způsobit Íránu krach. Řekl: „Když jsem já přišel do Bílého domu, byla otázka, kdy převezmou vládu na Blízkém východě. Nyní je otázka, zda vůbec přežijí.“

Hlavní vědecký pracovník Institutu USA a Kanady Vladimir Vasiljev míní, že aliance zemí Perského zálivu umožní Trumpovi udržet si svoji domácí pozici. Protiíránská politika je odjakživa hlavní linií Republikánské strany. Krom toho má zformování MESA zvednout vliv USA na světovém trhu ropy, jak poznamenal generální ředitel Info TEK – Terminal Rustam Tankajev. Objasnil: „Současná vysoká cena ropy má za následek růst cen benzinu v USA a to oslabuje pozici Trumpa. Ten nejednou obvinil kartel OPEC + Rusko z manipulace světovým trhem, ale ani tak nedosáhl snížení cen. Washington asi doufá, že když spojí země s ohromnou těžbou ve vojemnských cílech, jako je Saúdská Arábie a Sjednocené arabské emiráty, může uhájit i své hospodářské zájmy.“

Potenciální spojenci

Odpor k Íránu je na prvním místě v Saúdské Arábii. Nepřátelství mezi Teheránem a Rijádem trvá od roku 1979, kdy v Íránu proběhla islámská revoluce a ještě se utužilo po vzniku konfliktu s Jemenem. Východní provincie Saúdské Arábie je obydlena šíity a úřady se zde bojí zesilování vlivu Íránu. Kvůli velkému podílu šíitů není mezi možné členy aliance zařazen Irák, a Bagdád o to ani nestojí. Dělení není podle etnika, ale podle konfese. O tom mluví Boris Dolgov, pracovník orientalistiky Ruské akademie věd. Využívání neshod v arabském světě je oblíbená taktika Washingtonu.

Arabské NATO se tvoří analogicky s libyjským scénářem: hlavní bojové akce k oslabení Íránu se dějí mezi sunnitskými a šíitskými státy a USA si sedí v pozadí.

Podle politologů oslovených RT je postoj Saúdské Arábie v souladu se zájmy Izraele. Avšak Jeruzalém do nové aliance vstupovat nebude. Dolgov tvrdí, že USA chtějí, aby se beranidly staly hlavně arabské země. Samozřejmě, že pokud neproběhne akce podle plánu a „íránský vlkodav“ rychle potře „arabské NATO“, potom vstoupí do hry Izrael. Nebude však jako předvoj hned od začátku, protože jeho angažmá proti Íránu je schopné islámský svět konsolidovat.

Orientalista Sajíd Gafurov dodal, že pro spolupráci MESA by byl i Egypt a Jordánsko, státy, které žijí z finanční podpory Saúdské Arábie a zemí Perského zálivu. V Jordánsku rychle roste počet obyvatel a země nemá vodu. Egypt se nedokáže vyrovnat s demografickou krizí.

Klubko antagonismů

Dotázaní experti tvrdí, že mezi zbylými potenciálními členy aliance jsou citelné antagonismy: konflikt mezi Katarem a členy Rady pro spolupráci arabských států Perského zálivu a také Egyptem (v roce 2017 sankce na Katar). Kataru se vyčítá ochrana teroristů, rozumí se Muslimských bratří. Navíc v poslední době Katar nesdílí protiíránský postoj Saúdské Arábie a USA, s Teheránem pravidelně spolupracuje.

Kamenem úrazu pro země Blízkého východu je situace v Sýrii. Se syrskou vládou má dobré vztahy Omán a za mírové vyřešení vystupuje i Katar. Saúdská Arábie vložila ohromné prostředky na podporu syrské opozice, ale nový režim už nemá chuť dále platit. Ze situace by chtěla vyklouznout se zachováním tváře.

Echo arabského jara

Podle odborníků může být „arabské NATO“ blokem bezpečnosti pro arabské monarchie, které se obávají opakování arabského jara. Ovšem Bílému domu při tvorbě aliance velmi zkomplikují situaci nesváry mezi zeměmi Perského zálivu, země také mají různé stupně reakčnosti. V Kuvajtu je už víceméně plnohodnotný parlament, ale v Saúdské Arábii je pro opozici nelehko. Těžko tak budou hledat kompromisy.

K překonání rozporů budou muset USA poskytnout citelné preference. Jenže Washington na to nyní nemá prostředky – musí závodit s Ruskem a Čínou ve vojenských technologiích.

Dolgov vše shrnul: „Bude-li arabské NATO bojeschopné dnes nikdo neví. Saúdská Arábie se dosud nedokázala vypořádat s Jemenem. Pro USA je důležitá samotná idea – splichtit vojenskou koalici a dostat proti sobě navzájem šíity a sunnity. V žádném případě není možno hovořit o tom, že „arabské NATO“ bude stvořeno rychle – je to velmi dlouhý proces.“

Převzato z RT.com